Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Rukopisy z Nag Hammádí 2  »  Nag Hammádí recenze

Nag Hammádí recenze

Rukopisy z Nag Hammádí v češtině

Vojtěch Kaše, FF MU, Ústav religionistiky, Sacra 2010
V poslední dekádě dostává český čtenář postupně do rukou základní pramennou
literaturu ke studiu náboženského kontextu pozdní antiky v době vznikajícího
křesťanství. Vděk za to patří především Centru biblických studií Akademie věd
České republiky a Univerzity Karlovy (dále jen CBS), které postupně rozšiřuje
ediční řadu Knihovny rané křesťanské literatury.1
Tuto řadu otevřel v roce 2001 první díl novozákonních apokryfů vydaný
nakladatelstvím Vyšehrad (další díly vyšly v letech 2003 a 2007 tamtéž).2 V roce 2007
následovalo hebrejsko-české vydání Rukopisů od mrtvého moře v nakladatelství
OIKOYMENH.
Nejnovějším vydavatelským počinem zmiňované edice jsou zde recenzované
první dva svazky Rukopisů z Nag Hammádí (dále jen RNH I a II) z let 2008 a 2009,
přičemž vydání dalšího se očekává v příštím roce. Rukopisy z Nag Hammádí jsou
klíčovým pramenem pro studium gnóze jednoho z nejvlivnějších duchovních
hnutí pozdní antiky, (Pokorný 1986: 12). Před objevením rukopisů v roce 1945
a jejich postupným vydáním v následujících desetiletích, které není doposud
uzavřeno,3 bylo bádání o gnózi určováno především informacemi pocházejícími
z ortodoxní křesťanské hereziologické literatury. Co se týče pramenů, tato rozsáhlá
literatura v sobě zahrnuje i celou řadu přímých citací z gnostických spisů, které
však celkově nepřesahují 50 tiskových stran (Rudolph 2010: 32). Význam rukopisů
z Nag Hammádí vynikne, když si uvědomíme, že máme co dočinění s více než 1150
stranami textu (Rudolph 2010: 50). První dva svazky v češtině proto představují
pouze první ovoce dále probíhající vydavatelské práce.
Není jistě náhodou, že ve stejné době, kdy rukopisy vycházejí, dostává český čtenář
do rukou i základní příručku pro práci s nimi, v podobě překladu dnes již klasického
díla Kurta Rudolpha Gnóze. Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky,
vydaného v roce 2010 taktéž nakladatelstvím Vyšehrad. Rukopisy z Nag Hammádí
stojí v centru Rudolphovy pozornosti; jejich význam pro studium gnóze shrnuje
do osmi bodů: 1) umožňují bádání v podstatě nezávislé na tendenčních zprávách
hereziologů; 2) reprezentují nečekanou pluralitu gnostických směrů; 3) ukazují jak
na vzájemné propojení gnóze a křesťanství, tak na jejich nezávislost; 4) dosvědčují
význam gnóze pro nitrokřesťanskou teologickou spekulaci; 5) dokládají podíl
židovských tradic a představ na vytvoření gnóze; 6) umožňují spolehlivěji odpovědět
na význam řecké filosofie při formování gnóze; 7) poskytují indicie k vyřešení
problému postavy gnostického spasitele a jeho vztahu ke spasiteli křesťanskému;
8) sice nenabízejí dostatek látky k dalšímu studiu důležitých sociologických otázek
skladby a struktury gnostických obcí, nicméně pomáhají nahlédnout tyto otázky
v nových perspektivách.
1 Viz http://www.etf.cuni.cz/cbs/index2.html.
2 K tomu viz Papoušek 2007: 283286.
3 Budiž řečeno jen tolik: příběh vydávání spisů z Nag Hammádí se stále ještě píše i více než 60 let po
jejich nálezu (RNH II: 17).
Zprávy a recenze 111
Právě tento poslední bod je pro religionistiku klíčový a také lze prohlásit, že
současný stav bádání, který je prezentován v úvodních studiích obou svazků
českého vydání rukopisů, ukazuje, že více než třicet let od 1. vydání Rudolphovy
knihy mají tyto perspektivy před sebou celkem jistou budoucnost. Jak již bylo
naznačeno, české vydání nepřináší pouze překlady, ale též studie uvádějící do
celkové problematiky, úvodní statě a komentáře k jednotlivým spisům od předních
českých odborníků.
Úvodní studii k prvnímu svazku napsali společně Wolf B. Oerter a Petr Pokorný.
O Oerterově erudici svědčí již jeho působení v pozici asistenta Kurta Rudolpha na
univerzitě v Lipsku v 70. letech a jeho současné působení v Českém egyptologickém
ústavu a funkce vedoucího Koptologické pracovní skupiny při CBS. Petra
Pokorného, ředitele CBS, autora řady monografií z oblastí novozákonní biblistiky,
kontextu helénistického světa a také gnóze, patrně netřeba představovat.
V této studii se Oerter s Pokorným krom jiného zabývají potenciálním významem
egyptského objevu pro příslušné disciplíny: Z hlediska nábožensko-dějinného
bádání i z hlediska teologického je úkolem zásadního významu srovnání dvou
existenciálních poloh a dvou myšlenkových konceptů reprezentovaných gnózí na
jedné straně a křesťanstvím na druhé straně. Objev textů z Nag Hammádí poskytl
dostatek pramenů gnostického myšlení a tím i materiál k odpovědné komparaci
(RNH I: 3031). Některé proudy současné religionistiky jsou ke komparacím
spíše zdrženlivé. Přinejmenším však v tomto případě, kdy jde o proudy vznikající
v přímém kontaktu v témže kontextu, k nim je možné přistupovat s očekáváním
přínosných závěrů.
Co se týče vývodů směrem k sociologické interpretaci, jsou autoři zdrženliví.
Poskytují pro ni ale velmi cenná vodítka v podobě důkladných filologických
rozborů. V obou svazcích se Oerter věnuje jazykovému podání jednotlivých
spisů. Kodexy jsou psané v několika typech hornoegyptských dialektů koptštiny,
původním jazykem spisů byla podle všeho řečtina. Rukopisy z Nag Hammádí
z ní nejsou přímým překladem, ale spíše dalším vnitrokoptským převedením.
V případě kodexu II, z něhož nejvýznamnější spisy tvoří obsah prvního svazku
českého překladu, lze usuzovat na překlad z lykopolského dialektu do sáhidštiny.
Při vysvětlování tohoto převodu vznikají velmi zajímavé otázky: Zda měly být
tyto texty svou sáhidskou neutralizací zpřístupněny širšímu okruhu čtenářů nebo
posluchačů, nebo zda jim sáhidštinou pěstovanou ve vysokých církevních kruzích
měla být propůjčena vyšší prestiž, či zda měly být zbaveny kacířské pověsti, kterou
jim dával kacířský (lykopolský) dialekt k tomu se lze těžko vyjádřit (RNH I:
58).
Přes obtížnost těchto otázek, které ukazují na vnitřní proměny hnutí, v nichž
byly texty užívány, se zdá být velmi přínosné tyto texty studovat právě s vědomím
této roviny problému a nepouštět se do dalekosáhlých interpretací doslova bez
důkladné znalosti písařské ruky. Bez tohoto odrazového můstku je jakákoli
historicko-sociologická interpretace přinejmenším vágní. Jinými slovy: zodpovědná
religionistická práce s rukopisy z Nag Hammádí bezpodmínečně vyžaduje poctivou
filologickou práci v oblasti koptštiny, ale i zdrojové řečtiny. Podobně vyžaduje
pozornost např. již knižní vazba a podoba jednotlivých kodexů, kterou Oetker
v obou svazcích důkladně popisuje (RNH I: 5154; RNH II: 1829).
112 Zprávy a recenze
Co se týče formálních charakteristik českého překladu, lze vyzdvihnout několik
aspektů. Četbu důležitých koptských výrazů, které bývají uváděny v poznámce pod
čarou, čtenáři neznalému koptštiny umožňuje v obou svazcích uvedená tabulka
koptské abecedy (RNH I: 59; RNH II: 36). Závěr obou svazků pak obsahuje další
studijní pomůcky: především jde o přehlednou tabulku jednotlivých spisů (RNH
I: 300301; RNH II: 149150), kterou následuje seznam zkratek a bibliografie.
Svazky pak uzavírá strukturovaný rejstřík.
Jak již bylo zmíněno, první svazek obsahuje překlady spisů z 2. kodexu
opatřené úvody, poznámkami a komentáři. Konkrétně se jedná o spisy Tomášovo
evangelium, Filipovo evangelium, Podstata archontů, O původu světa, Výklad
o duši a Tomášova kniha. Druhý svazek je zhruba o polovinu tenčí a obsahuje
spisy z kodexu VI a IX. Z kodexu VI jde o spisy Hrom: Dokonalá mysl a Porozumění
naší velké moci, z kodexu IX pak o spisy Melchisedek, Nórea a Svědectví pravdy.
Zatímco některé spisy prvního svazku byly již v češtině publikovány (Tomášovo
evangelium, Filipovo evangelium), druhý svazek se honosí výlučně prvopřeklady.
Určité potíže při studiu působí jistá formální a obsahová nejednost v úvodech,
komentářích a poznámkách. Zatímco např. již několikrát vydané Tomášovo
evangelium je opatřeno znovu rozšířeným komentářem od Petra Pokorného,
jiné spisy tento komentář postrádají a autoři překladu se spokojují se stručným
vylíčením obsahu a formální charakteristikou spisu bez dalších vývodů (viz např.
Výklad o duši, RNH I: 269283).
Co je tedy vlastním obsahem těchto spisů? Na jedné straně jsou zde spisy
spjaté ve velmi výrazné míře s křesťanstvím, které mají zásadní význam i pro
bádání o něm. To je v první řadě případ gnostického Tomášova evangelia: I když
se ukazuje, že jeho nejstarší vrstva nepřináší zásadně nové poznatky o Ježíšově
učení a že interpretace Ježíšových slov v něm není autentičtější ani starší nežli
to, co lze vyčíst z kanonických (biblických) evangelií, je zřejmé, že se setkáváme
s textem, který je v některých svých vrstvách na biblických evangeliích nezávislý.
Význam této sbírky Ježíšových výroků pro poznání nejranějších dějin církve, pro
dokreslení Ježíšova učení a vlivu i pro poznání raných křesťanských literárních
žánrů je značný (RNH I: 67). V případě ještě silněji gnózí prostoupeného Filipova
evangelia jde o jinou situaci: Na rozdíl od Tomášova evangelia nelze u evangelia
Filipova doložit, že by některá jeho část byla třeba jen zprostředkovaně odvozena
z nějaké tradice, která se vztahovala k Ježíši z Nazareta (RNH I: 186).
Další významnou skupinu tvoří texty zásadním způsobem reintrepretující
biblický mýtus o stvoření světa: O původu světa a Podstata archontů. Např. podání
o jedení z rajského Stromu poznání zde vypadá následovně:
Duchovní (žena) však přišla [jako] had-učitel, a ten [je] poučil slovy: Co vám
to [pověděl]? Z každého stromu [v ráji] můžeš jíst, ale ze [stromu] poznání zlého
a dobrého nejez?‘“ Tělesná žena odpověděla: Řekl nejen nejez, ale taky ani se
nedotýkej, neboť v ten den, kdy z něj pojíte, zemřete.‘“ () Potom byla z hada
vzata učitelka a nechala jej samotného, bytost pozemskou. A tělesná žena vzala ze
stromu a jedla; dala také svému muži, (který byl) s ní. Duševní bytosti se najedly
a jejich špatnost se jim zjevila v jejich nevědomosti. Uvědomili si, že jsou nazí, bez
prvku duchovního. () Tehdy přišel velký archón a řekl: Kde jsi, Adame? Nevěděl
totiž, co se stalo (RNH I: 220221).
Zprávy a recenze 113
Vedle těchto pramenů lze v některých spisech rozpoznat velmi silné platonizující
tendence. Tak je tomu např. ve spise Výklad o duši, kde je současně hojně citován
gnostiky oblíbený Pavel z Tarsu. Zásadním momentem učení je v tomto kontextu
odvrat od pozemského těla.
Jinou povahu mají pak spisy z druhého svazku: Např. hymnický spis Hrom:
dokonalá mysl lze srovnávat s židovskou sapienciální literaturou (RNH II: 41);
jeho obsahem je sebedeskripce ženské božské bytosti jménem Hrom. Kosmogonie
a celá historie světa je pak shrnuta v krátkém spisku Porozumění naší velké
moci (RNH II: 6873). Zbývající tři spisy druhého svazku pocházející z devátého
kodexu asi čtenáře nejspíš příliš neuspokojí: poměrně dobře zachováno je jen
22 stran z původních 74, tedy ani ne polovina stran. Většina stran (str. 126
a pak str. 4974) se dochovala jen ve fragmentární podobě (RNH II: 21). Tím
jsou zasaženy především dva spisy nacházející se na krajích kodexu: Melchisedek
a Svědectví pravdy. V prvním případě se jedná v podstatě o apokalypsu, založenou
na novozákonním listu Židům. Bohatost zde rozvedené mytologie opravňuje
k domněnce, že traktát Melchisedek vznikl v nějaké sektě melchisedekovců,
podobné té, o níž píše Eppifanios, která ještě navíc propadla gnostickému učení
(avšak nikoliv v otázce christologie) (RNH II: 85). V podobně špatném stavu se
dochoval polemický traktát homiletického charakteru s názvem Svědectví pravdy,
jehož hlavním motivem je radikální enkratismus a vymezení se vůči židovské
tradici (RNH II: 120123). Bohužel v tomto případě se nedochoval ani závěr.
Bylo by možné texty projít podrobněji a pokusit se je zařadit k jednotlivým
gnostickým proudům, o což se překladatelé někdy pokoušejí. Bohužel obsahové rysy
jednotlivých spisů svědčí spíše o jejich původu a případně postupných redakcích než
o jejich konečném užívání, které vyústilo v jejich ukrytí. K popisu této závěrečné
fáze tak může dopomoci nejen znalost myticko-spekulativního obsahu jednotlivých
spisů, ale také již zmiňovaný jazykový rozbor užitých dialektů a konkrétní písařské
ruky. Úvody Wolfa B. Oertera by měly být ve spojení s obsahovými analýzami
jednotlivých spisů od překladatelů (na prvním místě je třeba zmínit Zuzanu
Vítkovou) kvalitním vodítkem pro takové studium. S optimistickým očekáváním
se můžeme již nyní těšit, co nového a podnětného přinese českému čtenáři na příští
rok plánovaný třetí svazek.
Seznam použité literatury
Oerter, W. B. Pokorný P. 2008. Rukopisy z Nag Hammádí I. Praha: Vyšehrad.
Oerter, W. B. Vítková Z. 2009. Rukopisy z Nag Hammádí II. Praha: Vyšehrad.
Rudolph, K. 2010. Gnóze: Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Praha:
Vyšehrad.
Dus, J. A. Pokorný, P. 2001. Novozákonní apokryfy I, Neznámá evangelia. Praha:
Vyšehrad.
Dus, J. A. 2003. Novozákonní apokryfy II, Příběhy apoštolů. Praha: Vyšehrad.
Dus, J. A. 2007. Novozákonní apokryfy III, Proroctví a apokalypsy. Praha: Vyšehrad.
Segert, S. Řehák, R. Bažantová, Š. 2007. Rukopisy od Mrtvého moře: Hebrejsko-česky.
Praha: OIKOYMENH.
Pokorný, P. 1986. Píseň o perle: Tajné knihy starověkých gnostiků. Praha: Vyšehrad.
Papoušek, D. 2007. Český překlad novozákonních apokryfů.Religio XV/2, 283286.__



Zpět na knížku "Rukopisy z Nag Hammádí 2".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook