Teologie se dnes soustavně a mnohem intenzivněji než dříve zabývá kritikou náboženství, jak ji vyslovili významní psychiatři a psychoterapeuti – nejvýrazněji Sigmund Freud – , aby se vyrovnávala s falešnými obrazy Boha a nahrazovala je úvahami osvobozujícími a uzdravujícími. Avšak obráceně tomu tak není. V oblasti psychoanalýzy nehraje náboženství většinou žádnou pozitivní roli. Přehledně objasňuje tuto problematiku Hans Küng ve své knize Existuje Bůh? Za jeho výklad mu Americká asociace psychiatrů udělila renomovanou Cenu Oscara Pfistera. Právě vydávaný svazek přináší dva Küngovy závažné texty: studii „Bůh – infantilní iluze?“ z jeho díla Existuje Bůh? a děkovnou americkou přednášku „Náboženství – poslední tabu?“ Jejich cílem je prohloubit nezbytný dialog mezi teologií a psychoanalýzou. Autor ve svých textech ukazuje, že úkolem teologie a v podstatě každého religiózního člověka je pracovat proti všem patologickým deformacím náboženství a angažovat se za takové náboženství, které dokáže přemáhat úzkost a dodávat důvěru, pochopení a respekt mimo jiné jako základ pro přátelství a lásku.