Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  František Palacký  »  Palacký není mýtický, ale politický muž

Palacký není mýtický, ale politický muž

Palacký není mýtický, ale politický muž
Hospodářské noviny | 2.10.2009 | : Knihy | : 13 | : Martin Nodl

Nová biografie líčí Františka Palackého především coby obezřetného politika, jako historik ustupuje do pozadí.

Napsat nový životopis Františka Palackého, to chce vskutku odvahu. Není snad historika, který by se nad osudem „Otce národa“ nezamýšlel, který by se nevyrovnával s jeho ideou českých dějin a který by nezkoumal buď Palackého badatelskou dílnu, nebo jeho politické postoje, jež tak zásadním způsobem ovlivnily vývoj české společnosti ve druhé polovině devatenáctého století.
Na rozdíl od většiny svých souputníků, ať už historiků či politiků z národního pantheonu, Palacký dodnes zůstal živoucí figurou, jež neztratila své místo v kolektivní paměti. Před deseti lety přispěly k znovuobjevování Palackého místa v moderním českém světě diskuse o „vynálezu“ českého národa v devatenáctém století a spolu s nimi i první obsáhlá Palackého biografie z pera Jiřího Kořalky, které se v roce 2007 dostalo i německého vydání. Kořalka svou knihu koncipoval jako konfrontaci Palackého soukromého a politického života, vždy se snahou o důsledné propojení politických aktivit s psaním Dějin národa českého v Čechách a na Moravě. Tím jako by na dlouhá desetiletí téma Palacký vyčerpal.
Při otevření knihy Jiřího Štaifa nazvané František Palacký. Život, dílo, mýtus proto každého jistě napadne, zda mělo smysl psát další Palackého životopis? Může jeho autor vůbec přinést něco nového?
Nedotknutelný muž z pomníku Na první pohled by se mohlo zdát, že ono novum může být pouze v ohledávání Palackého mýtu, jež tvoří poslední, nutno však říci integrální součást Štaifovy knihy. Palacký, k jehož zbožštění došlo ještě za jeho života, se ve Štaifově podání stal od posledních desetiletí devatenáctého století synonymem české národní paměti, vůči níž nebylo možné zaujímat kritická stanoviska. Muž, jemuž byl vytesán jeden z největších pomníků u nás, se stal nedotknutelným.
Ačkoli jsou mýty o Palackém, v nichž žijeme, velmi silné, a ačkoli Štaif jejich vzniku a proměnám pod vlivem politických okolností (za okupace, v padesátých letech minulého století díky Nejedlého nového Palackého zbožštění) věnuje detailní pozornost, tkví největší přínos jeho knihy v něčem docela jiném. Palacký je totiž pro Štaifa především mužem politiky. Léta mládí a dospívání v jeho chápání Palackého nehrají tak zásadní úlohu jako u Kořalky. To samé platí i o umírněném přejímání polomýtu, že Palacký do Prahy přišel již se zcela hotovým konceptem českých dějin.
Palacký jako historik se sice ze Štaifovy biografie nevytrácí, stojí však v jakémsi pozadí. Autor si je samozřejmě vědom, že si Palacký vydobyl přední místo v české vzdělanecké společnosti především prvními svazky Dějin, posléze pak svazky husitskými, avšak do samého čela národního snažení české společnosti ho nevyneslo psaní, nýbrž většinové společenské nálady odrážející postoje v revolučních letech 1848 a1849.
Kdo by tedy ve Štaifově biografii čekal nový, detailní rozbor Palackého historických prací, bude zklamán. Štaif plně vychází z tradice, jež klade důraz na konceptuální sevřenost Dějin, na jejich propracovanou literárnost a na filozoficko-etické komentáře. Jimi Palacký rámoval jednotlivé svazky a na rozdíl od fakt přecházely komentáře do mentálního povědomí českého vzdělaneckého měšťanstva, ale spolu s tím i do povědomí vlastenecky orientované šlechty. Ta Palackého dějinný výklad využívala při instrumentalizaci svých historických státoprávních představ, oscilujících mezi přítomností a minulostí.
Otázky, do jaké míry byl Palacký originální ve svých faktografických výkladech a do jaké míry byl vskutku objevitelem neznámých pramenů k českým dějinám, Štaif ke škodě věci naopak neřeší. Srovnáváním Palackého Dějin s historiografickými díly českých obrozeneckých historiků a s monumentálními Chronologische Geschichte Böhmens Palackého předchůdce na postu zemského historiografa Františka Pubitschky by totiž mohl podpořit svoji jinak nosnou a skvěle vyargumentovanou tezi ohledně omezené originality Palackého politického myšlení.
Zcela trefné je Štaifovo líčení Palackého jako obezřetného politika, a to jak v době předbřeznové, tak v padesátých letech devatenáctého století, i když ve druhém období byla ona obezřetnost podmíněna téměř úplnou ztrátou společenské prestiže, na níž Palacký nebyl připraven a ani v nejmenším ji nečekal. Ona ztráta společenské prestiže, stejně jako první zpochybňování Palackého historiografické jedinečnosti a neomylnosti, s nímž vystoupil jeho de facto jediný žák Václav Vladivoj Tomek, Palackého podle Štaifa výrazně poznamenaly a ve svých důsledcích posílily jeho někdy ne zcela patřičnou představu o vlastní morální i intelektuální převaze.
Palackého vystupování, a to jak v padesátých letech, tak v letech sedmdesátých, Štaif otevřeně hodnotí jako autoritativní, i když si je vědom toho, že autoritativnost má v jednotlivých obdobích Palackého života odlišné kořeny. Jestliže v padesátých letech je absolutní trvání na vlastních názorech ve sporech o Muzeum, Matici a Naučný slovník spíše provokací (jež měla zneklidňovat, i nerealistickými cíli, konzervativně smýšlející osoby, jimž šlo o uchování české kulturní svébytnosti téměř za jakoukoli cenu, s vědomou rezignací na veškeré politično), pak v sedmdesátých je ona autoritativnost již spíše výrazem neschopnosti uvědomovat si vlastní chyby a naslouchat názorům druhých.
Za čím hledej ženu?
Štaifův Palacký ale nežije v politickém vzduchoprázdnu. Autor si velmi citlivě uvědomuje, že mnohé Palackého postoje byly v prvních letech jeho aktivního politického života ovlivněny tím, že musel brát ohledy na názory svého konzervativně smýšlejícího tchána Měchury. Ještě větší vliv na Palackého však měla jeho žena Theresie, jež manžela na jedné straně vedla k oné obezřetnosti, na straně druhé v něm právě ona živila pocit výlučnosti a ovlivňovala jeho někdy tvrdé názory na konkrétní osoby.
Palackého názory jsou tedy součástí rozvětvené sítě společenských vztahů, v nichž se od konce třicátých let pohyboval. V tom tkví jeden z přínosů Štaifova líčení. Druhý pak můžeme spatřovat v jeho otevřeně kritickém postoji vůči některým z Palackého názorů, především však ke způsobům jejich prosazování. Právě v tom je Štaifova práce originální. Stejně tak je ale přínosná i z hlediska zdůraznění Palackého - v tehdejších Čechách, a nutno říci i dodnes - výjimečné schopnosti formulovat velké ideje v širokém, celoevropském kontextu a překračovat jejich prostřednictvím přílišné zahledění Čechů a Moravanů do sebe sama.

***

Jiří Štaif
František Palacký. Život, dílo, mýtus
Vyšehrad, 2009. 368 stran. 388 Kč.

Za ideu státu a národní identitu František Palacký je jednou z nejvýznamnějších postav českých politických a kulturních dějin devatenáctého století. Jeho Psaní do Frankfurtu, stejně jako jeho Idea státu rakouského patřily k základním státoprávním programům české občanské politiky ve vztahu k mnohonárodnostní habsburské monarchii. Právě na jejich základě se totiž po mnoho let formovala česká národní identita. Stejný význam jako pro českou občanskou politiku měl ale František Palacký i pro utváření českého historického povědomí. Palackého Dějiny národa českého představily novou filozofii českých dějin, jejichž osou bylo stýkání a potýkání se českého a německého etnika na území Čech a Moravy i demokratická a humanitní idea české existence.

Foto popis| otec národa > Dělníci budují jeden z největších českých pomníků. Pro Palackého náměstí v Praze jej před sto lety vytvořil sochař Stanislav Sucharda. Palacký se stal nedotknutelným.
Foto autor| FOTO: BETON U. EISEN

O autorovi| Martin Nodl, autori@economia.cz

 



Zpět na knížku "František Palacký".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook