Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Od pádu Zdi k válce v Iráku  »  Od pádu Zdi k válce v Iráku / Nový začátek dějin - Tvar

Od pádu Zdi k válce v Iráku / Nový začátek dějin - Tvar

 

TA DO HLUBIN LIBERÁLNÍ DUŠE 1 / 1
Tvar | 16.10.2008 | rubrika: Recenze | strana: 20 | autor: Rudolf Kučera
Ralf Dahrendorf: Od pádu zdi k válce v Iráku. Nový začátek dějin Přeložil Vlastimil Drbal Vyšehrad, Praha 2008 Málokdo ztělesňuje symbiózu světového vzdělance, veřejného intelektuála a aktivního politika tak, jako Ralf Dahrendorf. Všestranně vzdělaný sociolog a filozof německého původu působil ve špičkových funkcích akademické i politické sféry. Během posledních čtyřiceti let vystřídal křeslo rektora London School of Economics, vysoké úřednické posty německé administrativy, křeslo eurokomisaře a od roku 1993 působí v britské Sněmovně lordů. Již zhruba 30 let se prezentuje jako jeden z nejsofistikovanějších obhájců politického liberalismu a sborník jeho statí vzniklých během 15 let po pádu komunismu tak poskytuje nejen ucelený vhled do vývoje jeho názorů na aktuální politický a sociální vývoj, nýbrž může sloužit i jako reprezentativní sonda do duše současného politického liberalismu konfrontovaného s globálními problémy světa počínajícího 21. století.
Vybrané texty komentují, glosují a hodnotí události následující po pádu komunistických režimů střední a východní Evropy z pozic Popperovy otevřené společnosti a velmi se tak blíží pohledu středoevropských myslitelů s Václavem Havlem v čele. Události let 1989 a 1990 jsou pro Dahrendorfa koncem diktatury omezující občanskou společnost a novou nadějí pro společenské uspořádání stojící v první řadě na principech volného trhu doplněného ctnostmi aktivního občanského angažmá a společenské solidarity.
Demokracie a svoboda však ani po pádu komunismu nejsou pro Dahrendorfa samozřejmostí a musí stále čelit řadě nepřátel, kteří vědomě či nevědomě ohrožují liberální svobodný řád. Základním problémem moderních společností zůstává pro Dahrendorfa i po pádu komunismu vyřešení „kvadratury kruhu“, která spočívá ve vzájemném vztahu mezi ekonomickou prosperitou, svobodou a sociální kohezí. Jakékoli narušení vzájemné rovnováhy těchto tří komponent pro něj představuje ohrožení „liberálního řádu svobody“, tedy konfigurace, kdy je garantováno „co největší penzum štěstí pro co největší počet lidí“. Právě sledování rovnovážného stavu mezi těmito třemi komponentami učinilo podle Dahrendorfa ze západních zemí „První svět“, který je třeba rozhodně bránit a jehož hodnoty je třeba zakódovat jako všeobecnou normu (str. 100).
ostýchavě zde přechází fakt, že západní svět se do své prominentní pozice pionýra moderny nepropracoval sám od sebe a izolovaně od zbytku planety, nýbrž často právě na jeho úkor. Přehnaný eurocentrismus však Dahrendorfovi nehrozí. Vzrůstajícího potenciálu mimoevropských regionů si je vědom a spatřuje v něm jedinečnou možnost pro univerzalizaci západních hodnot politického liberalismu, které jsou čím dál tím častěji konfrontovány s politickými modely, kdy je rovnováha ekonomické prosperity, politické svobody a sociální soudržnosti narušena. Moderní Čína je pro něj ukázkovým příkladem dominance kultu hospodářské prosperity na úkor svobody, Indie poté státem, ve kterém je sice základní svoboda zaručena, kde jsou ale na druhou stranu podceňovány faktory hospodářské prosperity a sociální koheze.
Dahrendorf tak z pozice přesvědčeného liberála kritizuje jak příklon některých západních ekonomických elit k „asijským hodnotám“ upřednostňujícím hospodářskou efektivitu na úkor politické svobody, tak i dnes již polozapomenutý reformní projekt třetí cesty, který měl na přelomu tisíciletí reformovat evropskou sociální demokracii. Na pomyslném pranýři se však neocitá jen sociální demokracie. Dahrendorf poukazuje rovněž na nebezpečí pramenící ze stále rychlejšího prohlubování globálních sociálních nerovností a v brilantním eseji Globální třída a nová nerovnost nachází pozoruhodně mnoho styčných bodů s aktuální kritikou globalizace. Vznik nové „globální třídy“ mezinárodně vysoce mobilních ekonomických elit a prosazování jejich sociálních strategií podrývá západní liberální řád podle Dahrendorfa stejně vážně jako příklony k pravicovému či levicovému populismu. Obojí spolu ostatně úzce souvisí.
Radikální ekonomismus, který tato globální třída automaticky přejímá a který zachvátil i řadu postkomunistických zemí po roce 1989, vede k neúnosnému rozevírání sociálních nůžek a narůstající sociální rozdíly poté ohrožují samotnou podstatu západní demokracie. Pozoruhodně hladké přebírání koncepce, kdy jsou komplexní společenské jevy redukovány jen na jejich úzce ekonomickou dimenzi, je v příkrém rozporu nejen s liberálním řádem, nýbrž i s aktuální ekonomickou vědou a je pro svobodný svět stejně nebezpečné jako moderní autoritářské režimy.
Všemi texty se jako červená nit vine nejen obdivuhodná autorova erudice a schopnost výstižné syntézy, nýbrž i jeho bezprostřední osobní zkušenost s vrcholnými kruhy evropské vědy a politiky. Dahrendorf tu jako by náhodou upozorní na své setkání se španělCES ským premiérem, tam zase na své osobní sympatie vůči některému z evropských komisařů nebo na svoje projevy v britské Sněmovně lordů. Jisté elitářství mu rozhodně není cizí a sám přiznává, že i když se mu v současném západním světě žije relativně dobře, chybí mu v něm vůdčí osobnosti. Texty však ale v žádném případě nejsou vůči stávajícím politickým garniturám jakkoli servilní. Dahrendorf se nebojí dotknout i otázek, kterým se současné politické elity raději vyhýbají. Zajímavě tak např. analyzuje vnitřní krizi Evropské unie, která podle něj své vnitřní deficity kompenzuje přílišným tlakem na rozšiřování, čímž značně rozmělňuje svůj politický a hospodářský potenciál.
Přestože si Dahrendorf již do názvu souboru svých esejů vytkl polemiku s Francisem Fukuyamou a jeho „koncem dějin“, v samotPoněkud ných textech ji příliš nenajdeme. Stejně tak jako pro Fukuyamu je i pro Ralfa Dahrendorfa lékem na veškeré problémy již ozkoušený recept společnosti postavené v první řadě na co nejvolnějším tržním hospodářství a hodnotách osvícenské racionality reprezentované popperovskou a kantovskou myšlenkovou tradicí. Ostatní formy politickoekonomického uspořádání se ukázaly jako dějinně neuskutečnitelné a i pro Dahrendorfa tak globální dějiny po roce 1989 směřují k jedinému cíli, který spočívá v univerzalizaci západních hodnot. Jaká je tedy duše současného liberalismu reprezentovaná lordem Ralfem Dahrendorfem? Na jedné straně rozhodně velmi čtivá, zdravě skeptická a plná zajímavých dílčích postřehů a úvah, na druhé straně však snad až příliš pyšná a sebejistá.

Foto popis| Hruška, Soudní síň, dřevoryt (Journal,10 dřevorytů, Praha 1924)

 



Zpět na knížku "Od pádu Zdi k válce v Iráku".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník