Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Kolaps neznamená konec  »  Kolaps neznamená konec - rozhovor v Hospodářských novinách s prof. Bártou

Kolaps neznamená konec - rozhovor v Hospodářských novinách s prof. Bártou

http://archiv.ihned.cz/c1-63230180-kolaps-se-blizi-hrozi-guru-babise-a-gazdika

Kolaps společnosti se blíží, hrozí guru Babiše a Gazdíka, egyptolog Miroslav Bárta

  • Špičkový egyptolog Miroslav Bárta tvrdí, že svět se fragmentarizuje na základě příslušnosti ke kultuře, ideologii, historickým kontextům. S tím souvisí i to, že se lidé přiklánějí k menším, lokálním myšlenkám nebo programům.
  • Kolaps civilizace podle něj neznamená, že přijde katastrofa, po které přestane existovat čas a prostor. Jen to, že systém projde velmi zásadním zeštíhlením.
  • Český národ je prý zdecimovaný, ztratil elity.
Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr.
Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr.
autor: HN - Jan Rasch

Západní civilizace je na pokraji kolapsu, Česko je na tom hůře než okolní země. Populární hlásání apokalypsy v lokálním formátu? Ne. Nebo ne zcela. Špičkový egyptolog Miroslav Bárta se zabývá kolapsy civilizací už deset let. Nyní jeho názory naplno vstupují do politiky. Je členem správní rady think-tanku IPPS Andreje Babiše a má zásadní vliv na hnutí STAN Petra Gazdíka, které se osamostatňuje od TOP 09. Něco se evidentně děje.

HN: Proč se najednou angažujete v politice?

Nejsem člen žádného seskupení, nikdy nebudu vstupovat do žádné strany. Jsem ale rád, že zájem o naše závěry jeví formace, které mají nezpochybnitelnou legitimitu. Starostové, kde se legitimita odvíjí od přímého kontaktu s místními problémy, a ANO, kde je řada lidí, kteří už něčeho dosáhli. Pro mě jako vědce je důležité, když člověk nejdříve něčeho dosáhne a pak až se snaží zkušenost zúročit v obecnějším kontextu. Leze mi na nervy, když vidím politika, který nikdy ničeho nedosáhl.

HN: Tím vlastně adorujete Andreje Babiše. Nevnímáte jeho střet zájmů?

Nikoho neadoruji. Tak ať rozhodne soud, že ke střetu zájmů došlo! Právní systém vychází z toho, že pokud není rozsudek, není co řešit.

HN: Střet zájmů je přece potenciální záležitost. Nevnímáte to?

Ano, ale od toho máme mechanismy, které tomu mají zabránit. S institutem Andreje Babiše je jediná potíž: Nesouhlasím s tezí, že think-tank má být líhní politiků. Jako vědec vlastně nemůžu nic ztratit krom jména a integrity, takže velmi dbám na to, abych neprodával svoji duši. Jsem v institutu Andreje Babiše ve správní radě, ale jasně jsem řekl, co jsem schopen podpořit a s čím už mám problém.

HN: ANO a STAN jsou hnutí, která nemají žádný ideový základ. Nenapadlo vás, že se jim vlastně hodíte, aby měla aspoň něco?

Otázka je, jak to s idejemi v politice vlastně je. Když se podívám na dvacáté století a vývoj posledních pětadvaceti let v Česku, cítím, že došlo k diskreditaci velkých idejí. Stranám s "velkým" ideovým obsahem už lidé nevěří. Jejich reprezentanti přispěli k vážné krizi velkých myšlenek. Je to do jisté míry kyvadlový mechanismus: Od velkých idejí jdeme k malým. Svět se celkově fragmentarizuje na základě příslušnosti ke kultuře, ideologii, historickým kontextům. S tím souvisí i to, že se lidé přiklánějí k menším, lokálním myšlenkám nebo programům. Diskreditovat STAN nebo ANO jen proto, že nemají jednotící ideu, je nesmysl.

HN: Souvisí konec velkých idejí s tím, že se blíží kolaps civilizace, tak jak ji známe?

To bych neřekl. Kolaps není nic jiného než ztráta složitosti systému. Systém se od určité chvíle stává natolik složitým a rozežraným, že už nakonec nemá ani energii, aby se sám udržel v provozu. A začne se redukovat. Když se zredukuje ve velmi krátkém čase zhruba na třetinu své složitosti, můžeme mluvit o kolapsu. Kolaps neznamená, že přijde katastrofa, po které přestane existovat čas a prostor. Jen to, že systém projde velmi zásadním zeštíhlením.

HN: A proč myslíte, že se to blíží?

Roste byrokracie. Mandatorní výdaje tvoří většinu rozpočtu. Sociální stát do značné míry nahradil rodinu. Rodina nefunguje. Když to přeženu, tak první slova dítěte jsou máma, táta a pak už následuje sousloví "sociální dávky". Přitom 99 procent času, co tady lidstvo je, byla základní záchrannou sítí širší rodina.

Nejdůležitější ale je, že ve vývoji civilizací platí: Co vás dostane na vrchol, to vás srazí dolů.

HN: A to se teď děje?

Ano, zkarikovali jsme základní stavební prvky naší civilizace. Třeba volnou soutěž. V Česku dnes ve výběrových řízeních nevyhrává ten, kdo je nejlepší, ale ten, kdo je nejlevnější. K tomu fakturujeme vícepráce, což je smrtonosná zbraň. Nebo si vezměte soukromé vlastnictví - to prochází krizí. Spousta majetku je v rukou nedohledatelných vlastníků. A završuje to krize politické legitimity. Do politiky se dnes dostávají lidé, u kterých máte velký problém věřit tomu, co říkají. Nebudu adresný, ale jsou jich v Česku desítky. To všechno jsou signály, že společnost takto nemůže dlouhodobě vydržet.

HN: Proč se to děje?

Z našich výzkumů vyplývá, že civilizační cyklus je daný. Vzestup, vrchol i úpadek jsou přirozené součásti vývoje společnosti. Společnost se musí dostat do krize, velké řídící struktury se rozpadnou a postupně jsou nahrazeny jinými. Jde ale o to, aby společnost ukázala, že má na to, aby znovu povstala z popela, aby kolaps dokázala přežít, vytvořit nové uspořádání a znovu růst.

HN: Proč se nedá náš sociální systém opravit bez kolapsu?

Protože vám k opravě nikdo nedá souhlas. Platí pořekadlo, že kapři si rybník nevypustí. Představte si, že nějaký politik řekne, že mandatorní výdaje, které teď tvoří šedesát procent rozpočtu, musíme od příštího roku snížit na polovinu. Myslíte, že vám pro to někdo zvedne ve volbách ruku? Ne. Systém musí dojet historickou trajektorii, aby reforma byla objektivně nevyhnutelná.

HN: Kdy systém dojede?

Nevím, setrvačnost je obrovská. S kolegy z think-tanku Komplexní společnosti uvažujeme o tom, že úpadek začal už první světovou válkou a může trvat třeba dalších padesát let. Jenže může to být mnohem rychlejší.

HN: Na čem se dá demonstrovat v současné české realitě blízkost kolapsu?

Kromě nárůstu mandatorních výdajů, zadlužování státu, poklesu vzdělanosti je to obrovský nárůst složitosti administrativního aparátu, zákonů a norem. Nevyznají se v nich pomalu už ani právníci. Vezměte si třeba občanský zákoník, který by měl být základním vodítkem pro každého občana, a zkuste ho dát někomu přečíst. Nikdo to nepochopí. Další normy jsou podobné. Třeba stavební zákon normální vysokoškolsky vzdělaný stavař nepobere. Každý musí mít právníka na takzvanou interpretaci všeho.

HN: Mluvíte o poklesu vzdělanosti. Ale nikdy jsme neměli tolik vysokoškolsky vzdělaných lidí jako dnes.

Jenže to vzdělání je jen na papíře. K čemu vlastně potřebujeme tolik vysokoškoláků, když nám kolabuje střední odborné školství? Je nutné zavést masivní státní pobídky českým výrobním firmám. Protože jen české firmy si dohlédnou na to, aby rostli odborníci, kteří jsou potřeba. Jinak se nepohneme z místa.

HN: Může s tím něco dělat současná sněmovní politika?

Mohla by, ale místo toho je přinucena řešit zástupné problémy. Třeba v poslední době vlastní platy. Proč si naši poslanci nezvednou platy na slušnou úroveň a nezačnou se zabývat důležitými věcmi? Je přece jasné, že špatně zaplacený poslanec je jedno z největších bezpečnostních rizik. Nyní mají kvůli nižším příjmům řadu jiných aktivit a dělají svoji práci na částečný úvazek. Kdyby mohli většinu času věnovat práci v parlamentu, jsme na tom mnohem lépe. Jenže se to všichni bojí říci, přesto, že je to naprosto logické.

HN: Není problém s demokracií?

Problém není demokracie, ale to, co nazývám pojmem "démotizace" (démos je klasický řecký výraz pro lid - pozn. red.). Když se podívám na naši politickou scénu, mám dojem, že tam část osob svou životní zkušeností a odborností prostě nepatří. Démotizace je tedy vlastně jakési "zlidovění" státní správy.

HN: A není to nutný důsledek toho, jak je nastaven volební systém? Všeobecné volební právo bez omezení?

K volebnímu systému se nebudu vyjadřovat. V jiné souvislosti se ale dá říci, že jedna politická strana měla kdysi heslo "úspěch je pro všechny". Jenže to je chyba. Úspěch má být jen pro ty, kdo se o něj přičiní. Pokud se někdo nepřičiní, jakým právem by měl mít úspěch? Existuje krásné české přísloví: "Neseješ, nesklízej."

Z toho se samozřejmě musí vyjmout lidé, kteří se objektivně přičinit nemohou. Stát budujeme mimo jiné proto, abychom se mohli postarat o ty, kdo se řízením osudu o sebe ani o nic jiného starat nedokážou. Těm patří péče a veškerý respekt. Ti, kdo fungovat mohou, by ale měli být inspirováni, aby budovali stát, aby se přičinili o to, aby to fungovalo.

HN: Jak je inspirovat? Máme vůbec jako společnost něco společného?

Mnoho ne. Jsme v krizi symbolických a etických norem. Když britský premiér David Cameron řekne, že Británie je křesťanská země, tak ho málem chtějí odvolat. Už nevíme, co jsme, co je naše historie, co je politicky korektní si myslet, kam chceme jít. Je to kotel problémů. Nikdy to není jeden faktor. Jsme zahlceni povrchními informacemi, nefunguje rodina, vzdělávací systém...

HN: Jsme na tom jako Česko hůř než jinde?

Ano. Prošli jsme mnoha historickými přeryvy, ztratili jsme elity. Náš národ je zdecimovaný.

HN: Je to léčitelné?

S vizí na padesát let dopředu ano. Bez ní těžko. Jakýkoli kolaps se dá utlumit tím, že budete mít lidi, kteří mají vizi a dokážou pro ni získat většinu společnosti. Jenže tady jsou vize definované volebními obdobími, která se stále zkracují. Máme zkrátka moc voleb. Vytrácí se z nich smysl. Neustále volíme a normální člověk nemá pocit, že by to k něčemu bylo. Sliby mají platnost do okamžiku vyhlášení volebních výsledků.

HN: Jako třeba boj s korupcí?

Boj s korupcí je takový nesmysl. Korupce vždycky bude, protože jsme lidi. Jde o míru. Pokud bude stát výkonný, bude omezená, v rozumné míře. Pokud ne, bude všude. Musíme zefektivnit systém, zbavit se zbytečných právních norem, výběrových řízení, která bez ohledu na selský rozum brutálně favorizují pouze toho, kdo je nejlevnější bez ohledu na kvalitu. Dát si primárně jako heslo boj s korupcí je nesmysl.

HN: Vy tvrdíte, že pokud ke kolapsu společnosti dojde, bude to ze dne na den. Proč?

Společnosti se nevyvíjejí lineárně. Platí tady teorie přerušovaných rovnovah, což je koncept vynalezený v přírodovědě před čtyřiceti lety. Jsme schopni to dokázat na vývoji starého Egypta, Velké Británie, Ruska a tak dále. Společnosti se prostě vyvíjejí skrze velké skoky. Můžeme tomu říkat krize, revoluce, změna režimu, viz roky 1948 nebo 1989 u nás. Když je systém rozkolísaný neustálými reformami, tak to indikuje blízkost změny. Všechna data ukazují, že změny nejsou lineární, ale skokové.

HN: Ještě jednou. Kdy to přijde?

Nevíme. Ale podle dat, která máme k dispozici, systém není v pořádku. Chybových hlášení je příliš mnoho. Teď jde o to, co dělat. Můžeme všichni začít utrácet, můžeme si všichni vzít hypotéky s tím, že je nebudeme muset splácet, můžeme zpanikařit, opíjet se. Ale nejlepší, co můžeme udělat, je zahájit diskusi. Má můj názor význam? Nejradši bych byl, kdyby nedával smysl. Ale pokud má, pojďme si říci, co dělat, abychom blížící se velkou krizi ustáli.

HN: Váš recept na obranu před kolapsem?

Velmi jednoduchý. Aby fungovaly regiony, abychom nemuseli dovážet máslo, jablka, pšenici ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Abychom byli v některých ohledech soběstační, abychom si dokázali vyrobit svíčku, nemuseli ji dovážet z Německa. Abychom dokázali vyprodukovat na našem území prase, dokázali ho tady porazit a taky sníst. To je nakonec koncept, který rezonuje i v Evropské unii. Kromě toho potřebujeme velmi dobré základní a střední školství. A jako bonus vysokoškolské, jenže to musí být elitní.

HN: Co je špatně na středním školství?

Třeba to, že jsme našim dětem, snad aby nedej Bože netrpěly, omezili matematiku. Nejde o to, aby všichni byli matematici, ale matematika a přírodní vědy, stejně jako latina nebo složité jazyky, nás učí systematicky dlouhodobě si osvojovat vztahy fungování systémů. Pokud tohle středoškolák neumí, nemá na vysoké škole co dělat. Matematika je jeden z klíčových receptů, jak mladého člověka naučit myslet.

HN: Jak bude vypadat svět po kolapsu? Bude existovat státní moc? Evropská unie? Nebo to bude návrat k čistě lokálním ekonomikám?

Zaprvé nevím, jestli k tomu dojde. A pokud ano, tak to po něm budou dál řídit státy, pokud ovšem dokážou udržet své základní struktury. Přirozeně s pomocí vojáků, protože když je krize, tak jediná složka schopná zajistit zásobování či komunikace je vojsko. Mimochodem od devadesátých let se zajímám o možnost kolapsu NATO a nyní i český generální štáb pod vedením Petra Pavla.

HN: A když stát selže?

Tak to mohou být nadnárodní korporace. Nyní mají větší vliv než státy. Je možné, že začnou suplovat role států. Včetně toho, že by vytvořily vlastní bezpečnostní složky. To je ale už čistá sci-fi. Nevím, jak by to mohlo vypadat.

HN: Francis Fukuyama říká, že euroamerická civilizace vydrží do momentu, než přijde velká rána. Co by to mohlo být?

Několik let souvislého sucha, výbuch sopky typu Tambora, lokální konflikt typu Ukrajina, který se rozšíří do celého světa. Nebo to mohou být velké migrace národů...

HN: Vidíte možnost velké migrační vlny?

Není to nepravděpodobné, celý Přední východ drasticky vysychá. Probíhá tam populační vzestup a přitom klesá úživnost regionu. Když se někde nedokážete uživit, jdete jinam.

HN: Co nás může zachránit?

Musíme právní systém očistit od složitostí. Snažit se, aby byly elity víc elitami. Aby vzdělávací systém víc vzdělával. Měli bychom také nově definovat koncept státu. Říci si, co činí stát státem, a na to se zaměřit. Ale hlavně každý z nás musí začít dělat dobře svoji práci. Netolerovat šlendrián, vyprázdněnost politických řečí. Musíme se přestat bát být politicky nekorektní, přestat zalézat do ulit. A uvědomit si, že naše osobní svobody začínají tam, kde si splníme povinnosti vůči druhým. I krize může být výhra.

 

Dávné světy

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., je český egyptolog a archeolog. Od roku 2005 působí jako zástupce vedoucího výzkumu archeologické lokality Abúsír v Egyptě. Od roku 2013 je ředitelem Českého egyptologické-ho ústavu. Kromě egyptologie se zabývá studiem takzvaných kolapsů, výsledkem jeho bádání v této oblasti jsou knihy Něco překrásného se končí (2008) a Kolaps a regenerace (2013).

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr.
HN - Jan Rasch



Zpět na knížku "Kolaps neznamená konec".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook