Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Anarchismus - e kniha  »  Anarchismus / Svoboda proti moci - Recenze Petra Bláhy

Anarchismus / Svoboda proti moci - Recenze Petra Bláhy

Po knižně publikovaných zasvěcených sondách Václava Tomka do peripetií českého anarchismu vychází kniha, jejímiž ambicemi je zmapovat anarchistické hnutí jako celek. Autorské dvojici V.Tomek- O.Slačálek se touto prací podařilo nabídnout českému čtenáři inspirativního průvodce rozmanitými záhyby vývoje anarchistického myšlení, který je doplněn tituly primární i sekundární literatury k probíraným tématům. Anarchismus je představen v různých vnitřních napětích jako hnutí nejednoznačné a ve svém typickém antiautoritářství otevřené celé škále rozmanitých důrazů. V úvodních pasážích se autoři snaží vyložit strategii svého záměru vzhledem ke koncepčnímu zvládnutí tak náročného cíle, jakým je zpracování dějin anarchismu, třebaže se ve svých úvahách mohli opřít o některé zahraniční pokusy o syntetické práce, které autoři v závěrečném historiografickém přehledu zaznamenávají. Již vstupní slovo Jana Kellera však předznamenává následující stránky naznačením odpovědi na otázku, proč se zabývat historií anarchismu, když říká, že anarchismus „má svoji budoucnost teprve před sebou.“ Také autoři nechápou své zabývání se anarchismem jako pouze historickou práci nad něčím, co se jeví být čímsi uzavřeným. Dějiny anarchistického myšlení mají osvětlit vznik různých oblastí zájmů a témat, jejichž souvislosti mohou pomoci k orientaci v posunech vzhledem k současným výzvám, na které dnešní anarchismus reaguje. Výklad proto sleduje problémy, které vytvářely dosavadní tradici anarchistického hnutí až do bezprostřední naléhavosti momentálních podmínek a nově se ukazujících podnětů, přičemž klade otázku, do jaké míry dosavadní tradice dostačuje na adekvátní reakci. Z koncepčního hlediska autoři zvolili dělení na kapitoly, v nichž se doplňuje soustředění na jednu zvolenou osobnost s přehledovými kapitolami, zachycujícími širší kontext dějinných podmíněností, v nichž se jednotlivé osobnosti profilovali. Korespondence těchto dvou pohledů vytváří zdařile komponovanou mozaiku, jejíž skladebnost umožňuje zahlédnout individuální životní osudy jednotlivých aktérů v souběhu s akcenty doby, do níž názorově dorůstali. V profilech anarchistických osobností nejde autorům o encyklopedické postižení postav, ale snaží se zaměřit svou pozornost na dle jejich soudu určující momenty. Na podporu tohoto účelu vědomě předkládají i delší citace z reprezentativních publikací, aby doprovodný komentář prosytili autentickými přízvuky. Svou výpravu za historickými mezníky anarchistického hnutí autoři začínají vyjasněním vývoje ideje anarchismu, který se jako společenské hnutí objevil v 19. století v souvislosti s potřebou vymezovat se vůči působnosti okolních ideologií, avšak co do životního postoje navazuje na předchůdné tradice. V širším slova smyslu autoři letmo zmiňují i jiné než evropské zdroje, pro soustředěnost svého záměru se však nadále věnují hlavně kontextu evropského myšlení, kam vedle antiky řadí i odkazy na bibli jakožto důležitou součást křesťanského vývoje. Stručně zmiňují heretická hnutí i anarchismu blízké pozice v revolučních novověkých náporech. Možná až příliš fragmentálně zaznamenávají některá jména novověkého filosofického myšlení, avšak jejich rozsáhlejší rozbor by zřejmě narušil hlavní prioritu záměru, totiž podat v plastické podobě vývoj anarchismu jakožto etablujícího se společenského hnutí. Proto ještě v oblasti předchůdců v užším slova smyslu jmenují čtyři archetypální osobnosti, které až takřka zakladatelsky zformulovali vstupní rozsah problémů, utvářející původně anarchistické hnutí. V Godwinově důvěře v rozum a osvětu, ve Stirnerově důrazu na individualismus, v Proudhonově federativním principu vzájemnosti a v Déjacqueho vyzývání k násilí a osvobození žen se rýsují základní kameny, vhodné k následujícím opracováním. Autoři neustále sledují významný aspekt utváření anarchistického hnutí, jímž je vymezování se vůči alternativním ambicím revolucionalizovat poměry a přivést je ke změně. Zmínky o potýkání se s marxismem na jedné a sociálně demokratickými proudy na druhé straně v rámci levicově orientovaného spektra jsou doplňovány citacemi z korespondence například Proudhona s Marxem či později Kropotkina s Leninem. První přehledová kapitola se snaží postihnout určující momenty, konstitující anarchismus jako svým způsobem organizované společenské hnutí. Otevírají se témata antimilitarismu, antikolonialismu, svobodného vzdělávání, emancipace a volné lásky jakož i momentálně převažující orintace na „propagandu činem“, pojící se s problémem využitelnosti násilí. S tím souvisí i téma uskutečnitelnosti anarchistických vizí a napětí mezi projekcemi do idealizované budoucnosti a soustředěním veškerého úsilí na realizaci „tady a teď“. V následujících profilech se tématicky předznačené období doplňuje některými životními osudy předních protagonistů. V Bakuninovi se ukazuje souběh ničitelství s tvořením, jakož i nedůvěra v německou kulturní oblast, neodpovídající svými akcenty Bakuninovu pojetí antiautoritářského socialismu. Tato kulturně podmíněná nedůvěra vnáší do anarchistického myšlení impuls, ozývající se významně později ve snaze zorientovat se v událostech prvního světového válečného konfliktu. Vedle Ferrerova důrazu na výchovu a Mostova návodu na realizaci „propagandy činem“ autoři uváději přírodovědně vzdělané Recluse a Kropotkina, kteří svou anarchokomunistickou myšlenku spojili s optimistickým přesvědčením o zákonitém evolučním směřování k anarchii. Zejména Kropotkinův pokus systematicky utřídit anarchismus přinesl nové podněty a novou sílu anarchistické představivosti svým vědně odůvodňovaným obdivem k technologickému pokroku. V případě Kropotkina podobně jako u ostatních kapitol autoři na závěr zmiňují pomocí odkazů na další následovatele míru vlivu i nejednoznačnost v následném posuzování. Každá osobnostně profilovaná kapitola také obsahuje uvedení míry zásahu dané osobnosti do kontextu české anarchistické tradice. V pozoruhodně koncipované kapitole „Tři souputníci anarchismu“ autoři srovnávají vedle sebe osobnosti, proslulé svým belestristickým uměním. Vedle Morrisovy utopie a Wildovy otevřenosti k pokroku bez proklamace násilností tu nejvíce místa dostává Tolstého křesťanský anarchismus s radikalizací zastávaného nenásilí. Postavou Tolstého dochází k dalšímu obohacení záběru anarchistického myšlení, neboť dosavadní anarchismus spíše násilí začleňoval do svých strategií a před křesťanstvím uhýbal jako před autoritářsky rozvinutým modelem, který zotročuje člověka stejně jako autorita státu. V další přehledové kapitole se chronologicky posouvá sledované dění k událostem, ovlivněným revolucí v Rusku, na které anarchismus hledá náležité odpovědi. Autoři sledují poválečné místo anarchismu v různých evropských, ale i neevropských (např. Japonsko, Čína, Mexiko) kontextech a upozorňují na posun v převládající strategii od „propagandy činem“ k důvěře v odborářské hnutí. Převládajícím proudem meziválečného období se stává anarchosyndikalismus, jehož revolučnost ústí až do událostí španělské občanské války. V následných osobnostních profilech se opět tyto proměny důrazu setkávají s hlubšími ponory do jednotlivých lidských osudů. Vedle Pougetovy formulace role odborů se objevuje Landauerova výzva k nenásilnému „vystoupení ze společnosti“ tady a teď, zabývání se ženskou otázkou u Goldmanové jakož i Rockerovo zpracování teorie syndikalismu, posilující důvěru v uskutečnitelnost anarchie mimo spoléhání se na parlamentní struktury. Španělská občanská válka v podání autorů obohatila anarchistické hnutí o důležitou zkušenost uskutečnitelnosti alternativního komunálního života. Zatímco druhý válečný světový konflikt posílil anarchistický odpor k nacismu a fašismu, následné období studené války vytvořilo znovu meziprostor mimo východní a západní mocenskou sféru. Autoři pro toto období nalézají různé vrstvy sepětí anarchismu s uměleckými (surrealismus) a filosofickými (existencionalismus, frankfurtská škola) směry, vrcholící výbuchem společenské revolty v májových dnech 1968 v Paříži. Převažujícím prvkem se pro další období stává anarchokomunistická myšlenka, zbavující se ovšem kropotkinovského evolučního fatalismu a s ním spojovaného naivního optimismu. Globalizující se svět přináší nové problémy a dle autorů na přelomu 80. a 90. let způsobuje vzrůstající působnost anarchismu. Škálu nově se objevujících podnětů autoři opět ilustrují vlivnými osobnostmi, v jejichž prezentaci anarchistického myšlení ukazují příklady, vyrovnávající se s aktuálními obtížemi autoritářsky ovládaného světa. Vedle Bookchinovy představy o společnosti dostatku bez prohlubování ekologické krize, s níž spojuje nárůst naděje na uskutečnitelnost anarchistického uspořádání společnosti, protože se stává jedinou alternativou k civilizačnímu zániku, si detailněji všímají Chomského antiautoritářství, umožňujícího v rozlišování mezi krátkodobými a dlouhodobými cíli participovat na volebních strategiích, Wardovy problematizace zdogmatizovaného antiautoritářství a pojetí lidské přirozenosti, jakož i Zerzanovy varianty anarchistického primitivismu, odmítajícího technologickou civilizaci. Poslední přehledová kapitola, zachycující širší kontext anarchistického hnutí, se zabývá zápolením s potřebou pro anarchismus tak problematickou, jakou je organizování a hledání jednotících strategií v současném světě, ohrožovaném globálními aspekty ekologické krize. Kontinuitu sledování vývoje anarchismu vhodně a nerušivě doprovázejí dvě kapitoly, soustřeďující se na působnost anarchismu v českém prostředí. Kapitola „Mezi svobodou a autoritou“ popisuje vývoj od konce 19. století po krizi identity českého anarchismu splýváním s poválečně nastupujícím komunismem. Navazující kapitola „Svobodu i autonomii“ pak líčí peripetie novodobě se utvářejících postojů v rámci disidentských aktivit až k porevolučnímu osamostatnění se anarchistických iniciativ. Zajímavé je uvedení jakéhosi přehledového schématu aplikace rozdílností, odvíjejících se z důrazu na východisko anarchie nebo autonomie, v němž se ukazuje jedno ze základních napětí v ambicích anarchistického hnutí, zacíleného buď na celospolečenské proměny nebo uhájení alternativně se rozvíjejícího uskutečnění anarchistického principu v rámci celostně nereformovatelného světa. Toto napětí souvisí s různými názory na místo revoluce v anarchistickém myšlení. Vedle zmínky o pořádání pověstných street parties a akcí proti ekonomické globalizaci se čtenář dozvídá o vývoji a momentální existenci rozličných anarchisticky orientovaných periodik. To ovšem platí i o širším kontextu, kde jsou vedle důležitých publikací zmiňovány i časopisecké iniciativy. Na závěr se autoři rozhodli vstoupit aktivněji do jimi zprostředkovávaného potýkání se s vývojem anarchistického myšlení a v kapitole „Otazníky anarchismu a anarchismus jako otazník“ se krátkými postřehy vracejí k ústředním nadčasově formulovatelným otázkám, které určují napětí v rámci anarchistického úsilí. Tážou se například na míru spolehlivosti racionality ve světě zjevně se prosazující iracionality, na možné souběhy boření a tvorby v rámci anarchismu, na utopičnost a uskutečnitelnost či úspěšnost anarchismu. V této otevřenosti nacházejí nezastupitelnost anarchismu v podněcování kritického myšlení, bránícímu náporům dogmatičnosti a ideologickým zjednodušením. Tyto nápory nelze však brát pouze jako vnější hrozby, ale týkají se i anarchistického hnutí samotného. Proto je třeba vědět o tradicích anarchismu, ale zároveň posunovat nestrnule témata v otevřenosti aktuálním proměnám. Toto se zdá být hlavním stimulem na pozadí v českém prostředí originálního záměru autorů, kteří svou knihu nabízejí jako poselství vzhledem k budoucím očekáváním a tedy nejen jako zpracování uzavřené minulosti. Petr Bláha

Zpět na knížku "Anarchismus - e kniha".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook