Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Diskrétní zóna  »  Diskrétní zóna - Petr Kamberský

Diskrétní zóna - Petr Kamberský

Lidové noviny
Datum vydání: 29.12.2012  
Rubrika / pořad: Orientace/Okno
Strana / zpráva 30
Autor: PETR KAMBERSKÝ
Chcete-li stáhnout obrázky, klepněte sem pravým tlačítkem. Z důvodu ochrany soukromí aplikace Outlook zabránila automatickému stažení tohoto obrázku z Internetu.
zpět
Rychetského budování státu
Z pera dvou právníků vzniklo takřka strhující dílo – dílo, které „musíte číst“

Psát recenzi na knihu kolegy je jako spát s kamarádkou, vyčetl mi kdysi (asi oprávněně) Tomáš Němeček. Risknu to – třeba i proto, že formální „kolegové“ budeme už jen 48 hodin. Ale skutečný důvod je samozřejmě jiný: ta knížka – Diskrétní zóna – si recenzi v Orientaci prostě zaslouží.

Před deseti lety si objednal jeden redaktor Českého rozhlasu od tehdejšího šéfkomentátora Hospodářských novin Tomáše Němečka glosu k novele církevního zákona, jež zrovna mířila k projednání u Ústavního soudu. Co po tomhle banálním aktu následovalo, popsal tehdy v Právu Jiří Hanák: „Tomáš Němeček (...) ironicky pojednal podpis Václava Klause pod onen zákon a stejně ironicky předjímal, jak novela dopadne při projednávání Ústavním soudem. I zahřmělo převelice, neboť sám Perun českého práva, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský neváhal metat stížnostní blesky. Adresované Českému rozhlasu, Radě Českého rozhlasu a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. (...) Navlékl tedy šéf rozhlasu Václav Kasík roucho žíněné a metelil do Canossy učinit pokání před papežem všeho českého práva. Tomáš Němeček si v Českém rozhlase už neškrtne, redaktor, který jeho poznámku pustil, je na odchodu. Kauza skončila.“
Vztahy novináře Tomáše Němečka a předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského byly na bodu mrazu – přesto z jejich vzájemného dialogu začalo o pět let později vznikat fascinující interview.
Neúprosní
 
Rozhovory svázané do knižního vydání jsou v našich krajích veleoblíbeným žánrem. Nejčastěji mu dominují herečky, herci a další celebrity. Následují „zajímavé osobnosti“ (Tomáš Halík) a samozřejmě politici – etalon nevkusu je pak knižní rozhovor novináře Petra Hájka s tehdejším kandidátem na prezidentský úřad Václavem Klausem: navzdory názvu Na rovinu jde o dílko devótní, jehož duch určuje už obálka: VK ve strnulém panovnickém postoji sedící na monumentálním křesle. Tak už to u nás chodí – kniha Lídy Rakušanové o Dagmar a Václavu Havlových Dva osudy v jednom svazku je směšná jen o chloupek méně.
Rozhovor Tomáše Němečka s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským je zásadně odlišný. A výsledek je vynikající ze dvou stejně zásadních důvodů: relativně vysoká a nečekaná otevřenost Pavla Rychetského a mimořádná erudice tazatele. Tomáš Němeček je díky své profesi, paměti a zejména pečlivé rešeršní práci na každé téma rozmluvy dokonale připraven. Velmi často tedy díky pramenům ví o události – jejímž byl Rychetský přímým aktérem – více, než si na první vzpomenutí doktor Rychetský vybaví. A právě ve vzájemně korektním, leč neústupném dialogu se dostávají na světlo důležité detaily i klíčové interpretace. Důkladně promyšlené otázky jsou neocenitelné i pro čtenáře, kterým tento rozhovor osvětluje neznámý či již dávno zapomenutý kontext.
Příběh je – takřka nutně – vyprávěn chronologicky, od dětství a rodiny přes bouřlivá šedesátá léta, disent, sametový převrat až po politickou a soudcovskou kariéru. Jeho těžiště ale samozřejmě leží v době porevoluční. A k naší nečekaně aktuální situaci: Pavel Rychetský v roce 2011 natvrdo říká, že spiritus agens dnešního favorita prezidentské volby Miroslav Šlouf si poslal lidi do Erste Bank pro sto milionů korun za to, že ústav získá Českou spořitelnu. Vážně tady chce ještě někdo volit Miloše Zemana?
Hlídač utržený ze řetězu
 
Výtku dovolí si recenzent jednu – Pavel Rychetský mluví velmi otevřeně o jedné z mediálních legend posledních dvacetiletí – ústavním soudci Vojtěchu Ceplovi. Ale na Rychetského nahrávky autor knihy nereaguje – jako by respekt k Ceplovic rodině zablokoval jeho profesionální instinkt.
Našich třiadvacet svobodných let stále čeká na svou důležitou interpretaci. Pamětníci ztrácejí paměť (nebo si pečlivě staví vlastní pomníčky), aktéři se postupně zamotávají do vlastních obhajob a výkladů. Recenzent opravdu netrpí přílišnou úctou k jednomu veleambicióznímu advokátovi, který před lety coby člen legislativní rady vlády opakovaně vymýšlel, jak ošidit a nedodržet nálezy Ústavního soudu, a který teď v roli předsedy konstitučního tribunálu neprojevuje téměř žádnou zdrženlivost. Naopak, mocenskou rozpínavost „nejvyššího hlídače“ považuje za mravní zločin, protože pokud je nad parlamentem, exekutivou i soudy vždy nějaký korektiv, Ústavní soud jej musí nalézt v sobě – což se pod vedením Pavla Rychetského úplně vytratilo.
Nicméně Němečkův rozhovor s ním je skvostným materiálem. Ne, nelze jej srovnávat s Peroutkovým monumentálním dílem. Ale pravdou zůstává, že nic lepšího v rámci žánru o našich třiadvaceti samostatných letech zatím nevyšlo. A bojím se, že ani hned tak nevyjde.


Zpět na knížku "Diskrétní zóna".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook