Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  St. Exupéry – Poslední tajemství  »  Poslední tajemství - recenze

Poslední tajemství - recenze

Rozluštěná záhada Exupéryho posledního letu

 

 

Magazín Práva | 1.8.2009 | : Historie | : 18 | : Miroslav Šiška

Před 65 lety, ráno 31. července 1944, vzlétl z korsického letiště BastiaBorgo major Antoine de Saint-Exupéry. Na palubě americké stíhačky Lockheed P-38 Lightning byl sám a ze svého průzkumného letu se už nikdy nevrátil.

Návrat Saint-Exe, jak se mu familiérně přezdívalo, byl toho pondělního slunného dne stanoven do 13 hodin. Měl pořídit snímky kvůli blížící se invazi spojenců do jižní Francie. Když ani do půl třetí nepřišly žádné zprávy, byl pilot prohlášen za nezvěstného, jenž zmizel při plnění úkolu. Tím ale celá záležitost zdaleka nekončila.
Smrt autora Malého prince se stala jednou z největších záhad druhé světové války - i proto, že se nenašlo zřícené letadlo ani tělo pilota. Stal se obětí poruchy motorů nebo navigačních přístrojů? Zahynul vinou pilotní chyby? Nebo si snad vzal život dobrovolně?
Ani jedna z těchto hypotéz, z nichž vyrostl mýtus o SaintExupéryho smrti, se nenaplnila. Stroj slavného spisovatele a letce se nakonec našel tam, kde ho nikdy nikdo nehledal, a okolnosti jeho smrti objasnil až německý pilot, který se rozhodl po mnoha desetiletích vypovídat.
Příběh o jedné z nejtajemnějších událostí dvacátého století je obsahem knihy Saint-Exupéry, poslední tajemství (2008) od dvojice autorů Jacques Pradel a Luc Vanrell, kterou v překladu Šárky Belisové nedávno vydalo nakladatelství Vyšehrad.

Smrti unikal jen o vlásek

Když se Antoine 29. června 1900 nedaleko Lyonu narodil jako třetí dítě v aristokratické rodině Saint-Exupéryových, nikdo netušil, že z něho vyroste legendární postava 20. století. Po maturitě - navzdory snu o kariéře letce - se rozhodl pro námořnictví, aby uklidnil ovdovělou matku (otec zemřel v roce 1904 na mozkovou mrtvici).
Zkoušky však dvakrát neudělal a přihlásil se na Akademii výtvarných umění a architektury. V dubnu 1921 byl povolán k nástu pu vojenské služby a přidělen ke stíhacímu letectvu. První pád letadla přežil na jaře 1923. I proto se jeho rodina posléze postavila proti tomu, aby se jako demobilizovaný voják ucházel o místo u letectva.
V roce 1926 ale složil zkoušky pro piloty civilní letecké dopravy a nastoupil jako „poštovní holub“ k firmě Aéropostale, kde létal na lince Toulouse-Casablanca-Da -kar. Z tohoto afrického dobrodružství vzešla jeho první kniha Kurýr na jih. Od roku 1929 létal jako šéfpilot do Jižní Ameriky. Tam se seznámil s budoucí manželkou, salvadorskou spisovatelkou a sochařkou Consuelou de Goméz. Oženil se s ní v roce 1931 v Paříži.
I v příštích letech byl několikrát blízko smrti. Jen o vlásek jí unikl v roce 1933, kdy mu upadlo křídlo a musel nouzově přistát na vodní hladině Mekongu. Jindy, 30. prosince 1935, narazil jeho letoun v rychlosti 260 km/h do nejvyššího bodu náhorní plošiny v Libyjské poušti. Byl prohlášen za nezvěstného. Opět ale zázračně přežil, a když se v lednu 1936 vrátil do Paříže, vydal povídku Nouzové přistání v poušti.
Další letecké neštěstí přestál v roce 1938 v Guatemale. Tehdy se jeho letadlo zřítilo na konci vzletové dráhy. Pět dní byl v kómatu. Zážitky a životní zkušenosti ho inspirovaly k úvahám o lidském údělu. V roce 1939 napsal knihu Zem lidí, a právě z tohoto románu pochází jeho známá věta: „Přísahám, že to, co jsem vydržel, by nevydrželo žádné zvíře.“

Chtěl znovu létat

Po vypuknutí druhé světové války chtěl Saint-Exupéry znovu nastoupit vojenskou službu. Lékařská komise ho vzhledem k věku a zraněním prohlásila za neschopného, ale díky slavnému jménu byl vzat na milost. Mohl nastoupit ke skupině GR II/33, nositelce tradice slavné letky, která měla ve znaku sekyru. Specializovala se na průvlastí. lety, hloubkový fotografický průzkum ve velkých výškách a noční průzkum.
Když Hitler vtrhl v květnu 1940 do Francie, absolvoval Saint-Exupéry sedm letů nad Německem a severní Francií.
Vysloužil si Válečný kříž s palmovou ratolestí.
Přesto si připadal „jako sklenice vody vržená doprostřed lesního požáru“, jak shrnul svou zkušenost z marného boje a neod -vratné porážky. Pro neshody s generálem de Gaullem ale nenastoupil k jeho letce a na přelomu let 1940-1941 odjel do New Yorku.
Zde prožil důležité dva roky. Vyšly mu tři knihy (Válečný pilot, Dopis rukojmímu, Malý princ) a pracoval na Citadele. Především si však daleko od Francie uvědomil pouta, která ho svazují se strádající
Vystupováním v rozhlase si znepřátelil gaullisty (a francouzskou emigraci vůbec), neboť v projevech odsuzoval rivalitu emigrantů. Přesto stále hledal možnost k návratu k operačnímu létání.

Jsem ochoten takhle zemřít

Příležitost se naskytla po vylodění „Svobodných Francouzů“ v severní Africe. Krajané SaintExupéryho ale byli proti. Argumentovali jeho věkem a zdravotními důvody. Nicméně díky podpoře amerického generála Jamese Doolittla se mu v březnu 1943 dostalo ujištění, že se může opět připojit k průzkumné skupině II/33, která nyní létala na strojích Lightning, pronajatých od Američanů.
Když v dubnu 1943 odjížděl do marocké Udždy, zanechal manželce dopis: „Consuelo, je mi dvaa -čtyřicet let. Měl jsem spoustu nehod. Dokonce ani nemůžu seskočit padákem. Nejmíň dva ze tří dnů mě trápí žlučník. Každý druhý den je mi na zvracení. Po té fraktuře, co jsem utrpěl v Guatemale, mi ve dne v noci hučí v uchu…
A přesto odjíždím. Nesnesu pomyšlení, že bych měl být daleko od těch, kdo hladovějí, a přitom neznám jiný prostředek, jak mít klidné svědomí, než vyhledávat co možná nejvíc utrpení… A jistě mi bude velkoryse dopřáno, protože už teď nedokážu bez fyzické bolesti unést ani dvoukilový balíček, vstát z postele nebo zvednout ze země kapesník… Neodjíždím zemřít. Odjíždím trpět a být tak ve spojení se svými blízkými… Nemám chuť se dát zabít, ale jsem ochoten takhle zemřít.“

Eisenhower kapituloval

Stroj typu Lockheed P-38 Lightning byl klenotem amerického letectva. Byl nejrychlejší na světě a hbitější než německé stíhačky. Jediný zádrhel spočíval v tom, že ho Američané chtěli svěřit pouze zkušeným a zároveň mladým pilotům. Věková hranice byla 30 let.
Armádní generál Henri Giraud, spolupředseda Francouzského výboru národního osvobození a de Gaullův soupeř o pozici vůdce francouzského hnutí odporu, chtěl Saint-Exupéryho připoutat ke svému kabinetu. Měl pomáhat francouzské propagandě. SaintEx se vzpouzel - přijel bojovat, a ne se schovávat v kanceláři. Žádal Girauda o intervenci u vrchního velitele spojeneckých vojsk v severní Africe Dwighta Eisenhowera. Generál nakonec povolení pro Saint-Exe vymohl a ten 21. července 1943 absolvoval s lightningem svůj první šestihodinový bojový let.
Podruhé letěl 1. srpna. Měl však poruchu motoru a během přistání udělal „hodiny“. Křídlem škrábnul o větve olivovníku a letadlo poškodil. Někteří američtí důstojníci incidentu využili a major Saint-Exupéry byl vyškrtnut ze seznamu pilotů - je příliš vysoký a příliš starý.
Giraud za něho znovu několikrát u Eisenhowera orodoval. Toho obtěžování unavilo a zavolal veliteli štábu: „Ti Francouzi jsou nemožní a Giraud ze všech nejvíc! Saint-Exupéry se něco naotravuje. Začleňte ho mezi aktivní piloty. Ve vzduchu nás bude možná obtěžovat méně než na zemi!“

Na to jim kašlu…

Saint-Ex se 16. května 1944 znovu připojil k „sekyrám“ na základně v Sardinii. Podnikl čtyři úspěšné lety a pak se letka II/33 přesunula na Korsiku. V polovině července byl velitelstvím požádán, aby už na válečné mise nelétal -vzhledem k tomu, že toho příliš ví o strategii chystaných operací. Kategoricky odmítl. Odletěl 18. července nad sektor Alp a 31. července měl údajně odstartovat naposledy.
Autoři knihy vyhledali Yvette Moironovou, která vzpomínala na večeři s piloty II/33 v restauraci Les Sablettes 30. července 1944. Při jídle se Yvette a Saint-Exupéry ocitli vedle sebe na konci stolu. „Podívej, drahoušku!“ řekl spisovatel šestnáctileté dívce a vytáhl z kapsy sadu karet, aby jí předvedl triky. „Ani moc nejedl, zjevně mu nebylo do hovoru, měl krásné oči,“ svěřovala se po 60 letech „A pak se velmi brzy zvedl a odešel. Kolem půl dvanácté. Prostě zmizel. Později jsme se dozvěděli, že se v noci nevrátil na základnu. Tam se objevil až ráno a rovnou se hlásil k letu. Nikdy jsme se nedozvěděli, kde strávil noc.“
Když se ani po půl třetí ze své mise nevrátil - v té chvíli mu muselo dojít palivo - objevili v Exuzkumné péryho pokoji dva dopisy. První byl adresován jedné z jeho životních lásek, něžné a aristokratické Nelly de Vogüé: „Čtyři -krát jsem tam málem zůstal. Je mi to napros to jedno. Továrna na nenávist, neúcta, kterou nazývají obrozením, na to jim kašlu. Seru na ně…“
Druhý dopis byl určen Pierru Dallozovi, veliteli partyzánské základy ve Vercorsu: „Rád bych věděl, co si myslíte o současných poměrech. Já jsem z nich zoufalý… Zapojil jsem se do bojů s maximální vervou. Určitě jsem nejstarší pilot na světě. Nedávno jsem měl nad Annency poruchu přesně v den svých čtyřiačtyřicátin!… Pokud mě nepřítel sestřelí, nebudu litovat vůbec ničeho…“

Zázračný úlovek

Od konce války se Saint-Exupéryho letadlo na základě různých indicií i „svědectví“ hledalo přes půl století - na jihovýchodě Francie, v Alpách, ve Verdonském kaňonu, a zejména ve Středozemním moři, v Zátoce andělů a na volném moři u Nice. I s pomocí špičkové elektroniky to bylo bezvýsledné -nalezeny však přitom byly vraky několika jiných lightningů. Byly identifikovány a přisouzeny americkým pilotům.
Pak však došlo 7. září 1998 k objevu, který se dostal na první stránky mnoha novin. Postarala se o něj rybářská loď L’Horizon, která lovila nevodem (rybářská síť vedená po dně) u souostroví Riou. Pokud by se vyskytoval na dně vrak nákladní lodi, nevod by se roztrhal. V případě překážky mnohem lehčí konstrukce by přes ni síť bez problémů přešla, něco by z ní strhla a tyto kusy by se vytáhly na loď společně s úlovkem.
I toho dne byl náklad mrskajících se ryb společně se spoustou odpadků vyvržen na palubu L’Horizonu. Jeden z mužů uchopil jakousi zčernalou zkamenělinu a už se ji chystal hodit přes palubu, když v tom upoutal jeho pozornost lesklý bod. Že by šperk?
Malým kladívkem roztloukl silnou slupku usazeniny. Šířil se z ní odporný puch. Uvnitř hnilobného magmatu - nánosu minerálů a zbytků látky - se objevil roztržený řetízkový náramek se zčernalým identifikačním štítkem. Když ho v kuchyni důkladně vydrhli, objevilo se jméno Antoine de Saint-Exupéry. A také jméno jeho manželky Consuelo, a ještě další text: C/O Reynal and Hitchcock Inc. 386 4th Ave N. Y. C. USA. Byla to adresa amerických vydavatelů Malého prince, a tedy jasně identifikující detail.

Námořnický hřbitov vydává tajemství

Kapitán L’Horizonu JeanClaude Bianco, jehož loď již předtím několikrát sloužila jako ponton na místech pátrání po vracích lightningů, se obrátil na Henriho-Germaina Delauze, hlavního představitele Comexu (francouzské námořní společnosti poskytující odborné posudky). Hned druhý den spolu sepsali protokol o spolupráci při dalším pátrání a také o povinnosti utajení nálezu až do jeho identifikace a oznámení médiím.
Biancův L’Horizon v příštích dnech znovu vyplul do míst nálezu náramku a vylovil několik dalších kusů, které zřejmě pocházely z trosek letadla. Také Comex poslal do míst nálezu svou admirálskou loď Minibex. Prohledávané pásmo bylo rozlehlým námořnickým hřbitovem, posetým letadly zřícenými nejen během války. V následujících měsících si Delauze, Bianco, ale i Pierre Becker (ředitel společnosti Géocéan, specializující se na podmořské práce) a Philippe Castellano (předseda Aéro-Re. L. I. C. - sdružení pro výzkum, lokalizaci a identifikaci zřícených letadel) střídavě dělali naděje a propadali zklamání při nálezech množství kusů pocházejících z letadel, ale i z fragmentů lodí.
Potom však 20. dubna 2000 vytáhl Minibex z moře část ocasní plochy P-38, kterou objevil potápěč Jean-Claude Cayol. Původní značky a čísla se zachovaly. Castellano se zahloubal do archívů a došel k závěru: „Tenhle kus vraku může patřit jedině stroji, který pilotoval Antoine de SaintExupéry.“
Kde ale byl zbytek vraku?

Přesvědčil se vlastní rukou

Ten objevil již mnohem dříve Luc Vanrell, profesionální potápěč, nadšenec do podmořské geologie a fotograf. Zálibu ve zkoumání mořského dna zdědil po otci. Od něho svého času slyšel vyprávění o vraku letadla velkých rozměrů, který zahlédl při hledání mořských hub a korálů.
Luc Vanrell později sám toto místo lokalizoval v hloubce 87 metrů v těsné blízkosti ostrova Riou, ale znovu se o tyto věci začal zajímat až poté, co se v tisku dočetl o nálezech Bianka a Cayola. Prostřednictvím archívů shromažďoval informace o P-38, hlavně o jeho různých verzích, nezbytných pro přesnou identifikaci. Přes internet se spojil s nejlepším specialistou na výzkum a identifikaci, bývalým pilotem P-38 Jackem Curtisem, který žil v Arkansasu. Získal od něho množství dokumentace včetně technických výkresů. To mu umožnilo rozpoznat mezi dvanácti verzemi P-38 tu, která byla určena k fotoprůzkumu a osudného dne ji pilotoval SaintExupéry. Vlastní rukou se při ponoru k vraku přesvědčil, že nalezený podvozek a turbodmychadlo skutečně této verzi patří.
V květnu 2000 se Vanrell setkal s Castellanem a ukázal mu své fotografie. Ještě týž den společně informovali veřejnost o nálezu vraku. Avšak po intervenci právoplatných Saint-Exupéryho dědiců následoval zákaz potápění v tomto v místě. Prolomit se ho podařilo až v září 2003, kdy byla na palubu Minibexu vyzvednuta ona levá podvozková noha, kterou Vanrell preventivně uložil do podmořské jeskyně. Za další dva dny Mini -bex vyzvedl ze dna všechny ostatní kusy.
Zjištěná fakta byla experty společnosti Aéro-Re. L. I. C. porovnávána s technickými záznamy od Lockheedu. V dubnu 2004 se potom v tisku objevilo oznámení o definitivní identifikaci letadla Antoina de Saint-Exupéryho.

Já jsem ho sestřelil!

Ani tehdy však nikdo nedokázal odpovědět na otázku, co se 31. července 1944 stalo.
Luc Vanrell to chtěl za každou cenu vypátrat. Obrátil se na Lina von Gartzena, německého experta na technická osvědčení. V blízkosti trosek Exupéryho lightningu totiž Vanrell našel i zbytky messerschmittu a právě von Gartzen svými znalostmi vyvrátil hypotézu, že tyto stroje do sebe narazily v letu. Podle čísla motoru identifikoval německého pilota a podle archívních dokumentů i datum jeho pádu do moře. To, že se o osm měsíců později zřítil stroj SaintExupéryho ve stejném místě, byla neuvěřitelná shoda okolností.
Dlouho von Gartzen marně hledal nějakou zmínku o tragickém konci Exupéryho v archívech. Začal tedy pátrat po přeživších letcích. Více než stovku jich navštívil, ale jakmile zmínil datum 31. července 1944, bývalí stíhači se uzavřeli. Až mu jeden z nich doporučil, aby se obrátil na Horsta Ripperta, někdejšího příslušníka skupiny JGr. 200: „Ten ví o SaintExupérym spoustu věcí a má velmi čistou hlavu.“
Když se někdejšímu desátníkovi posléze v telefonu von Gartzen představil jako historik, který se pídí po detailech motoru z messerschmittu, nalezeného spolu se zbytky letadla Saint-Exupéryho, 88letý Rippert ihned odpověděl: „Už nemusíte nikoho hledat, to já jsem Saint-Exupéryho sestřelil!“
Šokovaný von Gartzen později Ripperta přesvědčil k natočení krátkého rozhovoru. „Odstartoval jsem 31. července 1944 na průzkum bojem směrem k Toulonu potom nad Marseille,“ vyprávěl na jaře 2007 před malým štábem německé televize.
„Před Toulonem jsem náhle zahlédl dvoutrupý lightning, jak míří na Marseille. Letěl podivným způsobem, neustále se díval dolů, opisoval velké oblouky. Takový let bych tipoval na diletanta. Byl zjevně na průzkumné misi. Lightning pořizující fotografie se obvykle pohybuje v 10 tisíci metrech, ale tenhle byl mnohem níž, letěl váhavě ve výšce 2000 metrů. A o mě se vůbec nestaral. Tak jsem si řekl: Chlapče, jestli odsud nevypadneš, tak na tebe vypálím. Vrhl jsem se za ním a vystřelil. Ne na trup, ale na křídla. Koupil to. Zřítil se přímo do moře. Nikdo nevy -skočil.
Pilota jsem ne viděl, ale i kdyby, stejně by bylo nemožné zjistit, že to byl Exupéry. Ve škole jsem zbožňoval jeho knížky. Měl jsem ho rád. Viděl jsem jen pár jeho fotek. To by nestačilo k tomu, abych ho ve vzduchu poznal. Kdybych to byl věděl, nestřílel bych. Na něj ne!
Ta mašina udělala svíčku a napálil to přímo do vody. Později mi řekli, že to musel být stroj Exupéryho. Ale já ho neviděl! Nemířil jsem na člověka, kterého jsem znal. Vystřelil jsem po nepřátelském letadle, které se pak zřítilo. Tak to tenkrát bylo.“

Poslední proč

Autoři se v závěrečných pasážích své knihy pokusili vžít do stavu mysli Saint-Exupéryho: Věděl, že je na své poslední misi, a tak chtěl přinést výjimečné snímky, aby si tím naklonil americké velení a získal jeho ochotu nechat ho pokračovat v aktivní službě.
„Proč se tedy vědomě vystavoval zaměřovači Horsta Ripperta?“ ptají se Pradel a Vanrell. A odpovídají komentářem generála Reného Gavoilla: „Byl hrozně veliký a v těsné pilotní kabině se nemohl ani pohnout. Jeho četné zlomeniny a dávná zranění mu ve výšce, kde by normální člověk špatně snášel i sebemenší nevolnost, působily nesnesitelné bolesti. Proto při takovém oslabení vlastních fyzických možností ve velké výšce a nemožnosti s tím cokoli dělat podle mě rezignoval na hlídání nebe, protože by ho to nutilo dělat vysilující pohyby.“

Foto popis| >> Přistání Saint-Exupéryho. V popředí René Gavoille.
Foto popis| >> Antoine de Saint-Exupéry se i po všech svých haváriích neustále vracel k létání.
Foto popis| >> Letec Saint-Ex ve třicátých letech.
Foto popis| >> Letecký snímek Marseille-Jih. V pozadí ostrov Riou. V moři před ním objevil Luc Vanrell trosky lightningu Saint-Exupéryho.
Foto popis| >> Luc Vanrell s podvozkovou nohou, která umožnila potvrdit typ vraku letadla a následně nasměrovala jeho definitivní identifikaci jako průzkumný Lightning F-5B, který pilotoval Saint-Exupéry.
Foto popis| >> Příčný řez strojem P-38J, který poslal Vanrellovi z Arkansasu Jack Curtis a výrazně tím napomohl s identifikací trosek Exupéryho letadla.
Foto popis| >> Stíhací pilot Horst Rippert sestřelil 31. července 1944 mezi Toulonem a Marseille lightning, který se zřítil do moře. Tehdy netušil, že jeho pilotem byl Antoine de Saint-Exupéry.
Foto popis| >> Stříbrný řetízkový náramek Saint-Exupéryho vytažený sítěmi z mořského dna 7. září 1998 rybářskou lodí L’Horizon.
Foto autor| Repro z knihy St.-Exupéry, poslední tajemství (6), Écrits de guerre (1), ČTK (1)

 

NEWTON Media, a.s. | Na Pankráci 1683/127, Praha 4, 140 00 | Tel.: +420 2 25 540 201-7 | Copyright (c) 2009



Zpět na knížku "St. Exupéry – Poslední tajemství".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook