Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Čas mého života  »  Čas mého života - eseznam.cz_7.7.2017

Čas mého života - eseznam.cz_7.7.2017

Čas mého života

Jerome Klapka Jerome

Světoznámý spisovatel a redaktor Jerome Klapka Jerome (1859-1927) nebyl příliš nadšený, když ho nakladatelé představovali jako úspěšného autora humoristických knih Tři muži ve člunu a Tři muži na toulkách, jimiž se proslavil.

Mnohem více si cenil jiných svých děl. Na svém kontě má podle jeho životopisce Waltera Gutkesse úctyhodných 49 knižních titulů a divadelních her.

Pouhý rok před svým skonem vydává Jerome autobiografii My Life and Times, která nyní vychází v nakladatelství Vyšehrad pod názvem Čas mého života u příležitosti devadesátého výročí jeho úmrtí. Autor mapuje svůj život od dětství, kdy s dvěma sestrami a bratrem (který však brzy zemřel) vyrůstal v chudé rodině laického kazatele. „Z tohoto prostředí, v němž jsem strávil své dětství, jsem si patrně odnesl svou melancholickou, zádumčivou letoru. Dokážu vidět humornou stránku věcí a užít si legrace, když na ni přijde, ale ať se podívám kamkoliv, připadá mi, že v mém životě je vždy více smutku než radosti.“  Když bylo Jeromovi třináct, zemřel mu otec a dva roky nato i matka. V patnácti musel opustit studia a shánět si obživu. Začal pracovat jako úředník Severozápadní železnice. Záhy ale místo opouští, aby se připojil ke kočovné společnosti, s níž jako ochotnický herec mnoha rolí prožil tři roky. „Chudý původ má mimo jiné tu výhodu, že vás nutí k rozvíjení ctností.“ To už se ale pomalu blížila jeho literární kariéra, kterou začal psaním novinových noticek, do nichž narouboval trochu humoru, aby se lépe prodávaly. První kniha Na jevišti – i mimo ně mu vyšla v roce 1885, skutečný úspěch ale zaznamenaly teprve jeho cestopisné příběhy pro časopis Home Chimes, v nichž s lehkostí a humorem líčil příběhy tří kamarádů, brázdících řeku Temži. Souborně pak vyšly knižně jako Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) a vzbudily u čtenářů velký ohlas, který se opakoval i ve volném pokračování Tři muži na toulkách. Také svazek esejů Lenochovy myšlenky šel „jak se říká, na dračku“. Jerome přesto zpočátku vůbec neměl v úmyslu psát humornou knihu a nikdy si ani nebyl jistý, zda je humorista.

Ve vzpomínkách kromě jiného také odhaluje reálný základ postav tří mužů, jejichž příhody zvěčnil v úspěšných románech. Přesto dává přednost jinému dílu, jak píše: „Ze všech svých knih jsem si psaní Paula Kelvera užil nejvíce. Možná proto, že byl celý o mně a o lidech, které jsem znal a miloval.“ Po zdolání významných literárních met se vrací k psaní divadelních her. „Poté co jsem zakusil úspěch jako humorista, okamžitě jsem zvážněl. Myslím, že mám v hlavě nějaký osten výstřednosti. Nemohu si pomoci.“
Čtenář se dále dozvídá o význačných a zajímavých lidech, s nimiž se autor setkal na cestách a při pobytech v cizině. V Americe, kterou procestoval, ho šokovalo kruté zacházení s černochy. „Neexistuje omluva pro žádné zranění z rukou jakéhokoliv bělocha. Americká spravedlnost není barvoslepá. Copak ty křivdy nikdy neskončí?“  

Jerome zmiňuje i tíživé zážitky z první světové války. Pro svůj věk 55 let sice nebyl přijat mezi vojáky, ale na podzim roku 1916 mohl nastoupit ve Francii jako řidič sanitky a převážel raněné z bojiště nebezpečnými a často i obtížně sjízdnými cestami. „Byla to náročná zima a stál proti mně můj věk. Na jejím konci už jsem se na další práci necítil. Vrátil jsem se vyléčen z posledního kradmého respektu, který jsem mohl vůči válce někdy chovat…. Nedokážu říci, zda jsme něčeho dosáhli, kromě toho, že jsme učinili zadost potřebám svého svědomí.“

Poslední kapitola - Pohled do budoucna je zároveň pojata jako ohlédnutí do dětství a mládí, které v posledních letech otcova života bylo holým bojem o přežití, jak potvrzují i pečlivě vedené zápisníky jeho matky, které nezřídka cituje. Zamýšlí se nad vztahem k Bohu, aby dospěl k poznání: „Ale pokud Ho vskutku hledáme, nechť nám nechybí odvaha. Je možné, že v nějaké soutěži, na kterou už jsme sami zapomněli, jsme vyhráli více, než jsme poznali. On si bude pamatovat, kde jsme uspěli. A věříme, že tam, kde jsme selhali, On nám, s pochopením, odpustí.“

Vyšehrad 2017, 256 s.

Dana Vondrášková

http://eseznam.cz/index.php/rubriky/knizni-novinky/3686-cas-meho-života
 

 

 



Zpět na knížku "Čas mého života".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook