Co je pravé přátelství

Naše rodina | 24.11.2009 | : Čtení | : 26 | : Jana Šilhav

Snad nejlépe se uplatnil vypravěčský talent Marcela Pagnola v tetralogii Vzpomínky z mého života, vydaných česky pod názvem Jak voní tymián. Zavádí nás do rodné Provence. Rodina tráví sváteční dny nedaleko Marseille ve starším domku uprostřed divočiny. Malý Marcel zde společně s otcem a strýcem loví zvěř a s kamarádem Lilim prožívá tisíce dobrodružství. Jeho vánoční vzpomínky nás naladí do začátku adventu.

První den, štědrovečerní nebyl pravým loveckým dnem: museii jsme pomoci mamince uklidit dům, připevnit „těsnění" do oken, kterými vanula ledová hudba, a přitáhnout zásoby suchého dříví. Přes tolikerou činnost jsme si našli čas umístit několik pastí pod olivovníky. Lilimu se podařilo uchovat si nějaké křídlaté mravence v bedýnce, kde se živili pijavým papírem. Nabídnuti společně s oiivami, zlákali asi tucet kvičal, které doplnily naši vánoční večeři. Uspořádali jsme velkou hostinu o „třinácti sladkostech" před praskajícím ohništěm.
V rohu jídelny stála borovička - změněná pro tuto příležitost ve vánoční jedličku. Na větvích viselo dvanáct zbrusu nových pastí, lovecký nůž, pudřenka, natahovací vlak, drát na dělání ok, špuntovka, zkrátka nejrůznější poklady. Lili kulil oči a neříkal ani slovo. Byl to památný večer, nikdy předtím jsem žádný tak dlouhý nezažil Cpal jsem se datlem, kandovaným ovocem a šlehačkou; Lili mi v tom vydatně pomáhal. Třikrát nám maminka navrhla, abychom šli spát. Okolo jedné hodiny s půlnocí prohlásil tatínek, že „ta děcka prasknou", a vstal.
Právě v tu chvíli jsem měl dojem, že v dálce slyším pískot strýcova kola. Jeho příchod mi připadal naprosto nepravděpodobný. Když v tom maminka nastražila uši a překvapeně řekla: „Josefe, to je Jules!"
„Je to on," řekl, vstal a otevřel dokořán dveře. Rozeznali jsme postavu obrovského medvěda, který rozvazoval řemeny na nosiči. Strýc vešel v kožichu s dlouhými chlupy a se slovy: „Veselé Vánoce!" položil na stůl objemný balík. Ihned jsem balík otevřel: další hračky, další pasti, velký pytel „glazírovaných" kaštanů a láhev likéru. Tatínek svraštil obočí, potom prozkoumal vinětu. „To je poctivý nápoj!" řekl. „Je to víno, pravda, ale vařené víno: čili když je vařili, zbavili je alkoholu!"
Nalil nám každému na dva prsty a slavnost pokračovala. „Jsme šťastni, že tu jste," řekl tatínek, „ale nečekali jsme vás... Tak vy jste odešel od Rózy a děťátka?" „Drahý Josefe," řekl strýc, „nemohl jsem je vzít s sebou na půlnoční mši, kterou jsem od svého dětství nikdy nevynechal. Na druhé straně zas nebylo rozumné vrátit se domů okolo / jedné hodiny ráno a vystavovat je riziku probuzení. Rozhodl jsem se tedy, že vyslech[nu mši v kostele v La Treille a potom vylezu sem nahoru, abych s vámi oslavil narození / Spasitele!"
Usoudil jsem, že to byl šťastný nápad, protože jsem už loupal cukrovou polejvu z glazírovaných kaštanů před Lilim, který ještě nikdy žádné neviděl.
„Mše byla překrásná," řekl strýc. „Byly tam velikánské jesličky, kostel plný kvetoucí rozmarýny a děti zpívaly nádherné provensálské koledy ze čtrnáctého století. Škoda, že jste tam nepřišel!"
„Byl bych tam šel jen ze zvědavosti," řekl tatínek, „a po méir soudu lidé, kteří chodí do kostela kvůli podívané a hudbě, nerespektují víru druhých."
„To je ušlechtilé smýšlení," řek strýc. „Ostatně aťjste přišel nebe ne, stejně jste tam dnes večei byl." A radostně si zamnul ruce.
„A jakpak to, že jsem tam byl?' zeptal se tatínek poněkud ironie ky. „Byl jste tam s celou rodinou protože jsem se dlouze za vád; modlil!"
Na toto neočekávané ozná mení nevěděl Josef co odpově dět, ale maminka se na strýcť krásně přátelsky usmála.
„A jakou milost jste na Vše mohoucím žádal?" řekl koneční Josef.
„Tu nejkrásnější ze všech: prosi jsem ho, aby vám už déle neod píral svou přítomnost a aby ván seslal víru!" Strýc to řekl s oprav dovou vroucností a oči mu zářil; něhou. Tatínek, který se zjevnýn potěšením žvýkal tři nebo čty ři kaštany najednou, si dal n; čas, aby obrovské sousto dokon čil. Pak řekl zastřeným hlasem „Jak víte, já nevěřím, že stvoříte vesmíru se ráčí starat o takoví mikroby, jako jsme my, ale vaši modlitba je krásný důkaz přá telství, které k nám chováte, a j vám za ni děkuju." Potom vsta aby mu stiskl ruku. Také strý vstal: s úsměvem na sebe pohl zeli a strýc řekl: „Šťastné a vest lé Vánoce, drahý Josefe!" Chyt ho mohutnou rukou za ramen a políbil ho na obě tváře.

***

MARCEL PAGNOL (1895-1974), člen Francouzské akademie věd, patřil mezi nejvýznamnější dramatiky meziválečného období. Trilogie Malajský šíp, Fanny a César znamenala velký divadelní úspěch a dočkala se několika filmových zpracování. Z prozaické tvorby vzbudila pozornost Živá voda, která byla později také filmově zpracována.

Vyhodnocení z čísla 46 Tajemný mistr byl zahalený v šedém hábitu a v kápi ukrýval svůj obličej. Knihu Pán duší, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad, www.ivysehrad. cz, získávají: Anna Vlachová (Horní Jelení), Terezie Hrabálková (Fulnek-Lukavec), Marta Adamcová (Praha 10), Hana Kalošová (Trhové Sviny), Božena Matoušková (Žichlínek).

Foto popis| Pagnolovy knihy mají stejnou grafickou úpravu

O autorovi| Stránku připravila Jana Šilhav