Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie  »  Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie - Dějiny věd a techniky

Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie - Dějiny věd a techniky

 

Tomáš Nejeschleba, Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, Vyšehrad, Praha 2008, 289 str.
         Osobnost Jana Jessenia (1556 – 1621) má v naší zemi zvláštní postavení – zná jej snad téměř každý, i ten, kdo se o historii příliš nezajímá, a ví, že byl autorem prvé pitvy, prvé veřejné, která se u nás konala [1], populární literatura a jiná media jej o tom sdostatek poučila. Vzdělanější část národa ví navíc, že byl jedním z pánů, který se v roce 1621 stal při staroměstské exekuci obětí pomsty císaře Ferdinanda II. za bělohorskou neposlušnost. Kdo si přečetl „Mistra Kampana“, věděl by možná i něco o jeho působení na pražské universitě, ale dnešní mladší, ba ani střední generace už Zikmunda Wintera nečte [2]. Příliš známa u nás není ani odborná literatura. K základním dílům patří především starší monografie Pickova a z naší domácí literatury dvě biografie vyvolané k životu 400. výročím Jesseniova narození [3]. Významný je nedávný výše už zmíněný překlad jeho anatomického spisu a jeho dvojjazyčné, latinsko-české vydání. V poslední době se pak Jessenia ujal důkladněji olomoucký badatel Tomáš Nejeschleba a po několika drobnějších studiích mu věnoval svůj rozsáhlejší spis, jímž se zároveň habilitoval.  
 
         Titulem své knihy vymezil autor svou hlavní pozornost k filosofickým aspektům Jesseniova díla. Není však jen úzkým specialistou, založil svou práci šíře – a tak se msel vyslovit i k některým otázkám obecně historickým. Zde se chceme zmínit o dvou problémech, jež jsou spojeny s jeho biografií. Prvý se týká Jesseniova původu, který je už desítky let předmětem nacionálně podbarvené diskuse. Je to skutečně složité. Narodil se ve Vratislavi, která dnes leží v Polsku, tehdy ale patřila ke koruně české. Vehementně se k němu hlásí slovenští autoři, kteří se odvolávají na jeho otce, který pocházel z turčanské vísky Jasená. Tato oblast byla ve své době ale součástí Horních Uher, o což opírají své nároky Maďaři. Zdá se však, že Jessenius slovensky ani maďarsky, stejně tak jako česky ani polsky neuměl a že jeho rodným jazykem byla němčina, což mohou podtrhovat němečtí autoři. T. Nejeschleba snel k této otázce bohatou literaturu, aby pak označil tyto spory za historický anachronismus a Jessenia za Středoevropana, který působil na mnoha místech tohoto prostoru, čímž prokazoval jeho tehdejší specifickou integritu (s. 19) – a my nemůžeme jinak než s ním souhlasit.
 
         Principiálně se postavil autor i k další otázce, která už není tak palčivá, v literatuře je ale rovněž hodně diskutována, totiž jaký měl tento lékař podíl na životě císařského dvora. Vybavují se nám přitom slova britského historika, který právem napsal, že „vztahy mezi panovníkem a jeho lékaři se dnes jen obtížně rekonstruují. Neví se ani, kolik osob tuto oficiální funkci v té či oné době zastávalo“ [4]. I k této otázce, konkretně zda byl či nebyl osobním lékařem císaře Rudolfa II., snesl autor řadu literárních odkazů. V diskusi k nim zanalysoval, jak kolem této otázky vznikal a rostl svérázný mytus. Musel však konstatovat, že pro tuto jeho funkci na císařském dvoře vlastně neexistuje žádný přímý důkaz. Poté se přiklonil k „menšinovému“ názoru, že Jessenius sice přišel v r. 1602 do Prahy s těmito ambicemi, které se mu však nepodařilo naplnit a proto se brzy odebral do Vídně.
 
         Při výkladu Jesseniovy vlastní filosofie vychází Nejeschleba z toho, že „zjištění, že není ani originální, ani systematická, ani jako celek konsistentní, nemusí být vůbec skličující, protože tato skutečnost nám poskytuje možnost vhledu /! – vida, i dnes lze tvořit neologismy, a v dalším řádku znova/ do ducha doby více, než filosofové, kteří svou svébytností dobu transcendovali“ (s. 23). To je samozřejmě také jedno z možných hledisek. Vlatní výklad pak probíhá v pěti kapitolách. První z nich je věnována nesmrtelnosti duše, jež byla tématem jeho lipské disertace. Proti starší literatuře, která akcentuje její závislost na filosofii Melanchtonově (autor přináší m.j. její pěknou analysu), je vyzdvižen ale vliv italských renesančních autorů. Druhá a třetí část se zabývá Jesseniovou metafysikou a přírodní filosofií. Jednou z centrálních zkoumaných otázek je tu jeho spis Zoroaster z r. 1597, který je stručným výtahem ze spisu, který věnoval Francesco Patrizi „universální filosofii“. Pro historika věd je zde důležitou otázkou Patriziho a přeneseně i Jesseniův poměr k učení Koperníkovu. Starší článek J. Krále je do značné míry ztotožňuje, pozdější interpretace [5] je však daleko mírnější: poukazuje na to, že Jessenius uznal jen rotační pohyb Země – a přitom je známo, že jádrem heliocentrismu je její trojí pohyb. Autor se správně přidržel přiměřenější interpretace Horského (s. 88).
         Nejrozsáhlejší je čtvrtá kapitola, která je věnována filosofii a medicíně. Z řady otázek, které zde autor probírá, zde chceme připomenout dvě. Nejprve je to pasáž o pitvě a v této souvislosti analysa jeho teoretických východisek týkajících se lidského těla a duše. Autorovi se jeví jako „poněkud bizarní konglomerát renesančních představ“ (s. 128), v němž se mísí více méně eklekticky aristotelské i platonské prvky. Dále nás pak zaujala část věnovaná Jesseniovu přátelství s Brahem (s. 129). Pěkný výklad se zde zmiňuje i o Brahově ovlivnění Jessenia paracelsovskými prvky, přináší k tomu i bohatou zahraniční litaraturu. Závěrečná kapitola se zabývá jeho politicko-filosofickými názory (s. 195), které reklamují renesanční požadavek svobody lidského jedince a jeho právo na odpor proti tyranovi, jimiž se stal i jedním z ideologů stavovského povstání.
 
         Z autorova výkladu jsme vybrali jen několik bodů, které jsou zajímavé především s hlediska historika věd, zdaleka však nemohou postihnout Nejeschlebovu knihu jako celek. Ta presentuje autora se širokým rozhledem, samostatným úsudkem, analytickými schopnostmi i rozsáhlými znalostmi literatury. Navíc je doplněna 60stránkovým výběrem ukázek z Jesseniových textů precisně přeložených do češtiny, bibliografií Jesseniových vlastních děl (musíme přiznat, že její velký rozsah nás překvapil) i sekundární literatury, v níž vysoce dominují zahraniční autoři. Vzniklo tak dílo, jež se v naší jesseniovské literatuře zařadilo bezpečně na prvé místo, vypovídá však mnoho i mnoha dalších aspektech přelomu 16. a 17. století. Příznivý dojem z celé knihy umocňuje i její vzorná výprava se strany nakladatelství. Nemělo by se uvažovat o jejím cizojazyčném překladu?
 
                                                                                                     Josef Smolka, Dějiny věd a techniky

[1] S tohoto hlediska je téměř neuvěřitelné, že jeho spis, který této „akci“ věnoval, byl do češtiny přeložen až v posledních letech, srv. Jan Jessenius z Jasené, Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech, Praha 2004 (přel. B. Buršíková a kol.). Recense: DVT XLI, 2008, s. 51 a n.
[2] Používám této příležitosti zároveň k tomu, abych na obranu tohoto čtenáře řekl, že ani role, kterou přisoudil Winter Jesseniovi ve svém rozsáhlém románu, není dost adekvátní, měl by se tu „vyskytovat“ asi daleko častěji. Sám autor o něm před více než 100 lety asi mnoho nevěděl.
[3] F. Pick, Johannes. Jessenius de Magna Jessen, Arzt und Rektor in Wittenberg und Prag, Leipzig 1926; J.Políšenský, Jan Jessenský-Jessenius, Praha 1965; M. Bokesová-Uherová, Ján Jessenius 1566-1621, k 400. výročiu narodenia, Bratislava 1966.
[4] R.J.W. Evans, Rudolf II. a jeho svět, Praha 1997, s. 243-244.
[5] Zd. Horský, Kosmologické názory Jana Jessenia, in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky II, Praha 1955, s. 151.


Zpět na knížku "Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook