Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Gnóze  »  Recenze pro časopis Auriga.

Recenze pro časopis Auriga.

Objev rukopisů nedaleko egyptského Nag Hammádí v roce 1945 znamenal obrovské oživení zájmu o gnózi. Konečně měli badatelé k dispozici větší soubor primárních pramenů k tomuto náboženskému jevu pozdní antiky, a nebyli tak již omezeni na studium převážně hereziologické literatury, která nutně musela být podezřívána ze zaujatosti. Jednotlivé traktáty jsou psány v koptštině a na mnoha místech jsou texty značně porušené. Proto trvalo poměrně dlouho, než byla k dispozici první kritická vydání. Práce na vydání textů a následné bádání po jejich zpřístupnění dalo vzniknout bohaté literatuře, která se zabývala jednotlivými texty. Někteří badatelé se pak pustili do práce daleko složitější a pokusili se nalézt jednotící prvky v mnohdy velmi různorodých učeních a textech, a předložit tak svým čtenářům celkový pohled na gnózi.
Jedním z těchto autorů je evangelický teolog a religionista německého původu Kurt Rudolph. Během svých studií i později se Rudolph věnoval studiu mandejců. Zájem o toto náboženství pak Rudolpha přivedl právě ke studiu gnóze a manicheismu, ze kterých mandejci čerpali. Kurt Rudolph působil na universitě v Lipsku a od roku 1984 pak v Chicagu, St. Barbaře v Kalifornii a později opět v Německu, tentokráte však v Marburgu.
Rudolphova kniha Gnóze s podtitulem Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky vyšla poprvé v německém originále v roce 1977 a od té doby se dočkala řady dalších vydání a překladů do jiných jazyků. O tom, že je tato kniha stále žádaná a aktuální, svědčí také fakt, že byla v Německu naposledy vydána v roce 2005. Kurt Rudolph se zde snaží podat ucelený obraz gnóze. Že je si vědom, nakolik je to úkol nelehký, je jasné i z toho, že na úvod poskytuje jen velmi stručnou definici toho, čím se bude zabývat. V předmluvě (s. 9) definuje gnózi takto: „Nedopustíme se chyby, budeme-li gnózí rozumět dualistické náboženství sestávající se z více škol a směrů, jež mělo důrazně odmítavý postoj vůči světu a tehdejší společnosti a hlásalo osvobození (,vykoupení´) člověka právě z pout pozemského bytí prostřednictvím ,nahlédnutíʻ jeho – na čas zakryté -- bytostné vazby (ať již jako ,dušeʻ či ,duchaʻ) na nadpozemskou říši svobody a pokoje.“ Takováto stěžejní definice by si jistě zasloužila obsáhlejší vysvětlení, kterého se však čtenář dočká částečně až v podkapitolách oddílu nazvaného Podstata a struktura.
Kniha je řazena do čtyř hlavních kapitol: Prameny, Podstata a struktura, Dějiny, Výhled. První kapitola se věnuje hereziologické literatuře. Dále se v ní autor věnuje různým pramenům, které byly přístupné již před nálezem v Nag Hammádí. Následují dějiny bádání a celá kapitola je pak zakončena popisem objevu v Nag Hammádí. Zmíněny jsou dobrodružné okolnosti nálezu i to, v čem spočívá jeho význam.
Druhá kapitola tvoří nejdůležitější část celé Rudolphovy práce. Jedná se o pokus o izolování systému či nalezení hlavních rysů napříč mnohdy velmi rozmanitými školami, které jsou zahrnovány pod jednotící označení gnóze. Rudolph se zde věnuje mytologii, dotýká se otázky dualismu a podává výklad o gnostické nauce o spáse. Jednotlivá tvrzení jsou velmi pečlivě dokládána prameny.
Kapitola nadepsaná Dějiny sleduje gnózi od jejích těžko vystopovatelných počátků až po pozůstatky, které Rudolph vidí v mandejcích. Ve velmi širokém pojetí gnóze pak pokračuje Rudolph v poslední kapitole, kde sleduje stopy gnóze v duchovních dějinách Evropy až po katary a bogomily. Krátce je zmíněn i islám.
Velkou předností této knihy je přehlednost. Kromě strukturování knihy do kapitol a podkapitol pomáhají čtenáři také dílčí nadpisy a označení primárních pramenů, o kterých je právě řeč. Tyto se nalézají po straně hlavního textu a je tedy velmi jednoduché vrátit se k danému místu později. To ocení převážně studenti a také ti, kteří se budou ke knize vracet pro dílčí informace. Také rejstříky a tematicky dělená bibliografie patří k přednostem knihy. Vzhledem k tomu, že kniha jistě bude sloužit jako úvod ke studiu gnóze, je škoda, že nebyla doplněna o bibliografii děl dostupných v českém jazyce.
Překlad Jiřího Gebelta je svěží a čtivý, nakolik to originál dovoluje. Na místech, kde Rudolph používá primárních pramenů, cituje překladatel české překlady, pokud jsou k dispozici, jinak překládá z primárních jazyků, což také patří k velkým přednostem tohoto vydání. Doslov českého vydání tvoří kapitola Wolfa B. Oertera, pražského egyptologa a religionisty, který byl Rudolphovým žákem.
V době prvního vydání Rudolphovy knihy nebyly podmínky v Československu příliš příznivé pro studium náboženství, a tak se čtenář dočkává tohoto stěžejního religionistického díla díky nakladatelství Vyšehrad až dnes. Přestože by současní badatelé v oblasti gnóze mohli vznést nejednu výtku Rudolphově knize, její přínos je stále, více než třicet let od jejího prvního vydání, zcela zjevný. Nutno říci, že i dnes je tato kniha skvělým úvodem do problematiky gnóze a svým ambiciózním plánem poskytnout ucelený pohled na tento fenomén zůstává nepřekonanou.
Pavel Ryneš (Londýn)
Přel. Jiří Gebelt. Praha: Vyšehrad 2010, 456 s. Zprávy Jednoty klasických filologů LIII (2011).



Zpět na knížku "Gnóze".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook