Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Proroci,jejich slova a jejich svět  »  Proroci, jejich slova a jejich svět - Recenze MF Dnes

Proroci, jejich slova a jejich svět - Recenze MF Dnes

Jak by dnes měl vypadat překlad Bible

Mladá fronta DNES | 2.5.2009 | : Kavárna - úvaha | : 26 | : PAVEL JARTYM

Pojmenování Bible: Překlad 21. STOLETÍ možná někomu připadá nadsazené či troufalé. Já jej spíše přivítal jako podnět k úvaze o tom, jak by měl překlad Bible na počátku tohoto věku vlastně vypadat. Nejde jen o přístup k překladu samému, nýbrž také o to, co vše by mělo takové vydání obsahovat.

V předmluvě vedoucí projektu Alexandr Flek píše, že nový překlad „vznikl z touhy po tom, aby se s poselstvím této Knihy knih mohla nově a bezprostředně setkat i současná generace českých čtenářů“. To je chvályhodné. Jenže otázka stojí, zda k naplnění tohoto záměru opravdu postačí to, že bude překlad čtivý.
Překlad B21 především citelně postrádá úvody k jednotlivým biblickým knihám a stručné poznámky pod čarou. Byly by namístě tím spíše, má-li se tento překlad dostat do rukou lidem, kteří se s takovým textem a s duchovním světem, který představuje, setkávají poprvé.
Bez poznámek to nejde Bible je starověký text. Mezi jejím textem a čtenářem leží veliká časová, historická a kulturní propast. Vydává-li se dnes překlad nějakého starověkého textu, obvykle obsahuje úvod a vysvětlující poznámky. Je v tomto případě Bible výjimkou? Mohou být samozřejmě různé výhrady k obsahu či rozsahu těchto poznámek, ale nemění to nic na tom, že do moderního vydání Bible takový aparát patří. Především by tam měly být ve větší míře poznámky textově kritické (různočtení závažných rukopisů), a také by měly být častěji zmíněny i varianty překladové.
Překladatel by neměl ani zamlčet, že některá místa ve Starém zákoně nelze přesně přeložit; rekonstruované znění, k němuž se někteří badatelé uchylují, spíše vzbuzuje pochybnosti. Zcela ojedinělý a „moderní“ přístup zvolil švédský překlad Bible (SB 2000), jenž ponechal nepřeložených 67 míst (jde teprve o třetí oficiální překlad státní luterské církve - předchozí vyšly v letech 1541 a 1917 - a vznikal od roku 1973).
Překlad Bible by měl současnému čtenáři mimo jiné zprostředkovat rozhovor s tradicí; ostatně latinské traditio znamená „předávání“. Mělo by být zřejmé, že překladatelé navazují na své předchůdce, a teď nemám na mysli jen naše prostředí, nýbrž především první překlad biblického textu vůbec: Septuagintu.
Označení Septuaginta je latinské a znamená Sedmdesát. Podle staré legendy začal vznikat řecký překlad Mojžíšova Zákona na žádost egyptského krále Ptolemaia Filadelfa. Ve třetím století před Kristem se tento král obrátil na jeruzalémského velekněze Eleazara, který mu poslal „sedmdesát (-dva)“ mužů, ti pak za stejný počet dní přeložili celý Zákon do řečtiny. Tento překlad se zachoval hlavně v křesťanských rukopisech a podle něj většinou citují starozákonní texty i autoři novozákonních spisů.
Přiznat barvu a obtíže Snaha o co největší srozumitelnost, Flekem tak zdůrazňovaná, by neměla zakrýt obtížná místa, s nimiž měli problémy už starověcí překladatelé. Současně bychom však měli od tradice získat určitý odstup, abychom ji mohli správně prozkoumat, případně podrobit kritice.
Tak například v 6. kapitole knihy Genesis čteme ve verších 1-2: „1 Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, 2 Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.“ Pozorný čtenář se jistě zeptá: Kdo jsou ti Boží synové? Jak si je mám představit?
Sem není nutné přidávat obsáhlý výklad. Stačí uvést, jak hebrejské spojení bené-há elóhím (doslova „synové Boha“) překládali nejstarší překladatelé: některé rukopisy Septuaginty: „Boží andělé“, Aquila: „synové bohů“, Symmachos: „synové vládců“, aramejský Targum Onkelos: „synové vznešených“.
Podle výkladů starých rabínů šlo o urozené a mocné pozemské vladaře. Kraličtí se domnívali, že Boží synové jsou lidé zbožní, a to z pokolení Šétova, zatímco „lidské dcery“ jsou z pokolení Kainova. Nejpravděpodobnější je však výklad, že to byly bytosti nadpozemské („andělé“), protože výše zmíněné hebrejské spojení nikde ve Starém zákoně neoznačuje lidi, nýbrž vždy bytosti nebeské.
Narození z panny, či z dívky?
Zvláštní pozornost by překladatel měl věnovat pasážím, kde se v jím zvoleném překladu odráží křesťanský postoj. A nejde o to, aby svou interpretaci potlačil, nýbrž aby se s překladem takového místa poctivě vyrovnal, to jest aby připustil jeho víceznačnost. Takovým známým místem kupříkladu je 14. verš z knihy proroka Izajáše v 7. kapitole: „Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“
Tento výrok cituje o několik staletí později evangelista Matouš v 1. kapitole ve verších 22-23 v souvislosti s panenským početím Ježíše Krista. Prorok Izajáš začal své prorocké působení v roce 740 př. Kr. Zmíněný výrok byl určen pro judského krále Achaza, který se obával vpádu Aramejců a severního Izraele. Připomínám, že v té době už neexistovalo jednotné království: bylo rozděleno na severní izraelské a na jižní judské království. Prorok ujišťuje vystrašeného krále, že nepřátelský útok ztroskotá. V bezprostředním kontextu se tedy nejedná o zaslíbení, nýbrž o znamení.
Hebrejský výraz almá označuje ve Starém zákoně dospělou dívku či mladou ženu vůbec. Septuaginta přeložila tento výraz slovem parthenos („panna“), pozdější řecké překlady (Aquila, Theodotion) zde mají neanis („mladá žena“). Pro „pannu“ má hebrejština slovo betúlá.
Pokud tedy překladatelé B21 zvolili do hlavního textu výraz „panna“, měli v poznámce upozornit, že tak učinili na základě Septuaginty, a zároveň měli uvést základní význam hebrejského slova almá. Stejně tak vysvětlení jména Immanuel patří rovněž do poznámky pod čarou.
Trpící služebník Též následující příklad je z knihy proroka Izajáše. Jde o verš, kterým začíná pasáž 52,13-53,12. Tento oddíl spolu s Iz 42,1-4 (5-9); 49,1-6 (7-13) a 50,4-9 (10-11) patří mezi tzv. písně o Božím služebníku. Čtvrtá píseň (Iz 52,1353,12) bývá považována za vrchol Starého zákona, protože má nejblíže k novozákonnímu pavlovskému učení o zástupném dosahu Kristovy smrti. O tom, kdo je tento Boží služebník, se však mezi odborníky vede spor. Nejzávažnější výklady jsou dva: židovský, podle nějž jde o Izrael, a křesťanský, dle nějž jde o Krista.
Nyní citace z některých českých překladů: B21: „Hle, můj služebník uspěje; povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!“ Bogner (Česká katolická Charita, Praha 1986): „Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti.“
Český ekumenický překlad (ČBS, Praha 1985): „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.“
Jeruzalémská Bible (pracovní vydání, Krystal OP, Praha 2001): „Hle, můj Služebník bude prospívat, poroste, povznese se, bude velmi vysoko.“ Porovnáme-li uvedené překlady, zjistíme, že nevykazují žádné podstatné rozdíly. Čtenář si může říci, že zde očividně žádný problém není. Přesto mu však jednu důležitou informaci tyto překlady zůstávají dlužny, totiž že se odchylují od starověké interpretace slovesa jaskíl (B21 „uspěje“, Bogner „dojde úspěchu“, ČEP „bude mít úspěch“, JB „bude prospívat“). Neuvádějí odkaz na druhý význam slovesného kořene s-k-l, od nějž je toto slovo utvořeno: „chápat, rozumět, jednat prozíravě“.
Řecký překlad zvaný Septuaginta (LXX), Aquila, syrská Pešita a latinská Vulgáta líčí Božího služebníka jako toho, kdo pochopí Boží záměr, kdo si bude počínat rozumně a prozíravě. Snad se dá říci, že většina moderních překladů se přiklonila k interpretaci, která se nachází již v aramejském Targúmu, který zde má právě slovo „mít úspěch“. Ostatně s dvojím významem slovesa jaskíl pracuje též profesor Jan Heller ve svém výkladu tohoto verše v knize Tři svědkové (OIKOYMENH, Praha 1995): „Jde o prozíravost, která roste z pochopení Božího záměru, a proto vede ke zdaru. Pochopení podmiňuje zdar. Jinak řečeno: Služebník pochopí, jak to s ním Bůh míní, přijme Boží záměr a tím vstoupí do dění, které se nakonec zdaří, povede k žádoucímu cíli, srv. Iz 53,10.“
I druhá část verše v sobě ukrývá problém, hebrejská slovesa v druhé části verše lze totiž překládat jak rodem zvratným, tak trpným. K tomu profesor Heller ve svých Tří svědcích poznamenává: „Věroučný pohled zde vede k tomu, abychom dali přednost trpnému rodu. Služebník se sice obětně odevzdává Bohu, ale je to Bůh sám, který jeho oběť přijímá a projevuje to tím, že jej povyšuje (srv. Sk 2,33 5,31).“
Překlad by tedy měl znít: „Hle, můj služebník bude jednat prozíravě, bude vyvýšen, vyzdvižen, bude velmi vznešený.“
Z výše uvedeného vyplývá, že překlad tohoto verše by měl určitě obsahovat poznámku, která upozorňuje jednak na dvojí význam slovesa jaskíl, jednak na jeho starobylou interpretaci, kterou nalezneme v nejstarším řeckém překladu Starého zákona a v latinské Vulgátě. Zdravá míra nejistoty Nejspornější knihou Starého zákona z hlediska textové kritiky je spis proroka Jeremiáše. Čtrnáct procent textu hebrejské verze chybí v Septuagintě, a navíc výroky proti národům mají oproti hebrejskému znění odlišné pořadí. Překladatel si pochopitelně musí vybrat jednu verzi, ale nezbaví se otázky, zvláště pokud je to překladatel z křesťanského prostředí: Jaká verze byla původní? Jaký text používala prvotní církev? Jiří Hoblík ve své knize Proroci, jejich slova a jejich svět (Vyšehrad, Praha 2009) k tomu poznamenává: „Jednoznačně se rozhodnout mezi hebrejskou a řeckou verzí není možné, protože obě verze jsou výsledky složitějšího a do jisté míry i samostatného procesu.“ Co z toho vyplývá pro budoucí vydání Bible? Ideální by bylo, kdyby čtenář měl v takovém případě k dispozici obě verze. Setkání s rozličnou podobou textu by bylo pro něj jistě obohacující. Zdravá míra nejistoty možná způsobí, že si začneme klást otázky tam, kde jsme se spokojili s jednoduchou odpovědí. A dobrý překlad nám v tom může být velkou pomocí.
Nelze se zde pochopitelně dotknout všech problémů a obtíží, s nimiž se musí překladatel Bible potýkat. Nechci, aby toto mé zamýšlení bylo pochopeno jako odsudek náročného překladatelského díla B21. Ale je nutné k němu jasně říci: určitě to není, jak stojí v jeho názvu, Překlad 21. století, ale daleko spíše Překlad pro 21. století.

Poctivá hra Překladatel by neměl zamlčet, že některá místa ve Starém zákoně nelze přesně přeložit

Foto popis| MLADÁ ŽENA, PLOD BOŽÍ LÁSKY A RESTAURÁTORKA Byla Ježíšova matka jednoznačně označena za pannu až v překladech Písma vedených křesťanskými postoji? I taková otázka může při překladatelském martyriu vyvstat. Nedatovaný ilustrační snímek z restaurátorských prací v italské Florencii.
Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZ/ IMAGE STATE - ROBIN LAURENCE

O autorovi| PAVEL JARTYM, Autor spolupracoval na překladu Nové smlouvy (KMS, 2001) a byl členem překladatelského týmu, který zrevidoval a doplnil Bognerův překlad Pentateuchu (Karmelitánské nakladatelství, 2006) Titulek a mezititulky jsou redakční



Zpět na knížku "Proroci,jejich slova a jejich svět".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník