Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Malá katolická liturgika  »  Malá katolická liturgika / Tradice - kritika - budoucnost - Text na záložce

Malá katolická liturgika / Tradice - kritika - budoucnost - Text na záložce

Autor této knížky Zdeněk Bonaventura Bouše se narodil v Plzni 16. 5. 1918 v maloúřednické rodině, pocházející z jihočeského venkova. 21. 5. téhož roku byl pokřtěn v kostele Panny Marie Růžencové. Po maturitě na plzeňském reálném gymnáziu se stal od roku 1937 posluchačem teologie na Univerzitě Karlově. Presbyterát přijal v pražské katedrále sv. Víta 28. 6. 1942. Po ordinaci byl postupně ustanovován kaplanem v Sedlčanech, v Jesenici u Sedlčan, u sv. Mikuláše na Menším Městě pražském, v Uhlířských Janovicích a na Smečně, administrátorem ve Veltrusích a nakonec expositou v Libušíně u Kladna. Roku 1946 vstoupil do řádu Bratří menších. Po noviciátu při Loretě v Hájku u Prahy kázal u Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském a sloužil církevní obci ve Kbelích.
Slavné řádové sliby složil 12. 4. 1950 a hned nato, v noci z 13. na 14. 4., byl spolu s řádovými bratřími zatčen a po krátkém pobytu v „centralizačním středisku“ v Oseku přemístěn do „kárného kláštera“ v Želivě, kde pracoval většinou jako lesní dělník. Po propuštění na konci roku 1956 se vrátil do Prahy bez státního souhlasu k výkonu duchovenské služby. Od roku 1958 pracoval jako průvodčí, později jako řidič tramvaje u městských dopravních podniků. Roku 1966 byl nucen z rozhodnutí lékařské posudkové komise tuto práci opustit. Přijal místo správce depozitáře starého umění v Národní galerii. Odtud si ho na konci roku 1967 vyžádal ředitel Ústavu dějin umění Československé akademie věd pro funkci odborného asistenta. Tento ústav ho také následujícího roku poslal na krátký čas jako stipendistu na univerzitu v holandském Leydenu.
Při práci v Akademii věd zajížděl po čtyři semestry do Litoměřic přednášet liturgiku na katolické bohoslovecké fakultě. Stal se členem redakční rady nově založeného teologického měsíčníku VIA (Cesta) a pracoval v arcidiecézních komisích teologické a ekumenické a v komisi pro církevní umění. Už od roku 1967 překládal pro českomoravskou liturgickou komisi s Miloslavem Mášou a Václavem Konzalem nový římský misál a rituál. S Antonínem Mandlem se účastnil pracovních setkání s představiteli nekatolických církví a sám organizoval a vedl ekumenická, především modlitební shromáždění. Zároveň po navrácení státního souhlasu k výkonu duchovenské služby předsedal pravidelným nedělním bohoslužbám v agitačním středisku a později v restauraci Kosmos na Petřinách; když tam byla tato shromáždění státně zakázána se zdůvodněním „nedostatečně důstojného prostředí pro bohoslužbu“, kázal i nadále o nedělích u Panny Marie Sněžné a po opětovném státním zásahu nakonec u Matky boží v Záběhlicích. Když byl z Ústavu dějin umění odstraněn tehdejší ředitel, dal roku 1972 Akademii věd výpověď a vrátil se do depozitáře Národní galerie. Veřejnou činnost omezil na svůj kazatelský úřad a na práci na českém překladu liturgie. Ostatně v té době už byl měsíčník VIA nakladatelstvím Katolické charity zrušen, odborné komise při pražském arcibiskupství (s výjimkou českomoravské liturgické komise) a možnosti ekumenických styků zanikly. Z fakulty byl ministerstvem školství odvolán. Z teologické komise byl už roku 1970 vyloučen na základě rozhodnutí biskupské konference.
O Vánocích roku 1973 mu byl znovu vzat státní souhlas k výkonu duchovenské služby; se záběhlickou církví se rozloučil po večeři Páně 1. 1. 1974. Roku 1976 odmítl po četných neshodách s liturgickou komisí další práci na překladech bohoslužebných textů. Roku 1977 mu dalo ředitelství Národní galerie na upozornění Státní bezpečnosti jako signatáři Charty 77 výpověď. Našel si místo nočního vrátného ve stavebním podniku Konstruktiva a roku 1983 odešel do důchodu. Jako důchodce pracoval do roku 1987 v centrální kartotéce fakultní polikliniky v Klimentské ulici. Roku 1987 opustil Prahu a od té doby žil jako důchodce v Neštěmicích u Ústí nad Labem. Od roku 1990 opět nějaký čas vypomáhal v duchovní správě na periferii Ústí nad Labem. Do Prahy se vrátil na podzim 1999. Zemřel 16. 4. 2002.
Autorova publikační činnost byla omezena na léta 1968 a 1969. V té době uveřejnil ve spolupráci s byzantologem Josefem Myslivcem obsáhlou ikonologickou studii o karlštejnských svatyních v akademickém časopise Umění a pravidelně přispíval původními statěmi i překlady do teologického měsíčníku VIA. Po jeho zániku v září 1969 napsal na naléhání svých přátel (už pod šifrou) do lednového čísla obnoveného časopisu Duchovní pastýř rozpravu o vnitřních poměrech v české katolické církvi. Její rozšířená verze byla vydána v zahraničním periodiku Concilium. Tato stať vyvolala doma prudkou polemiku; vynesla autorovi obvinění z hereze a vyloučení z teologické komise. Přes zákaz publikační činnosti mu ještě roku 1972 otiskla článek evangelická Křesťanská revue a roku 1975 Kostnické jiskry. Až do odchodu do důchodu se podílel konzultacemi na několika uveřejněných uměleckohistorických studiích svých přátel a anonymně spolupracoval s nakladatelstvím Vyšehrad.


Zpět na knížku "Malá katolická liturgika".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook