Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy  »  Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy - Jihlavské listy

Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy - Jihlavské listy

Kolektivizace vesnice a likvidace sedláků

9.5.2008  

strana 19  Publicistika

Ludmila KLUKANOVÁ

Doc. PhDr. Karel Jech, CSc., (1929), syn venkovského učitele, sám vysokoškolský učitel na Vysoké škole ekonomické v Praze a vědecký pracovník v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, držitel Ceny Antonína Švehly, zabývající se hospodářskými a sociálními dějinami, vydal letos pozoruhodnou knihu: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy.
K. Jech nabírá historii tohoto stavu až z hlubokého středověku, zmiňuje selské bouře 17. a 18. století a nesnesitelné postavení sedláků, zmiňuje rok 1781 - zrušení nevolnictví, které jim mnoho nepomohlo, i zrušení roboty v roce 1848, kdy se sedláci konečně stali svobodnými.
Do doby první republiky se pak ustálilo počítat mezi selské usedlosti hospodářství od 15 do 50 ha, z nichž některé rody byly na svých statcích celá staletí. To přispívalo k váženosti sedláků, kteří svoji rodovou tradici potvrzovali i úspěšným hospodařením. Stávali se tak vůdčí vrstvou vesnice, kde však zdaleka nebyli jen oblíbeni, někteří byli známí svou pýchou či lakotou a protože malorolníci na nich byli často závislí, nebyl jejich vztah k nim pokaždé dobrý; roli tu hrála hodně i lidská závist. -To dotvrzovala skutečnost 50. let, kdy ani nejtěžší represe proti sedlákům nevyvolaly u menších rolníků žádný nesouhlas. Oproti Polsku, Maďarsku a NDR tak KSČ postupovala podle svého započatého kurzu k úplné kolektivizaci vsi. - Po roce 1945 k rozvrstvení vesnice přibyli dále tak zvaní kovorolníci a stavorolníci, jak byli nazýváni ti, kteří ke svým pár kouskům polí pracovali ještě v průmyslu či stavebnictví. Sociální podhoubí vesnice se komunistům přímo nabízelo.
V roce 1948 únorový statisícový sjezd rolnických komisí v Praze, kde ministr zemědělství J. Ďuriš sliboval podporu pro střední a větší zemědělce a pro soukromé malovýrobní hospodářství, přijali sedláci s nadějí, než poznali, že to byly jen sliby.
Už v roce 1949 se rozpoutal "třídní boj proti kapitalistickým živlům na vsi". Nakupovat stroje mohly jen Státní traktorové stanice, sedláci výjimečně, za to se jim zvýšily ceny osiv, sadby, umělých hnojiv, zvýšily se jim daně, zrušily daňové úlevy, byli zbaveni funkcí, zvýšily se jim dodávky. Všechno plánovitě podle stalinského vzoru v SSSR.
V zápisu ÚV KSČ ze 14. 10. 1948 jsou zapsána slova K. Gottwalda: "Říkal jsem Stalinovi výslovně, že o kolchozech nebudeme mluvit, že je budeme dělat. Likvidovat staré formy. On s tím souhlasil."
Kniha Karla Jecha je o tom, jak byli sedláci likvidováni. Obsahuje množství citací z politických jednání, kdy v záhlaví některých kapitol uváděné paragrafy Ústavy z 9. 5. 1948 působí jako výsměch proti prováděné praxi.
V knize jsou dobové fotografie a je připojeno bohatství příloh z odtajněných zápisů: Ministerstva vnitra, Politického byra ÚV KSČ, Kolegia ministra národní bezpečnosti, Tajného rozkazu ministra národní bezpečnosti až po Plán organizace procesu v trestní věci teroristické skupiny Malý (s pokyny pro tisk a rozhlas) a soudu z 11. a 12. 3. 1952 v Jihlavě se čtyřmi vesnickými boháči (J. Cahou z Loukovic, Z. Hlouchem z Klučova, T. Hofmanem z Jackova a A. Šplíchalem z Mor. Budějovic) pro velezradu, Zajišťovacím dotazníkem rodinných příslušníků, Hlášení Okresního velitelství národní bezpečnosti v Třebíči o přesídlení rodinných příslušníků venkovského boháče Z. Hloucha z Klučova (kde byl popsán i protest občanů proti vystěhování, o kterých žena Z. Hloucha měla říci - citace: "...že ti občané, kteří na místě nejvíce křičí, se postarali o zavření jejího manžela...").
Je tu i opis dopisu klučovských žen Martě Gottwaldové, kterou oslovují jako "slovutnou paní presidentovou" a žádají o vrácení paní Hlouchové s třemi malými dětmi zpět domů, obrací se i na Klementa Gottwalda -citace: "... A Vás milovaný náš presidente prosíme, abyste vaší a nám známou vaší dobrotou a mocí, byl nám nápomocen..."
Odpověď nedostaly. Vystěhovaní sedláci se vraceli z vězení a lágrů k vysídleným rodinám až v 60. letech a do svých zdevastovaných domovů často až po roce 1989. Mnohde se neměli do čeho vrátit, neboť jejich usedlosti byly rozvráceny. Tak jako jejich životy.
Pokuty, soudy, popravy, vězení, zákazy pobytu v kraji, vystěhovávání jejich rodin, úředně "rodinných celků", se vedlo pod označením Akce "K" (Kulak). Vedoucí tajemník OV KSČ Poděbrady například prohlásil, že se kulak zavře třeba pro jednu slepici nebo 100 vajíček, když to bude nutné. Rozumí se tím, aby se získal majetek pro JZD a odstranili se staří hospodáři ze vsi.
Jak se sedlákům žilo, k tomu uvádí K. Jech zápis ze soukromé kroniky paní J. Burketové z Městce Králového: "...jak musí býti lidem označeným za kulaky, nad nimiž stále visí hrozba vystěhování.... Když jdou večer spát, nevědí, zdali uprostřed noci nepřijdou komunisté rabovat, ráno vstávají a nevědí, zda do večera se celý jejich život nerozbije. Hrůza!"
Kulakem byli označeni sedláci od 15 ha, někdy i rolníci s menší výměrou. Vystěhovaných rodin je v dokumentech min. vnitra uváděno od října 1951 do začátku roku 1954 na 3 - 4 tisíce rodin, přičemž v dodatku je poznámka, že přerušená evidence neumožňuje přesná čísla.
Ono přerušení vyvolaly na podzim roku 1953 kritické hlasy v justici - v té době se mnohá JZD a JRD rozpadala - takže byla vydána "vládní politická směrnice a základní úkoly soudnictví". V interních dokumentech pak bylo konstatováno, že soudní zásahy v zemědělských věcech byly nejvíce porušovány v krajích Prešov, Košice a Jihlava.
Po částečném uvolnění se v roce 1955 znovu vrátily tvrdé metody pronásledování, počty vystěhovávaných však už vedeny nejsou.
Jak vystěhovávání probíhalo, na to stačí jeden citovaný zápis J. Burketové: "...sousedův syn, řidič ČSAD, stěhoval kulaka Rohlíčka z Činěvse do vysídlené německé vesnice pod Suchým vrchem na severní Moravě. Ještě než vyjeli, vydal garážmistr jemu a závozníkovi příkazy, že nesmějí nikoho litovat - kulaci byli a jsou škůdci pracujícího lidu -, nikde nesmějí zastavit - mohli by být zavražděni - kulaci jsou schopni všeho!
Selka si lehla na práh a museli ji násilím odtrhnout. První, co musel řidič po příjezdu na místo udělat, bylo shánět lékaře pro tuto ženu, která se cestou nervově zhroutila. Už mne nikdo nedostane ke stěhování kulaka, prohlásil řidič po návratu." Kniha mapuje i nelehké selské hospodaření po roce 1989 a v nynější době.
* * * Obětem kolektivizace zemědělství byl v roce 2004 odhalen před budovou ministerstva zemědělství pomník podle návrhu ak. sochaře Jiřího Plieštika.
Z nápisu na pomníku: "Během své vlády v letech 1948 - 1989 se komunistická moc a její přisluhovači pokusili zcela zlikvidovat český selský stav a násilím kolektivizovat venkov. Mnoho sedláků bylo popraveno, tisíce uvězněno, rodiny násilím vystěhovány ze svých domovů, děti vyloučeny ze škol, majetky rozkradeny a zdevastovány. Pachatelé těchto zločinů nebyli nikdy potrestáni. Po r. 1989 jejich následovníci vraceli ukradené majetky jen velmi neochotně a často na jejich neoprávněném držení založili své podnikání. Přesto dnes moderní soukromí farmáři opět hospodaří na více než 25 procentech české půdy.
Český sedlák žije a nikdy nezapomene na utrpení svých předků." * * * Kniha Karla Jecha, vydaná v nakladatelství Vyšehrad, připomíná, na co mnoho z nás zapomenout ani nemůže.

***

Ukázka z knihy: Jiní, mezi nimi i předseda vlády A. Zápotocký, nepovažovali za nutné vycházet z počtu hektarů, nýbrž ze zjištění, kdo odvádí či neplní zemědělské dodávky: "Kulak je ten, kdo neodvádí." Jednou ze zpochybňujících námitek však bylo, zda patří mezi kulaky ti velcí zemědělci, kteří se se svými dodávkovými, daňovými či jinými povinnostmi vůči obci a státu řádně vyrovnávají, a zda by sem naopak neměli spadat mnozí malozemědělci (podle třídně politického schématu spojenci), kteří byli vůči státu a společnosti dlouhodobými neplniči. Tehdejší hlavní stranický ideolog V. Kopecký doporučoval držet se "vědecké" formule: "Kulaci jsou ti, kteří vykořis*ují." Pro vedoucího zemědělského oddělení stranického sekretariátu Václava Sovu se hlediska výměry půdy i plnění kontingentů jevila jako nevyhovující. Na první místo stavěl i on vykořisťování pracovních sil, a to ne pouze najímaných cizích osob, nýbrž také dospělých rodinných příslušníků. Druhým rozhodujícím znakem mělo být podle něho držení těžkých mechanizačních prostředků: "Traktor se dá přisoudit jen kulakům." Podzimní diskuse roku 1948 pojmenování nepřítele nadcházející kolektivizace zemědělství a socializace vesnice neuzavřely, jen poněkud odsunuly. Z Gottwaldova podnětu bylo neurčitě usneseno "nalézt jiná, nová kritéria pro vymezení kapitalistických živlů na venkově, než je výměra půdy". Jak se v praxi potvrdilo, mnoha vykonavatelům kolektivizační politiky takto zamlžený pokyn vyhovoval, neboť na delší dobu poskytoval volný prostor pro obecnou i místní libovůli či přímo zvůli při praktickém určování toho, kdo je kulakem, a tudíž škůdcem a nepřítelem. Vedení KSČ na podzim 1948 současně vyznačilo i počáteční způsoby a metody "omezování a zatlačování vesnických boháčů", které se stávaly základem pro postupně rozšiřované a zostřované postupy. První skupina opatření se týkala soukromého vlastnictví a užívání půdy. Tehdejší pokyn ze stranického centra nabádal k mimořádné obezřetnosti, neboť bylo ještě v živé paměti, že komunistická strana v boji o moc a při právě doznívající pozemkové reformě podporovala přidělováním půdy do 13 ha podstatné rozšiřování soukromých hospodářství středního typu.

 



Zpět na knížku "Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook