Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity  »  Obrazy z kult. dějin ruské religiozity - Blog.idnes.cz

Obrazy z kult. dějin ruské religiozity - Blog.idnes.cz

http://miroslavapokorna.blog.idnes.cz/c/452141/ale-co-by-o-nas-rekla-evropa-prosim-vas.html?ref=rss

„ … „Ale co by o nás řekla Evropa, prosím vás?“

Miroslava Pokorná

"Zato teď o vás náramně hezky mluví! Kdyby záleželo na mně, zmlátil bych taky celou Evropu.“  Neudržel jsem se a propukl v smích. "Za co se chcete tak přísně vypořádat s Evropou, Vaše Excelence?“

"S Evropou? Proboha, copak má ta stará hříšnice na kontě málo nespravedlnosti a přečinů? Marnotratnost, floutkovství, útočnost, a co dělných rukou bylo kvůli té její zatracené civilizaci odtrženo od pluhu a ničí státní výzbroj – aby jí nebylo za co napráskat! Pořádně napráskat by potřebovala!“

"Jenom jestli se dá.“

"Hlouposti! To se ví, pozvat ji k tomu diplomatickou cestou, tak se nedá, ale vykřičet to po celém Rusku … Vytáhneme s větvemi jako Birnamský les a všechny přepereme, Slovany osvobodíme, dobudeme Cařihrad, ustavíme Pařížskou gubernii a šuškálka Děrgalského tam dosadíme jako gubernátora.“

"Na Pařížskou gubernii snad už je zbytečné myslet, když tam hospodaří Bismarck a Moltke.“

"Co jsou zač ti vaši Bismarck a Moltke?“

"Geniální lidé.“

" Nesmysl, prosím vás, všechny je porubáme"

Zapochyboval jsem o tom a vyzdvihl skvělou organizaci německých branných sil a vzdělanost jejich velitelů.

"Nesmysl,“ ohradil se generál. „Ať jsou sebemoudřejší a sebeučenější, my je stejně porubáme.“

"Ale jak?“

"Tak, že oni tam s těmi svými mozky a tituly všecko vypočítají , a my jim vyvedeme takovou hloupost, že zůstanou stát s otevřenou hubou. Tam, kde bychom měli podle jejich propočtů být, nikdo z nás nebude, a kde nás budou nejmíň čekat, tam se zčistajasna objevíme, porubáme je a do Berlína dosadíme za gubernátora Děrgalského. Jakmile půjde diplomacie stranou, ihned je porubáme. Ech ti diplomati! Dřepí a zhlížejí se ve svém kalamáři jako Narcisové, zatímco aktivní generálové plesnivějí a otékají z hladu.“   Nikolaj Semjonovič Leskov: Fatální dobrodružství strýce Oresta, Lidové nakladatelství, vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství, Praha, 1981,Str.160-161

Číst klasiky není ztracený čas. Ale k tomu asi musí člověk dojít. To nejde vnutit. Klasika je prostě něco, co, jak s údivem zjišťujete, je aktuální pořád. Nejlepší objevy (a možná jediné) jsou nečekané. Jako v šachu braní en passant, mimochodem. Jdete a přitom, volitelně, berete. Kdysi jsem si pustila rádio a tam byla jakási hra. Poslouchala jsem s čím dál větším zájmem. Bylo to opravdu aktuální. Teprve na konci jsem zjistila, že to byl Ostrovský. Podobně jsem objevila Čechova. Náhodou, když jsem neměla co poslouchat k žehlení. A byla jsem překvapená. Ne, že bych o existenci Čechova nevěděla. Ale škola mi vzala jakoukoli chuť něco z něho číst. Potom jsem přečetla snad všechny jeho povídky, slyšela jeho hry. Silně na mně zapůsobil Pavilon č.6. Když jsem si listovala v Leskovovi, překvapilo mě, jak trefné jsou jeho postřehy. Mám ho už mnoho let; to, co se mi zdálo trefné, mám označené. Ale zjišťuji, že s věkem se rozsah toho označeného zvětšuje. A objevuji tedy pasáže, kterých jsem si předtím nevšimla.

Tenhle blog a mnoho dalších mám rozepsaný už několik dnů. Včera jsem si koupila Respekt 10/2015, stačila ho zatím jen prolistovat a přečíst dva články. Putinův hlas v Česku a Tvůrci ruské duše (recenzi knihy Martina C.Putny Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity). Tou knihou jsem už listovala v knihkupectví. V recenzi (jejím autorem je Martin M.Šimečka) mě zaujala tato pasáž, cituji: „ ...Pro čtenáře, který strávil mládí četbou Dostojevského či Tolstého a z jejich knih si vytvářel představu o Rusku, má Putna doporučení číst neprávem opomíjené další autory: od Nikolaje Leskova přes Ivana Turgeněva až po filozofa Nikolaje Berďajeva nebo třeba současného spisovatele Vladimira Sorokina . … “ Sorokin občas do Respektu píše. Jeho knihy Telurie a Deník opričnika jsem nečetla jen proto, že mám rozečtené dříve koupené zajímavé knihy. Čtu hlavně anglicky a to mi trvá déle než česky. Má to ale zase tu výhodu, že jak má každá kniha jinou slovní zásobu, člověk musí hledat a víc přemýšlet. Pochopit kulturní podhoubí, souvislosti. Angličtina je jazyk rychle se vyvíjející.

I já si myslím, že existuje víc nedoceněných ruských (a sovětských) spisovatelů. A číst je není ztráta času. Slepota není dobrá. Ani slepá láska. Ale ani slepá nenávist. Poznat, pochopit a podle toho jednat. Pravda, Rusko je jaksi mimo, moc se o něm, kromě výbojů, neví a nezajímá, pozornost je obrácena k Západu. Teprve když se něco děje, obrací se pozornost, s překvapením, na Východ. Možná proto je to překvapení, po dlouhé době, kdy se nic moc tragického nedělo. Prostě Rusko je taková černá skříňka. Neví se, co do ní vstupuje. Občas, právě v těch excesech, se ví, co z ní vystupuje. Z toho se usuzuje, jak to tam funguje. Protože Rusko bylo a je uzavřený systém. A zřejmě i bude. Z hlediska termodynamiky je uzavřený systém systém, který nevyměňuje s okolím hmotu ani energii. Možná proto se ty excesy podceňují. Myslím, že to není náhoda. Že spodní vody historických souvislostí budou tyhle excesy přinášet pořád. Snažím se vnímat Rusko objektivně. A nemám z toho dobrý pocit. Mám obavy. Z dalšího vývoje a směřování Česka. Zažila jsem 21.srpen 1968, shodou okolností v Železné Rudě, na hranicích. Na mé první dovolené v životě. Co se děje, jsme se dozvídali z vysílání londýnského rozhlasu, český nevysílal. A po mnoha letech jsem zažila odchod ruských vojsk. To už zprostředkovaně, z médií.

Leskova jsem objevila už před mnoha lety. Kniha, ze které jsem citovala, vyšla v roce 1981 a vydalo ji vydavatelství Svazu československo-sovětského přátelství. Nedá se tedy podezírat z podvratných úmyslů (sebe) poškozování. Citovala jsem z ní už dříve, viz můj blog zde A jaký byl mýval? , publikováno 7.11.2011.  size="12pt"Nikolaj Leskov se narodil 4.(16.) února 1831, v úřednické rodině. Zemřel 21.února (5.března) 1895. Z doslovu: „ … Díky strýci, který byl profesorem medicíny, se seznámil s kyjevskou inteligencí. Velkou důležitost pro Leskova jako autora mělo několikaleté zaměstnání u obchodní společnosti . Procestoval celou Rus a důkladně poznal všechny problémy hospodářské, sociální a kulturní. Odtud vedle zážitků z vesnického dětství a z pobytu v Kyjevě čerpá impulsy Leskovova tvůrčí fantazie....“


 

To be continued.

Pokračování příště.



Zpět na knížku "Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook