Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Konec volného trhu  »  Konec volného trhu - A2

Konec volného trhu - A2

Konec kapitalismu?

4.2.2015    A2    str. 26    Společnost

    adam votruba       

Název knihy Konec volného trhu svádí k domněnce, že půjde o kritickou analýzu ekonomického neoliberalismu, jenž stál u zrodu současné finanční krize. Jedná se však spíše o apologetiku volnotržního uvažování, která si navíc často protiřečí.

 

Ian Bremmer se ve své knize Konec volného trhu snaží vymezit a analyzovat politickoekonomický model, v němž je trh zapojen do služeb státní moci. Tento systém, který autor považuje za nový fenomén, se vyvinul například v Číně, Rusku či Saúdské Arábii. Hovoří o něm jako o státním kapitalismu. Samotný termín je ovšem staršího data, byl tak označován mimo jiné sovětský systém plánovaného hospodářství. Určitá nejednoznačnost pojmu autorovi poněkud komplikuje snahu o vymezení podstatných odlišností nové situa ce. Podle Bremmera představuje státní kapitalismus nebezpečí pro západní typ kapitalismu, mezinárodní postavení USA a také pro demokracii.

 

Příznivec volných trhů

 

Autor se ovšem nespokojuje jen s analýzou, ale dává též doporučení, jak zmíněnému nebezpečí čelit. Tato doporučení jsou: otevřenost vůči zahraničním investicím i vůči imigrantům, podpora zahraničního obchodu, propagace volných trhů a posilování vojenské moci USA (!). V závěru je vysloveno přesvědčení, že západní typ kapitalismu je přes současnou krizi dynamičtější než jeho státem řízená verze a západní politici by se neměli nechat momentálními úspěchy státněkapitalistických ekonomik zviklat v prosazování volného trhu.

            Z uvedeného je zřejmé, že název knihy Konec volného trhu. Státní zásahy a jejich politická rizika je do značné míry zavádějící, neboť v žádném případě konec volného trhu nevěští, spíše naopak. Ian Bremmer vystupuje jako příznivec volných trhů, které by měly být do určité míry regulovány vládou. Jednotlivé typy reálných ekonomik vidí na škále mezi volným trhem a plánovaným hospodářstvím, přičemž čistý volný trh a čistě plánované hospodářství jsou podle něj neuskutečnitelné utopie. Za problematické zde lze považovat přímočaré ztotožnění volných trhů s pravicí a státního plánování s levicí. Nebyl by problém najít pravicové proudy preferující vysokou kontrolu státu nad ekonomikou, stejně jako levicové prosazující pravý opak.

            Autor je politolog, čímž snad lze vysvětlit (sotva však omluvit) silnou míru zjednodušení ekonomické problematiky. Není například jasné, proč tak často cituje představitele rakouské školy (Rothbard, Mises), kteří jsou extremisty v názoru na volný trh, neboť požadují zrušení státu. Zároveň se rakouská škola vyznačuje pavědeckými metodami poznání, které byly v moderní teorii vědy opakovaně odmítnuty. Naproti tomu jméno Friedricha Hayeka, který by byl autorovi názorově mnohem blíže, se v textu nevyskytuje vůbec. Silně zjednodušující je také použití pojmu merkantilismus. Jde o starší názor na státní hospodářskou politiku, který byl překonán již v polovině 18. století. Bremmer ovšem toto slovo používá pro jakoukoli ochranářskou politiku i ve 20. století a spojuje ho také s J. M. Keynesem.

            Celkově lze říct, že kniha je zasazena do tradičního velkého příběhu o úspěchu volného trhu při zajištění prosperity a blahobytu. Tento příběh je líčen tak idylicky a neproblematicky, až by čtenář mohl autorovi závidět jeho schopnost nenechat se znepokojit opačným názorem.

 

Trh bez viny, vinen je stát

 

Například Spojené státy dle jeho názoru získaly své silné postavení poté, co se vzdaly ochranářství a zavedly volný trh. To je ovšem velmi diskutabilní interpretace. Podstatná část ekonomů a historiků je spíše nakloněna tezi, že teprve poté, co americká ekonomika dostatečně vnitřně zesílila, začalo pro ni být prosazování volného trhu výhodné.

            Některé pasáže v knize hraničí s falešnou argumentací. Bremmer například přisuzuje poválečný „kolosální“ úspěch evropských ekonomik volnému trhu, ale hned v následující větě prohlásí: „Jmenovitě od roku 1980 podporují evropské vlády růst liberalizace…“ Z nějakého důvodu zde vypadla léta 1945 až 1980, která se nesla ve znamení keynesiánské politiky, zatímco neoliberální model, prosazující se od osmdesátých let zejména v Británii, nic oslnivého nepřinesl a už vůbec ho nelze dávat do souvislosti s oněmi poválečnými ekonomickými úspěchy.

            Za pozornost, myslím, stojí i věta: „Trhy však nenesou žádnou vinu na tom, když vlády selžou v jejich řádné regulaci.“ Vzhledem k tomu, že skalní liberálové opakovaně tvrdí, že všechna selhání trhu způsobují vlády tím, že do něj vůbec zasahují, působí citát jako zajímavý myšlenkový přemet. Na první pohled připouští nutnost státních zásahů, v hlubší rovině se nechce rozloučit s vírou v to, že trh je za všech okolností dobrý.

Ač autor zdánlivě zaujímá umírněné stanovisko v názoru na volný trh, ve skutečnosti zůstává poplatný neoliberálnímu paradigmatu, které není schopen ani refl ektovat, natož z něj vykročit. Publikace možná potěší lidi, kteří mají obavy z Číny, zklame však toho, kdo by v Konci volného trhu doufal najít nějaký nový či originální pohled na současnou krizi západních ekonomik.

 

Autor je historik.

Ian Bremmer: Konec volného trhu. Státní zásahy a jejich politická rizika. Přeložila Eva Křístková, Vyšehrad, Praha 2014, 204 stran.



Zpět na knížku "Konec volného trhu".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook