Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Gustáv Husák  »  Gustáv Husák - iliteratura_ 15.12.2017

Gustáv Husák - iliteratura_ 15.12.2017

Macháček, Michal
Gustáv Husák

recenze historie



Symbol zatuhlosti normalizační doby dostává v knize mnohem plastičtější kontury, než jsme zvyklí. Kromě známých paradoxů Husákova života – bývalý politický vězeň, který se stal věznitelem, komunista hlásící se dlouho k církvi – autor rozebírá i další rozpory a nejednoznačnosti a činí tak s minuciózní pečlivostí. Historik Macháček svého protagonistu nedémonizuje ani neomlouvá.

Husákovo dítě o Augustinu Husákovi
Michal Macháček
: Gustáv Husák. Vyšehrad, Praha, 2017, 631 s.

„‚Jedni nás učí, že jsme dětmi Palackého a Masarykovými [Havlovými?], a už nemluví o jiné závažné a senzační okolnosti, že jsme dětmi spořádaných občanů z dob vlády‘… Gustáva Husáka.“ Takto parafrázuje výrok v obměnách připisovaný Josefu Pekařovi, ale častěji Ferdinandu Peroutkovi historik Michal Macháček v knize o posledním československém komunistickém prezidentovi, nazvané jednoduše Gustáv Husák. Na protagonistově životní dráze autor dokumentuje vývoj naší země v průběhu celého dvacátého století, od světa prostého venkova s tradiční náboženskou vírou, kde měl Husák kořeny, do prostředí městských intelektuálů s novými ideologiemi.

Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů, z materiálů soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka, z rozhovorů s rodinnými příslušníky a stranickými soudruhy, přináší také řadu soukromých fotografií, reprinty Husákových rukopisů i dobové karikatury. Díky tomu všemu z ní „symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána“.

Komunistický kněz
Michal Macháček v knize neponechává nic náhodě a s minuciózní pečlivostí dohledává každý detail, jako že v matrice je jeho hrdina zapsaný jako Augustinus, zatímco v rodném listu coby Augustin. Líčí jeho původ ve velmi chudé rodině, dětské ministrování v katolickém kostele i to, že ještě roku 1950 se v kádrovém stranickém dotazníku označil za římského katolíka a svého druhého syna Jána (1946–2004) nechal pokřtít. Autor to vysvětluje tím, že katolictví bylo pro Husáka součástí jeho slovenské identity. Celý život také rád používal náboženské metafory.

V Macháčkově pojetí se ovšem Husák především stal přívržencem „socialistického náboženství“, přičemž u něj osobně bylo navíc zabarveno jistým spasitelským komplexem. Když ve třiadvaceti letech napsal, že „lidé dělají svoje dějiny sami; slovenské dějiny čekají na svoje lidi“, zřejmě už tehdy myslel sám na sebe. Označoval se dokonce za „komunistického kněze“.

Fasáda řádného římského katolíka ovšem Husáka jistou dobu chránila: v mladých letech se za ni schovával, vydával se za přívržence sociálnědemokratické strany a komunistické tiskoviny si prý nechával posílat na adresu svého otce Nikodéma. Fakt, že z katolické církve nikdy oficiálně nevystoupil, mu prý pomohl v tamní předvolební kampani roku 1946. Jinak jej ale autor líčí jako ambiciózního a všestranného muže, který zamlada uctíval F. X. Šaldu, hrál na harmoniku, byl vášnivým fotografem a rád řídil automobil – a zároveň jako uzavřeného člověka s jistým emočním deficitem.

V době Slovenského štátu se Husák nevyhnul perzekucím, opakovaně mu z nich pomáhal Imrich Karvaš, tehdejší guvernér Slovenské národní banky, s nímž se Husák seznámil v době vysokoškolských studií. Dobové slovenské poměry líčí Macháček trochu tragikomicky, dobře je zřejmě vystihl slovenský ministr vnitra Alexander Mach (s nímž pak v padesátých letech Husák sdílel celu), totiž že na Slovensku měl tehdy každý deset patronů a každý z těchto ochránců našel cestu k prezidentu republiky nebo předsedovi Snemu Slovenskej republiky, což téměř vždy vyústilo v propuštění daného podezřelého. V době povstání koncem války, kdy podle jeho slov slovenský národ bojoval proti Hitlerovi, Tisovi i Benešovi, byl ovšem Husák i v přímém ohrožení života a v jedné zvláště nebezpečné situaci jej prý zachránila bezvadná němčina, s níž přesvědčil německé vojáky, že už legitimován byl, i když to nebyla pravda.

Celá recenze na: http://www.iliteratura.cz/Clanek/39201/machacek-michal-gustav-husak

 



Zpět na knížku "Gustáv Husák".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook