Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Bible a moderní kritika  »  Bible a moderní kritika - Dominik Opatrný

Bible a moderní kritika - Dominik Opatrný

Tomáš Petráček: Bible a moderní kritika: Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Praha, Vyšehrad 2011

Spory o výklad Písma a jeho inspiraci provázejí křesťanství od Ježíšova kázání v nazaretské synagoze po současnost. V novodobém katolicismu se ale obzvláště vyhrotily na konci 19. a začátku 20. století, v době označované jako (anti-)modernistická krize. Tato krize zasáhla biblistiku právě ve chvíli, kdy se sama potřebovala vyrovnat s moderními historicko-kritickými metodami.

Český čtenář má to štěstí, že se těmto nelehkým časům dlouhodobě věnuje hradecko-pražský historik a teolog Tomáš Petráček. Ten již vydal celou řadu studií o Jeruzalémské biblické škole, jednu monografii o jejím zakladateli Marie-Josephu Lagrangeovi OP a druhou o česko-friburgském biblistovi Vincentu Zapletalovi OP. Poslední jmenované dílo připravil jako disertační práci pod vedením Františka X. Halase, což se stalo zárukou nejen vybroušeného jazyka, ale také potřebného vhledu do poměrů za zdmi Vatikánu. Nyní se nám do ruky dostává Petráčkova habilitace Bible a moderní kritika, v níž nám nabízí celkovější pohled na dané události.

Autorovou nespornou výhodou je velký vypravěčský talent, který je ostatně pro dobrého historika nezbytný. Zpracovává nejen archivní materiály, ale i dobové publikace, které již dnešní biblisté sotva otevřou. Vlastní syntéza pak připomíná román, v němž autor střídavě sleduje osudy svých hrdinů, opouští je a zase se k nim vrací za změněné situace.

Hrdiny Petráčkova románu jsou již zmíněný Zapletal, biblista a arabista Alois Musil, překladatel Starého zákona Jan Nepomuk Hejčl a biblista-dogmatik Vojtěch Šanda. 1 Tato i následující část Šandova medailonu vyšla těsně před vydáním knihy v časopise Studia theologica (4/2011) a čtenář se může ptát, nač je potřeba publikovat tentýž text zároveň na dvou místech. Ze západních krajin se k našim domácím osobnostem přidávají jezuita Franz von Hummelauer, zmíněný Lagrange a „radikální apologeta a novátor“ Alfred Loisy. Druhá kapitola nás seznamuje s těmito nadějnými biblisty v době, kdy se více či méně nesměle sbližují s historicko-kritickou metodou. V páté kapitole se čtenář dočte, jak někteří z nich řešili problém inspirace. Hned nato se vrací na scénu všichni a Petráček sleduje jejich osudy po zablokování rozvoje katolické biblistiky.

Nebyl by to ovšem román, kdyby v něm hrdinové neměli své soupeře. Ve čtvrté a páté kapitole proto najdeme portréty několika z nich: Alphonse Delattrea, Leopolda Foncka, „samozvaného inkvizitora“ Benigniho a Louise Billota. Cenné je, že vypravěč nevidí vše černobíle. Nezamlčuje slepé uličky, jimž se nevyhnuli progresivnější badatelé, ani snahu o férovost u některých jejich odpůrců. Opakovaně také zdůrazňuje, že ani jedna skupina nebyla zcela homogenní. Přesto ale používá „škatulkování“ na „progresisty“ a „integristy“, které může svádět ke zjednodušování, přičemž v samotném vyprávění už pak postavy tak vyhraněné nejsou. Navíc skutečný protiklad, jak z knihy místy vysvítá, leží někde jinde, totiž mezi ignorováním lidského poznání na jedné straně, a extrémním racionalismem a agnosticismem na straně druhé.

Drama si ovšem žádá také své oběti. Mezi představenými hrdiny je to Loisy a další, kteří odešli z kněžské služby, nebo byli dokonce exkomunikováni, mezi jejich odpůrci jsou to členové udavačské sapiniéry, kteří svůj boj proti moderní době nakonec přesunuli na kolbiště politické. Přes to všechno ale události pevně směřují ke šťastnému konci.

Aby ale happy end našeho příběhu nebyl příliš sladký, k rehabilitaci historicko-kritické metody a jejích zastánců došlo až po smrti hlavních aktérů. Sedmá kapitola sleduje postupné prosazování nového postoje až k encyklice Divino afflante Spiritu, konstituci Dei Verbum a jejich přijetí u nás. Jak známo, historiografie potřebuje od svého předmětu dostatečný odstup, a tak vyprávění z doby nedávno minulé postupně ztrácí na živosti a některé kapitoly mají spíše ráz antologie. V kapitole VII.3.2 tvoří citace dokonce asi tři čtvrtiny textu! Čtenář pak jistě uvítá myšlenkově hutný závěr.

V celé knize je historické vyprávění proloženo nenápadnými exkurzy k církevním reáliím. Petráček v nich ve stručnosti, ale bez přílišného zjednodušení, vysvětluje principy historicko-kritické metody, katolický koncept magisteria nebo problémy kolem inspirace a pravdivosti Písma svatého. Mezi těmito texty vyniká kapitola V.1 „Odmítnutí dějinnosti“. Autor se v ní zamýšlí nejen nad důvody, proč měla církev na přelomu 19. a 20. století s dějinností takový problém, ale také nad významem konceptu dějin pro teologii. Právě ten dělá z církevních dějin skutečnou teologickou disciplínu, více než jen dějiny oboru. Musíme tedy doufat, že se autor k této tematice vrátí a rozpracuje ji na více než pěti stranách.

Jak ve svém posudku pro habilitační řízení zmínil Stanislav Balík, práce není jen deskriptivní, ale snaží se jednotlivé situace a jednání hrdinů vysvětlit. Přitom se podílí na boření mýtů, což je jistě záslužné: o naivním Piu X., který nevěděl nic o sapiniéře, o extrémně konzervativním a protimodernistickém Piu XII., o bezbožných progresistech a hloupých integristech a také o tom, že celý spor se vedl mezi teology a hierarchií. To poslední dokládá na příkladu vzácného ochránce progresivních exegetů, arcibiskupa Mignota.

Petráčkem vyprávěné dějiny vedou k poučení. Autor zdůrazňuje především nezbytnost inkulturace, která se dá sice oddálit, ale nakonec proběhne stejně, jen bolestněji. Pro mne pak bylo poučné sledovat samotné jednání všech aktérů, ony úspěšné i neúspěšné pokusy o společné soužití pod jednou církevní střechou.

Recenzovaná kniha se bezpochyby stane díky poctivému a fundovanému zpracování látky na dlouhou dobu standardní prací k pohnutým církevním dějinám přelomu a první poloviny 20. století. Díky svému strhujícímu vyprávění má navíc naději oslovit i širší veřejnost a přispět tak k lepšímu povědomí o vlastních dějinách. Odborné, ale přístupné teologické „exkurzy“ pomohou i nekatolíkům lépe se v tomto světě orientovat. Petráčkovi se tak podařilo napsat knihu, kterou je možné bez rozpaků doporučit jak biblistům a církevním historikům, tak zájemcům o dějiny, a to i těm, kteří se v církevním prostředí příliš neorientují.

Dominik Opatrný, Salve



Zpět na knížku "Bible a moderní kritika".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook