Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Dějiny rané romantiky  »  Dějiny rané romantiky – Časopis Reflex

Dějiny rané romantiky – Časopis Reflex

BŘETISLAV HORYNA - DĚJINY RANÉ ROMANTIKY

Zkoušet se něco dozvědět o duchovním zlomu, jenž proměnil německy mluvící křesťany v Němce bez přívlastků, zprostředkovaně dodal myšlenkový materiál pro tentýž proces v české kotlině v podobě národního obrození a jehož zbytky byly při díle kupříkladu ještě v šedesátých letech, když umělci předpokládali, že i masy lze dramatem, románem, obrazem, ba i televizí kultivovat, byl u nás až donedávna v podstatě marný podnik.

Tuto mezeru nyní zaplnila kniha brněnského filosofa a religionisty Břetislava Horyny (1959) Dějiny rané romantiky (Fichte, Schlegel, Novalis), nominovaná na letošní cenu Magnesia litera v oboru naučné literatury. Hutnou třísetstránkovou analytickou práci doplňuje stodvacetistránková příloha složená nejen z textů v podtitulu jmenovaných tvůrců, ale doplněná o ukázky prací Friedrichů Holderlina, Schellinga a Schleiermachera.

Co hýbalo zmíněnými filology, filosofy, básníky a literáty? Celý život je vzrušovala vzpomínka na výkřik rebelů Francouzské revoluce „Svobodu, nebo smrt!", na druhé

straně jako velmi konformní úředníci například v durynských solivarech už věděli o moderní době své. O to silněji pociťovali nostalgii z definitivně odvátého věku velkých rytířských citů, událostí, o nichž stálo za to hovořit, čarovných okamžiků, jež se mohly stát pojivem ság, velkých mytologií.

Horyna ukazuje, že je nemotivovalo bezhlavé odmítání nových časů a touha po návratu do středověku, jak se o romantice běžně traduje, ale obava, že ze života zmizí tajemství, krása a fantazie. Ještě dříve, než si mohli novodobého dělníka či byrokrata pořádně prohlédnout, jasnozřivě pochopili, že na venkovském statku nebo ve středověké dílně se člověk s druhými i s přírodou propojuje jinak než v továrně či kanceláři. To hlavní, co podle osvícenství dělá člověka člověkem, vzdělání, mělo dle jejich představ vychovat estéta, jejž s atomizujícím se společenstvím i se světem znovu spojí transcendentální poezie, vrchol dosažitelného vědění, v němž se věda proměňuje ve filosofii a ta zase v poezii jako vrcholný projev lidské racionality i citlivosti, který člověku dovoluje sáhnout až po poznání absolutna.

Můžeme se dnes pousmát nad jejich naivitou, že básničkami lze stvořit pospolitost rovnosti, světoobčanství a sociální nedeterminovanosti. Horyna také nezamlčuje, jak rychle se po Napoleonově vpádu do Německa proměnili z kosmopolitů v zuřivé antisemity a nacionalisty, z frankofilů v popírače existence jakékoli francouzské kultury či jak nejeden z nich zarejdoval od antických bůžků a nymf „curyk" k nejortodoxnějšímu katolicismu.

Přesto existují pádné důvody, proč se vším, co po nich zůstalo, včetně filosofie transcendentálního idealismu, zabývat. V transcendentalismu, který příchod moderní doby nejen ohlašoval, ale především promýšlel, je všechno důležité, co člověka ve světě poutá i osvobozuje, přesunuto z vnějšku do nitra a napojeno na duševní mohutnosti v čele s rozumem. Pro romantiky nebyl duch méně skutečný než příroda. Díky tomu může básník Novalis na milenčině hrobě pět: Pryč prchla nádhera zemská / a moje truchlivost s ní. / Stesk splýval v nový / nevýslovný svět, ačkoli si

o Sofii von Kühn za jejího života poznamenal: To její kouření... Nezdá se, že by uměla opravdu přemítat... Bojí se strašidel... Je panovačná ... Oblíbené jídlo: zelňačka - hovězí s fazolemi. Přestože vrchol působení romantiků spadá do krátkého období let 1770-1830 a navzdory faktu, že modernizační proces se odehrál pod vlajkou vědy, která nic takového jako duševní skutečnost nezná, nebyli rozhodně zapomenuti. Kritika důsledků modernizace, třeba v podobě existencialismu, je bez nich nemyslitelná.

Jejich odkaz však pronikl mnohem dál. Žil v německé biologii až do konce druhé světové války, než jej smetla denacifikace vysokých škol. Inspiroval Freuda, je živý v díle C. G. Junga a najdeme jej i u slavného etologa Konrada Lorenze. Zaplétáme-li dnes i po takovéto intelektuální smršti své životy do čistých vnějškovostí či pohybují-li se kupříkladu analýzy nacismu a komunismu jen v začarovaném kruhu „tvrdých" ekonomických nebo politologických dat, a o duši ani slovo, není to chyba raných romantiku.

časopis Reflex, Pavel Taněv



Zpět na knížku "Dějiny rané romantiky".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook