 | 10 / 10 |
Historická detektivka Petera Tremayna Pán duší bezprostředně navazuje na příběh Zvon malomocného.
Znovu v něm ožívá Irsko 7. století.
Sestra Fidelma tentokrát řeší vraždu abatyše Faife spolu se zmizením šesti mladých řeholnic a vraždu učence Cináeda. Nakonec odhalí, kdo je tajemným mistrem a Pánem duší, který po kraji rozsívá smrt.
Abatyše vykoukla ze dveří kamenné chaty a uviděla několik mužů, rychle jedoucích po cestě pod nimi. Jeden z mužů náhle vykřikl a ukázal na ně. Celá skupina změnila směr a v mžiku je obklopil asi tucet drsně vyhlížejících válečníků. V jejich středu spatřili nižší postavu zahalenou od hlavy k patě do šedivého šatu, takže nebylo vidět ani kousek těla. Kápě byla stažena hluboko do obličeje. Postava byla štíhlá a měla oblá ramena.
Abatyše Faife pokročila vpřed a zamračeně se jim postavila tváří v tvář. „Co tady pohledáváte?" zeptala se autoritativně.
Vůdce jezdců, na první pohled hrubián s rozcuchanou černou bradou a jizvou na čele, se zasmál. Byl to nepříjemný zvuk. „Co by, hledáme tebe a tvé řeholní stádo, ženská. Potřebuje tě náš mistr. Takže musíte jít všechny s námi."
Esumaro cítil, jak mu tuhne v žilách krev. Poznal hlas - byl to onen vůdce vykradačů vraků, před nímž utekl. Jak že se jmenoval? Olcán!
„My sloužíme pouze našemu Pánu, a tím je Ježíš Kristus," odpověděla abatyše. „Jsme na cestě do -"
„Já vím, kam si myslíš, že jdete, ženská," vyjel na ni velitel. „Ale taky vím, kam teď půjdete. Brzy budete sloužit jinému pánovi." Mluvil tak, jako by to měl být černý humor. „Tak pojďte, nemáme času nazbyt."
Abatyše se mu rozhodně postavila. „Jsem abatyše Faife z Ard Fhearty. Zastrčte meče a jděte v pokoji. Protože my hodláme jít na Bréanainnovu horu a - "
Esumaro si všiml, že černobradý vůdce pohlédl na nevysokou postavu v šedém šatu. Ta odpověděla téměř nepostřehnutelným kývnutím hlavy v šedé kápi. Došlo k tomu bez varování a došlo k tomu rychle. Bradatý vůdce se prostě vyklonil ze sedla a hbitě do srdce abatyše vnořil meč. Byla mrtva dříve, než začala s výrazem blízkým údivu klesat k zemi. Když se kácela, vůdce válečníků oslovil její vyděšené společnice. „Počítám, že se nikdo další se mnou přít nechce. Seberte své rance a jděte před námi, nebo tu zůstanete se svou abatyší... a setkáte se s ní na onom světě."
Všechny úzkostné výkřiky potlačily, jaty chvilkovou nevírou v to, co se stalo. Pak mladá sestra, ta, která první objevila Esumara, padla na kolena k tělu zavražděné abatyše. „Zabil jsi ji!" vzlykala a marně se snažila nahmatat její puls. „Proč jsi ji zabil? Jsi surovec! Kdo jsi?"
Muž opět výhružně zvedl meč. „Kladeš mi mnoho otázek, ženská. Chceš tady zůstat s ní?"
Esumaro k ní rychle přiskočil s paží zvednutou, jako by se chtěl chránit před mužovým ostřím. A zároveň se rychle sklonil a zvedl mladou ženu ze země. „Teď není čas na protesty," zašeptal jí rychle, „jestli chceš zůstat naživu."
Na okamžik se zarazila, pohlédla na hrozivého válečníka a obrátila oči k Esumarovi; pak rychle přikývla a rozvaha se jí opět vrátila, pouze semkla ústa na znamení, jakou námahu musela vynaložit. Když vstala, natáhla ruku, jako by se chtěla dotknout ňader abatyše. Pouze Esumaro viděl, jak prsty sevřela řemínek, na němž byl zavěšený její kříž, a rychle jím trhla. Kříž jí zůstal v dlani. „Lépe uděláš, když budeš jedním z nás, dokud nezjistíme, co to znamená," zamumlala mu do ucha. Esumara překvapilo, jak rychle to dívce myslí. Vzal si kříž. Právě jej sevřel v prstech, když na něho vyjel vůdce válečníků. „Hej, ty tam! Ten muž!"
Esumaro se k němu točil s přivřenýma očima.
„Kdo jsi?" Vůdce na něho hleděl podezíravě. „Ty nejsi z komunity v Ard Fhearta. Neslyšel jsem o tom, že by tuhle tlupu měl provázet nějaký bratr. Esumaro rychle přemýšlel a díval se na stále mlčenlivou postavu, ukrývající se v šedém šatu. „Co má být... Já jsem bratr Maros, a doprovázím tyto sestry ve víře na Bréanainnovu horu na vigílie."
„A symbol víry na svém šatu nenosíš?"
Esumaro na okamžik zaváhal. Pak zvedl krucifix, který mu před okamžikem podala řeholnice. „Právě jsem si jej navlékal, když jsi k nám se svými muži přijel. Dovolíš mi, abych dokončil úpravu a dal si jej kolem krku?"
***
PETER TREMAYNE (nar. 10. března 1943), vlastním jménem Peter Berresford Ellis, se narodil v anglickém městě Coventry. Vzhledem ke svým irským, skotským, velšským a bretónskym předkům se zaměřil na studium Keltů a keltské kultury a nakonec se rozhodl pro novinářskou r I profesi. Své vzdělání využívá jak v odborných pracích o Keltech v Itálii a v Řecku, o postavení keltských žen, irské a keltské mytologii, tak i v beletrii. Dosud vydal 84 knih, 80 povídek a nepočítané novinových článků. Detektivní příběhy o sestře Fidelmě mu vynesly velkou popularitu.
O autorovi| Stránku připravila Jana Šilhavá
