Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Prorok, Zahrada prorokova  »  Prorok - Chalíl Džibrán - velký malý muž

Prorok - Chalíl Džibrán - velký malý muž

(ukázka z přílohy)

Chalíl Džibrán – velký malý muž

z Libanonu (1883–1931)

Nezbývá než se pokusit Džibránův životopis sestavit z poznámek, k nimž měla před stěhováním pozůstalosti do Libanonu v r. 1939 přístup Barbara Youngová.

Chalílovo dětství bylo neobyčejně šťastné. Žil v pospolitosti tuctu kamarádů jeho věku, obklopen hejnem tet a strýců, kteří pracovali na statku. Dobrotivou správkyní byla Chalílova babička, která porodila Chalílovu matku v 56 letech. Byla to neobyčejně zdatná žena, jež v 80 letech objížděla na koni celý statek. Dožila se 110 let v době, kdy stoletý věk nebýval něčím výjimečným.

Chalílova matka Kamila Rahmí, dcera maronitského kněze, měla na svou dobu neobyčejně široké vzdělání a jazykové nadání. Kromě běžně užívané syrské arabštiny se svými dětmi hovořila francouzsky, což byl jazyk vzdělaných maronitských domácností. Jakmile rozpoznala Chalílovo mimořádné nadání, věnovala se mu více než ostatním dětem, rozvíjela jeho vyjadřovací schopnost i představivost.

Rovněž otec byl ve srovnání se svými statkářskými současníky mimořádně vzdělaný. Jeho koníčkem bývala archeologie, o niž ze všech dětí měl zájem pouze Chalíl. Proto s ním otec jezdil na oslech do Baalbeku, Hamá či Homsu a vyvolával v něm hrdost na předky, kteří po sobě zanechali tolik historicky významných památek. Aby se Chalíl víc dozvěděl o historických památkách, začal se s otcem dobrovolně učit anglicky. Ze všeho nejraději však měl toulky po horách, kam se s otcem vydávali zásobeni potravinami, které zapíjeli vodou z horských račejů a studánek. Nocovali pod širákem, nejraději pod šumícími cedry, jimiž na temněmodré obloze prosvítaly miliardy démantů hvězd.

Mimořádně silný zážitek z přírody měl, když mu byly čtyři roky. „Na obloze řádila silná bouře, blesky po ní křižovaly a na vyprahlou zem se lily proudy vody. „Moji sourozenci se báli, ale já jsem nahý utekl ven a vítal jsem bouři.“ Tuto vášeň si zachoval po celý život a ještě v New Yorku za deště rád chodil v nepromokavém plášti opuštěnými ulicemi. Na ony vzácné chvíle obcování s přírodou a živly citlivý hoch reagoval osobitými kresbami a hliněnými figurkami „divné, nedětské krásy“.

V šesti letech dostal od rodičů knihu kreseb Leonarda da Vinci, které ho tak očarovaly, že se po určitou dobu považoval za reinkarnaci velkého Itala. Hořce plakal, když mu rodiče večer knihu brali: nestrpěli, aby si ji dával pod polštář. Nezbedností tropil víc než jeho sourozenci a když měl být potrestán, tvrdil, že ho bít nesmějí, protože je Ital. Škoda, že hoch, maje před očima nedostižný Leonardův vzor, převážnou většinu svých kreseb zničil.

Mládí Chalílovi ubíhalo, aniž měl představu o tom, že se nad jeho rodným statkem hromadí hrozivé mraky. Dva neúrodné roky si vyžádaly půjčky. Náhlá smrt otce ukončila idylu mládí. Na statku bylo několik strýčků ve funkci šafářů, odpovědných za určitý úsek rostlinné či živočišné výroby. Ale ani jeden neměl tak potřebný manažerský talent. Vdově nezbylo, než rodový statek pod cenou rozprodat. Když byly uhrazeny všechny dluhy, stačila hotovost na lodní lístky do Nového světa, kde v Bostonu žili příbuzní, ochotní rodině pomoci.



Zpět na knížku "Prorok, Zahrada prorokova".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook