Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Desatero božích přikázání  »  Desatero božích přikázání - Recenze Křesťanská revue

Desatero božích přikázání - Recenze Křesťanská revue

Otto Herman Pesch je světově respektovaný římskokatolický teolog, který byl od roku 1975 do roku 1998 profesorem systematické teologie na evangelické teologické fakultě v Hamburku. Pesch se angažuje zejména v otázkách ekumeny a patří k předním znalcům Lutherova díla. Jeho kniha o Desateru, která poprvé vyšla již v roce 1976 (český překlad vychází z 10. přepracovaného vydání z roku 2011), patří k autorovým publikacím, které se zabývají morálními otázkami a křesťanskou životní praxí.

Autor tedy předkládá, promýšlí a aktualizuje Desatero jako morální teolog, který Desatero vidí jako zásadní text pro křesťanskou etiku, jako konkrétní pokyny pro náš mravní život. Kniha o Desateru je tak jakýmsi volným pokračováním jeho předchozích Základních otázek katolické víry (v češtině vyšla tato kniha v roce 1997).

Na základě úvodu k Desateru, ve kterém se představuje jeho dárce, Hospodin, jako „tvůj Bůh“, formuluje Pesch celkový přístup k tomuto souboru výroků: „Přikázání nemají rozkazovat. Skoro by se dalo říci: Chtějí konstatovat naprosté samozřejmosti. Ty člověče, který jsi právě slyšel a pochopil, kdo tě to osvobozuje… přece nebudeš tak zaslepený, abys tohle dělal a tam to zanedbával… Asi takto by se dal vyjádřit základní tón Desatera.“

K jednotlivým přikázáním přistupuje Pesch skrze dvojkrok – nejdříve předkládá „všeobecné“ poučení, u kterého je zdůrazněn vztah k Bohu a k víře v Boha, neboť Desatero „ukazuje, co z nás lidí Bůh dělá“, a potom následuje část věnovaná praktickým důsledkům, nazvaná Co máme dělat? Tomuto dvojkroku je u každého přikázání předřazeno jeho stručné (katechismové) znění, které autor pozitivně přeformuluje a potom uvede plný biblický text podle Páté knihy Mojžíšovy.

Tak například u prvního přikázání, které je rozděleno na dvě části, to vypadá takto: „Nebudeš mít jiné bohy než mne! To znamená: Smíš věřit v Boha.“ A „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho! To znamená: Nezaměňuj Boha se svými obrazy Boha.“ Sympatické je, že při tomto dělení neodpadne při výkladu ta část Desatera, kterou židovská, ortodoxní, anglikánská a reformovaná tradice chápe samostatně jako druhé přikázání (v Bibli jsou to verše Dt 5,8–10).

V praktické části k tomuto přikázání Pesch správně vyvažuje dvě polohy. Jednu z nich tvoří nutnost stále revidovat naše představy o Bohu, které mohou být nesprávné a hluboko zakořeněné už od našeho dětství. Druhou polohu tvoří extrém bezbarvé a abstraktní víry v „nejvyšší bytost“. Pesch v této souvislosti připomíná výrok Hanse Künga o tom, že náš Bůh je „Bůh s vlastnostmi“, a proto o něm „musíme říct několik velmi zřetelných věcí.“

Dalším praktickým důsledkem, který Pesch vyvozuje ze zákazu zpodobování Boha, je varování před představami, které jsou příliš těsně spojeny s našimi osobními zájmy a přáními a které směřují k tomu, aby nám „Pánbůh“ zaručil klid. Jako pomoc pro zdravou sebekritiku v této oblasti doporučuje vážně mluvit o víře v Boha s lidmi jiného vyznání nebo s nevěřícími, a tak v sobě „zkamenělý obraz Boha“ zničit.

Závěrečnou úvahu k tomuto přikázání autor věnuje člověku jako jedinému stvoření, ve kterém lze obraz Boha nacházet. Důvodem je vždy znovu překvapující jinakost lidí, která nás opětovně staví před otázky a úkoly a od nás vyžaduje stejnou otevřenost, jak máme být otevřeni i vůči Bohu.

Domnívám se, že na tomto zajímavém propojení mezi přikázáním nezobrazovat si Boha (Dt 5,8–10) a skutečností, že člověk je stvořen k Božímu obrazu (Gn 1,26.27), lze ilustrovat něco z Peschova způsobu promýšlení dalekosáhlých důsledků Desatera. Hebrejská slova, která se překládají jako „obraz“ a „zobrazit“, v těchto textech (Gn 1,26.27 a Dt 5,8–10) tvoří zcela odlišné slovní kořeny, a proto tyto texty pojmově vypovídají každý o něčem jiném, ale logická konsekvence těchto textů sem přece jen směřuje, neboť člověk je stvořen k Božímu obrazu proto, aby moudře panoval „nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nade vším živým, co se na zemi hýbe“ (Gn 1,28) a z toho logicky plyne, že si nemá zobrazovat Boha zpodobením ničeho, co je „nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí“ (Dt 5,8).

Po té, co projdeme všemi deseti přikázáními, zastavíme se ještě krátce u otázky, jak Bůh Desatero oznámil. Závažnost Desatera tvoří fakt, že je oznámil sám Bůh, ale zároveň platí, že je formuloval člověk. A tato formulace prodělala určitý vývoj. Jak Pesch uvádí, „Bůh svá přikázání zvěstoval tak, že lidi… vedl v jejich úvahách správným směrem.“ Z toho plyne, že přikázání mohou být „vylepšována“, tak jak to také činí Ježíš.

Podnětné promýšlení a dotahování jednotlivých přikázání do konkrétních praktických poloh současného života tvoří z Peschovy knihy o Desateru vskutku užitečnou pomůcku pro křesťanovu etickou orientaci v současném světě. Aplikacím nechybí dobré biblické zakotvení a rozhovor s bohatou církevní tradicí. Vše je podáno srozumitelným jazykem a poměrně stručně. Zájemce o další studium je v závěru knihy odkázán na literaturu jak k celému Desateru, tak k jednotlivým přikázáním, a to od autorů z katolické, protestantské i židovské tradice. Z českých autorů se celkovému pojetí a rozsahu této knihy patrně nejvíc blíží evangelický teolog, prof. Jan Milíč Lochman ve své knize Desatero – Směrovky ke svobodě s podtitulem Nástin etiky pod zorným úhlem Desatera, která vyšla poprvé v němčině v roce 1979, tedy tři roky po prvním vydání Desatera Peschova.

Závěrem lze říct, že Peschova kniha o Desateru předkládá vynikajícím způsobem jeden z ústředních biblických textů jako trvalou inspiraci pro náš život a jednání. V českém vydání zarazí pouze malé „b“ ve slově „božích“, myšleno „přikázání“, které je takto uvedeno v názvu knihy a v upoutávce na zadní straně obálky. Tato podivnost však nemůže zastínit celkově chvályhodný vydavatelský počin osvědčeného vydavatelství Vyšehrad.

 

Lukáš Klíma



Zpět na knížku "Desatero božích přikázání".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook