Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Leonard Cohen  »  Leonard Cohen - Salon

Leonard Cohen - Salon

Píseň, co nemá žádnou vlajku

12.3.2015    Právo    str. 05    Příloha - Salon

    ŠTĚPÁN KUČERA       

[nad knihou]

 

„Tohle není životopis Leonarda Cohena,“ zní první věta knihy Leonard Cohen. Život, hudba a vykoupení (přeložila Kateřina Novotná, Vyšehrad 2014). Autor Liel Leibovitz tu tematizuje oblasti, které dobrý životopisec nemůže pominout: od písničkářových židovských kořenů až po jeho triumfální světové turné v roce 2008. Nachází u Cohena styčné body s dalšími osobnostmi hlavně americké hudby: od Boba Dylana (což se nabízí) po frontmana kapely The Doors Jima Morrisona (což je překvapivé). Ale biografickými pasážemi si Leibovitz jen míchá barvy pro svůj metafyzický Cohenův portrét a snaží se dotknout toho, co ohlašuje podtitul knihy: vykoupení.

            Svébytně interpretuje například neúspěch alba Death of a Ladies’ Man (1977), na němž Cohen spolupracoval s legendárním, v té době už poněkud šíleným producentem Philem Spectorem. Problém celého projektu na rozdíl od mnohých kritiků nevidí v hudebním ztvárnění (to naopak oceňuje), ale v duchovním poselství. Písně na desce Death of a Ladies’ Man, stejně jako na předchozích Cohenových albech, často tematizují sex – ovšem Spector do nich prý vnesl vulgaritu: „Kopulace je branou k vykoupení. Tím, že ji Spector redukoval na erekci a chlípnost, pošpinil nejživoucnější a nejněžnější součást Cohenova díla.“

            Inspirativně se v knize vykládá také posun v Cohenově tvorbě v osmdesátých letech. Dřívější jeho písně byly více či méně osobní zpovědi, Leibovitz je přirovnává k zápiskům v deníku. O nové etapě Cohenova psaní, která začíná albem Various Positions (1984), říká: „Nové písně žádné takové břímě nenesly. Necítily potřebu sdělit příběh nebo navodit atmo sféru, ale předávaly moudrost. Jakmile byly napsány, jako by už nepatřily – stejně jako skutečné modlitby – svému tvůrci, ale stávaly se majetkem všech, kdo je chtěli tiše vyslovit.“

            V přechodu od kytary ke klávesám Casio vidí Leibovitz metaforu přechodu do vyšší roviny vědomí. Cohen vyprávějící s oblibou v první osobě je podle něj najednou „jaksi víc přítomný a zároveň hluboce nezúčastněný“. Sám písničkář pak měl svou proměnu nepřímo přiznat v jedné dobové básni: „Odstraňuji z řádků svoji osobnost, abych směl užívat první osobu tak často, jak si přeji, aniž by to uráželo mou zálibu ve skromnosti.“

            Cohenovu proměnu Leibovitz dokládá i příhodou – jednou z těch šťastně vybraných životopisných epizod, které ozřejmují podhoubí písní a nabízejí k nim možný klíč. Když v roce 1985 vystoupil Leonard Cohen v socialistickém Polsku, chtěl se s ním prý Lech Wałęsa objevit na pó -diu – Cohen to ovšem odmítl a varšavské publikum překvapil proslovem, v němž vyjádřil respekt oběma stranám politického zápasu: „Moje píseň nemá žád -nou vlajku ani žádnou stranu. Odříkávám modlitbu, kterou jsme se modlili v synagoze, modlím se za vašeho odborového předáka i předsedu vaší strany. Kéž Hospodin obdaří srdce vašich předáků i srdce všech těch, kdo jim radí, duchem moudrosti a pochopení.“ Zde jako by slovníkem zbož -ného žida už promlouval zenbuddhistický mnich, jímž se Cohen stal o několik let později.

            Leibovitz píše, že otázky, které si nad Cohenovým dílem klade, jsou nesnadno uchopitelné rozumem, ale umožňují „znovu posoudit úvahy o milosti či vykoupení“, kterými jsme se jako lidstvo přestali vážněji zabývat. Vytvořil tak jeden z možných portrétů Leonarda Cohena, portrét umělce, který většinu života toužil po dokonalosti, ale dosáhl jí teprve, když přestal toužit.



Zpět na knížku "Leonard Cohen".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro/léto 2018

Ediční plán
Jaro/léto 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook