Příběh renesančního mága

Týdeník Rozhlas | 29.9.2009 | : Kultura | : 19 | : Bronislav Pražan

Soudobá věda a technika je plodem velkého zvratu,k němuž došlo v evropském myšlení zhruba v první třetině 17.století,kdy se klíčem k poznávání a ovládání světa stalo empirické zkoumání a matematika. S Galileem a Descartesem bývá jedním dechem jmenován coby mučedník vědeckého pokroku Giordano Bruno,kterého církev nechala roku 1600 upálit údajně proto,že zastával heliocentrismus a nechtěl odvolat svůj názor o nekonečnosti vesmíru a mnohosti světů. Jedna z nejslavnějších historiografických knih 20.století -Giordano Bruno a hermetická tradice,kterou anglická historička Frances Yatesovávydala v roce 1964 a jejíž český překlad nedávno vyšel v nakladatelství Vyšehrad - nicméně ukázala,,že se jedná o legendu vzniknuvší v 19.století. Zběhlý dominikánský mnich Bruno byl souzen jako hermetický mág,, jenž hledal východisko z dobové náboženské a politické krize v návratu lidstva k domněle prapůvodnímu egyptskému náboženství. K vytvoření moderní vědy ale přece jen přispěl. Neboť -jak Yatesová ve své pětisetstránkové strhující knize dokládá - právě přístup renesančních mágů k universu otevřel lidskému duchu cestu k účinnému ovládání světa.
Vyspělé racionální a filozofické spekulace antického myšlení,jež ve středověku vstoupily do služeb teologie,si nekladly za cíl do světa zasahovat a měnit ho. Vrcholným duševním výkonem byla kontemplace. Teprve renesanční hermetismus a magie způsobily,že operace s věcmi si získaly respekt a obrátily lidskou vůli k aktivnímu proměňování světa. Deset prvních z dvaadvaceti kapitol své knihy proto Yatesová věnuje genezi a působení hermetismu. Roku 1463 dal Cosimo Medici filologovi a filozofu Marsiliu Ficinovi příkaz,aby přerušil překládání Platona a neprodleně z řečtiny přeložil Corpus Hermeticum. Hermes Trismegistos,jehož dílo tento byzantský spis obsahoval,,byl - jak se tehdy všeobecně myslelo - egyptský kněz žijící v době biblického Mojžíše a mající stejně jako on klíč k božím tajemstvím. Yatesová sleduje, jak se hermetismus rychle rozšířil a ovlivnil veškeré renesanční myšlení a umění. Jeho vliv končí až po roce 1614,kdy humanista Isaac Casaubon prokázal,že hermetické spisy jsou plodem pozdně antického novoplatonismu a Trismegistos je postavou ryze fiktivní.
Ve druhé polovině knihy Yatesová sleduje životní a tvůrčí pouť Giordana Bruna:rozebírá jeho spisy a všímá si,jak jeho magie souvisí s tehdejší mnemotechnikou. Bruno se snaží pomocí imaginace a paměti zahrnout do své mysli všechny božské ideje,aby se tak stal „Aionem,nadaným božskými silami“. Autorka přibližuje i mágovu vznětlivost a megalomanii. Bruno se považoval za mesiáše,který vyvede Evropu z její náboženské a politické krize,zažehná války a nastolí mír. Tak dlouho se svým učením pokoušel ovlivnit evropské vládce - krátce pobýval i na pražském dvoře Rudolfa II -,až skončil ve vězení inkvizice.
Koho zajímá renesanční umění,kultura a politické proudy v Evropě 16.století,neměl by knihu Frances Yatesové opomenout. Z jejích ostatních titulů bylo zatím do češtiny přeloženo jen Rozenkruciánské osvícenství,v němž věnuje velkou pozornost událostem vedoucím k Bíle hoře a významu J. A. Komenského pro evropské myšlení. Autorka žijící v letech 1899-1981 byla za své dílo vyznamenána řádem britského impéria a spolu s Erwinem Panofským a Ernstem Gombrichem patřila k těm členům slavného Warburgova institutu,kteří se snad nejvíc zasloužili o obrat zájmu historiků na celém světě k dějinám idejí.

Foto popis| Jedním z děl,na nichž Yatesová dokazuje vliv hermetismu na renesanční umění,je Botticelliova Primavera