Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Emil Holub  »  Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 2.3.2013

Emil Holub - Lidové noviny, Horizont, 2.3.2013

Domorodcům zazlíval oblibu v alkoholu

V těchto dnech vychází v nakladatelství Vyšehrad nový životopis Emila Holuba, autor Martin Šámal jej nazval Emil Holub – Cestovatel, etnograf, sběratel. Lidové noviny přinesou z knihy dvě ukázky, ta dnešní popisuje úplně první delší výpravu cestovatelovu.

Na svou první výzkumnou cestu tedy Holub nakonec vyrazil bez Paclta. Najal tři průvodce a s jedním vozem, pěti koňmi a pěti psy se vydal 18. února 1873 k severu. Organizaci výpravy a úlohu jednotlivých společníků popsal ve svém cestopise následovně: Přítel můj Eberwald vzal na sebe dobrovolně, že opatří nás, pokud ovšem vystačí mu na to brokovnice, pernatou zvěří a že bdíti bude nad vozem; druhý můj společník K(och) ujal se kuchyně, kdežto třetí F. chtěl mi pomáhati v honbě a při sbírkách. Své průvodce Holub nevybral náhodně. S Bedřichem Eberwaldem se seznámil během lovu paviánů o Vánocích 1872. Později se zúčastní i Holubovy druhé výzkumné cesty a vzájemné přátelství vydrží po celou dobu Holubova pobytu v Africe. Naposledy se oba muži setkají ještě v osmdesátých letech, během druhého pobytu Dr. Emila Holuba v Africe. (...)

V Pnielu, ale ještě více potom v okolí Klipdriftu, měl Holub první významnější možnost navštívit domorodá obydlí. Žili zde Koranové... Batlapinové a příslušníci dalších bečuánských kmenů, aby zde hledali příležitostnou práci. Sám Holub si v Dutoitspanu Korany také najímal jako své sluhy pro různé drobné služby apod. Příliš s nimi však spokojen nebyl a zazlíval jim obzvláště přílišnou zálibu v alkoholu. Alkoholismu a jeho negativního dopadu na život domorodých kmenů věnoval velkou pozornost a například postoj jednotlivých kmenových náčelníků k užívání alkoholu na jejich území výrazně ovlivňoval jeho charakteristiku daného etnika. Proto také Korany, ale i například Batlapiny nehodnotil zrovna pozitivně. Přesto však dokázal vidět také jejich lepší stránky a velmi oceňoval například úroveň jejich uměleckých děl, konkrétně řezbářských výrobků.

Z Klipdriftu pokračovala jeho výprava po pravém břehu řeky Vaal až k soutoku s Hartovou řekou. Jednu ze zdejších malebných roklí, ležící na levém břehu Hartovy řeky, pojmenoval po svém rodišti roklí Holickou. Oba břehy řeky byly poměrně hustě osídleny a rozkládalo se zde několik domorodých kraalů. Jedním z nich byl Lekatlong, největší sídlo jižních Batlapinů. Tvořilo jej přibližně 200 chatrčí rozdělených do tří skupin, obehnaných plotem, a uprostřed nich stála opuštěná misijní stanice. Holub si jej prohlížel pouze z protějšího břehu, dovnitř ale nevešel, neboť podle zdejšího obyčeje by musel místnímu domorodému pohlaváru odvést náležitý dar. Sám toho ovšem mnoho neměl, navíc byl na samém počátku své cesty, a proto se návštěvy kraalu raději vzdal a spokojil se jen s jeho pozorováním z dálky. Na ulicích, tj. na volných prostorách mezi jednotlivými dvorci, čilý proudil život; zde spatřili jsme ženy, jež nesouce veliké hliněné nádoby na hlavách pospíchaly k řece, tam opět ženy, které vzdychajíce pod velikými a těžkými vály suché trávy nebo pod otepmi chrastí vracely se domů, an zástup nahých dětí bavil se na břehu řeky hrami. Od tohoto obrazu čilé činnosti ženské odrážela se nápadně sladká zahálka mužů; spatřovali jsme je všude, kterak líně převalovali se po zemi, vyhřívajíce se na slunci jako nasycený had a odpočívajíce po namáhavém obědě. (...)

Holubovi se na této cestě přihodila nepříjemná nehoda, když při ukládání pušky do vozu zbraň vystřelila a zranila jej na hlavě. Pamatuji se pouze tolik, že v tom, když blesk ostře osvětlil celé okolí, rázem vzplanula mocná záře, za níž silná rána následovala. Pocítil jsem prudkou bolesť u levého oka a omráčen byv dílem leknutím, dílem ranou, ztratil jsem rovnováhu a spadl s vozu (...). Broky pronikly levou dlaň zdola nahoru a dotekly se levého spánku tak, že provrtaly střechu klobouku a vzniklé tím otvory vyplnily mými vlasy. Nehoda vypadala hrozivě a velmi vylekala jeho společníky, kteří se v první chvíli domnívali, že je Holub mrtev. Ve skutečnosti však utrpěl jen lehká zranění. Nejvážnějším bylo poranění oka, na které dva dny neviděl a které se další dva týdny snažil zbavit úporného zánětu.

Řeky Vaal pak dosáhla výprava nedaleko Christiany, nejzápadnějšího města Transvaalské republiky. Označení „město“ bylo ovšem v té době poněkud nadnesené, Christiana sestávala pouze ze tří evropských domků, dvou stanů a několika koranských chýší, rozptýlených v okolí. (...)

Z Christiany se Holubova výprava vydala 13. března 1873 proti proudu Vaalu do města Bloemhof. Sem dorazila po dvoudenním pochodu a následně pokračovala směrem k hlavnímu městu Transvaalské republiky Potschefstroomu. (...)

Na území Transvaalu se Emil Holub často setkával s búrskými farmáři. Obdivoval jejich lovecké umění, přesnost střelby i jezdeckou bravuru, ale zásadně odmítal jejich postoj k domorodému obyvatelstvu. Chudoba některých rodin jej však dojímala, a neschvaloval proto ani jejich diskriminaci ze strany britské vlády v Kapsku. Když se později vrátil zpět do Dutoitspanu, zamýšlel dokonce sepsat kritický spis upozorňující na postavení Búrů a chování Angličanů k nim. O plánovaném spisu informoval svého otce, který jej však od vydání zrazoval a nabádal k větší opatrnosti: … stran toho Tě, drahocenný, prosím a sice snažně, by jsi anglickou vládu, která Tě veškerou ochranou zákonitou a.t.d. ve veškeré míře popřála, všemožně šetřil a všech utrhačných a ji snižujících narážek se zřekl.

Nebyla to zdaleka poslední otcovská rada, která mírnila Holubovu angažovanost v podobných záležitostech. Vmnoha svých dopisech jej varoval a vybízel, aby se v žádném případě nepouštěl do posuzování, či snad dokonce kritiky, politických poměrů. Opět a opět Tě co nejsnažněji prosím, by jsi se do politiky žádné zemi nepletl, nejméně do anglické a rakouské (dvakrát podtrženo)… Zdali podobné prosby měly na jeho syna nějaký vliv, je dnes těžké říci, pravdou ale je, že zmiňovaný spis nakonec skutečně nevydal.

Potchefstroom bylo nejvýchodnějším městem, které Holub během své první výzkumné výpravy navštívil. Se svými téměř čtyřmi tisíci obyvatel byl nejlidnatějším sídlem Transvaalské republiky a zároveň jedním z nejvýznamnějších a nejrozvinutějších měst v Jižní Africe. Křižovaly se zde důležité obchodní cesty vedoucí z diamantových polí, Oranžského svobodného státu a britské kolonie Natal na východním pobřeží.

Krátký pobyt v Potchefstroomu věnoval Holub především opravě svého vozu, ale rozhodl se také podniknout výlet k Wonderfonteinským jeskyním, které se nalézají severně od Potchefstroomu. Objeveny byly již v polovině 19. století a od roku 1865 se staly dokonce jakousi místní „turistickou“ atrakcí. Majitel zdejší farmy si dokonce jejich prohlídkami slušně přivydělával. Mj. i kvůli tomu Holuba návštěva slují spíše zklamala, neboť průvodce požadoval celou libru za osobu, což se mu zdálo nepatřičné. Ježto pak jsem přišel do Wonderfonteinu pouze jeskyním k vůli, tož podrobili jsme se tomuto vyděračství (...). Po čtvrt hodině přišli jsme ke skalní díře, jež, otvírajíc se před námi příkře, skláněla se dolů. Byla to nálevkovitá skalní rozsedlina (...). Ačkoliv jsem už na vchodu do podzemních jeskyň mohl pozorovati dosti zřetelně skalní trhliny, jest mi přece vyznati, že jsem tímto vstupem do jeskyně velice byl zklamán... Nicméně na základě své krátké návštěvy zpracoval do té doby nejpodrobnější popis těchto jeskyní a vyhotovil jejich nákres.

Další ukázka v pondělí

Foto popis| V jihoafrickém Klipdriftu měl Emil Holub první významější příležitost navštívit domorodá obydlí

Foto popis| Emil Holub * 7. října 1847, Holice † 21. února 1902, Vídeň Cestovatel popsal své první tři výpravy do nitra černého kontinentu v cestopisné knize Sedm let v jižní Africe, kterou doplnil mnoha ilustracemi

Foto popis| Wonderfonteinské jeskyně Batlapinové při práci

Foto autor| FOTO: REPRO Z KNIH HOLUB, CESTOVATEL, ETNOGRAF, SPISOVATEL, A SEDM LET V JIŽNÍ AFRICE // KOLÁŽ ŠIMON / LN



Zpět na knížku "Emil Holub".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook