Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Pod křížem a půlměsícem  »  Pod křížem a půlměsícem - Theologická revue 3/2013, Ladislava Říhová

Pod křížem a půlměsícem - Theologická revue 3/2013, Ladislava Říhová

COHEN, Marc, R.:

Pod křížem a půlměsícem: Židé ve středověku

Praha: Vyšehrad, 2013. 393 s.

ISBN: 978-80-7429-352-8.

 

Nakladatelství Vyšehrad vydalo v létě tohoto roku s podporou Husitské teologické fakulty UK český překlad knihy profesora Marka R. Cohena. Po překladech do řady světových jazyků (vedle němčiny a francouzštiny dokonce i do hebrejštiny, arabštiny a turečtiny) se tento světový bestseller dočkal i svého českého překladu z pera Jiřího Blažka.

Autor knihy, profesor univerzity v Princetonu Marc R. Cohen, je uznávaným odborníkem, zabývajícím se především středověkými dějinami Židů v Egyptě a dalších islámských zemích. Kniha Pod křížem a půlměsícem se, jak již sám název napovídá, neomezuje pouze na arabsko-židovskou interakci, ale věnuje se, i když v nepatrně menším rozsahu, také vztahům mezi judaismem a křesťanstvím.

Autor za použití komparativní historiografie hledá odpověď na otázku, proč se židovsko-křesťanské vztahy ve středověku tolik lišily od relativně stabilní situace Židů v arabském a muslimském světě.

Text knihy je tematicky rozčleněn na pět hlavních částí, nazvaných: Mýtus a kontramýtus, Náboženství a právo, Hospodářství, Společenský řád a Polemiky a pronásledování. Ve vydání z roku 2008[1] je připojen autorův doslov, který je přirozeně součástí českého vydání. Vedle autorova doslovu najdeme v knize ještě „Doslov pro českého čtenáře“ od dr. Davida Biernota, o němž se zmíníme později.

V úvodní kapitole knihy se profesor Cohen věnuje komplexní problematice pojetí židovských dějin. Sleduje zásadní proudy ranější i moderní židovské historiografie a hovoří v této souvislosti o takzvaném „mýtu o mezináboženské utopii“[2] a proti němu stojícímu „lkavému pojetí židovských dějin“,[3] upozorňuje také na skutečnost, že tyto kategorie, aplikované na situaci středověkého židovstva v křesťanské Evropě a muslimských zemích, nabyly mezi moderními historiky nové aktuálnosti v souvislosti se změnou izraelsko-arabských vztahů ve druhé polovině minulého století. Toto nové, či nově aplikované pojetí židovských dějin nazývá Cohen „novým lkavým pojetím židovských dějin“, nebo také kontramýtem.[4]

Po úvahách nad mýtem a kontramýtem přistupuje autor k vlastní problematice židovsko-křesťanských vztahů. Analyzuje vznik protižidovských tendencí v raných fázích křesťanství a islámu. Konstatuje, že již v raných obdobích je možno nalézt mnoho rozdílných postojů, které se následně stanou důležitými pro odlišné pochopení Židů v obou kulturách.

V křesťanství se konflikt s judaismem, který je jen částečně neutralizován Augustinovým učením o svědeckém lidu, stane součástí křesťanského sebeurčení. Autor knihy v tomto ohledu nezůstává pouze u teologických aspektů, ale věnuje se i problematice společenské, ekonomické a právní. Právě problematika právního postavení Židů v křesťanském a muslimském prostředí, probíraná podrobně ve třetí kapitole, je přitom nesmírně zajímavá, neboť, dle slov autora, pomáhá pochopit odlišný přístup k židovské menšině v obou kulturách. Postavení Židů ve středověké křesťanské společnosti se řídilo systémem privilegií, chart a později též papežských bul, v podstatě se tedy jednalo o relativně nestálé předpisy, jejichž změny či zrušení závisely na libovůli moci světské nebo církevní a též na ekonomické užitečnosti Židů, resp. jejich daní. Tato právní nestabilita podporovaná historickými zvraty[5] vedla nakonec k segregaci Židů a následně k jejich vyhánění z některých evropských zemí.

Oproti situaci Židů v Evropě se postavení Židů v islámu zásadně lišilo. Zde totiž Židé spadali spolu s ostatními nevěřícími do kategorie dhimmí.[6] Tito dhimmí byli kategorií nejen náboženskou, ale i právní. Islámské právo jim zaručovalo určitý stálý právní status (stabilní povahy, na rozdíl od postavení Židů v Evropě), spočívající v ochraně a toleranci ze strany muslimů výměnou za pravidelný odvod stanovené daně, jak ustanovuje významný právní dokument zvaný ‘Umarova smlouva.

Vedle právních aspektů analyzuje Cohen v páté kapitole své knihy i aspekty hospodářské. Zde je třeba zmínit především Cohenovu analýzu archetypu středověkého Žida – lichváře, která vyplynula z postupného ekonomického znevýhodňování Židů[7] v rámci feudálního systému a významně podpořila vzestup „lidového antisemitismu“ ve vrcholném a pozdním středověku. Takový vývoj v islámském světě nenastal a ani nemohl. Zde byli totiž Židé relativně dobře integrováni v ekonomickém systému a zakotveni v obchodním právu. Ve prospěch Židů v islámské společnosti hrály i jiné faktory, zejména odlišné pochopení jejich marginálního postavení ve společnosti, jemuž se Cohen věnuje v šesté a sedmé kapitole své knihy. Židé v evropské společnosti byli nejen v marginálním postavení, ale postupně byli ze společenského systému vytlačováni, jak již bylo zmíněno výše.  V hierarchickém uspořádání islámu však měla židovská minorita zcela odlišné postavení. Status dhimmí Židům zaručoval sice nižší, ale zato stabilní postavení ve společnosti. Relativní tolerance projevovaná vůči Židům v islámu souvisí podle autora mimo jiné s etnickým pluralismem, charakteristickým pro středověký arabský svět. Oproti tomu středověká transformace Evropy v univerzálně křesťanskou vedla k exkluzivismu a vyloučení židovské menšiny. Tato segregace Židů vedla k omezení vzájemné sociální interakce mezi křesťanskou většinou a Židy. Tento problém se v islámu (jak popisuje devátá kapitola naší knihy) v rozhodující míře nevyskytoval, a to především díky již zmíněnému sice nižšímu, ale pevnému hierarchickému zakotvení Židů ve společnosti.

Po analýze hospodářských, teologických, kulturních a společenských aspektů přechází autor v deváté kapitole k rozboru židovsko-křesťanských a následně židovsko-muslimských náboženských polemik. Za zmínku stojí zajímavá skutečnost, na niž autor publikace upozorňuje, totiž že polemická interakce probíhala mezi muslimy a křesťany v daleko větší míře než mezi muslimy a Židy. Tato skutečnost je dána především významnou teologickou shodou ohledně jedinečné podstaty Boha mezi islámem a judaismem. Oproti tomu křesťanské pojetí Boží trojice, považované v islámu za modlářství, teologické diskuse přímo provokovalo. Autor knihy dospívá k závěru, že židovsko-islámská polemika byla vedena mírněji než polemika židovsko-křesťanská, následkem čehož byla i míra nepochopení a následných perzekucí v islámu nižší než v křesťanství.

V souvislosti s perzekucí vykresluje závěrečná desátá kapitola reakce židovstva na útlak ze strany majoritních náboženství. Autor se zde primárně věnuje pro českého čtenáře méně známé diskriminaci dhimmí, a tedy i Židů za vlády chalífů al-Mutawakkila a al-Hákima, vykresluje však i příčiny granadského pogromu, almohádského pronásledování a perzekuce v Jemenu, o němž nám ve svém Dopise do Jemenu zanechal zprávy Maimonides.

Stejně jako se v islámských a evropských zemích vzájemně lišilo pronásledování Židů, lišila se i židovská reakce na něj. Autor demonstruje rozdílnost na přístupu k náboženské konverzi. Konstatuje, že v radikální křesťanské Evropě jevili aškenázští Židé daleko menší ochotu konvertovat než jejich sefardští souvěrci. Tento rozdíl v chápání historické reality a v reakcích na ni se přirozeně odráží i v dobové literatuře, proto je poslední oddíl desáté kapitoly věnován právě historiografii a s ní související kolektivní židovské paměti. I historiografie a kolektivní paměť vypovídá o rozdílu mezi aškenázy a sefardy. V sefardské literatuře totiž, až na výjimky, nenacházíme texty, jež by reflektovaly útlak ze strany muslimů. Živá historická paměť ohledně perzekucí je naopak vlastní Židům v křesťanských zemích. Reflexi perzekucí v sefardských komunitách v pozdějších obdobích (16. století) přičítá Cohen změně postavení orientálních Židů, které stále více připomíná postavení jejich evropských souvěrců. Změna dějinné situace související s postupným úpadkem muslimského světa dává pak vzniknout mezi Židy názoru, že „lépe je žít pod Edómem (křesťany) než pod Izmaelem (islámem).“[8] Tuto myšlenku autor knihy krátce rozvíjí i v Doslovu, který je, jak jsme zmínili v úvodu, k publikaci připojen; na otázku, proč k této změně vnímání došlo, však neodpovídá.  

Problematiku proměny židovsko-muslimského a židovsko-křesťanského soužití v moderních dějinách proto v návaznosti na Cohena v „Doslovu pro českého čtenáře“ rozvíjí David Biernot. Vychází přitom primárně z děl Roberta Chazana[9] a Amose Elona a s jejich pomocí hledá odpověď na zmíněnou otázku. Poukazuje však také na jiný, v Cohenově knize – vzhledem k jejímu primárnímu zaměření – přirozeně spíše opomíjený problém reflexe nacismu a holokaustu a jejich dopadu. Doslov tak dokresluje Cohenovo téma a akcentuje jeho aktuální rozměr.

Monografie profesora Cohena je významnou sociologickou sondou do života středověkých Židů a jejich interakce s jinými konfesemi. Autor za použití komparativní analýzy dostupných historických pramenů podává působivý obraz židovské situace ve středověku, a to napříč staletími i konfesemi. Vzhledem k šíři pojednávané problematiky, ale i díky rozsáhlému poznámkovému aparátu obsahujícímu odkazy na množství literatury související s tématem je kniha cenným průvodcem v oblasti židovsko-křesťanských a židovsko-muslimských vztahů. I přes své primární zaměření poskytuje také vhled do problematiky současných blízkovýchodních vztahů.

Jako celek je kniha uspořádána velmi logicky a přehledně, nakladatelství Vyšehrad ji kvalitně zpracovalo i po grafické stránce a čtenář jistě ocení i úroveň překladu, který je velmi zdařilý a přirozený. Za jedinou drobnou nepříjemnost lze považovat pravopisné chyby, jichž je bohužel v textu knihy nemalé množství. Češtinářské přešlapy však text vyvažuje svým čtivým charakterem, jímž vtahuje čtenáře do problematiky nenuceným a zároveň fundovaným způsobem. Dojem z knihy po stránce odborné ještě dokresluje českému čtenáři určený doslov, který jako by svým exkurzem zaměřeným na problematiku redeskripce židovských dějin v moderním bádání Cohenovo téma zastřešoval. Doslov nejenže doplňuje a rozvíjí téma knihy, jak již bylo výše zmíněno, ale zároveň svou nenásilnou formou zve čtenáře k dalšímu studiu především moderní židovské historiografie.

 

Ladislava Říhová



[1] Kniha byla poprvé vydána pod názvem Under Crescent and Cross. The Jews in the Middle Ages  nakladatelstvím Princeton University Press roku 1994. Následně se dočkala výše zmíněné reedice v roce 2008, jejíž součástí je i výše zmíněný doslov autora, zabývající se problematikou paradigmatu. Z této reedice  také vychází český překlad.

[2] Mýtus o tom, že Židé pod křesťanskou nadvládou a později ve světě islámu žili s majoritními náboženstvími v utopickém harmonickém vztahu. Autor zde přejímá terminologii jiného významného historika židovských dějin Salo Barona.

[3] „Lkavé pojetí židovských dějin“ oproti zmíněnému mýtu charakterizuje vzájemné soužití Židů a jinověrců (ať již muslimů či křesťanů) jako období perzekuce a neustávajícího útlaku.

[4] COHEN, Mark, R., Pod křížem a půlměsícem, s. 47.

[5] Zejména křížovými výpravami a celkovým úpadkem ve 13. století.

[6] Tato kategorie zahrnovala nejen Židy, ale i křesťany. Dhimmí  byli příslušníci monoteistických biblických náboženství, takzvaného lidu knihy.

[7] Vedle jiných známých omezení týkajících se Židů ve středověku patří k významným ekonomickým znevýhodněním například vyčlenění ze systému cechů či zákaz vlastnit půdu.

[8] COHEN, Mark, R., Pod křížem a půlměsícem, s. 353.

[9] CHAZAN, Robert, Reassesing Jewish Life in Medieval Europe. Cambridge: Cambridge University Press, 2010.

 



Zpět na knížku "Pod křížem a půlměsícem ".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook