Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Arnošt z Pardubic  »  Arnošt z Pardubic / Arcibiskup, zakladatel a rádce - Dějiny a současnost, Josef Šrámek

Arnošt z Pardubic / Arcibiskup, zakladatel a rádce - Dějiny a současnost, Josef Šrámek

Představovat jméno Zdeňky Hledíkové není jistě na stránkách Dějin a současnosti nutné. Většině poučených zájemců bude známá přinejmenším její monografie o pražském biskupu Janu IV. z Dražic, potažmo pasáže fundamentálních Dějin správy v českých zemích; v lepším případě i záslužná práce ediční. Ve zkratce lze říci, že recenzovaná monografie shrnuje autorčinu nemalou dosavadní badatelskou aktivitu o domácích církevních dějinách vrcholného středověku. Tím byla velkou měrou předurčena i celková podoba knihy.

Na úvod je třeba konstatovat, že osobnost Arnošta z Pardubic (ač arcibiskupův význam pro epochu vlády Karla IV. nebyl nikdy zpochybňován) ve srovnání s jeho souputníkem a partnerem Karlem IV. nedošla souměřitelné pozornosti historiků. Před Hledíkovou se biografie prvního pražského arcibiskupa zhostili toliko dva autoři - za zmínku tu stojí především jméno Václava Chaloupeckého. Obě tyto práce jsou však již takřka půlstoletí staré. Hledíková tak nevstupuje na pole neorané, přesto ale není její kniha mlácením prázdné slámy.

V koncepci knihy je vhodně kombinováno hledisko chronologické a topické. Po nutném úvodu, kdy věnuje pozornost textům svých předchůdců a objasňuje pojetí práce vlastní, se autorka obsáhle zaměřuje na otázku počátků Arnoštova rodu. Jedná se o pasáž stěžejní, neboť bez znalosti kořenů můžeme stěží hodnotit Arnoštovu cestu na vysluní arcibiskupského stolce. Bohužel je však toto poznání znesnadněno - ne-li znemožněno - minimem pramenných podkladů o původu pánů z Pardubic. Hledíková se tak musela pustit na tenký led spekulací a lze jí jen přičíst ke cti, že její pojetí vyniká přehledností shrnutí dosavadních hypotéz, jejích pramenných dokladů a především střízlivostí tvrzení vlastních. Autorka předně poukazuje na fakt, že ač literatura spojuje působení Arnošta z Pardubic až s Karlem IV., pozdější pražský (arci)biskup začal svoji kariéru už ve službách jeho otce Jana coby diplomat. I díky tomu mohl důvěrně poznat avignonské i italské prostředí a rozšířit si své duševní obzory. Přesto skutečně razantní nástup Arnošta z Pardubic lze datovat do období po roce 1339, kdy se stal děkanem pražské kapituly a posléze pražským biskupem. Zanedlouho mu po boku coby zeměpán stanul Karel IV. a spoluprací obou mužů začalo - jak autorka na řadě míst výstižně dokládá - „zlaté" období českých středověkých dějin. Bylo by ale mylné pohlížet na Arnošta jen jako na jakéhosi poradce krále Karla. Ač je Arnoštovo angažmá na Karlových projektech výraznou kapitolou arcibiskupovy činnosti (viz role mediátora mezi císařstvím a papežstvím tak dramaticky vyjádřená na pozadí osudu Coly di Rienzo), nelze opomíjet ani roli, kterou první arcibiskup sehrál v dějinách české církve. S činností Arnošta z Pardubic je vedle symbolů pražského arcibiskupství a vysokého učení spojeno především dokončení vnitřní christianizace Čech a vytvoření správního systému, odpovídajícího západoevropským standardům. Ač v mnohém navazoval na své předchůdce, Z. Hledíková ve svém textu ukazuje, jak hluboké vzdělání, cílevědomost i osobní kvality Arnoštovy podmínily úspěch těchto procesů. Aby čtenář plně docenil „zakladatelské dílo" Arnoštovo, věnuje Hledíková obsáhlý prostor správnímu vývoji (arci)diecéze a dalším náležitostem, což bude řadový čtenář jistě kvitovat s povděkem. Podobně se zabývá také arcibiskupovou reformní politikou, dohledem nad hospodářskou i mravní úrovní domácího kléru. Opět v kontextu svých dlouhodobých zájmů neváhá autorka překročit prostor zemí Koruny české, když pojednává o Arnoštově roli metropoli-ty ve vztahu k papežské kurii. S nároky, které text na čtenáře mnohdy klade, pak souvisí i další sympatický rys knihy - terminologický slovníček zařazený na konci knihy.

Závěrečné pasáže knihy tvoří osobněji pojaté kapitoly, kdy čtenář prostřednictvím autorčina výkladu hlouběji proniká k Arnoštu z Pardubic jako člověku, jeho osobním zálibám i lidskému zázemí. Řazením poslední je pak kapitola o posmrtné úctě k Arnoštu z Pardubic a o tzv. druhém životě arcibiskupově. Zajímavé jsou tu především peripetie snah o svatořečení prvního pražského arcibiskupa, smetené však rázně vlnou reformace.

Vlivem hluboké fundovanosti se Hledíkové podařilo napsat podnětnou biografii výrazné osobnosti karlovské doby, potažmo historii celé jedné epochy. Domnívám se, že tato kniha stane po zásluze vedle povedené karlovské biografie Kavkovy a Seibtovy, kam tématem i úrovní zpracování bezpochyby náleží.

Josef ŠRÁMEK



Zpět na knížku "Arnošt z Pardubic".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook