Balkánský poloostrov, tradičně nepokojná a bouřlivá část Evropy, byl po větší část novověkých dějin bojištěm dvou velmocí, symbolizovaných dvěma metropolemi – habsburskou Vídní a osmanským Cařihradem. Právě Cařihrad – Istanbul se v této době stal hegemonem Balkánu a vládcem skutečné mnohonárodnostní říše. Kniha znalce dějin balkánských zemí Jana Rychlíka, napsaná za spoluúčasti dalších odborníků českých (J. Pelikán) a bulharských (K. Mančev, N. Danova), zasvěceným způsobem uvádí do spletitých, ale poutavých a fascinujících dějin národů a zemí Balkánu. V úvodní části je srovnán způsob organizace, politická a hospodářská struktura obou velkých říší, jejich přístup k národnostním a náboženským menšinám. Autoři dále sledují stejnou měrou vývoj národů spadajících pod vládu habsburské Vídně a později Budapešti (Chorvati), národů podřízených moci osmanského Cařihradu (Rumuni, Bulhaři, Řekové, Černohorci, Albánci) i národů na pomezí moci obou impérií (Srbové, obyvatelé Bosny a Hercegoviny). Čtenář tak může sledovat paralelně několik příběhů o hledání nezávislosti a samostatnosti a porovnávat rozdíly i shody v osudech různých národních společenství balkánského poloostrova. Na pozadí mnohdy bouřlivých dějin, plných válek, povstání, ale i postupného dozrávání k politické a společenské autonomii pozvolna vyvstává složitá mozaika národních států Balkánu ve 20. století, jež vedla v samém jeho závěru k tragickým událostem na území bývalé Jugoslávie. Kniha J. Rychlíka umožňuje pochopit kořeny těchto konfliktů a sporů, které v některých případech (Kosovo, Makedonie) i na počátku 21. století zůstávají neuralgickými body Evropy.