Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Emil Holub  »  Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 5.3.2013

Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 5.3.2013

Čtu, že jsme všichni zabiti!

Po přepadení tábora Mašukulumby nezbylo cestovateli Holubovi nic jiného než zavelet k návratu do Galulongy. LN přinášejí poslední ukázku z nového životopisu Emila Holuba, který v těchto dnech vychází v nakladatelství Vyšehrad.

Autorem knihy Emil Holub: cestovatel, etnograf, sběratel je Martin Šámal, archivář Náprstkova muzea.

 

Oosudu Holubovy výpravy se v Čechách po třiměsíce nevědělo. Poslední dopisy zaslané přátelům do Čech pocházely z května 1886. V prosinci otiskl kapský časopis Kaffrarian Watchman zprávu, že byl severně od Zambezi zavražděn jakýsi Evropan, zřejmě obchodník. Do Vídně se zpráva dostala v lednu 1887 a od té doby se pak objevovaly v tisku nejrůznější hypotézy o osudu Holubovy expedice. Jiný kapský časopis The Cape Times uveřejnil 10. února, že Holubova výprava byla přepadena a všichni její členové povražděni. Informaci poskytl listu obchodník Willy Francis z Šošongu, který se ji dozvěděl od domorodců sídlících severně od Zambezi. Nejspíše slyšeli tito, že bělošik Mašukulumbům se ubírající neustále přepadáni jsou, slyšeli také o vraždě, a tak pověst vznikla a se šířila…

O den později, 11. února, vyšel také ve vídeňském Illustriertes Wiener Extrablatt obsáhlý článek s titulkem Africký badatel dr. Holub a jeho společníci – zavražděni?, který přinášel kromě stručné charakteristiky všech účastníků výpravy také jejich podobizny.

Na popud těchto článků se začaly o celou záležitost zajímat rakouskouherské úřady, respektive ministerstvo zahraničních věcí, které požádalo rakousko-uherský konzulát v Jižní Africe o zprávu o osudu Holubovy expedice. Konzul William Anderson následně vyzval kapského guvernéra a vládu, aby informace o zavraždění Holuba a jeho společníků potvrdili, nebo vyvrátili. Zprávy, které se konzulovi podařilo získat, vzbuzovaly naději, že Holub je naživu. V polovině února pak konečně došel zeměpisné společnosti ve Vídni telegram, že se Holub vrátil zdráv, nicméně oloupen o veškeré prostředky. Výbor společnosti pak okamžitě začal shromažďovat peníze na podporu výpravy; další finance sbíralo nám již známé komité, které opět vyzvalo ke všeobecné sbírce.

Přibližně v té době dorazil do Evropy také Antonín Halouška, člen Holubovy expedice, který se od ní oddělil v Panda Ma Tence a měl za úkol dopravit sbírky do Evropy. Na parníku Trojan se přeplavil přes Southampton do Hamburgu a na konci měsíce dospěl do Vídně. Do Rakouska přivezl 27 beden se sbírkami. O tom však Holub v Šošongu nic nevěděl a vzhledem ke své situaci zaslal již dříve do Vídně prosbu o finanční pomoc. Předpokládal, že v případě kladného vyřízení na ni počká v Linokaně, kam se vypravil 8. března. Ubíral se přibližně po stejné trase jako na své výzkumné cestě v sedmdesátých letech. Když jsme se ubírali údolím řek Limpopa a Marika, zajímalo mne velice pozorovati změny, které se tu sběhly od roku 1874, tedy od doby, kdy jsem údolí tato poprvé v životě navštívil. Lesy jsou místy vymýtěny, zato však tráva značně se rozmohla, a příčinu toho dlužno hledati v čilém cestování těmito končinami; nové cesty, jež se vyhýbají půdě lateritové i písčité a močálům, vznikly od té doby, zato však ubylo velice zvěře i jedovatých plazův; vše to jsou doklady, kterak v krajinách oněch civilisace pokračuje a vítězí.

Do Linokany dorazil se svou expedicí začátkem dubna a přivítal ho zde jeho přítel reverend Jensen, který se společně se svou ženou postaral o ubytování výpravy a předal dopisy došlé z Evropy. Holub se tu zdržel dva měsíce. Čekal na výsledek své žádosti o finanční pomoc a zdejší pobyt rovněž využil k zpracování svých sbírek. Teprve zde také zjistil, že noviny informovaly o jeho zavraždění a zkáze celé jeho výpravy. Z Kapského Města dostal jsem noviny, v nichž čtu – že jsme všichni zabiti!

Finanční podporu Holub z Vídně skutečně dostal, a dokonce v ještě větší míře, než očekával. Jednalo se o deset tisíc zlatých, z nichž polovinu poskytl císař František Josef I. Začátkem června pak obdržel z Vídně ještě další obnos a díky těmto štědrým darům mohl splatit dluhy, které si vyžádal pobyt v Gazungule, následná přeprava sbírek na jih, a ještě mu zbyly prostředky na pohodlný návrat do Evropy. V opačném případě by jeho jedinou nadějí bylo pokusit se na návrat vydělat provozováním lékařské praxe. To by ovšem jeho pobyt v Africe výrazně prodloužilo, snad dokonce o několik let. Příspěvek tedy přišel v pravou chvíli a Holub jej vnímal doslova jako záchranu.

 

Rakousko-uherský konzul William Anderson vyzval kapského guvernéra a vládu, aby informace o zavraždění Holuba a jeho společníků potvrdili, nebo vyvrátili

Finanční podporu Holub z Vídně skutečně dostal, a dokonce v ještě větší míře, než očekával. Jednalo se o deset tisíc zlatých, z nichž polovinu poskytl císař František Josef I.

 

Foto popis| Illustriertes Wiener Extrablatt přinesl 11. 2. 1887 článek o tragickém osudu výpravy Díky finanční sbírce se začátkem září 1887 výprava nalodila na parník Tartar a vydala na cestu domů Uvítání ve Vídni bylo velkolepé, cestovatele přivítal nadšený dav – vedle smekajícího Emila Holuba stojí s kyticí jeho žena Rose

Foto autor| REPRO Z KNIH HOLUB, CESTOVATEL, ETNOGRAF, SPISOVATEL // KOLÁŽ ŠIMON / LN

 



Zpět na knížku "Emil Holub".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook