Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století - e kniha  »  Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století - Recenze v časopisu Dějiny a současnost

Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století - Recenze v časopisu Dějiny a současnost

Vyšehrad, Praha 2006, 720 s., 598 Kč

Hispanistovi Josefu Forbelskému vděčíme za překlady velkých autorů "zlatého věku" španělské literatury, tj. 16.—17 století. Recenzovanou knihou vstupuje do řady historiků třicetileté války, v níž Španělé sehráli víc než tragickou roli. Chce především ukázat jejich vliv na rozhodování v klíčových událostech ve střední Evropě, jako bylo české stavovské povstání nebo Valdštejnův pád. Španělé dobře věděli, že "Čechy jsou srdcem veškeré moci, kterou má habsburský rod v Říši", a podle toho se jejich politika řídila. Vybaven výsledky mnohaletého studia španělských dokumentů v archivech i edicích nabízí autor čtenáři historickou fresku Evropy první poloviny 17. století z pohledu současníků, španělských vyslanců u císařského dvora, z korespondence panovníků, diplomatů a vojáků, z protokolů státních rad a z pamětí. Tyto prameny obsáhle cituje v přesných překladech.

Z odborného i čtenářského hlediska je zajímavá jak Forbelského metoda, tak literární strategie. Aby mohl při respektu k fakticitě vnést určitý pořádek do chaotického dění, řadí události do dobře promyšlených a stále v textu knihy přítomných politických strategií, především habsburské madridsko-vídeňské mocenské osy. Formuluje ji státní rada v Madridu a první královi ministři za aktivní spolupráce španělských vyslanců u císařského a papežského dvora. Forbelský podává také zasvěcený výklad techniky a praktik diplomacie a finacování politických a vojenských akcí. Autor snad poprvé přehledně vylíčil vojenské akce ve střední Evropě na počátku dvacátých let l7. století nebo v době Valdštejnova druhého generalátu. Organizuje své vypravování kolem klíčových událostí a důsledně vše personalizuje.

Poněkud složitější byl autorův plán konfrontovat události ve střední Evropě s jejich ohlasem ve španělské literatuře a kultuře. Čechy byly v 17. století od Španělska daleko, a tak byly informace velkých i okrajových autorů o střední Evropě matné. Přesto "Los Bohemios" vystupují ve velké literatuře i příležitostné publicistice jako téma básní, dramat, pamfletů a snad i románu. Většinou jako odpuzující příklad rebelantů proti králi a církvi.

Průvodcem po labyrintu střední Evropy v první polovině 17. století měl být rodilý Španěl Don Marradas. Přišel do Čech s císařským vojskem a nechal si věrné služby císaři zaplatit tak dobře, že zde vybudoval velký majetek a zanechal u nás i výtvarné památky po své zbožnosti. Nepsal si bohužel deník; někdy o něm prameny dlouho mlčí, jindy zase sledují jeho kroky ze dne na den. Marradas se vyznal ve vojenství, správě i diplomacii a usiloval v tvrdé konkurenci o gubernátorství v Českém království. S českou zemí nesrostl a potomkům doporučil české statky prodat.

Marradas měl významnou roli při organizaci politické vraždy Valdštejna bez soudního procesu. Tato stále otevřená temná historie je dramatickým vrcholem knihy. Autor chce celou záležitost odosobnit a odmoralizovat a vyložit ji jako střetnutí Valdštejna se španělskými zájmy ve střední Evropě. Španělé s Valdštejnem dlouho počítali a pokládali ho za nepostradatelného až do podzimu 1633, kdy Valdštejn jako velitel císařského vojska odmítl táhnout s armádou na pomoc Švédy obleženému Řeznu a Vídni. To ohrožovalo nejen císaře, nýbrž i právě obnovenou španělskou válku proti Nizozemí. Valdštejn jednal v rámci své vlastní politické strategie a tou bylo uzavření míru v Římské říši dohodami jejích knížat. Novým seřazením událostí a dokumentů naznačil Forbelský, že jeho pro dvůr a Španěly podezřelá jednání nevedla přes české emigranty nebo Švédy, ale přes saského generála Arnima. Pokud je tato konstrukce správná, mohl být Valdštejn za "zrádce" pokládán a jednání jeho vrahů posvěceno věrností císaři.

Akce kolem Valdštejnova konce jsou vylíčeny znamenitě a Marradas, starý nepřítel generalissima, je stále přítomen. Na jeho zámku v Hluboké se konaly porady důstojníků a poslů, kteří likvidaci císařova vojevůdce připravovali. Forbelský zrekonstruoval i horečnou aktivitu spiklenců po vraždě, zejména při rozchvacování majetku Valdštejnovy skupiny. Celá historie této politické vraždy připomíná gangsterské metody Chicaga 30. let.

Jak najít východisko ze seriálu hrůz třicetileté války a nepropadnout modernizujícímu moralizování? Forbelského cesta vede respektováním náboženských a politických hodnot a dobové mentality. Jsme v době "náboženských válek", kdy všechno legitimizoval Bůh a konečný soud nad dějinami náležel jemu. Vrahové Valdštejna věřili, že vykonali trest, který má boží požehnání, a že exekuce byla svatá a přespravedlivá. "Odkouzlení světa" — odchod z náboženství a nový přirozený řád diktovaný státním a národním zájmem — se teprve rodí. I s těmito tendencemi Forbelský počítá a staví na nich své výklady.

Dobové hodnoty: víra, čest, věrnost, služba, jednota Evropy — v tom je problém této knihy. Musí tyto hodnoty historik vždy respektovat? A byly tyto proklamované hodnoty skutečnými hodnotami, nebo pouze zakrývaly pravé cíle moci a ziskuchtivosti? Byly podloženy hlubokou vírou? Je to cynické pokrytectví a barokní maska, nebo jen lék na špatné svědomí u těch, kteří nějaké měli.

Osamělí jedinci a kritikové mravů, nepropadající náboženské nebo politické korektnosti, dokazují, že v každé době stojí nad oficiálními hodnotami obecně lidské civilizační principy. A že v každé době existují lidé vědoucí, že víra, věrnost a čest nastupují často tam, kde se to hodí osobnímu zájmu, a že svět je plný pokrytců. Není dnes možno stranit spíše těm silám, které usilovaly o skončení válečné pohromy a byly pro kompromis a jednání? Možná, že k nim náležel i Valdštejn — když už měl vyděláno.

I když vymizela iluze o skvělé cestě dějin od temného středověku k světlým zítřkům, má svoje oprávnění metahistorická úvaha o povaze politických systémů, například absolutismu a stavovství. Stavovský systém nelze pokládat jen za reziduum starých dob "partikularismu", nýbrž i reálný politický systém a projekt založený na dobovém pojetí "svobod". Zákonitá nutnost centralizovaného konfesijního absolutismu byla omylem historiků a hegeliánů l9. století. Studie současných historiků o stavovství ukázaly, že tento systém měl blíže k modernímu parlamentarismu, demokracii a svobodám než monarchický konfesijní absolutismus s inkvizicí a imperiálními vizemi o jednotě Evropy. K velkým hodnotám minulosti patří i česká tradice nadkonfesijního křesťanství a úsilí "politiků" a filosofů oddělit náboženství od politiky. Není to mrtvé téma. Některé historií prokázané tragické omyly, jako je legitimizace politických systémů a jejich akcí "boží vůlí", se bohužel vracejí. Jasnější stanovisko k těmto otázkám v této úctyhodné práci chybí.

Josef VÁLKA, DaS 08/2006

 



Zpět na knížku "Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století - e kniha".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 2/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 2/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook