Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Gustáv Husák  »  Gustáv Husák - Magazín Mladé fronty DNES_ rozhovor s autorem_14.12.2017

Gustáv Husák - Magazín Mladé fronty DNES_ rozhovor s autorem_14.12.2017

HUSÁKŮV FASCINUJÍCÍ PŘÍBĚH

  str. 38    Rozhovor

    ROBERT OPPELT       

HISTORIK MICHAL MACHÁČEK

 

Deset let se zabývá osobností posledního komunistického prezidenta, tohoto symbolu normalizace. Teď mu vyšla kniha jednoduše nazvaná Gustáv Husák. Studoval archivy, díky vstřícnosti Husákovy rodiny nahlédl i do jeho soukromí.

 

* Byl Gustáv Husák i v soukromí tím tvrdým pragmatikem?

 

            Každý člověk působí jinak na veřejnosti a jinak doma, každý hraje víc rolí. Husák nebyl jen politik, ale taky milující manžel a otec dvou synů.

 

* Zvláštní je, že o jeho soukromém životě se nikdy nemluvilo.

 

            Nebyla snaha to zveřejňovat, neexistoval bulvár, a dokonce teprve když s jeho druhou ženou spadla helikoptéra, tak se hodně lidí dozvědělo, že Husák měl manželku. Jak vychovával své dva syny? Vladimír byl povstalecké dítě, narodil se v Moskvě v říjnu 1944 krátce po převozu matky ze Slovenska, Ján o dva roky později. Když vyrůstali, otec byl ve vrcholné politice, takže neměl čas se jim věnovat. No a padesátá léta strávil ve vězení.

 

* Podařilo se jim udržovat kontakt?

 

            Ten udržovali prostřednictvím matky, jeho první manželky Magdy Husákové-Lokvencové. Byla to mimořádně charakterní žena. Vztah manželů už před jeho uvězněním příliš nefungoval, on měl politiku, ona divadlo, pracovala jako herečka a úspěšná režisérka. S Husákem, když byl ve vězení, se ani přes velké naléhání nerozvedla. Naopak vedla chlapce k tomu, aby měli otce rádi, využívala každou možnost, aby mu psala a posílala fotografie. Podle vzpomínek spoluvězňů si je dával do rámečku, který si vyráběl z chleba. Bachaři mu ho rozbíjeli a on ho pravidelně opravoval. Rodina pro něj velmi znamenala, šlo o jeden z důvodů, proč tolik vydržel a neztrácel naději.

 

* Jakou měl Husák povahu?

 

            Byl to emočně rezervovaný člověk, který projevy citů chápal jako slabost, nepatřičnost. Souvisí to patrně s tím, že Husákovi zemřela matka, když mu byl pouhý rok. V jednom dopisu z vězení se manželce a synům omlouvá, že jim nikdy neřekl, jak je má rád, protože na to není ze své rodiny zvyklý. Jeho dalšími povahovými rysy jsou cílevědomost, pracovitost a houževnatost, ovšem taky tvrdost na druhé i na sebe.

 

* Našel si čas na nějaké záliby?

 

            Jeho největší zálibou byla politika. Ale například hrál na harmoniku, měl rád šachy a v mládí s oblibou fotografoval. Některé fotky, které jsme uveřejnili v knize, pořídil přímo Husák. Taky rád řídil. Jako vysoký činitel si auto opatřil hned po válce, respektive bylo mu přiděleno.

 

* Jako prezident taky sám řídil?

 

            To měl situaci samozřejmě komplikovanější. Pamětníci vzpomínají, že řídil v zámeckém areálu v Lánech. Řízení bylo jeho vášní.

 

* Měl nějakou oblíbenou značku auta?

 

            Za odškodné si po rehabilitaci koupil dům v Bratislavě a Forda Cortinu. Nerozlišoval, o jakou jde značku, nebyl takový ten technický nebo snobský typ, jemu šlo o samotné řízení, při němž odpočíval. Uvolňoval se tím, čistil si tak hlavu.

 

* Na mnoha fotkách ho vidíme s cigaretou. To bez ní nemohl vydržet?

 

            Ano, šlo o vášnivého řetězového kuřáka. Zpočátku kouřil i dýmku, což patřilo k bontonu třicátých let, možná ho inspiroval i jemu blízký Vladimír Clementis nebo Klement Gottwald. Ale nejradši měl cigarety.

 

* Říká se, že při své povaze mohl jen těžko mít přátele. Je to pravda?

 

            Měl řadu přátel z mládí, ze studentského hnutí, v němž se angažoval od třicátých let. Patřili mezi ně třeba slovenští komunističtí intelektuálové Eduard Friš nebo Anton Rašla.

 

* Legendární byla jeho čeština, někdy se říkalo českoslovenština...

 

            Po návratu do politiky v roce 1968 ironicky říkal, když se přeřekl, že se česky naučil ve vězení na Pankráci nebo Mírově, kde nebyly k dostání učebnice gramatiky. Občas se však zapomíná, že i když byl slovenský národovec, tak obě jeho manželky byly Češky. Co se týká ostatních jazyků, maturoval z němčiny a francouzštiny. Jako samouk se naučil i rusky. Učil se rychle, základy ovládal už před válkou a za války to dohnal.

 

* Jaké měl vzdělání?

 

            Vystudoval prestižní bratislavské gymnázium a práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Z komunistických prezidentů byl asi nejinteligentnější a měl i nejlepší vzdělání.

 

* V knize píšete, že byl velký sportovec. To mě, přiznám se, překvapilo.

 

            U veřejnosti dominuje zjednodušený obraz stárnoucího politika. Mladý Husák ale opravdu byl sportovec. V rodné Dúbravce, dnes je to součást Bratislavy, dokonce založil sportovní klub. Taky rád lyžoval, hrál volejbal nebo fotbal.

 

VYDRŽEL MUČENÍ

 

* Když byl Husák v roce 1951 zavřený, nenechal se zlomit. Přežil kruté výslechy, fyzické týrání i psychický nátlak. Třikrát podepsal přiznání, třikrát odvolal. A nakonec nedostal šibenici, což jinak bývalo běžné.

 

            Tím, že se ho nepodařilo zlomit, nejspíš zachránil řadě lidí i sám sobě život. Jeho nepoddajný postoj by totiž narušoval princip monstrprocesů i jejich propagandistické využití. Nemohli ho tam zařadit, protože by proces rozbíjel. Odmítal recitovat naučený text přiznání. Navíc se ukázalo, že je malá ryba, vyšetřování se brzy odklonilo na Židy v čele s Rudolfem Slánským. V roce 1953 zemřeli Stalin a Gottwald, poměry se o něco zmírnily a Husák dostal doživotí.

 

* Prošel nepředstavitelným mučením, odseděl si skoro deset let, ale zůstal komunistou, stále věřil. Je to možné?

 

            Interpretoval si své utrpení tak, že není zavřený kvůli myšlenkám či straně, nýbrž kvůli lidem, kteří tuhle myšlenku a moc zneužili.

 

* Dnes už se zapomíná, že byl jedním z organizátorů Slovenského národního povstání. Jaký byl odbojář?

 

            Obraz Husáka odbojáře se často měnil. Po válce komunisté prosazovali představu o aktivním ilegálním pracovníkovi a organizátorovi povstání, což se konkurenční politické strany snažily problematizovat – někdy oprávněně, jindy méně. V padesátých letech komunisté změnili Husáka v buržoazního nacionalistu, který kamarádil s elitou slovenského státu a sabotoval odbojovou činnost. V šedesátých letech se Husák na výkladu o sobě sám podílel. Po propuštění z vězení a rehabilitaci pracoval jako historik ve Slovenské akademii věd a publikoval mimo jiné knihu o povstání.

 

* Zvláštní byla jeho cesta na Ukrajinu, kde údajně navštívit i Katyň. To je místo, kde Sověti povraždili dvacet tisíc Poláků. Jak se tam dostal?

 

            Dostal od slovenského státu na výběr, buď půjde do vězení, nebo absolvuje převýchovnou cestu do okupované části Sovětského svazu, aby viděl bolševismus v praxi. Musím zdůraznit, že v Katyni nikdy nebyl, ale viděl jiné hromadné hroby. Cestu podnikl v uniformě slovenské armády. Mohlo se zpočátku zdát, že jde v jeho životě o nevýznamnou epizodu, ale čas jí dodal na důležitosti. Byla proti němu propagandisticky využita už slovenským státem, v komunistickém odboji na něj kvůli tomu koukali skrz prsty, v padesátých letech ji využili komunisté při procesech a ještě později dokonce i exil a disent.

 

ZÍSKAL SI BREŽNĚVA

 

* V roce 1960 byl HUsák propuštěn a později i rehabilitován. Jak se na něj komunisté v té době dívali?

 

            U nižších funkcionářů a členů KSČ, zvlášť intelektuálů na Slovensku, požíval značné důvěry, byl pro ně hrdinou, který jako jeden z mála statečně přežil vězení. Vrcholní straníci se však snažili Husáka od politiky izolovat. Zvlášť stranický šéf a prezident Antonín Novotný, rozhodný zastánce unitárního modelu státu a odpůrce federace.

 

* Jaký byl jejich vztah?

 

            Prošel několika zvraty. Husák mu psal ještě z vězení, aby ho propustil a rehabilitoval. Psal mu i po svém propuštění a opětovném získání stranické legitimace, že by se s ním rád osobně sešel, šlo mu o návrat do vrcholné politiky. Novotný odmítl. Ta komunikace se částečně dochovala. Zajímavé je, že si vykali, což nebylo mezi soudruhy obvyklé. V roce 1968 si pak Husák bývalého komunistického lídra takzvaně namaže na chleba.

 

* Měl ještě nějaké odpůrce?

 

            To je zajímavé, hlavní osobnost pražského jara Alexandra Dubčeka. Ten si nepřál jeho vzestup. Nevěřil mu, považoval ho za kariéristu a velmi ambiciózního člověka. Navíc to viděl politicky. Husák převyšoval Dubčeka řemeslně politicky a samozřejmě i rétoricky.

 

* Když jste zmínil Husáka jako řečníka. Byl vážně tak strhující? Většina lidí už pamatuje jen jeho novoroční projevy.

 

            Z prezidentů patřil k těm nejlepším. Dokázal lidi ovládat, vidíte to na filmových záznamech, jak na něj reagovali. Je něco jiného číst jeho projev v novinách nebo ho sledovat a slyšet v roce 1968 a ještě v první polovině sedmdesátých let na tribuně, kdy byl v plné síle.

 

* Husákův vzestup na samý vrchol moci začal po srpnu 1968. Jak se projevoval před okupací, byl to reformátor?

 

            Jak v čem. Jeho hlavní myšlenkou byla federace, šlo mu o vznik česko-slovenské federace, o rovnoprávné státoprávní postavení Slovenska vůči českým zemím. Snažil se tuto vizi prosadit už za války, což mu nevyšlo. Znovu pak v roce 1968, kde se stal místopředsedou vlády a měl na starosti právě tuhle otázku. Husák se i obecněji snažil věci změnit, ale nikdy nešel proti komunistické straně a spojenectví se Sovětským svazem. Byl reformátorem jen v určitých věcech. Například odmítal pluralizaci politického systému, ale v tom rozhodně nebyl mezi komunisty osamocen.

 

* Jak se z Husáka reformátora stal Husák normalizátor?

 

            Krizová období pro něj byla velkou příležitostí. Během krize se cítil výborně a využil prostoru, aby se dostal do nejvyšších pater strany.

 

* Čím si Sověty získal?

 

            Původní plán na legalizaci vstupu vojsk nevyšel, předsednictvo ústředního výboru KSČ hlasovalo proti. Hledali někoho, kdo by rozbouřenou situaci uklidnil, normalizoval. Husák odletěl do Moskvy ještě jako odpůrce okupace. Zúčastnil se jednání jako člen delegace prezidenta Ludvíka Svobody a prosazoval pak pragmatický přístup. Stal se tím, komu dal sovětský vůdce Leonid Brežněv přednost před ostatními komunistickými politiky. Husák pochopil, že se nedá jít proti Brežněvovi, ale že je potřeba se s ním dohodnout.

 

* Mluvil jste o Husákovi s pamětníky?

 

            Snažil jsem se jich obejít co nejvíc, třeba Lubomíra Štrougala. Ten patřil k lidem, kteří měli k Husákovi blízko. Husák věděl, že přátelství v politice neexistuje. Ale oba si sedli kupodivu i lidsky, přitom Štrougal jako ministr vnitra z počátku šedesátých let nechával na příkaz prezidenta Novotného Husáka sledovat.

 

* Přesto dokázali spolupracovat?

 

            Když se stal v roce 1968 místopředsedou vlády, stal se jím i Štrougal. Ten za ním přišel a přiznal, že ho nechával sledovat. Husák mu poděkoval a řekl, že si váží jeho upřímnosti. Pak spolu velice úzce spolupracovali. Husák vstával kolem desáté hodiny a pracoval hluboko do noci. Po večerech se nad koňakem setkávali a debatovali nejen o politice.

 

* Většina z nás si Husáka pamatuje jako osamělého muže z Hradu.

 

            Ano, takhle ho vnímá veřejnost. Stále však požíval ve straně autoritu, dokázal mít sílu a razanci. V komunistickém vedení byl první mezi rovnými, tohle si udržoval.

 

* Ovlivňovalo ho špatné zdraví?

 

            Začalo se projevovat stáří. Několik mozkových příhod, trápily ho oči. Navíc stárnoucí člověk se stává konzervativnějším, netouží po změnách, které tehdejší Československo potřebovalo.

 

* Kde úřadoval?

 

            Jeho kancelář dodnes připomíná podjezd „Husákovo ticho“ v Praze na Těšnově, kde sídlilo ústředí strany. Na Hrad docházel jen na jeden den v týdnu. To se změnilo v roce 1987, kdy ho v čele strany nahradil Jakeš. Pak úřadoval už jen na Hradě, kde byl dost odříznutý.

 

* Kde bydlel? Nastěhoval se na Hrad?

 

            Co se stal prezidentem, bydlel v takzvaném Domečku, v Královské zahradě Pražského hradu.

 

* Jeho konec jako prezidenta je známý, ale jak prožil poslední dva roky, už mimo politiku?

 

            Strávil je v Bratislavě, ve svém domě. Rád se vyhříval na zahradě na sluníčku. Sledoval veřejné dění, četl noviny, koukal na televizi. Vývoj ho znepokojoval, sledoval restauraci kapitalismu, který poznal v mládí jako zdroj sociálních nespravedlností, fašismu a válek a vůči němuž vedl celoživotní zápas.

 

POSLEDNÍ POMAZÁNÍ?

 

* Setkal jste se s jeho rodinou?

 

            Jsem velmi vděčný za kontakty s rodinou, hlavně se synem Vladimírem, který mi neskutečně pomohl. Poskytl mi neuvěřitelně cenné materiály, unikátní fotografie, ale i vlastní vzpomínky.

 

* Říkala vám rodina, jak máte psát?

 

            Neměl jsem žádné omezení. Pan Husák jednou přinesl kufry ze sklepa a řekl, tady to máte, projděte si vše a zpracujte podle vlastního uvážení. Nikdo mi neříkal, tohle tam nedávejte.

 

* Jak jste si získal takovou důvěru?

 

            Nevím, asi proto, že jsem zpracovával život Gustáva Husáka dlouhodobě, nešlo mi o nějaké senzace. Snažil jsem se zachovávat vlastní rozum na základě výzkumu ve více než třiceti archivech, nepředjímal jsem už zažité závěry, i když jsem k nim v různých aspektech nakonec došel.

 

* Změnil se váš pohled na posledního komunistického prezidenta za těch deset let, co jste se jím zabýval?

 

            Když jsem začínal, měl jsem představu podobnou té, jakou u většiny lidí vyvolává černobílá fotografie jeho prezidentského portrétu. Dnes si uvědomuju, že jde o mnohovrstevnaté téma a osobnost. Nic není černobílé.

 

* Budete v bádání pokračovat?

 

            Ano, mám další plány, rád bych zpracoval jeho korespondenci s manželkou a dětmi z vězení nebo publicistiku ve třicátých letech.

 

* Co vás vlastně na něm tak zaujalo?

 

            Je to fascinující, dramatický příběh Slováka z chudých poměrů a vězně dvou režimů, který se vypracoval až na Pražský hrad, do sídla českých králů. Husák byl u většiny mezníkových událostí Československa. Jde mimo jiné o neuvěřitelnou kontinuitu stýkání a potýkání našich prezidentů. Začíná to už Masarykem. Píše mu zdravici, řeční jako gymnazista, když měl narozeniny. Na konci kariéry v prosinci 1989 podává ruku Václavu Klausovi jako nově jmenovanému ministru financí.

 

* Spousta lidí má k němu negativní vztah, byl to hlavní normalizátor.

 

            Jsem mladší ročník, nemám s ním na rozdíl od mnohých starších historiků osobní nevyřízené účty.

 

* Traduje se, že Husák na konci života přijal poslední pomazání od kardinála Sokola. Je to pravda?

 

            Katolická církev vyvíjela enormní snahu, aby se Husák vrátil do jejího lůna jako marnotratný syn. Vždyť pocházel z katolické rodiny a dokonce sloužil jako ministrant. Dnes by se to dalo označit až jako stalking. Arcibiskup Ján Sokol skutečně navštívil Husáka na smrtelné posteli v nemocnici, kde strávil asi deset minut a podle vlastních slov ho zaopatřil. Ošetřující lékaři a Husákova rodina však svědčí, že Husák už nebyl ve stavu, aby vnímal okolí, ostatně za několik dní zemřel. Hodí se připomenout, že Husák předvídal tuto situaci, považoval se za ateistu a v předstihu sdělil svým synům, aby ho před katolickou církví uchránili. Patrně si uchoval v paměti, jak její nemalá část pomáhala ospravedlňovat kapitalistický systém a měla i blízko k fašismu. V jeho očích šlo o ideologického nepřítele, vůči němuž neváhal, když byl v politice, uplatňovat represivní opatření. *

 

***

 

V PĚTI ČÍSLECH GUSTÁV HUSÁK 78 Narodil se 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy, zemřel 18. listopadu 1991 v Bratislavě. Bylo mu 78 let. 14 Roky na Hradě: prezidentem byl v letech 1975 až 1989. 9 Tolik let byl ve vězení: zatčen 1951, propuštěn 1960. 1969 Na vrcholu moci: stal se prvním tajemníkem ÚV KSČ. 2 Byl dvakrát ženatý. S Magdou Lokvencovou se rozvedl, Viera Millerová zahynula. DOKÁZAL LIDI OVLÁDAT, VIDÍTE TO NA FILMOVÝCH ZÁZNAMECH, JAK NA NĚJ REAGOVALI.

 

MLADÝ HISTORIK Michal Macháček se narodil v roce 1986, tři roky předtím, než skončila kariéra Gustáva Husáka. Absolvoval doktorské studium na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zkoumá česko-slovenské a československo-sovětské vztahy a komunistické hnutí v minulém století, přičemž se zaměřuje na jeho politické elity. Podílí se na výstavě Národního muzea ke stému výročí vzniku Československa a hostuje v Historickém ústavu Slovenské akademie věd.

 

O autorovi| TEXT ROBERT OPPELT, magazin@mfdnes.cz

Foto autor| FOTO TOMÁŠ KRIST, MAFRA

Foto autor| FOTO ARCHIV ČTK

Foto autor| FOTO ARCHIV ČTK

Foto popis| 1 ROK 1946. Ve vrcholné politice byl rekordně dlouho, zde diskutuje s prezidentem Edvardem Benešem. 2 LÍBAČKA S BREŽNĚVEM. Tohle se vybaví pamětníkům normalizace. 3 PRVNÍ ŽENA. S Magdou (uprostřed) ve společnosti. 4 DRUHÁ ŽENA. S Vierou v lóži v Národním divadle.

Foto popis| ROZJUCHANÝ HUSÁK. Jak stárnul, podobných záběrů ubývalo. Ale v roce 1972 měl ještě dost sil i sebevědomí.



Zpět na knížku "Gustáv Husák".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook