Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Anežský klášter v Praze  »  Recenze v časopise Xantypa

Recenze v časopise Xantypa

 

Anežský klášter
Téma: Vyšehrad
31.1.2012  Xantypa  Strana 44  Historie domu
 

Až do 25. března je možné v Anežském klášteře navštívit výstavu SV. ANEŽKA ČESKÁ - PRINCEZNA A ŘEHOLNICE. Svatyně, které měly původně sloužit jako oficiální pohřebiště přemyslovské dynastie, a přilehlé prostory hostí výstavu, reflektující jak život sv. Anežky, tak historii kláštera. Přibližuje Anežku také jako vznešenou princeznu a příbuznou celé řady dalších významných žen a světic své doby.
Dnes se Anežský klášter nachází uprostřed města, obklopen historickou zástavbou. Jak ale Praha vypadala v době, kdy Anežka Česká dvojklášter Na Františku zakládala? Po smrti Přemysla Otakara I. začal jeho syn Václav I. intenzivně modernizovat doposud zanedbávaná města, včetně Prahy. Ta tehdy ještě nebyla městem v dnešním slova smyslu. Pravobřežní část nebyla až do třicátých let 13. století opevněna. Václavem I. zbudovaná staroměstská hradba, která měla osm bran a byla dlouhá 3,5 km, vtiskla centru Prahy jeho dnešní půdorysnou podobu. Domy uvnitř hradeb nebyly ještě propojeny do uliční sítě a zhusta se ani nejednalo o domy, jak je známe dnes. Často šlo o dřevěné příbytky vymazané hlínou. Místy mohl chodec narazit i na výstavné zděné obydlí s vysokou věží s obytnou místností v prvním patře, ale nějakou dobu ještě trvalo, než tyto stavby vytvořily jednolitou frontu a daly tak tvar blátivým uzoučkým uličkám. Hnůj a odpad se vyvážely přímo před domy, stav ulic byl někdy tak špatný, že zabraňoval provozu.
Nová pražská kamenná patricijská čtvrť - Havelské město, situovaná ve směru od Poříčí k Újezdu sv. Martina, byla jiná. Na rozdíl od blátivých uliček Starého města ulice v novém Havelském městě byly dlážděné. Při urbanizaci svatoha velského města sehrály důležitou roli církevní komunity, zejména žebravé řády. Nově vznikající kláštery již nebyly situovány do pustiny, kde by se mniši mohli v poklidu věnovat modlení a řeholní práci, ale orientovaly se na službu bližním, zejména na provozování špitálů.

ZALOŽENÍ KLÁŠTERA

První klášter žebravého řádu severně od Alp vznikl na Starém Městě pražském, na neosídleném prostoru poblíž hradeb. S pomocí svého bratra krále Václava I. ho založila roku 1231, nebo na samém prahu roku 1232 Anežka, deváté dítě Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. Dvacetiletá dívka, hrdá a vzdělaná, nechtěla řešit dočasný neúspěch ve sňatkové politice vdavkami za každou cenu. Přitahovaly ji kláštery, byla v nich vychovávána, uprostřed tehdejšího světa se jí jevily jako ostrůvky kultury, kde se cítila dobře.
Anežka založila nejdřív mužský klášter minoritu, který měl zaštiťovat klášter klarisek, do něhož v roce 1234 sama vstoupila za doprovodu sedmi urozených českých dívek a pěti italských jeptišek.
Stavět se začalo ještě starou technikou z opukových kvádříků, románské umělecké cítění však začalo brzy ustupovat a kostel sv. Františka, široký prostor rozvržený do asymetricky zaklenutého dvoulodí, je nejstarším příkladem raně gotické architektury v českých zemích. Dostavba kláštera klarisek z let 1232 až 1250 dokládá, jak další, již zralá fáze raně gotického stavitelství vyrovnala stylové opoždění za okolními zeměmi.
Klášter shromažďoval produkty soudobých uměleckých dílen, přepychové relikviáře s nejvzácnějšími ostatky a předměty svatých v království, barvami hýřící iluminované rukopisy, které měly sloužit k potvrzení postavení vládnoucích Přemyslovců. Drahocenné předměty a nákladná architektonická výstavba nebyly jen projevem dvorské rafinovanosti. Královské mauzoleum ve svatyni Salvátora bylo reprezentantem české státnosti a oslavou panující dynastie. Anežka byla v první řadě řeholnice, ale její původ, výchova a životní zkušenosti královské dcery jí zcela jistě pomáhaly v církevních aktivitách. Bohatá korespondence se sv. Klárou, dopisy papeži a předním členům různých církevních řádů v sobě slučují obě Anežčiny „tváře", světskou i církevní, ve vzácné harmonii. KRÁLOVSKÉ POHŘEBIŠTĚ

Královské pohřebiště bylo založeno nejspíš den po korunovaci Anežčina synovce Přemysla Otakara II. českým králem 26. prosince 1261. Volbou neobvyklého zasvěcení Kristu Spasiteli se král přihlásil k tradici zahájené prvním křesťanským císařem Konstantinem a deklaroval tak svou ambici stát se římským králem a císařem.
Do rodové krypty ale byly nakonec, kromě Anežčina bratra Václava I., uloženy jen ostatky ženských členek vládnoucího rodu. Václav II. se rozhodl zbudovat vlastní rodové mauzoleum v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi. Ostatky Anežčina synovce Přemysla Otakara II. byly po prohrané bitvě na Moravském poli nejprve vystavovaný ve vídeňských kostelech, pak na téměř dvacet let uloženy v klášteře ve Znojmě a až v roce 1296 byly přeneseny do Prahy a pohřbeny po boku rodičů v mauzoleu kláštera Na Františku. Ani tam ale nenašel král klid, Karel IV. ho nechal přenést do nově zbudovaného mauzolea v Chrámu sv. Víta. Ve svatyni Salvátora v Anežském klášteře tak nakonec neleží ani jeden z jeho zakladatelů. Pro Anežku byla již za jejího života připravena honosná nika v jižní stěně kaple P. Marie, přímo naproti vchodu do jejího soukromého obydlí. Když Anežka skonala v požehnaném věku 71 let, její ostatky tam byly uloženy. Co se s nimi dělo dále, je zahaleno tajemstvím. Jistě víme jen to, že když byl hrob v roce 1941 otevřen, byl prázdný.
V rodové hrobce Přemyslovců byla pohřbena její švagrová královna Kunhuta Štaufská, dále manželka Anežčina synovce Přemysla Otakara II. Kunhuta Uherská ajejí dvě dcery Markéta a Anežka, novorozeně Guta Druhá, desáté dítě teprve šestadvacetileté královny Guty Habsburské, a krakovská vévodkyně Griffina, sestra Kunhuty Uherské.

ZÁZRAKY

První pokus o Anežčino svatořečení proběhl brzy po její smrti, jak dokládá latinská legenda o jejím životě, ctnostech a zázracích s ní spojených. Tyto texty jsou dodnes hlavním zdrojem informací o osudu a dějinách kláštera, který stál po vymření Přemyslovců stranou hlavního proudu jak politického, tak výtvarného dění. Klarisky a menší bratři kláštera Na Františku nicméně stále schraňovali záznamy o zázracích, jež se staly u Anežčina hrobu. Ten se ale brzy ocitl v ohrožení. Blízkost řeky vzbuzovala oprávněné obavy ze zatopení hrobu a znehodnocení ostatků. Pravděpodobně někdy na začátku 14. století nechaly sestry Anežčiny ostatky vyjmout a uložit na bezpečnější místo. KLÁŠTER V PORYVECH DĚJIN Klášter byl povodněmi poškozen několikrát, ve čtyřicátých letech 14. století byly budovy údajně zcela zdemolovaný. Peníze, které sestry získávaly z almužen, však nejspíš stačily jen na nejnutnější opravy. Větších stavebních úprav se dočkal až na sklonku 14. století, kdy byly přestavěny budovy obou klášterů. Původní okna byla zazděna a nahrazena novými a křížová chodba dostala nové první patro. Nové zdi jsou mnohem tenčí než původní, což odpovídá hlavním tendencím vrcholné gotiky, stylu, který vyniká křehkostí, až zjemnělosti a důrazem na formální rafinovanost. Přestavba vyvrcholila stavbou dvoulodní kaple sv. Barbory u jižní ohradní zdi. Kaple měla nejspíš sloužit jako kostnice pro nějaký významný šlechtický rod, pravděpodobně Šternberky, z jejichž peněz se financovala velká část stavebních úprav.
Patnácté století v českých zemích příliš nepřálo ani církevním řádům, ani kultuře, a není tedy divu, že i Anežský klášter zažil smutné období stagnace a pozvolného úpadku. Na druhou stranu díky tomu, že chudý klášter nemohl přistupovat k výraznějším stavebním úpravám, zachoval si až do dnešní doby svou původní raně gotickou tvář. Klarisky byly ze svého útočiště husity vyhnány a klášter sloužil jako zbrojnice a dílna, vyrábějící houfnice a praky, a mincovna, v níž se liturgické náčiní tavilo na mince. Vnitřní vybavení kláštera bylo sice zničeno, ale tyto ryze praktické aktivity uchránily klášter od úplného zboření. Po skončení husitských válek se klarisky vrátily a zjistily, že to nejcennější, co se v klášteře nacházelo, totiž Anežčiny ostatky, beze stopy zmizelo. POHORŠENÁ KOMISE Mužský klášter nakonec zanikl a na jeho místě vyrostla nová městská čtvrť, zvaná dodnes Na Františku. Koncem 15. století jsou v ženském klášteře doloženy pouhé dvě sestry a v polovině 16. století připadl opuštěný klášter do užívání dominikánům. Postupně přišel o zahrady, město ho pohlcovalo. Ale obyvatelé v okolí nepodléhali městskému právu a vrchnostenská práva nad nimi vykonával představený kláštera. Do anežské jurisdikce, kam patřilo přes sedmdesát domů, nesměl dokonce vstoupit ani městský rychtář s biřici, takže se sem často utíkali jak lehké ženštiny, tak uprchlíci před zákonem, kteří si na bývalém hřbitově stavěli nuzné provizorní chýše. To příliš neprospívalo morálce dobrých bratří a neutěšenými poměry v klášteře se nakonec musel zabývat sám pražský arcibiskup. Archivy nám umožňují nahlédnout do záznamů komise, jež zjistila následující: na zahradě kláštera byl postaven pivovar (pohoršení komise neumenšil ani fakt, že ve smlouvě mezi klášterem a nájemcem pivovaru stálo, že vařené pivo má být dobré), v klášteře je v provozu sklářská huť, na hřbitově vyrostla menší vesnice a hroby v královském mauzoleu jsou otevřené a vykradené. Přes celkový úpadek se část bývalého konventu klarisek dočkala přestavby v renesančním stylu.
Součástí protireformačních aktivit po porážce stavovského povstání bylo i obnovování starých klášterů. Františkáni proto požádali o navrácení Anežského kláštera - a císař jim vyhověl. Do kláštera byly převedeny klarisky z kláštera v Panenském Týnci, kterým se tato změna pranic nelíbila. Stěžovaly si, že budovy kláštera nevyhovují, klášter není dostatečně oddělen od světských budov a je v něm vlhko. Opět tedy zavítala do Anežského kláštera komise, která nalezla nespočetné množství závad. Například to, že v klášterní zdi je „domeček ve dveřích, skrze kterej se chodí do konventu panenskýho". Celkově byly budovy shledány „shnilými a zhoubnými" a sestry se mohly vrátit zpátky do Panenského Týnce. Z klidného útočiště se ale neradovaly dlouho. Třicetiletá válka dolehla i sem a sestry musely utéct zpátky do Prahy.
PROROCTVÍ Tíživou situaci se snažily řešit za pomoci zakladatelky kláštera, přesně řečeno za pomoci jejích ostatků. S těmi bylo spojeno proroctví, které říkalo, že až bude nalezeno tělo svaté Anežky, nastane v Cechách mír a pokoj. Vedle této nehmotné naděje abatyše doufala, že na místě Anežčina hrobu by mohl být nalezen poklad. V červnu 1643 jeptišky skutečně objevily hrob, v němž ležela truhlička s ostatky, které podle svědků vydávaly tak libou vůni, že o jejich původu nemohlo být pochyb. Císař nicméně kázal v prohledávání kláštera pokračovat, a tak bylo nalezeno několik dalších těl a o identitě Anežčiných ostatků se znovu vedly debaty. Žádný poklad objeven nebyl a abatyši nezbylo než znovu žádat nadřízené o finance na opravu střechy a pobořených zdí. Nedosti bylo na tom, že do kláštera teklo horem, v roce 1675 přišla další povodeň. Klášter chátral a peníze nestačily ani na nejnutnější opravy. Barokní přestavba sice přinesla změny v interiérech, jednalo se hlavně o nové oltáře a v řadě přízemních místností byla zvýšena úroveň dlažby kvůli častým povodním, ale celkovou tvář kláštera a kostelů nezměnila.
DŮM PRO CHUDINU Po roce 1781 začaly být rušeny kláštery, které se prokazatelně nezabývaly duchovní správou, vědeckou nebo pedagogickou činností či charitou. Zrušeny byly i nejstarší pražské kláštery: benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě a klášter Na Františku. Sestry byly zbaveny řeholního slibu, byla jim vyměřena roční penze, kostelní náčiní bylo odevzdáno mincovně, univerzitní knihovna v Klementinu převzala jednu bednu knih a na královské hrobky ze svatyně Salvátora všichni zapomněli.
Krátce po zrušení kláštera byly vypracovány plány na jeho přestavbu na vojenskou káznici. Prostory, které naposled obývalo 19 tichých klarisek mělo zaplnit 528 trestanců. Další osud kláštera byl ale přes všechnu bídu přece jen nakonec bližší jeho původnímu poslání. Budovy byly prodány v dražbě a přestavěny na chudinský nájemní dům.

ZÁCHRANA KLÁŠTERA

Období romantismu, spjaté s českým národním obrozením, nakonec probudilo zájem i o tuto památku na kdysi mocné české království. Cesta k záchraně kláštera ale nebyla snadná. Tmavé, nevětratelné budovy byly přeplněné, neměly kanalizaci a hrozilo šíření epidemií. Regulační plán z roku 1888 počítal se zbořením celého židovského města i někdejšího konventu, z něhož měla zůstat stát jen svatyně Salvátora. V té době byl již Anežský klášter objektem zájmu vědecké obce. Soudobí historici zdůrazňovali roli kláštera jako pohřebiště českých králů a iniciovali vznik Jednoty pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky. Jednota postupně vykupovala jednotlivé budovy a plánovala jejich restauraci. V roce 1940 započal komplexní archeologický průzkum, který odhalil základy chrámových budov, polohy oltářů a hlavních královských hrobů.
V roce 1963 se klášter stal majetkem Národní galerie, a ta přistoupila k jeho velkorysé rekonstrukci pod vedením Jiřího Kotalíka. Kostel sv. Františka dostal novou střechu, která komunikuje se středověkým jádrem kláštera a přitom smělým asymetrickým tvarem a využitím moderních materiálů nijak nezastírá dobu svého vzniku. Ocel, sklo a beton se snoubí s hmotovou kompozicí středověké architektury a obvodovým zdivem z opukových kvádříků a raně gotickými detaily. Zdařilá rekonstrukce, která i znovuoživení klášterní zahrady, umožnila celý areál zařadit mezi Národní kulturní památky a v roce 1980 zde byla otevřena stálá expozice českého umění 19. století.
Soubor chrámových staveb ve východní části kláštera se dočkal stavebního znovuvzkříšení v první polovině osmdesátých let. V kaplích, svatyni a kostele byly zrestaurovány zbytky nástěnných maleb a na nově položené terakotové dlažbě bylo vyznačeno původní umístění oltářů a hrobů královské rodiny, včetně prázdné hrobky zakladatelky kláštera. Nyní slouží dvojlodí kostela sv. Františka jako koncertní síň a ve zbylých prostorách se pořáČlánek dají dočasné výstavy, jako je ta současná, věnovaná právě sv. Anežce České.
Na přelomu tisíciletí se vedení Národní galerie rozhodlo přesunout do Anežského kláštera expozici starého českého středověkého umění, která byla slavnostně otevřena v listopadu roku 2000. Nevýznamnější díla českého deskového malířství, včetně děl Mistra Theodorika a Mistra Vyšebrodského oltáře, nevisely na výstavních panelech ještě ani dva roky, když celý klášter postihla živelní pohroma. Během povodně v létě 2002 bylo celé jeho přízemí zaplaveno vodou až do výšky dvou metrů. Naštěstí se expozice s díly nevyčíslitelné hodnoty nachází v prvním patře objektu. Klášter je dnes téměř celý přístupný veřejnosti a jeho monumentální důstojnost spolu s dokončením procesu Anežčina svatořečení v listopadu roku 1989 snad dává naději, že staré proroctví o šťastném období pro český národ dojde naplnění.

***

0 vstupenky na výstavu sv. ANEŽKA ČESKÁ - PRINCEZNA A ŘEHOLNKE je možné soutěžit na internetových stránkách Xantypy: www.xantypa.cz. čerpá z reprezentativní publikace Heleny Soukupové ANEŽSKÝ KLÁŠTER v PRAZE, která shrnuje dosavadní bádání o Anežčině životě a obsahuje řadu unikátních informací týkajících se stavebního vývoje a osudu kláštera. Výpravná monografie plná barevných ilustrací a fotografií vyšla v roce 2011 v nakladatelství Vyšehrad pod záštitou arcibiskupa pražského a primase českého kardinála Dominika Duky.
 

 



Zpět na knížku "Anežský klášter v Praze".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook