Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Dějiny světa 2  »  Dějiny světa 2 - Listy Prahy 1

Dějiny světa 2 - Listy Prahy 1

Luboš Kropáček - Dějiny nás učí, jak žít

Držím se stále konzervativních moudrostí: Historia magistra vitae, říká profesor Luboš Kropáček, orientalista a afrikanista. Působí na Univerzitě Karlově, je autorem stěžejních publikací ve svém oboru, překládaných a citovaných také v zahraničí. Nyní spolupracuje intenzivně s nakladatelstvím Vyšehrad, které se chopilo vydávání nových Dějin světa v šesti svazcích. Profesor Kropáček je označuje za přelomové a potřebné dílo. „Tyto dějiny mají encyklopedický charakter, ale jsou zpracované čtivě. Nikoli do abecedně řazených hesel, ale jako souvislý přístupný výklad. Takto pojatá historie nás učí, jak žít ve světě propojených kultur...“

Jaká je vaše role při vydávání tohoto zásadního díla?                                                                           U tak obrovského a významného projektu je přirozené, že si nakladatelství vytvořilo skupinu odborníků pro některé tematické okruhy. Jde o to, aby překlad německého textu odpovídal naší odborné terminologii. Jako oreintalista zaměřený na Blízký východ, muslimské země a Afriku se snažím být nakladatelství užitečný právě kontrolou textů, které se k těmto oblastem vážou.

Jak jsem si všimla při prolistování nového, druhého dílu, je právě jim věnován podstatně větší prostor než tomu bývalo v dřívějších učebnicích nebo obdobných publikacích. Zdá se, že tyto Dějiny světa nejsou tolik zahleděné jen do Evropy.                                                                                                                                                     Ano, komplexnost je jejich podstatným rysem. Sledují vztahy mezi jednotlivými kulturními centry a oblastmi od prehistorie až do dnešní doby, kdy se globalizace stala běžným tématem. Mezi autory i editory jednotlivých svazků jsou opravdu význační odborníci na mimoevropské oblasti. Dosud užívané klasické dělení historie na pravěk, starověk, středověk a novověk je silně eurocentrické a orientalisté na to už od 60. let upozorňovali.

Čtenáře takto pojatých dějin světa může opravdu překvapit, jak rozsáhlé a čilé styky i mezi vzdálenými kulturami existovaly už v dávné minulosti ...                                                               Ano, to je červená nit, která se táhne tímto dílem. Provázanost lidské zkušenosti od počátku rodu Homo sapiens sapiens podnes. Mimochodem díky velkému pokroku archeologie a genetiky vědci dokážou stále lépe vyhodnotit i předvěké kosterní pozůstatky a dokazují genetickými metodami, co jsme mohli dřív jen tušit, například příbuznost určitých národů či kmenů.

Nabízí se tu ale otázka, proč vlastně překládáme a vydáváme německé dílo?                                                                    Je to dílo velmi kvalitní, autoři představují široký tým z předních německých akademických pracovišť a univerzit. Způsob jejich podání může být českému vzdělanému uživateli blízký. Propojenost české a německé kultury a vědeckého prostředí byla a je velká. Snahy o nové zpracování světových  dějin jsou pochopitelně i jinde, například v USA nebo Francii, i když jejich pohled nebude asi zcela totožný s tím, který nacházíme nejblíž od našich západních hranic.

My se dnes zajímáme o arabský svět, ale zajímal se tento svět i o nás?                                                       Jistě, univerzální dějiny byly psány už ve zlatých dobách islámského středověku a jsou v nich i zmínky o současných českých reáliích. Všeobecně známá je zpráva Ibráhíma ibn Jakúba o Praze, vůbec první písemná zmínka o našem hlavním městě. Ale například u al-Mas´údího nalezneme zmínku i o našem knížeti Václavovi. Perský historik Rašíduddín ve 13.-14. století píše ve svých světových dějinách o Přemyslu Otakaru II. Ale je samozřejmé, že koncepce smyslu dějin je v různých kulturách různá.

Z dřívějších hodin dějepisu jsme byli zvyklí spíš na dlouhé řady dat a jmen, ale málo se zabývali celkovým vývojem jednotlivých kontinentů nebo kultur. Jak je to nyní?                                                  Výuka dějepisu na školách je dosud hodně roztříštěná a pozornost mimoevropským oblastem je nepostačující. Učebnice dnes  nejsou jednotné a mají různou úroveň. Jsme zvyklí hledat informace už spíše na internetu, nejčastěji ve Wikipedii, ale i tam jsou velmi roztříštěné. A když jdeme dál a sledujeme různé hyperlinky, souvislosti, získáváme informace doslova atomizované. Jednotlivým tématům je na internetu bohužel věnován velmi různý prostor a chybí jakákoli rovnováha. Jako pedagog vidím, jak se to projevuje v pracech studentů. Někdy postrádají smysl a jsou jen seskupením dat. Podle mého názoru mají tyto nové Dějiny světa u nás důležitý úkol, ukazují na souvislosti. Přinášejí jasnou vizi vývoje světa a jejich kladem je i určitý výhled, kam se snad dějiny budou v dobrém případě ubírat. Na všechny autory byl kladen požadavek, aby nepsali jen dějiny událostí, ale i vývoje společnosti, myšlení, způsobu života, vývoje kultury i náboženství. 

Osobně se věnujete nejen historii a kultuře mimoevropských národů, ale i její popularizaci.  Proč bychom se o obojí měli zajímat víc, jaký v tom vidíte přínos?                                                                 V globalizovaném světě žijeme bok po boku, je to nezbytné.  Kritizoval jsem vždy takzvanou Huntingtonovu teorii o střetu civilizací. Mimo jiné proto, že předpokládá existenci pevných civilizačních bloků a varuje, aby mezi nimi nedošlo ke střetu. V některých médiích to ale bylo chápáno naopak, spíš jako prorocká předpověď, že takový střet nastane. Měli bychom ale naopak pracovat pro to, aby nic takového nenastalo. Někdo spočítal, že 80% informací v médiích o islámu je negativních. Je potřeba nepřehlížet pozitivní stránky, snažit se je nacházet.    

Co si tedy můžeme z islámu, který se nám tu bude určitě čím dál víc projevovat, vzít dobrého?                                                                                                                         Islám má široce propracovaný právní a mravní řád. Vyznává úctu ke starým lidem, k rodině, ke spořádanému životu. V moderní společnosti na západě bývá často téma mravního řádu odsouváno. Ale jde o to, aby v islámu, který je dnes rozpolcený mezi různými tendencemi, zvítězily ty, které směřují k dobru. Bylo by dobré odložit přežité, nepřijatelné nebo malicherné příkazy a zákazy, tak aby pojetí Božího zákona – šarí'y – vyjadřovalo obecné hodnoty spravedlnost, humanity – a také demokracie. Propojení islámu s demokracií je možné, bude-li citlivě vsazena do domácího duchovního a kulturního kontextu.

A jak se tyto nové Dějiny světa věnují období přelomu letopočtu, narození Krista a zrodu a vývoji křesťanství, napadá mne v této předvánočí době?                                                                                                                                                                    Samozřejmě, že křesťanství hraje ve světě významou úlohu. Islám brzy obsadil centra, kde vzniklo –na blízkém východě a v severní Africe,  a jeho centrum se přesunulo do Evropy. Dnes už je to ale zase jinak, Evropa přešlapuje mezi různými hodnotovými světy a nejlidnatější a důležitá centra z hlediska katolické církve se mezitím vytvořila v Jižní Americe. To vše tyto Dějiny světa sledují.  Ale křesťanský základ je podle mého stále základem všeho dobrého, co můžeme v Evropě nalézat.

Jak tedy slaví islamolog Vánoce?                                                                                                                         Já jsem především praktikující křesťan, který právě na základě své víry usiluje o dobré vztahy s vyznavači jiné víry nebo lidmi veskrze sekulárními. A pokud jde o Vánoce, ty vidím jako krásný svátek, který hřejivě tiší zimní chlad a umožňuje obnovit rodinnou pohodu. A víte, že i v řadě arabských zemí si už dnes také rádi postaví a ozdobí stromeček? Tahle tradice se jim líbí. A že při příležitosti Vánoc jsou do Evropy jak z politických tak i náboženských kruhů zasílána přání našim představitelům? A naopak od nás odcházejí přání k ramadánu. Nebo například v měsíci ramadánu muslimové zvou hosty po západu slunce na takzvaný iftár, přátelské setkání a noční hodování.  Od doby Billa Clintona také američtí prezidenti zvou v této době ke společnému iftáru diplomaty a významné představitele muslimských organizací v USA. Přeneslo se to i do Evropy a dokonce takový iftár proběhl už i v Praze na americkém velvyslanectví. I v tom je možné spatřit vývoj k lepšímu společnému soužití ve světě.  A kdybych mohl doporučit zajímavý vánoční dárek, nedávno vyšel u nás překlad nejpozoruhodnějšího egyptského románu z poslední doby – Jakobijánův dům (autor al-Aswání). Anebo jím mohou být určitě Dějiny světa, o kterých jsme tu mluvili.   

Martina Fialková



Zpět na knížku "Dějiny světa 2".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook