Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Jack Nicholson  »  Jack Nicholson - celebrity time

Jack Nicholson - celebrity time

http://celebritytime.cz/marc-eliot-jack-nicholson-art.html

Marc Eliot – Jack Nicholson

Marc Eliot: JACK NICHOLSON Skvělý životopis velkého filmového umělce, nositele tří Oscarů a sedmi Zlatých glóbů

Fakty  nabitá  kniha  o velkém  bouřlivákovi  Hollywoodu  z pera  uznávaného  autora  Marka  Eliota  (napsal  též  publikace  o Michaelu  Douglasovi,  Stevu  McQueenovi,  PauluSimonovi  

a dalších)  vnáší  nové  světlo  do života  Jacka  Nicholsona  na plátně  i mimo  ně. Ve své  práci  vychází  z obšírného  bádání  i rozhovorů  se  zasvěcenci,  kteří  tohoto  vynikajícího
 herce  znají  nejlíp.  Dočteme  se  o jeho  ne  zrovna  lehkém  dětství  v New  Jersey,  kdy  veškerá  tíha  starosti  o rodinu  ležela  na bedrech  matky  a hrozilo,  že  vypluje  na povrch  nepříjemné tajemství  jeho  pravého  původu,  o nevázaném  nočním  životě  s Warrenem  Beattym, o vášnivých  vztazích  se  začínajícími  herečkami,  například  Michelle  Phillipsovou,  Anjelikou  

Hustonovou  a Larou  Flynn  Boyleovou,  a též  o spolupráci  s tak  skvělými  režiséry  a kolegy,  

jako  jsou  Dennis  Hopper,  Stanley  Kubrick,  Roman  Polanski  či  Meryl  Streepová. Publikace  poutavým  způsobem  mapuje  pět  desítek  let  trvající  kariéru  Jacka  Nicholsona,  

která  mu  mimo  jiné  vynesla  dvanáct  nominací  na Oscara  (tři  proměnil),  sedm  Zlatých glóbů  a legendární  role  ve filmech  Bezstarostná  jízda,  Malé  životní  etudy,  Cena  za něžnost,  

Osvícení,  Přelet  nad  kukaččím  hnízdem  a dalších. Široký  prostor  dostává  i jeho  soukromý  život,  který  je  neméně  dobrodružný - plný  krásných  žen,  bujarých  večírků,  ale  také  alkoholu  a drog.

KAPITOLA 9

„Nevím, proč nějaký chlap jde za šlapkou… ale já jsem Velký Jack. Já za to nemusím platit…“

JACK NICHOLSON

PO ÚSPĚCHU KMOTRA SE BOB EVANS STAL ŠÉFEM VÝROBY PARAMOUNTU a dostal za úkol vylepšit fungování tohoto problémového studia. Mimo jiné měl právo točit filmy pod svým jménem s procentem ze zisku nad rámec platu. Ještě ani neuschl inkoust na jeho nové smlouvě a už uzavřel smlouvu na nový film, k němuž napsal scénář Bob Towne. Jmenoval se Čínská čtvrť. Towne byl velký fanoušek Raymonda Chandlera a už dávno chtěl napsat scénář, který odráží Chandlerův detektivní styl o stinných stránkách Los Angeles.

Původně ho na ten nápad přivedl kamarád policista. „Jediné místo, kde jsem vlastně nepracoval,“ řekl Townemu, „je Čínská čtvrť. To je úplně jiná kultura.“ Základem jeho příběhu se stal obraz neproniknutelnosti, izolovanosti a nevyzpytatelnosti. Evans byl v rozpacích, proč chce Towne psát o Číňanech žijících v Los Angeles. Když mu vysvětlil, že ten název je metafora, Evans souhlasil, že mu dá za Čínskou čtvrť 25 000 dolarů a pět procent z hrubého příjmu.

Towne psal jako obvykle hlemýždím tempem. Po šesti měsících na počátku zimy 1973 se Evans Townemu svěřil se svými starostmi, ten mu však řekl, ať se nebojí. Připomněl Evansovi, že vyšívá na hlavní postavě Gittese pro Jacka, jemuž Evans původně nabídl zálohu 500 000 dolarů a pořádnou část zisku, aby roli přijal. To bylo hodně daleko od 12 500 dolarů, které si musel Jack na Evansovi vyprosit, když točil Za jasného dne. Sandy Bresler dojednal zálohu 750 000 dolarů a podíl na zisku. Jack se nijak nebránil. Životní náklady mu raketově vzrostly. Teď měl režii 12 000 dolarů měsíčně.

Evans chtěl, aby to režíroval John Huston, ale ten odmítl, stejně jako další adept Mike Nichols. Poté co si přečetli první nástin, ani jednomu to nepřipadalo dost přesvědčivé. Evansova třetí volba byl Roman Polanski.

Polanski byl krátce hlavní podezřelý z brutální smrti své ženy, než se mu podařilo prokázat, že byl v době Mansonova masakru v Londýně. Když o rok později začalo soudní přelíčení, Polanski to nechtěl sledovat ani se účastnit žádného mediálního cirkusu. Raději opustil Los Angeles a cesto­val po světě (všude s sebou vozil ten nejsmutnější talisman – Sharoniny kalhotky). Teď, tři roky potom, netoužil vrátit se do Kalifornie nebo jinam ve Spojených státech a točit film. Lépe se cítil v Evropě, odkud pocházel. Evans ho dohonil v Římě a obrátil se na něj, ať přiletí do Hollywoodu a natočí Čínskou čtvrť.

Nejdřív odmítl s tím, že se nechce vrátit na místo zločinu. Kromě toho trval na tom, že skoro s filmováním skončil. Od vražd režíroval očistnou verzi Macbetha, kde se Macduff dovídá, že mu v jeho nepřítomnosti vyvraž­dili rodinu. Evans ho prosil, aby se toho filmu ujal. Polanski odpověděl, že by se mu nevešel do programu, protože odjede do Polska na svátky Pesach. Evans řekl, že by se měl radši vrátit do svého domu na nejskvělejší sederovou večeři, jakou kdy zažil.

Polanski to nakonec vzdal a slíbil, že se vrátí do Los Angeles a ten film udělá, a Evans dodržel slovo a uspořádal impozantní večeři na Pesach za účasti Anne a Kirka Douglasových, Carol a Waltera Matthaua a jejich syna Charlieho, Warrena Beattyho, Jacka a Anjeliky. Dostavil se i Hugh Hefner, který byl jedním z producentů Macbetha.

 

V té době Towne ještě neměl hotový scénář a došly mu peníze. Bál se jít za Evansem, protože si myslel, že ho vyhodí, a tak radši zašel za Jackem, vymlouval se na chudobu a tvrdil, že zoufale potřebuje hotovost. Jack mu dal 10 000 dolarů pod podmínkou, že se zamkne v pokoji a nevyleze, dokud scénář nedokončí.

Polanski si zatím pronajal malý dům, překvapivě nedaleko od toho v Cielo Drive, kde se odehrály Mansonovy vraždy, a požádal Towneho, ať se k němu přestěhuje, aby mu mohl pomoct se scénářem. Následujících osm týdnů pracovali společně ve dne v noci a čím dál se dostali, tím se jejich osobní vztahy zhoršovaly. Hlavně kvůli Towneho psovi, který za ním všude chodil a neustále močil na podlahu, na veškerý nábytek, dokonce Polanskému na nohu, a Towne bez přestání přerušoval společná sezení, aby ho vyvenčil. Polanski také nesnášel Towneho páchnoucí špinavou vodní dýmku, kterou nepřetržitě kouřil a prskal do ní, což vydávalo příšerný zvuk jako celoročně ucpaný nos, jehož majitel se odmítá vysmrkat. Towne pořád vypouštěl oblaka zatuchlého modrého kouře, který se nad nimi při práci válel. Polanski se pyšnil tím, že je přírodní člověk – jednou z jeho vášní bylo lyžování – a tvrdil, že kouř ho dusí. Nejen fyzicky, ale že taky škodí jeho kreativitě. Když se konečně ten obludný, stoosmdesátistránkový scénář Čínské čtvrti začal točit, první den Polanski vykázal Towneho, jeho psa a dýmku z placu.

Děj filmu, do značné míry zavádějící, je o detektivu, který narazil na machinace, jak odklonit tolik potřebnou vodu pro Los Angeles na úkor Owens Valley, kterému voda chybí a nakonec vyschne. Všechno o tom už bylo napsáno, a velice obšírně – jak se díky vodě vytvořily pomerančov­níkové háje, jak tyto háje upoutaly první filmové magnáty k této levné a úrodné půdě. Do tohoto obchodu se zapojil starosta města Frederick Eaton, hlavní inženýr William Mulholland, po němž později pojmenovali ulici (kde náhodou žil Jack), a městská obchodní komora. Všichni měli prospěch z lepšího zásobování vodou Los Angeles.

Postava ze skutečného příběhu se ve filmu jmenuje Noah Cross a ztvár­nil ho John Huston, který odmítl nabízenou režii. Polanski spíš zachytil jedno rodinné drama, sexuální zotročení, incest a vraždu než zájem o vodu. Proto byl film tak dobrý. Na povrchu je skandální politická aféra a pod povrchem emocionální vulkán. Polanski pojal detektiva Gittese, kterého hrál Jack (Towne mu dal jméno se souhlasem jejich dobrého kamaráda Harryho Gittese), jako hloubavého pozorovatele, jenž pomalu odhaluje, jaké je Noah Cross vtělené zlo. Jsou tam dlouhé scény v poušti (připomína­jící Jamese Deana na texaských ropných polích ve filmu Gigant), kde Jack pouze přehlíží obrovské prostory a snaží se najít kousky skládačky, která je jako Towneho scénář příliš nasáklá vodou, než aby ji snadno a úhledně spojil dohromady.

V době, kdy se začalo točit, byla mimo hru Evansova žena Ali Mac­Grawová, která měla hrát hlavní ženskou postavu Evelyn Mulwrayovou. Opustila totiž Evanse kvůli Steveu McQueenovi.

Roli Evelyn Mulwrayové nabídli Jane Fondové, ani ta na ni nekývla, a nakonec se obrátili na Faye Dunawayovou, již Evans získal za 50 000 dolarů. Dunawayová způsobila senzaci ve svém třetím filmu jako Bonnie Parkerová v převratném snímku Arthura Penna Bonnie a Clyde z roku 1967, ale od té doby učinila několik sporných rozhodnutí. Natočila jedenáct filmů během pěti let, ale žádný z nich nebyl tak úspěšný jako Bonnie a Clyde, a její kariéra šla z kopce. Dunawayová byla problematická herečka s hvězdnými manýry a její výstřední blazeovanost Polanského rozčilovala. Nebyl zvyklý chovat se k herečkám jinak než jako k poslům ve službě jeho skvělých filmů. Jednou jí Polanski chtěl cosi upravit na kostýmu a ona mu vrazila facku a pohrozila, že zavolá policii a obviní ho z pokusu o znásilnění. Dunawayová odmítla pokračovat v práci, dokud Polanského nevyhodí.

Evans, který ji osobně moc nemusel, se postavil za Polanského, a kdyby bylo na něm, jako první by vyměnil Dunawayovou. Nasliboval jí obrovskou kampaň před Oscary, která jí určitě vynese minimálně nominaci, a pokud ne, dá jí Rolls‑Royce Corniche, jen aby nechala Polanského dál na tom filmu pracovat. Stejnou nabídku učinil Polanskému – reklamu a rollse, když ji nechá hrát. Polanski si vyvzdoroval bentleyho, Evans souhlasil a natáčení se dokončilo.

Děj tohoto filmu typu neo‑noir zvolna, ale uvážlivě pokračuje dál, jak Gittes pomalu začíná odhalovat hloubku tajemství a tím se ocitá uprostřed hrozivé zápletky, během níž mu málem usekne nos (že ho do všeho strkal?) člověk, kterého hraje Roman Polanski (z oběti se stává pronásledovatel). Polanski nepotřebuje žádnou zvláštní motivaci, aby Jackovi utrhl nos. Všichni se snaží natočit spletitý scénář, ale Jack neustále odchází ze zkoušek a promeškává své výstupy, aby se v přívěsu díval v televizi na zápasy Lakers. Občas odcházel z placu dřív, aby na ně s Lou Adlerem odjel do Fabulous Forum v Inglewoodu.

Jednou potřeboval Polanski, aby se Jack vrátil a přetočil jeden záběr. Jack mu řekl, že Lakers hrají polední čtvrtinu a on, Polanski, bude muset počkat. Ten otráveně scénu nechal, jak byla. Potom „vletěl do mé šatny, popadl televizi a praštil s ní o zem. Já jsem naštvaně vypadl…“ Později se náhodou setkali ve studiu Gower and Sunset a tak se tomu nasmáli, až jim tekly slzy.

Děj filmu byl tak mnohoznačný, že podle původního zakončení Noaha Crosse zabila Mulwrayová, která, jak se ukáže, je jeho dcera, milenka a matka jeho dítěte. Polanski to změnil. Nesnášel tu sebestřednost uvadající hvězdy v hlavní ženské roli, že nechal zabít ji, doufaje, že to přidá poslední hřebíček do rakve její kariéry. Bohužel tím zůstala Crossova vnučka zcela v jeho moci, což diváky ještě víc zmátlo, jak se dál odhalovaly další neka­losti. Co se Jacka týče, dost mu to připomínalo domov.

red/Zdroj: Red/Nakladatelství Vyšehrad



Zpět na knížku "Jack Nicholson".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook