Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Češi u Tobruku  »  Češi u Tobruku / Skutečné příběhy - MF Dnes

Češi u Tobruku / Skutečné příběhy - MF Dnes

 

Vojáci od Tobruku žili na Chebsku
Mladá fronta DNES | 19.1.2009 | : Kraj Karlovarský | : 4 | : VÁCLAV JIŘÍK

Válečný film režiséra a scenáristy Václava Marhoula oživil jednu z epizod našich národních dějin, na kterou jsme plným právem hrdi. Zopakovalo se to, co zde již několikrát bylo. Jako pokropeno živou vodou zvedlo hlavu zapomenuté téma.

Otázka však spočívá někde jinde. Kdo z generací, kteří absolvovali školy za starého režimu, věděli o tom, že naši vojáci bojovali v Africe? A pokud ano, tak to zajisté nebylo ze školních škamen. Do zblbnutí semluvilo o bitvách u Sokolova, na Dukle a tak dále. Udělalo se z nich něco, čím ve skutečnosti nikdy nebyly.
Byla to jakási diskreditace těch -věčně omílané téma ani něčím jiným nemohlo být - kteří tam bojovali a umírali. Nezasloužili si to, jejich představy o budoucím státě byly na hony vzdálené tristní budoucnosti. V tom byl podstatný rozdíl u legionářů z první světové války. Ani oni nebyli však příliš spokojeni s tím, co a jak se dělo za první republiky a kdo vše se na tom podílel. Do vládnoucích sedel se vyhoupli konjukturalisté nejhrubšího zrna se značně nečistou minulostí. Tedy něco, co se nám před nedávnem zopakovalo.

Tobruk v knihách Vraťme se však k původnímu tématu - k Tobruku. Díky filmu se rozhýbala také česká nakladatelství, vyšlo několik knih tomu věnovaných. Namátkou lze jmenovat práci Jindřicha Marka: Tobrucký deník (Svět křídel, 2008), na titulní stránce je Karel Štolba. S touto pozoruhodnou osobností se vzápětí blíže seznámíme. Nás však bude zajímat jiná kniha, František Emmert: Češi u Tobruku (Vyšehrad, 2008). Konkrétně historka, ke které došlo v listopadu 1941. Svědkem je přímý pamětník MUDr. Josef Herz, generál v záloze.
Oné noci vyrazila směrem k italským liniím čtyřčlenná průzkumná hlídka ve složení poručík Arnošt Klein a vojáci Karel Štolba, Vladimír Chalupa a náš vypravěč. Cílem byl opuštěný, ale nepoškozený nepřátelský nákladní vůz. Jejich přítomnost však byla prozrazena a došlo k mele. Italové se pokusili poručíka zajmout, ten po nich hodil granátem. Nakonec to odnesl s prostřelenou paží, Štolba spolu s Herzem ho doprovodili nazpět do vlastních linií. Chalupa se vrátil opožděně, špatně se orientoval,musel se ukrývat u nepřátelských zákopů. Všichni byli po právu vyznamenáni novým vyznamenáním, Československým válečným křížem 1939.
Tolik v kostce dramatický válečný příběh z tobruckého bojiště. Voní to v něm střelným prachem a jak se vzápětí ukáže, také něčím jiným.

Ozvěny Počátkem dubna 1968 jsme v Chebském muzeu, kam jsem krátce předtím nastoupil, zorganizovali setkání bývalých západních vojáků žijících na našem okrese. Čas nadějí nabízel šanci na slušný život. Tehdy jsem napsal do Hraničáře svůj první novinový článek. Dovolím si z něho ocitovat: „Po období úmyslného zamlčování jejich zásluh přichází období, kdy můžeme a musíme říci mladé generaci o jejich pevné víře ve svobodné Československo, která nebyla skryta za planá slova, ale plná pádných skutků.“
Řada bývalých západních vojáků, i ti z afrických bojišť, byli později převeleni do Velké Británie, odešli za civilním povoláním do této části západních Čech, hlavně potom lázní. Začali si zde opožděně budovat svůj soukromý život a většinou také manželství. Za své válečné zásluhy měli být zvýhodňováni. To však byl, jak se ukázalo, danajský dar. Většinou se stali národními správci po odsunutých Němcích.
Jednalo se však o zrádné politikum, po komunistickém zvratu v únoru 1948 přišli o všechno. Museli začínat znovu, tentokráte za daleko těžších podmínek. Ne vždy byli vítáni, bývalí protektorátní přikrčenci se stranickými průkazy v kapse se cítili odstrčeni a dávali jim to najevo.
V politickém životě si většina z nich rychle uvědomila, odkud hrozí slabé demokracii největší nebezpečí. Nelze však paušalizovat, společnost byla rozdělená, i mezi nimi se našly výjimky. Nejdále došla situace v Mariánských Lázních při oslavách vzniku republiky 28. října 1946. Byl přitom neustále glorifikován Sovětský svaz a Stalinova genialita, s výročím to nemělo nic společného. Několik vojáků se neudrželo, dali najevo svůj názor a na světě byl skandál celostátních rozměrů. Soudní a existenční spory se vlekly až do komunistického převratu.

1948: rychle za hranice Většina „zápaďáků“ se postavila proti tomu, co se dělo v únoru 1948. Každý z nich si to řešil po svém, převládaly ilegální odchody za hranice.
Tak počátkem března 1948 přejel u Aše hranice bývalý nadporučík Stanislav Klobouk spolu se svou anglickou manželkou a dětmi. Valník, se kterým přijel, ponechal na čáře a hraniční orgány tak měly postaráno o zábavu.
Došlo však také k tragickým případům. Poblíž Libé byl 11. dubna zastřelen před zraky celé své rodiny Ján Anděl. Spolu s nimi byla svědky této události skupina složená vesměs z jeho krajanů, které měl převést do Bavorska. Byl v tom kus symboliky, jednou z prvních obětí z hranic byl bývalý západní voják.

Hrdinové Na onu schůzku do Chebského muzea přišlo kolem dvacítky „zápaďáků“. To bylo více, než jsme očekávali. Od časů srpnové vojenské přehlídky z roku 1945, kdy jim vzdávala hold spolu s Prahou celá republika, uplynulo bez dvou roků čtvrt století. Přibyly jim šedivé vlasy, vrásky a kilogramy, v očích jim však zůstalo sedět chlapáctví. Zpočátku byli rozpačití, takto hromadně se setkali poprvé od roku 1948. I oni fandili tomu, co se tehdy dělo, byli však zdrženliví, měli své ničím nezastupitelné, trpké zkušenosti. Čas se zastavil, dobový orloj začat přehrávat vzpomínky. Velké historické okamžiky jsou součtem deseti tisíců malých…
Jedno vyprávění střídalo druhé, tehdy odezněla historka, kterou jsme zaznamenali. Neuvěřitelné na celé věci bylo, že Karel Štolba žil od poválečného času ve Skalné a Vladimír Chalupa ve Velké Hleďsebi. Většina jejich sousedů o tom, že vedle nich žijí skuteční hrdinové, neměla tušení. Dodnes po nich zůstala řada nevěrohodných historek. To si rozhodně nezasluhovali ani za svého života a ani po smrti. Karel Štolba zemřel v roce 1980 a Vladimír Chalupa o dva roky později. Nyní za změněných poměrů by se dalo leccos napravit - vraťme jim jejich skutečnou tvář!
V jejich vyprávění bylo něco navíc od Herzova něco navíc, oba si přitom notovali. Je na tom nepřátelském náklaďáku zajímal hlavně obsah. Podle jedné verze to byly chutné italské limonády a podle druhé víno, které nepřítel fasoval. To však ani na okamžik nezmenšuje jejich hrdinský skutek. Jakékoliv plané moralizování není na místě! To víno zde hraje druhé housle, podstatou byl boj za nezávislé a demokratické Československo. Tady mají oba naši vzácní krajané své ničím nezadatelné čestné místo…

Foto popis| ČECHOSLOVÁCI V POUŠTI. O boji o Tobruk se toho u nás příliš nevědělo. Vojáci, kteří bojovali v Africe, byli tak zvaní „zápaďáci“. Jejich hrdinství v posledním roce poodhalil film VáclavaMarhoula i dvě knihy, které o tématu vyšly.
Foto autor| FOTO: IBRA IBRAHIMOVIČ

O autorovi| VÁCLAV JIŘÍK, Autor je spisovatel a historik

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

 



Zpět na knížku "Češi u Tobruku".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník