Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Špion, který změnil svět  »  Špion, který změnil svět-Magazín Práva_30.7.2016

Špion, který změnil svět-Magazín Práva_30.7.2016

Špion, který se sám přiznal

30.7.2016    Magazín Práva    str. 24    Historie

    Miroslav Šiška       

Klaus Fuchs je v dějinách špionáže zapsán jako „nejproslulejší atomový špion“. Pracoval na vývoji nukleárních zbraní ve Velké Británii a v USA. V únoru 1950 tohoto německého vědce zatkli a uvěznili za to, že Sovětskému svazu předal tajné informace o atomovém výzkumu. Jeho odsouzení ke 14 letům vězení se zakládalo na jeho doznání, které učinil dobrovolně a na svobodě.

Fuchsova postava zůstává zahalena několika záhadami. Některé z nich se pokusil odhalit britský žurnalista Mike Rossiter v publikaci Špion, který změnil svět. Tu v minulém roce vydalo nakladatelství Vyšehrad. Na podkladě odtajněných zpráv z britských, amerických, ruských a německých archívů ukazuje, že Fuchs hrál za druhé světové války klíčovou roli při vytváření atomových zbraní u všech tří spojenců, z nichž se ve studené válce stali nepřátelé, a pomáhal jim s konstrukcí ještě silnějších vodíkových bomb.

            Snažil se mimo jiné najít i odpověď na zřejmě největší tajemství jeho případu: proč se ke špionážní činnosti sám přiznal?

 

Otec přenesl své ideály

 

Klaus Fuchs se narodil 19. prosince 1911 v Rüsselsheimu poblíž Darmstadtu. Otec Emil byl luteránský pastor a v roce 1912 se jako jeden z prvních německých duchovních stal členem sociálnědemokratické strany (SPD). Socialistické ideály přenesl na všechny čtyři potomky.

         Už od mládí byl Klaus mimořádným technickým talentem a po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitě v Kielu, kam se rodina přestěhovala po sebevraždě matky v roce 1931. Od svých devatenácti byl členem SPD. Země v tom čase zažívala zabředávání do nacismu a mladý aktivista stál v řečnických půtkách stále častěji na straně komunistů.

         Když došlo v roce 1932 v SPD k roztržce (v souvislosti s volbou říšského prezidenta), byl rebelující Fuchs z SPD vyloučen. Krátce nato vstoupil do Komunistické strany Německa (KSN), v témže roce to udělali i jeho sourozenci, vedl na univerzitě buňku Ligy mladých komunistů a zapojoval se do akcí, jež organizoval jeho starší bratr Gerhard.

Několik měsíců po nástupu Hitlera k moci vedení strany rozhodlo, aby Klaus odešel do exilu. Sám k tomu po válce řekl, že mu bylo „nařízeno pokračovat ve studiu, neboť jeho znalosti budou po porážce Hitlera důležité“. Měl odejít do Paříže, a než se mu podaří získat místo na univerzitě, bude pomáhat při organizování chystaného kongresu proti válce a fašismu.

 

Ze studenta horlivý vědec

 

V městě nad Seinou nakonec prožil pouhé dva měsíce, ale důvěrně se tam seznámil se ženou, která na něj měla velký vliv, ačkoli to úzkostlivě tajil. Byla vdaná, o šest let starší a jmenovala se Margarete Keilsonová. Říkali jí Grete, byla členkou ÚV KSN a už několik let pracovala na plný úvazek pro Komunistickou internacionálu. „Vzhledem k její celoživotní oddanosti KSN a roli v aparátu byl její vliv více než jen romantický,“ konstatuje Mike Rossiter. „Byla to Fuchsova konečná iniciace do tajného života strany, iniciace, jež mu v mnoha následujících letech přišla vhod – jako aktivistovi i jako špionovi.“

         Ačkoli neexistují žádné důkazy o jejich kontaktech po Fuchsově odchodu z Paříže koncem léta 1933, je jistě pozoruhodné i výmluvné, že se o 26 let později Klaus a Grete vzali. A to jen několik týdnů po Fuchsově propuštění z britského vězení a jeho příjezdu do NDR v červnu 1959. Byla to zřejmě i její „zásluha“, že měl dobré doporučení, když jako politický uprchlík v září 1933 vystupoval v Doveru z parníku na britskou půdu. Ujala se ho socialisticky orientovaná a bohatá rodina Gunnových (jedni z největších dovozců tabáku v britském impériu). Mimo jiné finančně podporovala Bristolskou univerzitu, kam se podařilo mladičkého emigranta umístit na katedru k profesorovi Mottovi, který se specializoval na kvantovou mechaniku.

         V Bristolu se Fuchs změnil. Ze studenta pronášejícího plamenné projevy se stal horlivým vědcem. V roce 1937 získal doktorát z oblasti matematické fyziky a dostal stipendium na univerzitu ve skotském Edinburghu. Nastoupil v laboratoři profesora Maxe Borna, který ve Velké Británii rovněž našel útočiště před nacisty.

 

Prověřen pro Tube Alloys

 

V červenci 1939 zažádal Fuchs o britské občanství, ale než mohla být záležitost vyřízena, vypukla válka. Když wehrmacht převálcoval západní Evropu a hrozila invaze do Anglie, vyšlo nařízení, podle něhož museli být všichni cizinci z nepřátelských zemí bez výjimky internovaní. Na vlastní kůži to pocítil i Fuchs. S několika stovkami krajanů byl poslán lodí do Québecu. Komunistovi Fuchsovi, jenž uprchl před hnědým morem, to muselo připadat absurdní. Jen proto, že byl Němec, ho najednou pokládali za možného nacistického agenta.

V kanadském internačním táboře se mu podařilo navázat kontakt se sestrou Kristel, která také z Německa utekla a žila s manželem nedaleko Bostonu. Zařídila spojení na profesora matematiky Israela Halperina v kanadském Kingstonu, jenž pak posílal Fuchsovi do tábora odbornou literaturu. On, ale zejména Max Born po opakovaných intervencích nakonec dosáhli toho, že byl Fuchs z tábora propuštěn a v lednu 1941 se mohl vrátit do Edinburghu.

         Již za několik týdnů dostal nabídku pracovat na Birminghamské univerzitě. Přišla od profesora Rudolfa Peierlse, původem také Němce. Potřeboval odborníka na komplexní matematické výpočty jaderného štěpení a Fuchse mu doporučil Max Born. Tak se mladý německý vědec ocitl v přísně utajovaném projektu s krycím názvem Tube Alloys, v jehož rámci Peierlsova skupina zkoumala možnosti využití atomové energie.

         Podle předpisu se Peierls dotázal na patřičných místech, zda jsou o novém kolegovi nějaké bezpečnostní pochybnosti. Tajná služba sice získala dva dokumenty, které Fuchse označovaly za někdejšího aktivního komunistu, avšak protišpionáž -ní oddělení MI5 vyjádřilo jen zdrženlivé výhrady a nakonec nechalo svoje námitky padnout.

         Později, po německém vpádu do SSSR v červnu 1941, který postavil Západ společně se Stalinem proti Hitlerovi, byla protikomunistická omezení v Británii zrušena a politická víra Klause Fuchse (od srpna 1942 držitele britského státního občanství) už nebyla pokládána za možné bezpečnostní riziko. Všechny další prověrky úspěšně přestál.

 

Špionážní klenot v Manhattanu

 

Rozhodnutí, že bude Sovětům poskytovat informace, učinil sám a z přesvědčení. Z ideologických důvodů, nikoli pro peníze. Prostřednictvím Jürgena Kuczynského (vůdce KSN v Británii, jehož znal již z Německa) navázal v létě 1941 kontakt s agentem sovětské vojenské rozvědky GRU Semjonem Kremerem (vojenským atašé na sovětské ambasádě v Londýně).

         Postupně mu předal přes 250 stran informací o své práci pro Tube Alloys. Když po roce kontakt ztratil (Kremer se vrátil do Moskvy), znovu vlastním úsilím našel nový (tím se stala sestra Kuczynského vystupující jako „Soňa“) a mezi léty 1941 a 1943 poskytl přes 570 stran výpočtů a popisů konstrukce atomové zbraně a procesu obohacování uranu. Byly to výsledky prakticky celého výzkumu provedeného na toto téma ve Velké Británii.

         Ještě větším špionážním klenotem se stal pro Sověty poté, kdy byl Tube Alloys spojen s americkým projektem Manhattan a Fuchs odjel na sklonku roku 1943 spolu s dalšími třiceti britskými vědci do USA. V Los Alamos pracoval přímo v srdci celého projektu, v teoretickém oddělení, a přes spojku NKVD v USA „Raymonda“ (Harry Gold) posílal do Moskvy aktuální popis všech výzkumů včetně práce na plutoniové bombě. Po použití jaderných zbraní v Hirošimě a Nagasaki se Fuchs vrátil do Anglie a pracoval v nově zřízeném středisku jaderného výzkumu v Harwellu u Londýna, jehož úkolem bylo sestrojit vlastní, britskou atomovou bombu. Po dvou letech znovu sám vyhledal kontakt na rezidenta NKVD. Moskevská centrála pak vyslala k jeho řízení velmi zkušeného důstojníka Alexandra Feklisova. Poprvé se setkali 27. září 1947. Feklisov při -nesl seznam témat od vedoucího sovětského atomového projektu Igora Kurčatova. Při dalších schůzkách předával Fuchs výpočty a dokumenty, které se staly vodítkem pro konstrukci sovětské vodíkové bomby (k její první zkoušce došlo v Semipalatinsku v srpnu 1949). Teprve 40 let poté sovětští vědci přiznali, že bez informací od Fuchse by nemohli tak brzy americký jaderný monopol přerušit.

 

Přiznání před milenkou

 

Poslední schůzka s Feklisovem se uskutečnila v dubnu 1949. Brzy nato přijel do Londýna na návštěvu otec Emil. Oznámil, že přijme nabídku, aby učil na univerzitě v Lipsku v sovětské okupační zóně. Fuchs tušil, že by to mohlo ohrozit jeho bezpečnostní prověrku, a věc oznámil svým nadřízeným.

         Avšak ohrožení vzešlo úplně odjinud. V srpnu 1949 američtí kryptoanalytici rozluštili diplomatické kódy, které používali Sověti za války. Na základě „přečtených“ kabelogramů ze sovětského konzulátu v New Yorku z podzimu a zimy 1944 identifikovali agenta, jímž byl s největší pravděpodobností právě Klaus Fuchs.

         Text depeše však nemohl být jako důkaz použit, neboť zpravodajský zdroj nesměl být vyzrazen. Vyšetřování služeben FBI žádný jiný důkaz nepřineslo, a tak se Američané obrátili na britské kolegy. Jejich tříměsíční intenzivní sledování Fuchse i jeho přátel a kolegů však rovněž nic neodhalilo.

         Jedinou možností, jak vědce usvědčit, bylo dosáhnout od něj doznání. První výslech provedl 21. prosince 1949 hlavní vyšetřovatel MI5 Wil -liam Skardon. Fuchs popíral, že by se stýkal s jakýmkoli sovětským představitelem nebo agentem a předával mu informace. Totéž opakoval při dalších dvou výsleších. Podle pozdějšího Fuchsova vylíčení mu Skardon už při prvním setkání přislíbil beztrestnost a setrvání v Harwellu, pokud vznesené obvinění uzná.

         Analýzou dokumentů a různých svědectví došel žurnalista Rossiter k závěru, že Fuchsova verze pravděpodobně odpovídá skutečnosti, a upozorňuje na kritický moment, v němž se Fuchs rozhodl přiznat: byly to dny mezi 16. a 18. lednem 1950, které strávil v hotelu s milenkou Ernou Skinnerovou (manželkou jeho nadřízeného v Harwellu). Ač do té doby zdárně popíral Skardonova podezření, právě Erně své tajemství odhalil. Při čtvrtém výslechu ve svém domě v Harwellu pak 24. ledna Skardona doslova šokoval, když mu podrobně vylíčil celých osm let své výzvědné činnosti!

         Totéž Fuchs znovu vypověděl – po Skardonově poučení o jeho právech – 27. ledna v budově ministerstva války a potvrdil, jak hluboké má vědomosti o jaderných zbraních. Vysvětlil přitom i své motivy a duševní rozpoložení při všech zvratech, kdy se měnil ze studenta v exilu ve fyzika mimořádných znalostí. Zdůrazňoval, že nejdůležitější je pro něj, aby Harwell utrpěl co nejméně a aby si k němu jeho přátelé uchovali alespoň trochu náklonnosti.

 

V NDR se oženil

 

Teprve za týden, 2. února 1950, byl Fuchs zatčen pro porušení zákona o utajovaných skutečnostech a již 1. března se konal proces. Fuchsovo přiznání zůstalo jediným důkazem. Generální prokurátor v obžalovací řeči mimo jiné řekl: „Vězeň je komunista a to je zároveň vysvětlení celého případu. Je tragické, že tak vysoký intelekt, jaký vězeň má, mu dovolil vlivem oddanosti komunismu uvažovat tak pokřiveně.“

         Podle britského práva nespáchal Fuchs velezradu (atomová tajemství neprozradil nepříteli, nýbrž spojenci) a byl potrestán nejvyšším možným trestem – 14 lety vězení. Za dobré chování byl v roce 1959 propuštěn a odletěl do tehdejší Německé demokratické republiky.

         Za několik dní dostal státní občanství, stal se náměstkem ředitele na Institutu pro jadernou fyziku a v září 1959 se oženil s Margarete Keilsonovou. Pádu své ideologické vlasti se nedožil, zemřel v lednu 1988. *

 

Foto autor| Foto Profimedia.cz

Foto autor| Foto archív ČTK

Foto popis| >> Klaus Fuchs na snímku z roku 1960: „Tím, že jsem dal bombu i druhé straně, jsem obnovil rovnováhu sil. Proto v těch letech nedošlo k válce.“

Foto popis| >> Jako mladičký politický uprchlík přišel v roce 1933 do Velké Británie a studoval fyziku na Bristolské univerzitě.

Foto popis| >> Vstupní brána do Los Alamos, utajeného pracoviště, kde probíhaly práce na vývoji atomové bomby. Fuchs působil v teoretickém oddělení. Repro z knihy Špion, který změnil svět (2)

Foto popis| >> Klaus Fuchs se svým obhájcem Derekem Curtis-Bennetem před zahájením procesu 1. března 1950.

Foto popis| >> S Margarete Keilsonovou, s níž se oženil v NDR po propuštění z britského vězení v roce 1959. Vlevo šéf Stasi Markus Wolf (foto z roku 1983). Repro z knihy Šéf špionáže v tajné válce



Zpět na knížku "Špion, který změnil svět".

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2019

Ediční plán
Podzim / zima 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook