Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Gustáv Husák  »  Gustáv Husák - rozhovor_ Reflex - 15.2.2018

Gustáv Husák - rozhovor_ Reflex - 15.2.2018

HUSÁK

    str. 22    Rozhovor

    HANA BENEŠOVÁ       

MESIÁŠ TOUŽÍCÍ PO MOCI

 

O BREŽNĚVOVI ŘEKL, ŽE JE DEBIL. PAK MU DLOUHÉ ROKY ODDANĚ SLOUŽIL.

 

TŘIKRÁT HO VYLOUČILI Z KOMUNISTICKÉ STRANY. ŽIVOT NORMALIZAČNÍHO PREZIDENTA GUSTÁVA HUSÁKA (10. 1. 1913–18. 11. 1991) HRAJE VŠEMI VALÉRY RUDÉ BARVY. Jako komunista připravoval Slovenské národní povstání, po válce chystal únor 1948. Padesátá léta strávil v kriminále.

V šedesátých letech se stal oblíbeným reformním politikem, po srpnu se proměnil v obávaného normalizátora. Husákovu cestu k moci podrobně líčí ve své knize historik Michal Macháček (32).

 

* GYMNAZISTA AUGUSTIN Husák, kterého odmala oslovovali Gusto, napsal v březnu 1928 zdravici TGM. Uvedl v ní, že se bude řídit prezidentovým příkladem a krédo Pravda vítězí se stane i jeho životním heslem. Kde jste našel Husákovu zdravici Masarykovi?

 

            V rodinném archívu, ve školních sešitech. Byla to domácí úloha. Podle záznamů z kroniky gymnázia Husák vystupoval také během slavnostních shromáždění pořádaných u příležitosti Masarykových narozenin. Je možné, že se s Masarykem osobně setkal při prezidentově návštěvě Bratislavy v říjnu 1930. TGM totiž zavítal do internátu v Prayově ulici, kde Husák bydlel.

 

* Patnáctiletý Augustin děkuje TGM za „ohromnou práci pro národ československý“. O pár let později se vůči čechoslovakismu ostře vyhraňuje.

 

            Proti ideji čechoslovakismu se Husák radikálně stavěl už během vysokoškolských studií. Považoval se za Slováka, nikoliv Čechoslováka, byl pro federální uspořádání a nepřestal mít za zlé Benešovi, že odmítá uznat slovenský národ. Husák byl velký národovec, kovaný komunista, ale nebyl to šovinista ani antisemita. Vznik Slovenského státu v březnu 1939 neuvítal a zapojil se do ilegální činnosti. Byl ovšem obezřetný, nepouštěl se do riskantních akcí. Od roku 1941 se v odboji přestal angažovat, choval se konformně, komunisté ho za to kritizují a nakonec vyloučí ze strany.

 

* Jak se pak mohl stát jednou z vůdčích postav Slovenského národního povstání?

 

            Byl ve správnou dobu na správném místě. Navíc Husák byl jeden z mála, kdo zůstal na svobodě. Většina komunistů skončila ve vězení. Jeden z hlavních funkcionářů, Ján Osoha, vedl stranický archív a při zatčení ho nestačil zničit… Vyloučený Husák na seznamu nebyl. V létě 1943 přichází z Moskvy Karol Šmidke a s Gustávem Husákem a Lacem Novomeským utváří nové komunistické vedení, po válce známé jako páté ilegální ústřední vedení Komunistické strany Slovenska. Na konci roku je Gustáv Husák u založení Slovenské národní rady, v níž se sdružil komunistický a nekomunistický odboj, a podílí se na přípravách Slovenského národního povstání. Během povstání, při překotném ústupu z Banské Bystrice, Husák málem umrzl. Byl nalehko, v polobotkách. Evangelický kněz Ľudovít Bortel ho část cesty nesl na zádech.

 

* Katolický kněz mu jako dítěti koupil boty, aby nemusel bos ke zkouškám, evangelík mu zachránil život. Jaký byl Husákův vztah k víře?

 

            Nechal pokřtít syny, v rodném listu měl zapsáno, že je katolík. V dětství ministroval, jeho náboženstvím se však stal komunismus. Bohem pro něho byl Objektivní zákon dějin, církví komunistická strana a Vatikánem Moskva. Neochvějnou víru v komunistickou ideologii v něm nezlomil ani komunistický kriminál, kde strávil devět let.

 

* Kdy Husák navazuje spojení s československou exilovou vládou v Londýně?

 

            Po založení Slovenské národní rady, v prosinci 1943. Ve svých depeších Husák zdůrazňuje existenci samostatného slovenského národa a požaduje federativní uspořádání, na což Beneš pochopitelně neslyší. Slovenští národně orientovaní komunisté Beneše nesnášeli. Husák se později vyjádřil, že slovenský národ za války bojoval na několika frontách – proti Hitlerovi, Tisovi a Benešovi.

 

* Ve své zprávě z července 1944 o Vývoji a situaci na Slovensku píše do Moskvy: „Proč máme hledat spásu u Beneše, když osvědčený recept je u Stalina.“ Mínil vážně, že by se Slovensko přidružilo k Sovětskému svazu?

 

            Tato zpráva byla Husákovou reakcí na vysílání z Londýna, kde se hovořilo pouze o československém národě. Zřejmě se snažil Benešovi jen pohrozit, ačkoliv komunisté o připojení k SSSR snili už ve dvacátých letech. Husák uvedl, že dvě třetiny Slováků by hlasovaly pro to, aby se Slovensko stalo další sovětskou republikou, což bylo velmi nadnesené číslo.

 

* Ani Husákovy federalistické ambice se po válce nenaplnily.

 

            Husák byl pragmatik. Hrál se slovenskou kartou, prioritním cílem však bylo uchopení moci. Byť nerad, přizpůsobil tomu i nacionalistickou otázku. Všemožně se snažil rozdělit katolíky a evangelíky v Demokratické straně, jež byla po válce nejsilnější politickou silou na Slovensku – ve volbách obdržela přes šedesát procent hlasů. Husák jako nejvyšší představitel Slovenska, předseda Sboru pověřenců, měl značný vliv. Trval na tom, aby byl bývalý prezident Slovenského státu Jozef Tiso, jenž uprchl do Bavorska, vydán a odsouzen k nejvyššímu trestu. Prosazoval také odsun Maďarů ze Slovenska, k tomu však nedošlo. „Únor“ chtěl vyvolat už na podzim 1947. Obviňoval Demokratickou stranu z kontaktů s fašisty. Gottwald tehdy přijel na Slovensko uklidnit situaci. Husáka hněvalo, že Gottwald není dost radikální, ten ho usměrnil, že je ještě brzy.

 

* Gottwald a Husák se znali už z předválečného období?

 

            Tváří v tvář se viděli až v únoru 1945 v Moskvě. V říjnu 1944 poslal Husák Gottwaldovi telegram, že se mu v Moskvě narodil syn Vladimír. Letadlo s Husákovou těhotnou manželkou odletělo pár dnů před obsazením povstaleckého území. Husák se ukrýval v Dolných Žemberovcích, které Rudá armáda osvobodila v prosinci 1944. Sověti si nejdřív prověřili, co je zač, až pak ho pustili do Moskvy.

 

* Nicméně v únoru 1951 Klement Gottwald souhlasil, aby Husáka zatkli…

 

            V moskevském archívu jsem dohledal, že Gottwald rok otálel, než v lednu 1951 nechal zatknout tenkrát už bývalého ministra zahraničí Vladimíra Clementise, jemuž Sověti nezapomněli, že kritizoval sovětsko-německý pakt Molotov– Ribbentrop. Gottwald přesvědčoval sovětské poradce, že Clementis nemůže být zrádce, že to je nesmysl. Zadání z Moskvy však znělo jasně – musel se najít vnitřní nepřítel strany.

 

* S Vladimírem Clementisem, jejž popravili v procesu se Slánským, pojilo Husáka životní přátelství.

 

            Přátelili se od poloviny třicátých let. Clementis mu šel za svědka na svatbě. Ve vězení se zřejmě z dopisu manželky dozvěděl o Clementisově přiznání a popravě. Ještě víc ho to utvrdilo v tom, aby se k ničemu nepřiznal. Předsevzal si, že očistí svoje i jeho jméno.

 

* Husák byl stejně jako Clementis obviněn z buržoazního nacionalismu. Nejvíc proti Husákovi vypovídal zatčený šéfredaktor Rudého práva Vilém Nový, jenž o osmnáct let později, po upálení Jana Palacha, vystoupil s lživou teorií o studeném ohni. Husákovi také zatopila Věra Hložková, svědčila proti němu i u soudu. Hložkovou vyšetřovatelé používali jako univerzální svědkyni a donašečku. Na jaře padesát ji například nasadili do cely na Miladu Horákovou. Husák přiznal, že se při výjezdním zasedání s Hložkovou krátce intimně sblížil, všechna vznesená obvinění ale popřel.

Věra Hložková se v sedmdesátých letech provdala do Vídně. Podle dochovaných dokumentů při cestách za matkou do Brna trvala na přednostním odbavení na hranicích. Celníkům tvrdila, že na Hradě sedí její dobrý známý.

 

* Husáka odsoudili v roce 1954 na doživotí. Zachránilo mu život, že se nepřiznal?

 

            Je to velmi pravděpodobné. Nemohli ho zařadit do vykonstruovaného veřejného procesu, narušoval by ho, navíc byl právník. Husák zůstal neoblomný, přestože mu vyhrožovali, že když se nepřizná, čeká ho šibenice. Vzkazoval po vyšetřovatelích Gottwaldovi, aby zasáhl. Ještě před vynesením rozsudku žádal Zápotockého o přešetření případu. Novotného prosil o milost a neodpustil mu, že ho nechal za mřížemi. Ve vězení se Husák mimo jiné setkal s ministrem vnitra Slovenského státu Alexandrem Machem, který byl souzen spolu Tisem. Mach Husákovi děkoval, že nedostal provaz. Husák mu odpověděl: „Mně neděkuj, kdyby bylo na mně, tak visíš.“

 

* Z kriminálu Husáka propustili v šedesátém roce. O tři roky později byl rehabilitován a v druhé polovině šedesátých let se opět zjevuje na politické scéně.

 

            Nejdřív pracoval v dělnických profesích, od třiašedesátého působil ve Slovenské akademii věd jako historik. Postupně získává popularitu, je houževnatý, má aureolu pronásledovaného mučedníka. V roce 1964 smí poprvé veřejně promluvit. Od mládí je suverénní řečník. Kritizuje předchozí éru, strhne na sebe pozornost opovážlivým výrokem, že při obsazování vrcholných funkcí nemá rozhodovat třídní původ, nýbrž odbornost. Mluví o obrodném procesu.

 

* Proč vlastně Gustáv Husák tak často hovořil česky?

 

            Patrně chtěl získat sympatie Čechů a rozptýlit dojem, že jim vládnou Slováci. Na vysokých pozicích už v té době byli Dubček a Biľak. V šedesátých letech Husák svou nedokonalou češtinu při projevech omlouval tím, že se česky učil na Pankráci a v Ruzyni.

 

* Češtinu slýchal určitě i dřív, jeho manželka přece byla Češka.

 

            To je pravda, jenže on takto mohl mimoděk poukázat na svou vězeňskou zkušenost. Husákova čeština, pro niž se vžilo označení husákovština, úspěch nesklidila – Češi se jí od sedmdesátých let vysmívali a Slováci mu zase vyčítali, že se stydí za rodnou řeč.

 

* Jak Husák vycházel s Dubčekem?

 

            Dubček soudil, že Husák je ambiciózní kariérista. Dubčekovým politickým spojencem byl v polovině šedesátých let Vasil Biľak. Husák je svými schopnostmi a popularitou ohrožoval. Dubček také nikdy Husákovi nezapomněl, že během povstání odložil osvobození nitranské věznice, kde byli drženi komunističtí funkcionáři, mezi nimi i Dubčekův otec. Nakonec Dubčekovi nezbylo než oblíbeného Husáka vytáhnout do Prahy, kde se stal v dubnu 1968 místopředsedou vlády. Husák byl muž československého jara.

 

* Opravdu byl Husák proreformní politik?

 

            Vedoucí úloha KSČ a spojenectví se SSSR pro něj byly svaté. Politický pluralismus odmítal. Horoval pro federaci. Husák vystupoval jako umírněný reformista. Nejplamennější demokratický projev pronesl 20. srpna 1968 v Žiaru nad Hronom. Prohlásil, že si dveře demokratizačního procesu zavřít nedáme. Vymezil se vůči Biľakovi, který už tehdy zastával tvrdou sovětskou linii, a postavil se za Dubčeka.

 

* Následující události ho překvapily?

 

            Ano. V noci mu zavolali z ústředí. Nad ránem tam Husák shodil ze stolu připravené prohlášení o pozvání vojsk, jež odsouhlasil Biľak, a ostře se vymezil vůči Sovětům. Dokonce utrousil o Brežněvovi, že je debil. Byl to jeden z mála vzácných okamžiků v jeho kariéře, kdy jednal emotivně. Po skončení zasedání vyšel na ulici, kterou se valily tanky. Nahlas tehdy slíbil: „Já tento národ zachráním, i kdyby mi měl naplivat do tváře.“ U Husáka se touha po moci snoubí s mesianistickým komplexem a snahou ukázat, že on je oproti jiným nejschopnější politik.

 

* Čí to byl nápad, aby ho Svoboda 23. srpna 1968 vzal na jednání do Moskvy?

 

            Znali se od konce války, rozuměli si. Svoboda k němu přistupoval až otcovsky. Svou roli sehrálo i to, že Husák byl Slovák a měl právnické vzdělání. Svoboda v Moskvě na přítomné československé politiky, kteří váhali s podpisem Moskevského protokolu, křičel, aby byli poslušní, že zatím jenom řečnili a kam to dopracovali. Apeloval na ně, že musí zabránit krveprolití.

 

* Husák Sověty zaujal.

 

            V Moskvě se docela divili, koho Svoboda bere s sebou. Husák po příjezdu ironicky zahlásil: „Já jsem ten nacionalista.“ Sověti hledali osobu, kterou instalují do čela strany a státu. Na výběr moc neměli – Biľak a Indra byli nepoužitelní, protože by je veřejnost absolutně nepřijala. Husák vstup vojsk Varšavské smlouvy v Moskvě odmítl jako chybu, pak ale hovořil konstruktivně – „už se stalo, nyní musíme najít řešení“. Vychází Moskvě vstříc. Najde záminku pro zneuznání Vysočanského sjezdu a po návratu neprodleně zahájí na Slovensku normalizaci. Zavádí cenzuru, zastavuje vydávání časopisu Kultúrny život, kam v šedesátých letech hojně přispíval. Dubčeka nahradil ve funkci v dubnu 1969. V srpnu 1969 Husák požaduje, aby československé ozbrojené složky razantně postupovaly proti demonstrantům. Chce ukázat Sovětům, že dokáže v zemi nastolit pořádek. Bál se, aby se do toho Sověti sami nevložili.

 

* Zasáhlo ho upálení Jana Palacha?

 

            Tvrdil, že to byla provokace zorganizovaná nepřátelskými živly.

 

* Chtěl by vůbec Dubček zůstat u moci?

 

            Když Dubčekovi při jeho sesazování vytýkali jeho vlažný postoj k normalizaci, oponoval: „Však já jsem ji zahájil!“

 

* Odkdy se Husák stýkal se sovětským rozvědčíkem Sinicynem?

 

            První zmínka o Sinicynovi v Husákových deníkových záznamech pochází z listopadu 1968. Sinicyn byl Husákova přímá linka k Brežněvovi a šéfovi KGB Andropovovi. Husák si získal důvěru Sovětů díky jeho pochvalným zprávám. Někteří ruští historikové Sinicyna označují za skutečného vládce Československa. Tady se o vlivu této klíčové osoby dosud nevědělo.

 

* Jak rychle Husák ztratil u veřejnosti svou popularitu z jara 1968?

 

            Nějaký čas to trvalo. Husákova vězeňská zkušenost skýtala naději, že nebudou politické procesy. Například i Václav Havel se domníval, že Husák dokáže na Moskvě uhrát víc než lyrický Dubček. Zároveň však již v lednu 1969 Husáka v otevřeném telegramu kritizoval za jeho projev, který v lidech vyvolal strach z perzekucí.

 

* V roce 1975 poslal Václav Havel Husákovi slavný dopis s analýzou normalizační společnosti. Reagoval Husák nějak na jeho psaní?

 

            Havlův dopis patrně četl, ale nijak se k němu veřejně nevyjádřil. Zato břitce reagoval na list, v němž Dubček kritizoval poměry v zemi. Husák prohlásil, že Dubček založil požár, který on musí hasit. Dubčekův text označil za drzou provokaci a pisateli doporučil, že pokud se mu v Československu nelíbí, může odejít pryč.

 

* Komu Husák v sedmdesátých letech důvěřoval?

 

            Rodině a druhé manželce Vieře. Její tragická smrt v roce 1977 ho hluboce zasáhla. Z politiků měl nejblíže k Lubomíru Štrougalovi. V Husákově složce, již na něho v Moskvě vedli, se objevují zprávy z Prahy, že Husák nikomu nedůvěřuje, cítí se osamocený a ohrožený.

 

* Prosazením federativního uspořádání si splnil politický sen. Protežoval jako prezident Slovensko?

 

            Přímo v ústavě bylo uvedeno, že má docházet k vyrovnávání socioekonomické úrovně.

 

* Pokusil se někdy v Moskvě naznačit, že by se mohla sovětská vojska stáhnout?

 

            Zpočátku ano. Brežněv mu vysvětlil, že vojenská přítomnost je geopolitická nutnost. Zajímavé je, že každoroční pozvání do Milovic, kde sídlilo sovětské vojenské velení, Husák pokaždé zdvořile odmítl.

 

* Oslovila ho Gorbačovova perestrojka?

 

            Chvíli vyčkával. V roce 1986 si jel do Moskvy pro ujištění, že nemusí hledat svého nástupce. Odpovědí mu bylo výmluvné mlčení. K perestrojce se proto hlasitě přihlásil, už ale bylo pozdě. Gorbačov ho považoval za muže minulosti.

 

* Měl přehled o tom, co se v Československu děje?

 

            Dostával podrobné podklady, měl například i Chartu 77. O socioekonomických otázkách i opozičním hnutí byl informován dostatečně. Projevy odporu bral vztahovačně. Normalizační komunisté se nejvíc báli osmašedesátníků. Když byl v prosinci 1988 François Mitterrand v Praze, Husák nenamítal, aby na snídani pozval Václava Havla a další chartisty, v žádném případě se však francouzský prezident nesměl setkat s Dubčekem. V témže roce řekl Husák synům, že do dvou let všechno skončí, otázka je, co tím konkrétně myslel. V listopadu 1989 už nechtěl veřejně vystoupit.

 

* Abdikoval na Den lidských práv, 10. prosince 1989.

 

            Toto symbolické datum napadlo Václava Havla. Husákovi v květnu 1990 končil prezidentský mandát, už měl sbaleno, ale stejně to pro něj nebylo snadné. V den své abdikace jmenoval do úřadu tzv. vládu národního porozumění. Podle vzpomínek nového ministra financí Václava Klause nebo ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera působil Husák uvolněně, jako by z něj všechno spadlo. Zapálil si cigaretu a nechal si nalít šampaňské. Během svého posledního televizního vystoupení hovořil věcně, bez lítosti. Neomlouval se, byl zřejmě přesvědčen, že není za co.

 

* Vyjadřoval se k polistopadové politice?

 

            Přeceňoval váhu Sovětského svazu, vůči němuž stále choval respekt, kritizoval slovenské nacionální vášně.

 

* Vidina samostatného Slovenska ho netěšila?

 

            Vůbec ne. V sedmdesátých letech přijal československou státní identitu. Z Pražského hradu viděl národnostní otázku jinak než od Dunaje.

 

***

 

HUSÁK ZA NORMALIZACE ČASTO POUŽÍVAL POLARIZUJÍCÍ SLOVNÍK MY – ZDRAVÁ SPOLEČNOST – VERSUS ONI.

 

HUSÁK PROHLÁSIL, ŽE DUBČEK ZALOŽIL POŽÁR, KTERÝ ON MUSÍ HASIT.

 

Foto autor| FOTO LASK IDIF FUSION / EAST NEWS / GETTY IMAGES

Foto autor| FOTO ONDŘEJ SZOLLOS

Foto autor| FOTO ARCHÍV AUTORA (2 ×)

Foto autor| FOTO ARCHÍV AUTORA (3 ×)

Foto popis| Leonid Brežněv a Gustáv Husák v pražském metru. Při státní návštěvě v květnu 1978 si Brežněv prohlédl dokončovanou trasu A.

Foto popis| Historik Michal Macháček se ve své knize soustředil na Husákovu cestu k moci. Období 70. a 80. let chce ještě věnovat samostatnou publikaci.

Foto popis| Maturant Augustin Husák, 1933

Foto popis| Před rodným domem v Dúbravce, 1940

Foto popis| Státní návštěva v KLDR v únoru 1980. Gustáv Husák a Kim Ir-sen.

Foto popis| Tři českoslovenští prezidenti – Klement Gottwald, Gustáv Husák a Antonín Zápotocký – 14. června 1948, v den, kdy se stal prezidentem Gottwald. O necelé tři roky později Gottwald souhlasí s Husákovým zatčením, Zápotocký mu neudělí milost.

 



Zpět na knížku "Gustáv Husák".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook