Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Freud a budoucnost náboženství  »  Recenze Psychologie dnes

Recenze Psychologie dnes

Freud a budoucnost náboženstvíPsychologie dnes | 29.6.2011 | rubrika: Knihy | strana: 62 | autor: Prokop Remeš


Hans Küng Vyšehrad, Praha 2010

Současná psychoterapie zaujímá k náboženství zajímavý vztah. Na jedné straně zásadní odmítání křesťanství a zejména křesťanských církví, které jsou většinově vnímány jako škodlivé a moralistní organizace.
Na druhé straně je patrný určitý příklon k východním náboženstvím, buddhismu, hinduismu, ale i šamanismu a různým spirituálním technikám. Do této situace vstupuje Hans Küng, poněkud neortodoxní katolický teolog s mimořádnou šíří vzdělání.
Název knihy poukazuje na skutečnost, že současný postoj k náboženství, jak se s ním setkáváme v psychoterapii, koření v psychoanalýze, respektive v životě S. Freuda a v jeho osobním vztahu k náboženství. V dospělém věku měl Freud k náboženství jednoznačně odmítavý vztah, ale současně jako dítě vyrůstal v silně religiozním prostředí tradičního judaismu (otec) a katolictví (chůva). Podle Künga můžeme předpokládat, že to bylo právě setkání s katolickým ritualismem, učením o nebi a peklu a zejména s antisemitismem, které ve Freudovi budily už v raném věku nenávist a touhu po pomstě.
„Ve Freudově Vídni před první světovou válkou,“ píše Küng, „stál právem v centru terapeutického úsilí problém vytěsněné sexuality. Tehdy vyžadovalo intenzivní analýzu Ono. Nyní ale přitahuje pozornost opět Já. Sociálně-kulturní podmínky většiny neuróz nesmějí být přehlíženy… Není teď na čase reflektovat i problém vytěsněné religiozity?“
Postoj k Freudově kritice náboženství je důvodem, proč se Küng zaměřuje i na sociologická specifika současné doby a v rozvíjení zdravé religiozity se usiluje nalézat řešení krize, do které se západní společnost dostává. Zatímco podle všech průzkumů považuje naprostá většina obyvatel USA tradiční náboženství za důležitou a pozitivní součást života lidí, v nazírání amerických psychiatrů a psychoterapeutů se náboženství vyskytuje většinou v negativní formě. A rozhodně - což je specifické - není zmiňováno v souvislosti s kritickou sebereflexí samotného psychoterapeuta. „Je náboženství poslední tabu?“ ptá se Küng. „Nejde o fenomén vytěsňování a nezasluhuje tato „represe,hlubšího zkoumání?‘
Jako červená nit se Küngovou knížkou vine myšlenka, že charakteristickou neurózou naší doby už není vytěsnění sexuality a viny, ale absence orientace, norem, významu, smyslu, prázdnota a vytěsnění morálky a religiozit. Küng poukazuje na nesporně pozitivní roli tradičního (monoteistického) náboženství. Neznalost náboženské tradice západní kultury, z níž vyrůstáme, je podle jeho soudu její největší Achillovou patou. Křesťanská teologie může připomínat kritéria pro kritické rozlišování falešné a pravé religiozity - která je osvobozující, stabilizující, je základem pro skutečnou seberealizaci.
Küngova knížka je provokativní. Ale právě proto stojí za to ji číst. Je psána svěžím jazykem a strhujícím způsobem. Lze ji přečíst za jedno odpoledne, myslím si ale, že většina čtenářů ji bude číst mnoho a mnoho dní. Není totiž věty, která by člověka neinspirovala k odložení knížky, k přemýšlení a hluboké vlastní reflexi myšlenek.



Zpět na knížku "Freud a budoucnost náboženství".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook