Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Papež František a jeho reforma církve  »  Papež František a jeho reforma církve -Getsemany_15.1.2017

Papež František a jeho reforma církve -Getsemany_15.1.2017

Paul M. Zulehner, Papež František a jeho reforma církve. Překlad Helena Medková. Vydání první. Praha: Vyšehrad, 2016. 161 s.

Kniha emeritního profesora pastorální teologie na Univerzitě ve Vídni Paula Zulehnera seznamuje s hlavními cíli pontifikátu papeže Františka. Opírá se přitom o 13 bodů tzv. Paktu z katakomb, který v závěru II. vatikánského koncilu (16. listopadu 1965) podepsalo několik desítek biskupů během bohoslužby v Domitiliných katakombách v Římě. Například u prvního bodu („Budeme se snažit, abychom po stránce bydlení, jídla, dopravních prostředků a všeho, co k tomu patří, žili tak, jak běžně žijí lidé kolem nás.“) poukazuje na papežovu snahu vyhýbat se palácům, kterou uplatňoval již během svého působení v Buenos Aires. Papež opakovaně vysvětlil, že to nedělá jen ze skromnosti nebo kvůli demonstraci chudoby. Hlavním důvodem je, že není rád sám a chce žít s lidmi. Největší část knihy je věnována pastoraci, konkrétně synodě o rodině, i když s ohledem na datum vydání originálu (v létě 2015) ještě nemohl reflektovat druhé zasedání synody a apoštolskou exhortaci Amoris laetitia. K tomu již v létě 2016 vydal jinou knížku (Vom Gesetz zum Gesicht : Ein neuer Ton in der Kirche: Papst Franziskus zu Ehe und Familie »Amoris laetitia«. Ostfildern : Patmos Verlag, 2016). V obou těchto knihách se odkazuje na jednomyslné prohlášení rakouských biskupů z roku 1980. Reagovalo na zklamání z jednání synody o rodině v roce 1979, během které dal papež Jan Pavel II. jasně najevo, že nehodlá provést žádné změny. Prohlášení biskupů podpořilo existenci „zkušených kněží“ s důkladnějším pastoračním vzděláním, kteří se věnovali lidem ve složité manželské situaci (většinou šlo o rozvedené a znovusezdané). Prohlášení předložilo konkrétní směrnice pro jejich kvalifikaci a působení, jejichž autorem byl pomocný biskup Helmut Krätzl. Papeže a kurii tato samostatná akce vídeňského arcibiskupa kardinála Franze Königa rozzlobila. Podle Zulehnera vedla k různým zákrokům proti jednotlivým aktérům (včetně napomenutí od Kongregace pro nauku víry pro Zulehnera) a Helmut Krätzl nebyl jmenován nástupcem Franze Königa. Místo Krätzla byl novým vídeňským arcibiskupem v roce 1986 jmenován Hans Hermann Groër, jehož působení skončilo v roce 1995 skandálem kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování ze 70. let 20. století. Tato epizoda umožňuje uvědomit si, že návrhy Waltera Kaspera a snahy papeže Františka ohledně přístupu k rozvedeným a znovusezdaným nejsou vůbec žádnou novinkou a také jak reakce předchozích papežů a kurie svým přístupem přispěla k prohloubení problémů.

Knihu provází karikatury papeže od amerického kreslíře Pata Marrina. V závěru je připojeno několik dalších textů, které se více věnují dvěma tématům: ekonomice (rozhovor s bývalým rakouským ministrem a spolkovým kancléřem Wolfgangem Schüsselem a výňatkem z televizního rozhovoru s německým jezuitou Friedhelmem Hengsbachem) a pastoraci rodin (kromě Zulehnerova obsáhlejšího textu rozhovor s vedoucím Rakouského centra pro rodinu Wolfgangem Mazalem a přednášku patriarchy Bartoloměje z roku 2004, ve které objasňuje dva pastorační principy pravoslavné církve označené pojmy akribia a oikonomia).

Kniha je velmi dobrým a čtivým příspěvkem do diskuse o reformních snahách papeže Františka v pastorační oblasti. Českého čtenáře navíc seznamuje s textem Paktu z katakomb. Zvídavějšího čtenáře, který by si rád našel kontext některých použitých citátů papeže, by možná potěšilo, kdyby v poznámkách pod čarou nebyl uveden internetový odkaz pouze na německé překlady, ale i ty české. Na druhou stranu snaha odkázat na český překlad apoštolské exhortace (s. 26-27) není bez problémů. Správně je uvedeno, že český překlad vynechává slova „...jak učí biskupové severovýchodní Indie“ (EG 48), i když to je nějaká specialita německého překladu, který jiné evropské překlady rovněž neuvádí. Naopak odkaz na Severoamerické biskupy (EG 64) český překlad uvádí. Dalších drobných chyb si všimne zřejmě jen historik: Joseph Ratzinger na koncilu nebyl teologickým poradcem kardinála Höffnera, ale jeho předchůdce Josepha Fringse (s. 23). Společný pastýřský list biskupů Horního Porýní nevyšel v roce 1994 ale už v létě roku 1993 (s. 77) atd. Českému překladu by místo adjektiva „ortodoxní“ (církev, tradice) více slušelo slovo „pravoslavná“.

Martin Vaňáč



Zpět na knížku "Papež František a jeho reforma církve".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Ediční plán
Jaro / léto 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook