Deník židovské dívky v okupované Francii 1942-1944

 

Jan Dočekal

 

     Nacisté a jejich spojenci vyvraždili v době druhé světové války přes pět milionů Židů. Umělecká díla (především prozaická a filmová) vytvořená na toto téma po roce 1945 často vycházejí z faktických událostí spojených autorskou fabulací. Autentická výpověď má však násobně větší moc. Je exaktní.

 

Dva deníky - obdoby a odlišnosti

     Ze zachovaných psaných sdělení v deníkové formě hovořila k nám nejpřesvědčivěji mladičká Annelies Marie Frank (česká varianta Anna Franková, 1929- 1945, v březnu podlehla tyfu v koncentračním táboře Bergen-Belsen). V roce 2008 vydalo pařížské nakladatelství Editions Tallandier pod titulem Journal d´Hélène Berr deník mladé francouzské Židovky Hélène Berrové (1921- 1945, počátkem dubna, měsíc po Anně Frankové, podlehla v tomtéž koncentračním táboře stejné epidemii). Stal se literární událostí roku. Berrová, inteligentní, vzdělaná, jemná a srdnatá mladá Pařížanka, měla rozměrný literární talent, který je v jejích deníkových záznamech stále přítomen (bohatý jazyk, formulace, emotivita), byťsi nejde o beletrii. Vesměs úsečná, ale hutná sdělení o toku času rozkrývají skličující poměry v okupované Francii, zejména v Paříži, s mimořádně hodnověrností.

     Deník Hélène Berrové stal se pro svoji autentickou hodnotu a slovesnou kvalitu samozřejmě látkou ke srovnání s Deníkem Anny Frankové. Oba byly psány v přibližně stejném období (1942-1944). Anna ten čas prožila v amsterodamském úkrytu, Hélène se mohla relativně svobodně pohybovat po Paříži. S tokem času a událostí byla ovšem podmíněnost on é svobody stále větší. Zatímco Anna v úkrytu, v odtržení od venkovního života, propátrává v mysli spojitosti osobních vztahů a zákoutí své bohaté imaginace otočené skrze zdi k venkovnímu světu, Hélène sbírá živé dojmy ze světa, „nad nímž dosavad svítí slunce“.    

Zkonfiskovaný život

     Hélène Berrová ukončila v létě 1942 studium na Sorbonně. K doktorandskému studiu jí zavřely dveře nové protižidovské zákony. Její život doznal větvení vycházející ze silného kmene. Dál studovala soukromě a pracovala v tajné organizaci zabývající se záchranou židovských dětí před deportací. Nad tím pevná, však rozechvívající klenba - životní láska.

     Nepodávala se pasivně osudu. Nacházela v sobě síly, jež doposledka napínala proti zlu. V tom možno spatřovat mravní dimenzi jejího Deníku. Mariette Jobová v doslovu převzatém s titulkem Zkonfiskovaný život pro české vydání cituje z dopisu Hélènina bratra Jacquese: „Bytosti jako Hélène – nevím, zdali takové vůbec existují – jsou nejen krásné a samy v sobě silné. Ony smysl pro krásu šíří dál a dodávají sílu těm, kdo jim dovedou rozumět. Pro mne byla Hélène symbolem síly – zářivé síly, ztělesnění magnetismu, harmonie, přesvědčivosti, důvěry a loajálnosti. To všechno je pryč. Odešla s ní žena, kterou jsem miloval, a ještě víc duše, která byla mé duši tak blízká (četba deníku mi to nyní srdcervoucím způsobem potvrdila).

 

(Hélène Berrová: Deník, podtitul: Deník židovské dívky v okupované Francii 1942-1944, nakladatelství Vyšehrad, 2009, z francouzštiny přeložila Věra Dvořáková, 256 stran. Knihu uvedl Vyšehrad na 21. podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v říjnu 2011).

 

         Jan Dočekal (1943) je historik umění a výtvarník