Ameriko, Ameriko

Spisovatel Ethan Canin (1960), který vystudoval angličtinu a pak medicínu, napsal knihu Ameriko, Ameriko (přeložila Michaela Ponocná, vydal Vyšehrad) jistě s úmyslem vytvořit „velký americký román“, jaký měli a mají mnozí američtí autoři; ostatně to naznačuje už tím, že Ameriku si dal přímo do názvu (vzpomeňme třeba na Americkou tragédii, Americký sen, U.S.A., Americkou idylu či Spiknutí proti Americe i na další Rothův román, který se přímo – a ovšemže ironicky – jmenuje Velký americký román). Caninovo obsáhlé dílo podává široký obraz Ameriky ve dvou časových rovinách, protože jeho vypravěč a hlavní hrdina, novinář Corey Sifter, se vrací ve vzpomínkách do minulosti, do let 1971–1972, kdy jako šestnáctiletý student začal pracovat pro místního boháče Liama Metareye (děj se odehrává v malém městě Saline ve státě New York). Metareyové jsou rodinou individualit, Liam je pracovitý a myslí i na dobro spoluobčanů, kterým osud nedopřál takové bohatství a úspěch jako jemu; manželka June je nadšenou pilotkou, syn Andrew je dobrovolně v armádě (později i ve Vietnamu), s dcerou Christian se vypravěč zaplete a ještě je tu druhá dcera Clara, vzpurná, otevřená, pravdomluvná, protivná, ale přitažlivá. Corey pochází z obyčejné rodiny řemeslníka, je pracovitý a daří se mu i ve škole. Pan Metarey mu zajistí a zaplatí studia na prestižní střední škole. Ústředním motivem děje je však podpora Liama Metareye senátorovi Henrymu Bonvillerovi, který chce za demokraty kandidovat proti Nixonovi na funkci prezidenta. Právě smrtí bývalého senátora v roce 2006 román začíná. Corey byl svědkem celého předvolebního mumraje s pletichami, novináři, politiky, boháči, štábem pracujícím pro senátorovu kampaň; občas dělá senátorovi i řidiče. Jeho život se mění i nástupem na novou školu 150 km od domova. Zapátrá i v historii rodu Metareyových a potvrdí si starou pravdu, že „dějiny bohatství jsou vždycky špinavé“. Učí se chápat „nevypočitatelnou opojnost politiky“. Ptá se, zda je pro politika omluvou, že je geniální, vizionářský nebo že chce ukončit válku ve Vietnamu, i když se dopouští nepěkných, politováníhodných činů. Konfrontuje také velký rozdíl mezi novinařinou dnes a před třiceti lety (a to nejen v používané technice). Děj je složitě komponován nejen v časových pásmech, ale také vypravěčovými rozhovory se stážistkou Trieste v jeho novinách a určitými náznaky, které zvyšují napětí děje. To se stupňuje, neboť vše spěje k tragédii v rodině Metareyových i k pádu senátora ještě před samotnými prezidentskými volbami (a tedy také před aférou Watergate, která o něco později vedla k pádu podruhé zvoleného Nixona) – senátor se totiž jednak zaplete s mladičkou milenkou (oficiálně pracuje pro kampaň) a jednak do pochybných obchodů, na nichž bohatne celá jeho rodina. Tajemstvím je dlouho obestřena také identita Coreyho pozdější manželky. Pro Coreyho však zůstávají některé věci i po letech záhadou, dokonce i sám jeho dobrodinec Liam Metarey – proč to vše dělal? Věděl, kam to povede, a přesto v podpoře senátora pokračoval? Věděl o jeho zločinech, kryl ho? Nebo jen nechtěl být jako ostatní přívrženci, o nichž June Metareyová trefně poznamenala, že to „jsou lidé, kteří si přejí svrhnout tě dolů ze skály“? Je to také román o zrání mladého hrdiny, jemuž bylo dopřáno dobrodiní, za něž však musel zaplatit i hořkým poznáním a vystřízlivěním. Nicméně díky tomu dospěl i k jistým hodnotám a moudrosti zralého muže. Román však není moralitou; je to román o Americe a politice, o jejich svůdnosti i odvrácené straně.

 

MILAN ŠILHAN

Knižní novinky č. 7/2010 (6. 4. 2010)