Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Emil Holub  »  Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 4.3.2013

Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 4.3.2013

Mezi divokými Mašukulumby

Během své druhé cesty do Afriky, která se uskutečnila v 80. letech 19. století, navštívil Emil Holub i území obávaného kmene Mašukulumbů. Dramatické chvíle, které tam prožil, jsou součástí druhé ukázky z nového Holubova životopisu, který v těchto dnech vychází v nakladatelství Vyšehrad.

Autorem knihy Emil Holub – Cestovatel, etnograf, sběratel je Martin Šámal, archivář Náprstkova muzea.

Mo-Panza Holuba zrazoval od jeho úmyslu pokračovat v cestě přes území Mašukulumbů a nebyl zdaleka jediný. Jak expedice postupovala přes matocké vesnice, zdejší náčelníci často Holuba před Mašukulumby varovali. Mo-Panza asi nejvíce ze všech, a dokonce Holubovi navrhl alternativní trasu, kterou by se dostal také na sever a Mašukulumbům by se přitom vyhnul. Doporučoval vydat se na východ, až k soutoku řek Luenge a Zambezi, a až odtud se vydat přímo na sever. Ale Holub už byl rozhodnut a sám dokonce později přiznal, že čím více byl od svého úmyslu z nejrůznějších stran zrazován, tím více se o něj chtěl pokusit. ZMo-Ponde se tedy jeho expedice vypravila 16. července 1886 na sever a druhý den vstoupil Emil Holub jako první Evropan na mašukulumbské území.

Mašukulumbové byli v té době jedním z nejobávanějších kmenů této části Afriky. Živili se především pastevectvím, méně pak zemědělstvím. Oproti jižněji sídlícím kmenům měli výhodu, že zde již nebyl dobytek ohrožován mouchou tse-tse. Ze stád sice plynulo jejich bohatství, zároveň však díky poměrně pohodlnému způsobu obživy také jejich údajná lenost a malá řemeslná zručnost.

Charakteristickým znakem Mašukulumbů byl zvláštní účes mužů, jakýsi vrkoč, kterým dávali najevo své společenské postavení. Jeho výroba vyžadovala určitou zručnost a také mnohem více vlasů, než kolika disponoval dotyčný muž. Mašukulumbové proto používali také vlasy svých žen, poražených nepřátel apod. a ženy Mašukulumbů, vyjma mladých dívek, proto chodily s hlavami zcela vyholenými. Do charakteristické podoby bylo třeba vlasy tvarovat a hlavně zpevnit, na což se používal například lůj. Účes byl poměrně těžký, znemožňoval rychlejší pohyb a časem dokonce způsoboval i výrazné fyziognomické změny muskulatury obličeje a krku. Po několika letech svaly na spáncích a na krku ochably a původně do výšky čnící vrkoč klesl dozadu. Vyžadoval značnou údržbu a péči a například při spaní bylo třeba užít zvláštního podhlavníku.

Netrvalo dlouho a výprava dorazila k první mašukulumbské vesnici. Byla uspořádána do kruhu o průměru asi 200 metrů. Prostor mezi chatrčemi po jejím obvodu vyplňovala hradba, takže dovnitř vesnice bylo možné vstoupit jen jediným vchodem. (...)

Holub se setkal se zdejším pohlavárem a jeho ženou a ti mu dovolili rozložit tábor nedaleko vesnice. Náklad, který nesli matočtí nosiči, se vyskládal kolem ležení a posloužil jako určitá hradba. Následně se podařilo vyměnit několik skleněných perel za potraviny pro matocké nosiče apod. Holub využil zdejšího pobytu k pozorování Mašukulumbů, a nakreslil si dokonce několik typů jejich účesů.

Zvěst o Holubově expedici se rychle rozšířila i do dalších vesnic. Mašukulumbové věděli, že výprava přichází od maruckého pohlavára Luaniky, proto budila velkou nedůvěru. Luanikův vpád na jejich území byl stále ještě příliš živý a panoval strach z dalšího útoku.

Na mašukulumbském území Holuba zradil dosud nejspolehlivější dorozumívací prostředek, jeho lékařské umění. Dosud nikdy se nesetkal s odmítnutím své péče, naopak vždy se mohl spolehnout, že dříve či později si díky úspěšným zákrokům získá potřebnou přízeň a respekt. Zde tomu tak ale nebylo. Ani jediný člověk kmene mašukulumbského, ať velký, ať malý, ať starý, ať mladý, ať muž, ať žena, nechtěl od nás přijati lékův, i když jsme je zdarma rozdávali; všechen lid bál a štítil se nás jako zlých čarodějův. (...)

Holub přišel o jedinou a zároveň poslední možnost, jak si Mašukulumby naklonit či zavázat.

Postoj Mašukulumbů pochopitelně nezůstal bez vlivu na Holubovy matocké nosiče. Jednání s nimi se stávala stále obtížnější, množily se stávky, stupňování požadavků a objevily se první pokusy rozkrást balíky s nákladem. Nechuť nosičů pokračovat v cestě zvyšoval na jedné straně přirozený strach z Mašukulumbů, na straně druhé se postupně přestávali bát Holubových kouzel. Viděli totiž, že Mašukulumbové před nimi respekt nemají, a dokonce se od Holuba odmítají dát ošetřit. Mašukulumbové navíc nosiče různě zastrašovali a snažili se je přimět k odchodu, … doufali, že Evropané budou nuceni najmout si je za nosiče a že jim pak bohatě zaplatí. A někteří z nich se chtěli dát najmout za nosiče jen proto, aby mohli cizince na příhodném místě přepadnout a oloupit.

Po příchodu do údolí řeky Luenge 21. července 1886 se situace Holubovy expedice výrazně zhoršila. Mašukulumbům se konečně podařilo výhrůžkami i různými sliby přesvědčit nosiče, aby výpravu opustili. V noci tak skutečně učinili a zanechali expedici napospas Mašukulumbům. Holub se je sice pokusil zastavit, ale nakonec to vzdal. Ze všech domorodých sluhů zůstal pouze jediný. Manželka moje chopila mne za ruku, jako by se obávala, že v nejbližším okamžení bude mi opět hnáti se do temné noci – snad navždy; snažila se zakrýti slzy a nachýlila se hluboko k ohni. (...) Opuštěni tedy, opuštěni, a to právě ve chvíli, kdy nám nastával veledůležitý krok na dalším postupu přechodem přes řeku Luenge. Cítili jsme všichni, že útěkem domorodých sluhů stihla naši výpravu krutá katastrofa, neboť tím osudy naše na další výpravě úplně odevzdány do rukou Mašukulumbův.

Holub se nyní musel spoléhat pouze na nosiče z řad tohoto kmene, kteří dobře věděli, že je jim vydán na milost, protože se bez jejich pomoci zkrátka neobejde. Bylo mu jasné, že se pokusí z jeho výpravy vytěžit co nejvíce, i to, že má pramálo možností tomu zabránit. Ale v této chvíli vlastně ani neměl jinou možnost než s nimi jednat a doufat, že se podaří vyjednat alespoň přijatelné podmínky.

To se mu však nepodařilo. Mašukulumbové věděli velmi dobře, v jaké se nachází situaci, a mzda, kterou požadovali, byla dokonce třikrát větší než ta, kterou Holub sjednal s Matoky. Navíc souhlasili s dopravou nákladu jen k nejbližší vesnici, zřejmě proto, že ani mezi sebou neměli dobré vztahy. (...) Po pětidenním vyjednávání se Holubovi podařilo najmout nosiče pro 75 balíků nákladu expedice. Mzdu v podobě látek ovšem musel zaplatit nosičům dopředu, ještě před vlastním nástupem cesty. Přes důkladnou přípravu i určitá opatření při tom nastal velký zmatek, seběhla se celá vesnice a došlo k přetahování se o látky a potyčkám mezi domorodci. Holub se snažil zabránit krádežím a pustil se mezi zápolící domorodce. Ještě ve větším nebezpečí se však v tu chvíli ocitla jeho žena, která jej následovala a na rozdíl od něj nebyla ozbrojena. Během chvíle oba obklopil chumel dotírajících Mašukulumbů a oddělil je od sebe. Holub sice spěchal Rose na pomoc a pažbou pušky si k ní klestil cestu, ale v rozhodující chvíli se musela o sebe postarat sama. Učinila tak s obdivuhodnou rozhodností. Muž, který jí sbalený kus kartounu hodil pod nohy a počal ji docela chytati za šat, chtěje jí ho nepochybně strhnouti s těla, dostal z nenadání takovou ránu pěstí do obličeje, že se nemotorně zapotácel nazad, strhl k zemi dva své rekovné soudruhy, kteří náhodou za ním stáli, a klesaje zasáhl ještě rukou jednu ženu do oka… Pořádek se pak sice brzy podařilo obnovit, ale nosiči odmítli nastoupit cestu a Holub je musel donutit pod hrozbou užití zbraně.

 

Foto popis| Emil a Rosa Holubovi po návratu z Afriky

Foto popis| Kresba Emila Holuba ukazuje konflikt s mašukulumbskými nosiči, během kterého se jeho manželka Rosa ubránila před napadením pěstí

Foto popis| První mapa Viktoriiných vodopádů

Foto popis| Účesy Mašukulumbů

Foto autor| REPRO Z KNIH HOLUB, CESTOVATEL, ETNOGRAF, SPISOVATEL, A CESTA PO JIŽNÍ AFRICE // KOLÁŽ ŠIMON / LN DRUHÁ UB



Zpět na knížku "Emil Holub".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook