Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Súfismus  »  Súfismus - PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D., Nový Orient

Súfismus - PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D., Nový Orient

 

Luboš Kropáček: Dějiny islámské mystiky

 

Recenzní článek (NO-2008/2).

 

Kropáček, Luboš: Súfismus. Dějiny islámské mystiky, Nakladatelství Vyšehrad, Praha 2008, 336 stran, doporučená cena včetně DPH: 348,- Kč, ISBN 978-80-7021-817-4, www.ivysehrad.cz.

 

            Začátkem března tohoto roku se na knihkupeckých pultech objevila dlouho očekávaná novinka z produkce nakladatelství Vyšehrad, monografie profesora Luboše Kropáčka nazvaná Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Jak autor uvádí ve Slovu úvodem, na této publikaci začal pracovat již koncem devadesátých let, ale jeho vážná nemoc dokončení celého díla značně oddálila. Nakladatel tedy v posledních letech několikrát odložil plánovaný termín vydání knihy, což jen podnítilo zvědavost a očekávání zájemců o islámskou tematiku z řad odborníků i nejširší veřejnosti.

            Pozorného čtenáře již na první pohled upoutá velmi zdařilá obálka, s níž koresponduje i celkové typografické pojetí díla. Není patrně náhodou, že již sama obálka upomíná na jiné dílo stejného autora, úspěšné (dosud 4 vydání) a dnes již „klasické“ Duchovní cesty islámu, jež vyšly na počátku devadesátých let a brzy si právem vydobyly pozici autoritativního základního přehledu „klasického islámu“. Jak předesílá již stručná anotace na přebalu knihy, profesor Kropáček sestavil především dějiny islámské mystiky, ale - jak už z vlastního vymezení jasně vyplývá - tento úkol nelze bezezbytku naplnit, aniž by autor zároveň zevrubně nerozebral vlastní „učení súfijů“ i jeho nejvýznačnější představitele, jak ještě bude níže rozvedeno.

            Nakladatel už předem anoncoval recenzovanou publikaci jako první původní českou práci  svého zaměření, což v podstatě odpovídá skutečnosti, avšak rozhodně neznamená, že by se v minulosti o súfismu v češtině nepsalo. Pozornost překladatelů přitahovaly především klenoty perské klasické poezie, a v tomto směru byla vydána řada zdařilých překladů, jejichž vyčerpávající výčet zájemce může nalézt v bibliografické příručce Jiřího Bečky Iranica bohemica et slovaca (Orientální ústav Akademie věd ČR, Praha 1996). Četné překlady perských súfijských veršů i teoretická pojednání o nejrůznějších aspektech súfismu vyšly rovněž na stránkách časopisu Nový Orient, vědeckopopulárního (od roku 2007 odborného) periodika Orientálního ústavu AV ČR, v.v.i. s dnes již více než šedesátiletou tradicí. Vyčerpávající bibliografické údaje v tomto směru podává publikace Nový Orient. Článková bibliografie. Ročník 1.-50. (uspořádali David Chaloupka a Jana Jiroušková, Orientální ústav Akademie věd ČR, Praha 1998).

V devadesátých letech sice vyšlo několik více či méně povedených publikací věnovaných různým aspektům súfismu (např. Kniha súfistického léčitelství Moinuddína Čištího, Univerzální súfismus H.J. Witeweena nebo Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky Bronislava Ostřanského), převyprávěné “moudrosti dervišů” známého popularizátora súfismu na Západě Idriese Shaha, avšak nejrozsáhlejším pokusem o zmapování učení islámské mystiky dosud byla (vynecháme-li kontroverzní komentovaný překlad Nafásího traktátu Průvodce poutníka na cestě za nejzazším cílem) velmi zdařilá monografie přední francouzské islamoložky Evy de Vitray-Meyerovitch nazvaná Rúmí a súfismus. Úvod do islámské mystiky, která nedávno vyšla ve druhém vydání (CAD-Press, Bratislava 2007), avšak která se soustřeďuje na spirituální poselství súfismu a jeho historii i klíčové osobnosti ponechává zcela vědomě stranou. Kropáčkova monografie má mnohem rozsáhlejší záměr i ambicioznější cíl, jak již vyplývá ze samotné struktury práce.

 

V úvodní části Mystická tradice v islámu se čtenář seznámí s vymezením súfismu, etymologickými úvahami o tomto slově, “západními” i muslimskými  pohledy na něj, domácími i cizími zdroji, které jej formovaly, a především snahou o typologické rozčlenění. Druhá část představuje vlastní dějiny islámské mystiky, příčemž autor se věnuje na úvod různým přístupům k periodizaci súfismu a problematice pramenné základny. Historický výklad postupuje standardní cestou od prvotní askeze v islámu, přes pololegendární postavy raného súfismu, zlatý abbásovský věk až k vyvrcholení “filozofického súfismu” v tvorbě šajcha Muhjiddína ibn cArabího, islámské teozofii šajcha Suhrawardího a především ke kapitole nazvané příznačně Hvězdný čas poezie. Historická část neopomíjí ani uspořádání taríq (mystických bratrstev) a súfismus v pozdním období, jemuž nebývá obvykle věnována náležitá pozornost.

Vlastní duchovní poselství islámské mystiky představuje část třetí nazvaná Velká témata, představy a činy, jež zahrnuje tematické okruhy jako Korán, tawhíd (učení o jedinnosti Boží), Ježíše, světy, srdce, duši, ale též “světce” (awlijá´), jejich hierarchii a zázraky, zdravotní péči nebo duchovní podněty umění. Další část knihy celkem očekavatelně představuje nejvýznamnější taríqy a zvláštnosti jejich kultu; mezi vybranými řády figurují qádiríja, rifácíja, naqšbandíja, bektášíja, mawlawíja, chalwatíja, šádhilíja a sanúsíja. Za obvzlášť záslužný počin lze oprávněně pokládat zařazení části páté nazvané Periferní oblasti islámského světa; text mapuje situaci súfijů v Číně, Indonésii a jihovýchodní Asii, subsaharské Africe (tedy oblasti autorovi zvlášť blízké) i Evropě. Jistý epilog pak představuje část šestá Súfismus dnes, která sleduje cestu, kterou islámská mystika prošla od vln negace souvisejících s procesem islámského obrození (nahda) až po výhledy do budoucnosti. Autor se zřetelným zaujetím do této části zařadil i úvahy nad aktuálností známé teorie Arnošta (Ernesta) Gellnera o “dvojím pólu islámu”. Pro úplnost nutno dodat, že publikace obsahuje kromě zdařilé obrazové přílohy (též barevné) a očekavatelného seznamu použité literatury rovněž jmenný rejstřík a slovníček súfijských pojmů, čímž se jen zvyšuje užitná hodnota publikace.

            Erudice autora, předního českého orientalisty, arabisty, islamologa a afrikanisty, je dostatečnou zárukou odborné kvality a serioznosti recenzovaného textu, který se na druhou stranu vyznačuje čtenářsky vstřícným podáním. Na jednom místě se však patrně „chybička vloudila“; totiž na str. 118 se vyskytuje mj. věta: Tam se vedle Badawího ahmadíje rozšířila i její dodnes živá odnož burháníja (též burhamíja)… Ve skutečnosti se, jak alespoň recenzent soudí, jedná o dvě rozdílné taríqy (či jejich odnože), přičemž burhamíja se odvozuje od Ibráhíma ad-Dasúqího (BRHM) a burháníja od súdánského šajcha Burhánuddína (BRHN). Během svého pobytu v Egyptě, kdy se recenzent hojně stýkal právě se stoupenci prvního uvedeného řádu, tedy burhamíje, se tito často ohrazovali proti zaměňování jejich bratrstva s burhánijí. Obojí totiž zní i arabskému uchu podobně. Ovšem recenzent si na druhé straně není zcela jist, do jaké míry může tuto „etymologickou otázku“ (respektive výroky několika zainteresovaných jednotlivců) generalizovat, takže – jak by v podobné situaci patrně uvedl středověký muslimský literát – Alláhu aclam (Bůh to ví nejlépe...). Do publikovaného textu se bohužel dostalo poměrně hodně překlepů, jež nebyly při korekturách zcela důsledně odstraněny. Ale to jsou jen drobnosti nikterak nesnižující celkový pozitivní dojem z díla.

 

            Súfismus. Dějiny islámské mystiky přichází na knižní trh v době, kdy je pozornost naši nejširší veřejnosti upřena na islám jako snad nikdy jindy předtím. Bohužel příčina tohoto trendu je prostá a zároveň velmi skličující – nárust násilí v zemích Blízkého východu i akty označované jako projevy „islámského terorismu“. Sledujeme-li soustavně českou knižní produkci několika posledních let věnovanou islámu či tématům s ním (často jen zdánlivě) souvisejícím, nemůžeme si nevšimnout, že drtivá většina titulů se věnuje právě oněm „konjukturálním“ tématům, která bývají nejčastěji medializována a která vytvářejí pomyslný „čtyřlístek“ charakterizovaný „nálepkami“ fundamentalismus, terorismus, islám a Západ a žena v islámu. Ve stínu této početné produkce se však bohužel snadno ztrácejí pohledy na jiné dimenze, kam patří právě i mystická tvář islámu. Neboť je tomu tak, jak zmiňuje profesor Kropáček na záčatku Slova úvodem  (str. 9): V kultivovanějších polohách úvah a hovorů již zapustilo kořeny poznání, že islám není monolit, ale nabízí vícero tváří. Významná část nabídky, kterou mnozí vnímají jako vlídnou a tolerantní, bývá spojována s mystickou spiritualitou…

Máme-li shrnout dojmy z recenzovaného díla, není pochyb, že Súfismus. Dějiny islámské mystiky má veškeré potřebné předpoklady k tomu, aby se stal kvalitní základní referenční příručkou ve svém oboru stejně, jako se to podařilo Duchovním cestám islámu. A byť recenzovaný titul patrně neosloví tak početné publikum jako všemožné „harémové příběhy“, „tajemství Usámy bin Ládina“ či apokalyptické vize „muslimsko-Západního armagedonu“, recenzent se domnívá (a recenzovanému titulu to též od srdce přeje), že Súfismus profesora Kropáčka může posunout vnímání islámu od současné převážně jednobarevné „temnoty“ k pohledu mnohem pestřejšímu a především optimističtějšímu.

 

 

V Praze, dne 28. dubna 2008            PhDr. Bronislav Ostřanský, Ph.D., Nový Orient (2008/2)

 



Zpět na knížku "Súfismus".

SLEVA
15%
na tituly zakoupené
na webu
SLEVA
20%
při nákupu
v expedičním skladu >>

Staňte se fanouškem

Facebook

Čtení - Literatura s názorem 1/2017

Stáhnout čtení - Literatura s názorem 1/2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Ediční plán
Podzim / zima 2017

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook