Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Krize a zánik římské republiky  »  Krize a zánik Římské republiky - Recenze - Auriga

Krize a zánik Římské republiky - Recenze - Auriga

 Praha: Vyšehrad 2010, 421 str.

 
[...]
Posuzovaná publikace Krize a zánik Římské republiky je syntetická práce určená pro širší okruh zájemců než jen pro úzce odborný okruh uživatelů („viri eruditissimi v ní nenajdou nic, co by již nevěděli“, str. 14), nemá tedy např. poznámkový aparát a nejsou v ní podrobně diskutovány spletité problémy, jichž není ve speciálním historickém bádání nad pojednávaným obdobím právě málo. Přesto známý a uznávaný Christův odborný standard a jeho bystré historické reflexe zajišťují, že i tato publikace je běžně citována v ryze vědeckých pracích. První vydání knihy je z roku 1979, svého zatím posledního, aktualizovaného 6. vydání se dočkala v roce 2008;[1] podle tohoto vydání je pořízen český překlad (Jan Hlavička).
V úvodu (str. 15--25) K. Christ naznačuje hlavní společenské tendence vedoucí ke krizi římské republiky, stručně, ale velmi výstižně charakterizuje moderní historiografická hlediska k problematice pádu římské republiky a uvádí metody a perspektivy novějšího bádání.[2] Vlastní historický výklad zachycuje období od konce 2. punské války do ustavení Augustova principátu, tedy 200--27 př. n. l. V devíti kapitolách Christ v důsledném chronologickém sledu pojednává události a historické tendence provázející vývoj římského státu v procesu jeho proměny ve středomořskou říši a podává stručné, suverénně promyšlené analýzy příčin, důsledků a faktorů základních fází těchto změn. Centrem jeho zájmu je vždy především politická stránka problému, všímá si ovšem i aspektů sociálních a hospodářských, sleduje narůstající roli skupinových a posléze i osobních zájmů osobností, kterým republika dala z nutnosti svých potřeb vyniknout, ale nebyla ochotna jim poskytnout trvalý prostor. Autorova koncepce a stěžejní témata zde mohou být nejlépe představeny tituly jednotlivých kapitol: I. Římská expanze na západě v letech 201--133 př. n. l.; II. Vstup Říma do helénistického světa; III. Vnitřní vývoj Říma ve 2. století př. n. l.; IV. Reformní pokusy bratří Gracchů; V. Římská politika ve věku Maria a Sully; VI. Zhroucení Sullova systému a Pompeiův vzestup; VII. Caesar; VIII. Ke kulturním a duchovním dějinám l. století př. n. l.; IX. Octavianův vzestup a založení principátu. Výklad v každé kapitole je přehledně rozčleněn do dílčích pojednání, v nichž čtenář nikdy neztratí možnost vnímat souvislost už řečeného a je připravován, aby stejně dobře pochopil i to, co řečeno bude. K. Christovi se, myslím, podařilo dokázat, že krize římské republiky„nezačala“ v tradičním bodu periodizace r. 133 př. n. l., tedy s gracchovským hnutím, nýbrž už s oním velkým rozkročením se Říma počátkem 2. století př. n. l., kdy začal proces postupného přetěžování republiky, proměna reálných hodnot narážejících ovšem stále na konzervatismus tradice, vytváření nových sociálních skupin s diferencovanými zájmy, s nimiž se římská vládnoucí vrstva a republikánské instituce vyrovnávaly jen velmi obtížně. S vazbami na zahraniční situaci a problémy v provinciích republika ztrácí vnitřní stabilitu a do polarizované vnitřní politiky vstupují silné osobnosti opírající se o reformované vojsko. Christ důrazně varuje před jednostranným přeceňováním „ničivé“ role osobností; krize a pád republiky je dlouhodobý, komplexní vývojový fenomén, jehož produktem na obou pólech krize silné osobnosti byly, z nich se pak Caesar a Octavianus Augustus stali postavami rozhodujícími. Samozřejmě, i z Christových výkladů a postojů je zřejmé, jak obtížné je události a jejich původce či účastníky hodnotit; nejpatrněji to vnímáme např. u mužů, pokoušejících se o reformy, a vyvolávajících tak „hnutí“, jako byli Gracchové, Saturninus, Livius Drusus, i nechvalně známý Catilina.
Některým aspektům či tématům se K. Christ vyhnul, resp. musel je ponechat stranou (srv. str. 25); pochopitelné je to např. u kulturního vývoje republiky, který koneckonců z krizových projevů profitoval. Bohužel ale postrádáme např. zasvěcenější charakteristiku římského „imperialismu“ (srv. str. 61--63); autor opomíjí aspoň stručný výklad o římské nobilitě a jejím systému hodnot (v textu přitom užívá termíny dignitas, auctoritas); vhodné by bylo i objasnění praktické politické role římského náboženství (v textu se hovoří o auspiciích a „pozorování nebe“ kvůli překažení nežádoucí politické aktivity, tzv. obnuntiatio, ale bez vysvětlení).
Jasnost Christova odborného výkladu a jeho stylistická střídmost nepochybně usnadnila převod německého originálu do češtiny. Je třeba ocenit jak výkon překladatelův, tak i redakci za kvalitní zajištění odborného i jazykového „dohledu“. Zajistili čtenářům nejen bezpečné poučení, ale i čtenářský požitek z důsledně logického a věcného výkladu, nerušený zbytečnými výpady proti jazyku a formulacemi poškozujícími smysl či historicitu textu. Tedy, tato pochvala není absolutní, kniha je přece jen dost rozsáhlá na to, aby se v ní některá nedopatření nevyskytla; jsou, ale žádné není zásadního charakteru velkého negativa. Tak např. na str. 55 má být „helénistických monarchií“, ne helénských; Aristoníkova Héliopolis nemá být „město“, nýbrž „stát“.; na str. 58: der Tag von Eleusis nelze přeložit „sněm v Eleusíně“ – jednání římské delegace s Antiochem IV. bylo osudové pro Východ, jde tedy o „den v Eleusíně, den Eleusíny“, v podobném duchu jako den Bastilly, den Mnichova apod. Na str. 87 působí (zatím?) nezvykle Catonův „vztah k řectví“, dal bych přednost prostému „vztahu k Řekům“. Na str. 123 pro nás možná přece jen s trochu jinou příchutí vyznívá v souvislosti s legislativou tribuna lidu M. Livia Drusa (122 př. n. l.) překlad, že byl (snad) „řízen stejně smýšlejícími soudruhy“ (Gesinnungsgenossen); v témže kontextu není překladem správně vystiženo, že „konkurenční demagogie“ je termín moderní historiografie, nikoliv Drusových současníků! Překlad na str. 149: „Tímto činem byl sice odstraněn politicky už vyřízený muž, přesto se stal roznětkou.“ – roznětkou se ovšem stal čin, tj. zavraždění Livia Drusa. Na str. 205 nahoře by v češtině mělo správně být „designovaní a nyní sesazení konsulové“; na str. 210 výtka Sallustiova vůči Catonovi vyžaduje mírně pozměněný slovosled; platila „jeho pouze morálnímu přístupu“, tedy příliš jednostrannému. V soupisech bibliografie (jeden z r. 1979, druhý z r. 2000) na str. 368: L. Ross Taylor je dáma, tedy má být „táž“ místo „týž“; na str. 385 má být senatusconsultum ultimum (srv. str. 124); na str. 405 (Cicero): Büchnerův komentář k De re publica vyšel v r. 1984. V tomto výběru naznačených případů je skutečně málo a neruší celkově příznivý dojem z publikace. Tato česká verze byla oproti originálu (zřejmě) obohacena o několik ilustrací zařazených do textu, především portréty osobností (na str. 211 není řádný popisek), a pěknou barevnou přílohou.
Nakladatelství Vyšehrad patří dík, že umožnilo českým čtenářům seznámit se s jednou ze standardně klasických historických prací z badatelské dílny Karla Christa, jednoho z největších současných znalců antických, především samozřejmě římských dějin. Řada Christových prací byla přeložena do dalších jazyků a je dobře, že jejich rejstřík je rozšířen i o naši mateřštinu. Čtenáři si navíc mohou pro sebe udělat představu o typech historického bádání a možnostech literárního zpracování téhož historického období, porovnají-li si Christovu monografii s těmi, které Vyšehrad nabídl v nedávné době.[3]
 
z recenze Václava Marka pro časopis Auriga


[1] Krise und Untergang der römischen Republik. Darmstadt 2008.
[2] Bohužel už není postižena poslední vlna vědeckého zájmu o římskou politickou realitu, která se soustředí (často interdisciplinárně) na „politickou kulturu“; srv. např. práce K.-J. Hölkeskampa, Rekonstruktuion einer Republik. Die politische Kultur des Antiken Rom und die Forschung der letzten Jahrzente. München 2004; Senatus populusque Romanus. München 2004.
[3] T. Holland, Rubikon. Triumf a tragedie římské republiky. Praha: Vyšehrad 2005; L. Canfora, Gaius Iulius Caesar, demokratický diktátor. Praha: Vyšehrad 2007.

 



Zpět na knížku "Krize a zánik římské republiky".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook