Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení. Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho významným způsobem ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku.
Zásadní podnět bádání o gnózi dalo v polovině 40. let 20. století nalezení koptských gnostických textů poblíž egyptského Nag Hammádí (ty nyní vycházejí v komentovaném překladu i v češtině). Jedním z nejvýznamnějších plodů tohoto bádání se stala kniha z pera renomovaného německého religionisty Kurta Rudolpha. Ten ve své Gnózi plodně konfrontuje „klasické“ zprávy raně křesťanských herezeologů (Hippolytos, Eirénaios...) s nově nalezenými gnostickými texty, čímž mimo jiné osvětluje povahu samotného raného křesťanství. Všímá si dále manicheismu s jeho typicky gnostickým dualismem ducha a látky, a konečně i mandeismu. Ten je dodnes praktikován v některých částech Iráku a Íránu a setkání s tímto živoucím pozůstatkem starověké gnóze se Kurtu Rudolphovi stalo významným zdrojem impulsů, a dokonce pro něj osobně bylo vstupní branou k celé gnózi.
Nejen díky propracované struktuře knihy se autorovi daří podat často spletité koncepce srozumitelně a velmi čtivě, aniž přitom slevuje z odborné úrovně textu.
STAŇ SE FANOUŠKEM FACEBOOKU - VYŠEHRAD nakladatelství