Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Má to smysl  »  Má to smysl - Recenze z časopisu Slovo a život

Má to smysl - Recenze z časopisu Slovo a život

MÁ TO SMYSL  (Petr Pokorný-Petr Vaďura)

Ocitá se nám v ruce další svazek sbírky rozhlasových rozhovorů Petra Vaďury s význačnými osobnostmi české teologie. Tentokrát máme to potěšení sdílet zamyšlení nad Novým zákonem se skvělým novozákonníkem, profesorem Evangelické teologické fakulty v Praze, a dá se říci, že členem pomysleného klubu těch, „kteří v bádání o Novém zákoně něco znamenají“. Ale nikdo se nemusí bát, rozhovory se netýkají složitých nesrozumitelných podrobností vědeckých rozborů Bible.  Jako vždy sice rozhovor nutí k přemýšlení, ale je přístupný všem.  

Jistě hned rozpoznáte, že pan profesor Pokorný sdílí onu nejdůležitější vlastnost pravého teologa, vášnivý zájem o Bibli.  Ovšem v tom mu Petr Vaďura více než přizvukuje – jeho otázky se někdy v zápalu zkoumání určeného biblického oddílu promění spíše v samostatné postřehy. Pro ty, kteří si ještě nekoupili předchůdce naší knihy – celý svazek je sestaven ze samostatných kapitolek, které formou rozhovoru uvažují nad výkladem konkrétního biblického textu. Tentokrát novozákonního – logicky, když hlavním vykladačem a osobou ve středu zájmu je novozákonník. Na konci je zařazeno několik rozhovorů tématických, hlavně vzpomínkových.

Doufám, že to nebude znít hanlivě, když napíši, že pan profesor Pokorný vlastně nechystá žádné překvapení, co se týče výkladu, pro ty, kde jej znají. Drží se svého stylu a linie myšlení, ke které dospěl. A také linie vyjadřování. Protože mu už mnoho let velice záleží na tom, aby byl schopen interpretovat biblické poselství způsobem, který by mohl bez pochybností přijmout poctivý moderní myslitel, třeba i světský.  Třeba i takový, pro kterého je biblický text snůškou  starodávných bájí namísto studnou moudrosti a života. V tom navazuje na snahy slavného teologa Rudolfa Bultmanna. Jednoduše řečeno – běžný křesťan má občas pocit, že úvahy pana profesora upírají biblickému textu pravdivost. Ve skutečnosti mu ji neupírají, ale snaží se především vynést na povrch ten význam, který se dá vyjádřit filosofickým způsobem. Který především mluví k výše zmíněnému modernímu mysliteli. A přesto se člověk neubrání pomyšlení, že poctivá snaha profesora Pokorného v tomto ohledu nemusí mít takový účinek, ve který doufal. Někdy i takzvaně „mýtické“ vyprávění může mít v sobě větší sílu než filosofický výklad. To je ostatně ironie jakéhokoliv výkladu Bible – výklad ji přibližuje konkrétním současným posluchačům, těm, kterým je specificky určen. Ale Bible sama si podrží svou sílu i v době, kdy výklad zastará.   A ve chvílích, kdy intelektuál vděčně přijímá „intelektuální“ výklad, jiný jím pohrdne a raději se  vrátí k doslovnému přijímání Bible.  To nám ovšem vyvstane, když se setkáváme s těmito rozhovory už zapsanými v knize a díváme se na výklad očima křesťana. Na druhou stranu, původní rozhlasové hovory byly určeny tomu nejširšímu publiku.

To neznamená, že bychom se jako křesťané měli pohodlně vymluvit na svou nekomplikovanou náturu a prohlásit, že Pokorného výklad nám nemá co říci. Právě naopak. Takovým vymlouvačům je naprosto doporučen.  A každému, kdo je ochoten naslouchat, přinese hlubokou moudrost a neotřelý úhel pohledu na Nový zákon. Učí člověka nově promýšlet škatulky, do kterých si zvykl organizovat svět. Učí přijímat odpovědnost, kterou rádi házíme na jiné (např. ďábla). 

     Několik náznaků , s čím zajímavým se můžete setkat:

Jeden z Pokorného charakteristických důrazů je eschatologie – ve velmi střízlivé podobě, ovšem neodbytně přítomná. Asi nikoho nepřekvapí, že se vyhýbá konkrétním obrazům z vizí, které známe z Bible. Místo toho odkazuje na spojení odpovědnosti v tomto životě s nadějí, kterou může dát jen Bůh. Jen Bůh a  jeho Poslední soud může dát smysl a budoucnost dění ve světě, i dobru, které lidé konají. To je pro Pokorného jeden z aspektů křesťanství, které mohou být snadno srozumitelné a ocenitelné i pro nevěřícího člověka. Vcelku vzdoruje názoru, že dobré jednání je samo svou vlastní odměnou a odkazuje k Dárci naděje.

Také často upozorňuje na nedostatečnost a „jinakost“ biblického pojmu vzkříšení. Záleží mu na tom, aby lidé pochopili, že vzkříšený život není pouhým pokračováním pozemského, ale že stojí o stupeň výš, na kvalitativně jiné rovině. Naráží tu samozřejmě na obtížnost vyjádření nevyjádřitelného. Co nejvíce se však vyhýbá jednoduchému řešení – použít metaforu či symbol. Právě proto, že si je vědom nepříjemného důsledku dlouhodobého sepětí evropské kultury s křesťanstvím. Mnoho obrazných vyjádření je zprofanováno a v mnohých už lidé neumí vidět nic než jen prvoplánový význam. Několikrát se k tomu pan profesor vyjadřuje právě v souvislosti se vzkříšením a věčným životem. Snaží se co nejpřesněji vysvětlit nezbytnost metafor, a zároveň jejich zástupnou funkci.

Velice zajímavé jsou rozhovory, které najdete na konci knihy a které se týkají osobních vzpomínek namísto konkrétního biblického textu. Pan profesor přibližuje nesmírně příjemnou formou život svůj, teologů a církve v dobách většinou totalitních. Několikrát znovu zabrousí do čisté teologie a vysvětluje své postoje nebo třeba líčí diskuse s marxismem. A závěrečný rozhovor je holdem jeho učiteli, profesoru Součkovi. 

Znovu máme před sebou skvělou knihu, plnou podnětů a hlubokých myšlenek, a přitom nezatíženou suchým, obtížným stylem. Křesťan z ní může přijmout nové impulsy ke studiu Písma a agnostik objevit, že Bible není tak trapně pohádková, jak si ji předtím představoval.        

Jana Daněčková



Zpět na knížku "Má to smysl".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook