Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Druhý vatikánský koncil  »  Druhý vatikánský koncil / Příprava - průběh - odkaz - text záložky

Druhý vatikánský koncil / Příprava - průběh - odkaz - text záložky

Dvacátý první ekumenický koncil, jenž se může opřít o účinné a cenné zkušenosti z oblasti církevního práva, liturgie, pastorální teologie i správy, chce učení víry podat čisté, neokleštěné a bez zkomolení – tak, jak se v průběhu dvaceti století navzdory těžkostem a sporům stalo společným dědictvím lidstva. Toto dědictví sice nepřijímají všichni, ale je to bohatství vždy přístupné všem lidem dobré vůle. Naším úkolem však není tento drahocenný poklad jen ochraňovat, jako bychom se starali o vzácnou starožitnost, chceme se naopak horlivě a beze strachu věnovat úkolu, který vyžaduje naše doba, a pokračovat tak v cestě, po níž církev kráčí již dvacet století.

Hlavním bodem tohoto koncilu tedy není, abychom diskutovali o tom či onom zásadním článku víry a rozebírali dogmatické názory církevních otců a klasických současných teologů, které jsou všem přítomným nepochybně dobře a důvěrně známy. K tomu nebylo třeba svolávat koncil. Avšak ti, kdo se na celém světě hlásí ke křesťanské, katolické a apoštolské víře, očekávají, že od znovu nabytého střízlivého a klidného přitakání plné dogmatické tradici církve, jak ji poznáváme z celkové tendence i jednotlivých důrazů v aktech Tridentského, ale i Prvního vatikánského koncilu, bude učiněn krok kupředu, který přispěje k prohloubenému pochopení víry a vzdělání svědomí v naprostém souhlasu s autentickým pokladem víry, zkoumaným ovšem vědeckými metodami a vykládaným jazykovými prostředky moderního myšlení. Neboť něco jiného je podstata tradované nauky, tj. depositum fidei, a něco jiného je formulace, v níž se předkládá. Tomu musíme věnovat velkou pozornost a s nutnou trpělivostí vše zvažovat v rámci a prostředky učitelského úřadu, jenž je především pastorační povahy.

Na počátku Druhého vatikánského koncilu je jasnější než kdy jindy, že „pravda Páně zůstává na věky“. Vidíme přece, jak v průběhu času po sobě následují vzájemně protichůdná mínění lidí a jak se omyly sotva vzniklé rozplývají jako ranní mlha pod paprsky slunce. Církev takovým omylům vždycky odporovala, často je s velkou přísností odsuzovala. V dnešní době používá nevěsta Kristova raději lék milosrdenství než lék přísnosti. Je přesvědčena, že prokazuje-li platnost svého učení, lépe odpovídá současným požadavkům, než když pronáší odsudky. Neznamená to, že bychom se dnes nesetkávali s mylnými naukami a názory a nebezpečnými hesly, před nimiž je třeba se chránit a jež je nutno odmítat. Stojí však v tak jasném protikladu k zásadám správného chování a jejich následky byly tak neblahé, že dnes lidé sami cítí, že je třeba je odsoudit. Týká se to především onoho způsobu života, jenž pohrdá Bohem a jeho přikázáními, přehnaného spoléhání na technický pokrok a zdůrazňování blaha, poměřovaného výlučně životním pohodlím. Lidé sami jsou si stále více vědomi vrcholné důstojnosti lidské osoby a z ní vyplývajících povinností. Co však platí nejvíce: Zkušenost lidi naučila, že vzájemné násilí, zbrojní potenciál a politická hegemonie nedokáží odstranit vážné problémy, jimiž trpí.

 

Papež Jan XXIII. v zahajovacím proslovu

na Druhém vatikánském koncilu

(11. října 1962)



Zpět na knížku "Druhý vatikánský koncil".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook