Kolik dnešních dětí ještě vije nejrozmanitější kvítka do věnečků, které je třeba zaplétat s opatrností, umem a citem, aby křehká krása přinesla potěšení, pohlazení...

,,Děti jsou stále stejné, záleží jen na nás dospělých, co jim předložíme, do jakého světa je uvedeme.“ Stále platná slova profesora Karla Plicky mi dodávají odvahu tento věneček, uvitý z lidové poezie, předložit prarodičům, rodičům, ale především dětem – dětem zvídavým, schopným údivu nad žabičkou pískající na píšťalku, zajíčkem metajícím ­kotrmelce. Lidová poezie dokáže zachytit dětský svět plný fantazie, hravosti, proměnlivosti,

a že má každý měsíc roku svoji barvu a vůni, o tom nás přesvědčí svými ilustracemi i malíř Jan Kudláček. Společně posíláme ne jeden, ale dvanáct věnečků s ­nadějí na jejich uchopení ručkou citlivou, okem vnímavým.

Jiřina Rákosníková