Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Na útěku  »  Na útěku - Literární noviny

Na útěku - Literární noviny

http://literarky.parlamentnilisty.cz/literatura/cteni/17984-patrick-lee-na-utku

Sam Dryden, bývalý elitní člen speciálních jednotek, žije poklidně v malém městě na pobřeží jižní Kalifornie. Jednou si jde uprostřed noci zaběhat a na pobřežní promenádě se setká s asi dvanáctiletým děvčetem. Dívka je bosá a utíká před po zuby ozbrojenými pronásledovateli, kteří sledují jediný cíl: zabít ji.

Dívka si pamatuje pouze svoje jméno, Rachel, a poslední dva měsíce svého života, během nichž ji drželi v tajném vězení. Kromě toho ví už jen to, že má schopnosti, které představují nebezpečí pro lidi, kteří ji hledají, i pro ty, jež je řídí. Dryden se snaží dívce pomoci, a tak se oba ocitají na útěku o život...
Thriller s překvapivou zápletkou, rychlým tempem a promyšlenými dějovými zvraty svědčí o tom, že Patrick Lee je autor, který stojí za pozornost. Ostatně o tom svědčí i doporučení takových autorů žánru jako jsou Lee Child – „Patrick Lee je velký talent a Na útěku je dosud jeho nejlepší kniha – strhující, poutavá, chytrá a naprosto přesvědčivá." – či Steve Berry – „Takhle vypadá správně napsaný thriller. Přímo si žádá, aby ho čtenář přečetl na posezení."
Napínavý román amerického autora vydává v českém překladu Jindřicha Maňdáka nakladatelství Vyšehrad.

 

Ukázka z knihy:
MINUTU POTÉ, co se Rachel pustila věže, byli už zase s Drydenem v autě a mířili k severu. Čím víc se od ní vzdalovali, tím líp se zřejmě Rachel cítila. Jednu či dvě strašlivé vteřiny byl Dryden přesvědčen, že ji věž zabíjí elektrickým proudem.
Rachel mu do všech podrobností popsala, co zažila. Pocit, že slyší myšlenky lidí v Cold Spring deset nebo víc kilometrů od místa, kde stojí věž. Pak ten pocit, jako když pádí tunelem a na druhém konci do někoho naráží. A nakonec vizuální vjem svých vlastních vzpomínek snažících se osvobodit.
„Měla jsem z toho pocit, že nejdůležitější je vzpomínka na Holly Ferrelovou," řekla Rachel. „Že se na ni zoufale snažím vzpomenout. A když jsem si vzpomněla, uvědomila jsem si, že jsem to jméno někde slyšela."
„Kde?" zeptal se Dryden.
„V El Sederu. V té budově s blonďákem a vojáky. Párkrát jsem v jejich hlavách zaslechla jméno Holly Ferrelová, nebo někdy doktorka Ferrelová. Doktorka Ferrelová... v Amarillu v Texasu. Vzpomínám si, jak jeden z nich myslel na to, že za ní bude muset dřív nebo později zajet. V té době jsem si toho prakticky nevšímala – někdo, kdo se chystá navštívit doktora, to zní jako čistě lékařský problém. Ale když se na to teď dívám zpětně..."
Hlas jí znejistěl, ale Dryden pochopil, co má na mysli. Jestliže lidé pracující pro Gaula uvažují, že by měli navštívit Holly Ferrelovou, mohlo by to mít pro ni zlé následky.
„Jinak si o ní nic nepamatuješ?" chtěl vědět Dryden. „V jakém oboru pracovala? Byla to výzkumnice, která... pracovala na tobě?"
„Já nevím. V té vzpomínce nic takového nebylo. Jenom to, že byla milá. Že jí na mně záleželo. Něco takového člověk nemůže předstírat. Určitě ne v mém případě."
Dryden jí porozuměl.
„Nevím, v jakém je spojení s Gaulem," řekla Rachel. „Ale zná mě. Možná že ví všechno to, nač se my pokoušíme přijít. A jestliže je v nebezpečí, musíme se k ní dostat..." Zarazila se. „Nemůžeme jí zavolat? Najít si ji online v nějaké knihovně a..."
Dryden už vrtěl hlavou. „Pokud jí opravdu hrozí nebezpečí od Gaula a jeho lidí, má už napíchnutý telefon."
Pokud je vůbec ještě naživu.
Myšlenka se vylíhla dřív, než ji dokázal potlačit. Koutkem oka zahlédl, že se Rachel zachvěla.
„Promiň," omluvil se Dryden.
„To nic. I já na to myslím."
„Můžeme ji i tak vyhledat v počítači v některé knihovně, ale tak či onak ji budeme muset kontaktovat osobně. Jsou způsoby, jak to udělat, a přitom se nevystavit příliš velkému riziku ani v případě, že ji sledují." Představil si mapu. V duchu počítal. „Amarillo bude nějakých deset dvanáct hodin odtud."
Rachel přikývla. Pohrávala si s rukama v klíně. Nervózní energie.
Příštích několik minut žádný z nich nepromluvil. Nakonec se ze sálavého horka vynořil jižní okraj Cold Spring. Dryden sáhl za sebe a sebral ze zadního sedadla brýle a baseballovou čepici. Zrovna si je nasazoval, když Rachel vykřikla.
Deset metrů před hondou se bůhvíodkud vynořil pickup. Před chvilkou byla silnice prázdná a najednou tu byl tenhle vůz, který sem vpadl ze strany zpoza nevysoké terénní vlny, jež zakrývala, že se blíží. Nějaký místní idiot si vyjel do pouště – takovým dojmem to na Drydena v první chvíli působilo vzhledem k vozu a muži za volantem. Na desetinu vteřiny zahlédl pracovní kombinézu přes flekatou košili a tvář pokrytou strništěm, na niž se hodilo slovo buran jako ulité.
Dryden sešlápl brzdy hondy až k podlaze a pickup se přitom na krátkou absurdní chvilku stočil proti jejich autu, jako by řidič v panice provedl opačný manévr. Ale pak ho ¬setrvačnost vynesla přímo napříč silnicí. Vozidlo minulo hondu o pár desítek centimetrů a ve smyku sjelo stranou do písku.
Na rovině by dodávka pravděpodobně po smyku jen zůstala stát, ale v poušti byl v tom místě minimálně desetistupňový sklon. Vůz sklouzl stranou ještě dalších patnáct dvacet metrů, pak se mu kola zachytila ve výmolu a on se hladce převrátil. Skončil na střeše a kabina se zmáčkla téměř do roviny s kapotou a korbou.
Dryden zastavil hondu a vypnul motor. Spolu s Rachel hleděli na deformované vozidlo nějakých třicet metrů od nich, jehož zadní kola se dál točila poháněná motorem. Dveře viditelné z jejich strany – dveře u volantu – se nárazem otevřely, ale proti jiskření pouště viděl Dryden v pomačkané kabině jen tmu.
Neměli v autě mobil. Mohli říct někomu ve městě, aby zavolal záchranku, ale než by sem někdo dorazil, museli by být dávno pryč.
Jenže odtud nemohli odjet, aniž by zjistili, co se stalo s tím člověkem. Mohl se uvnitř zalykat krví.
„Zůstaň tady," přikázal Dryden. „Hned jsem zpátky."
Otevřel dveře, vystoupil, pak se sehnul a zpod sedadla řidiče vytáhl SIG. To, jak se dodávka v poslední chvíli stočila proti jejich autu – pravděpodobně jen chyba řidiče, ale přesto zatraceně podivné – ho přimělo vzít si zbraň. Zastrčil si ji dozadu za opasek a vykročil z vozovky do pouště.

 

ZABIJ JE, OWENE. Vyhrab se kurva odtamtud a zabij je. Hned teď.
Owen byl zraněný. Dobrý Bože, jak to bolelo. Bolest málem stačila k tomu, aby odvedla jeho pozornost od Muže se skřípavým hlasem, který mu zněl v hlavě. Málem.
Přicházíš o výhodu. Na co čekáš?
Owen se kroutil; něco mu ruplo v rameni a měl co dělat, aby nezařval.
Ještěže to bylo levé rameno. MP5 ovládal pravačkou. Otočil hlavu a viděl, že zbraň leží ve zvířeném prachu půl metru od jeho ruky.
Venku kousek od vozu na něj volal nějaký muž: „Jste zraněný?"
Máš kliku. Usnadňuje ti to. Popadni tu zbraň a postarej se o něj.
Owen sáhl pravou rukou po zbrani. Ten pohyb ještě víc zkřivil poraněné rameno; hekl bolestí a znovu znehybněl.
Chceš, abych ti způsobil bolest? Myslel jsem, že tohle už máme za sebou, Owene.
Pak Muž se skřípavým hlasem řekl téměř neslyšně, jako by hovořil k někomu jinému: Krucinál, není k ničemu. Kdo má ještě živý subjekt poblíž stanoviště číslo dvě? Radši je sem zavolejte.
Owenovi to nedávalo žádný smysl. Ale před chvílí ho celá ta věc zaskočila. Před několika minutami se zčistajasna ozval Muž se skřípavým hlasem. Když se to stalo, Owen právě pomáhal dědečkovi vyměnit chladič. Bylo to poprvé v těchto strašných měsících, kdy ho Muž se skřípavým hlasem obtěžoval v dědově přítomnosti. Owen do té chvíle věřil, že se to nikdy nestane, že ho nikdy nebudou nutit vykonat něco šíleného před dědečkem.
Owene, tohle je důležité, řekl Muž se skřípavým hlasem. Tak nasedni do dodávky a jeď na starou silnici k jezeru na jih od města. Hned teď.
Děda v té chvíli zvedl hlavu a upřeně se na něj zadíval. „Něco se děje?" zeptal se.
Owen dokázal jen zavrtět hlavou. Nikdy ani nepomyslel na to, co řekne, jestliže taková chvíle nastane.
Owene, ty hajzle, mazej! MAZEJ!
„Musím na záchod," zabručel Owen a vyběhl zpod přístřešku. O půl minuty později seděl v autě s MP5 vedle sebe a rychle vyjel ze dvora. To už k němu znovu promlouval Muž se skřípavým hlasem.
Jeď k silnici, co vede k jezeru od dolního konce města, a dej se po ní k jihu. Na někoho narazíš u rádiové věže, nebo od ní možná pojedou pryč k severu. Ať je to, kdo chce, zastav je a zabij.
Náhodou se mu to málem podařilo ve chvíli, kdy se dostal k silnici. Dokonce šel i trochu do smyku s úmyslem vrazit do toho auta, jakmile ho spatřil – to mu teda stálo za to.
Znovu vrhl pohled na MP5. Měl ji přímo na dosah. Zastrčil si záhyb košile mezi zuby, zakousl se do něj, aby překonal bolest a znovu sáhl po zbrani.

 

DRYDEN BYL DESET METRŮ OD AUTA, když zaregistroval v šerém vnitřku vozu pohyb. Hned nato se vysunula mužská noha a po ní další. Muž byl na všech čtyřech a vylézal ven pozpátku.
„Jste v pořádku" zeptal se Dryden.
Žádná odpověď.
„Slyšíte mě?"
To, co se stalo, stalo se rychle – rychleji, než by se domníval, že je možné. Předpokládal, že ho zaskočila neobvyklost situace. Muž se úplně vysoukal z vozu s obličejem stále upřeným do pomačkané kabiny. Vypadalo to, že má zlomenou levou klíční kost a zdálo se, že pravicí si poraněnou paži přidržuje před tělem. Najednou se narovnal, zvedl se do kleku, vykřikl bolestí, zhroutil se a začal se svíjet. A zničehonic seděl opřený zády o postranici korby a mířil na Drydena samopalem MP5.
Za sebou zaslechl Dryden vyjeknutí. Otočil se, aby se podíval – Rachel stála u otevřených pravých předních dveří hondy.
„Rachel, zůstaň tam!" křikl. „Schovej se za auto. Hned."
Chvíli stála jako přimrazená s velkýma vyděšenýma očima.
„Dělej!" zařval.
Přikývla a vklouzla za zavazadlový prostor auta.
Dryden znovu věnoval pozornost ozbrojenému muži. Zbraň se mu v ruce chvěla, ale ne natolik, že by minul, kdyby stiskl spoušť.
Podle zploštění bříška ukazováku byla už spoušť pod jistým tlakem.
Nebyla prostě šance vytasit SIG dřív, než muž začne střílet.
„Kdo jste?" zeptal se Dryden.
Muž mlčel. Oči mu těkaly z Drydena na hondu a zase zpátky. Ten člověk byl zraněný, ale ne tak těžce, aby se nemohl postavit na nohy. Kdyby zabil Drydena, nic by mu nebránilo zvednout se a jít po Rachel. Mohla by být rychlejší než on, jenže on měl zbraň a kolem nebylo nic než kilometr pustiny.
„Jen klid," řekl Dryden.
Chlapíkovi ztuhly rysy. Prst na spoušti se ještě o něco víc zploštil.

 

UDĚLEJ TO, OWENE UDĚLEJ TO!
Owen pozoroval toho muže stojícího opodál, ale přistihl se, že se očima chce neustále vracet k tomu autu na silnici. Vylezl z vraku vozu pevně odhodlaný splnit úkol, aby nějak uspokojil Muže se skřípavým hlasem, ale teď...
To děvčátko. Pane na nebi, kolik jí může být? Deset? Dvanáct?
Muž se skřípavým hlasem ho poslal zabít takové hezké stvoření?
Způsobím ti bolest. Bude tě to tak bolet, že si to ani neumíš představit. Nepřestanu, kdybys prosil sebevíc.
„Prosím," zašeptal Owen.
Víš, co máš dělat. Tak to udělej.
Owen se zhluboka nadechl a zvolna vydechl. Cítil, že ho ovládl povědomý, strašný, ale dobře známý klid. Jak se tomu vznešeně říká? Rezignace, pomyslel si.

 

DRYDEN SI POMYSLEL, že stejně sáhne po SIG. Pokud to udělá, nepochybně bude zastřelen, ale zřejmě bude mít čas i po zásazích vytáhnout vlastní pistoli a umístit muži alespoň zásah do trupu. To by mohlo stačit, aby ten chlap zůstal sedět s krvácením, kde je, místo aby honil Rachel. Pravděpodobně by to vyšlo.
Pravděpodobně.
Ale jestliže je MP5 nastaven na plně automatickou střelbu, opustí jeho hlaveň během první vteřiny tucet střel. Pokud alespoň jedna z nich zasáhne Drydena do hlavy, pak je celý plán v háji. Rachel zůstane bez ochrany.
Dryden sledoval hlaveň samopalu. Viděl, jak se v mužově chvějící se ruce kýve v drobných obloučcích. Čekal, až se zhoupne dostatečně daleko...
„Nemám na vybranou," řekl muž mírně. „Dělám to nerad."
V mužových očích se objevil záblesk lítosti, třebaže měl Dryden dojem, že ji muž pociťuje převážně nad sebou. Ale to bylo to nejmenší, čeho si na něm Dryden všiml. Nejvíc ho ohromilo, že jeho původní výraz – dokonce i při tom prvním letmém pohledu, když dodávka klouzala ve smyku přes silnici – zůstal úplně stejný. Inteligence tohoto muže sotva převyšovala inteligenci dítěte. I když se vezme v úvahu, že mohl být po havárii otřesený, nic to na věci neměnilo.
Svým způsobem to bylo na této situaci to nejpodivnější: proč by Gaul – nebo kdo toho muže poslal – svěřoval tak závažnou záležitost takovému člověku?
Nebylo to poprvé, co Dryden hleděl do hlavně zbraně, a mnohokrát čelil protivníkům, kteří měli zbraně na dosah ruky. Každý z těch mužů, bez ohledu na svou ideologii, chladnokrevnost či postavení v rámci příslušné organizace, byl inteligentní. Nejen inteligentní, ale živočišně bystrý a rychlý. Člověk to pokaždé viděl v jeho očích. Žoldnéři vedli darwinovský život. Moc hloupých jste nepotkali; takoví dlouho nevydrželi.
„Dělám to nerad," opakoval muž v kombinéze.
„Máte zajištěnou spoušť," řekl Dryden.
Muž mu na to přímo neskočil. Jeho reakce nebyla nijak dramatická. Neodklonil zbraň stranou, na spoušť se ani nepodíval. Jenom trhl zápěstím. Reflexivní pohyb – takzvaná svalová paměť – než se vzpamatoval. Hlaveň MP5 se stočila snad pět stupňů mimo Drydena a mířila na povrch pouště tři metry za ním, ale téměř okamžitě ji začal vracet zpátky do původní polohy. Celé to škubnutí poskytlo příležitost v trvání asi třetiny vteřiny.
Ale stačilo to.
Dryden učinil pohyb rukou. Akce byla tak automatická a podvědomá, jako otočení vypínačem ve vlastní kuchyni. Vytáhl SIG, kterou měl vzadu za opaskem, zamířil a dvakrát vystřelil.
Oba výstřely zasáhly muže do čela. První doprostřed, druhý o dva centimetry doleva. Dvojitý průstřel roztrhl muži hlavu v týle, jeho explozivní síla fakticky trhla hlavou dopředu k Drydenovi, jako by se muž pokoušel o úder hlavou do prostoru před sebou. Žuchl hlavou dopředu na vlastní holeně a znehybněl.
Dryden dva kroky poodstoupil, pak se otočil a rozběhl se co nejrychleji k hondě.

 

Copyright © 2014 by Patrick Lee
Translation © Jindřich Manďák, 2014
ISBN 978-80-7429-074-9



Zpět na knížku "Na útěku".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook